Covenant komentáře u knih

Možná jsem nespravedlivě náročný, ale už mě to tolik nebaví. Přijde mi to už trochu natahovaný. Pořád to drží kresba, ale i ta už se opakuje. Přece jen se to odehrává na jednom místě. Drží to také charaktery postav. Např. taková tetička, tomu dodá pořádnou šťávu, co se týče akce. Tecuo se nám vyvíjí a ukazuje, že není úplný debil. Takže jako záporná postava se mi líbí. Ostatní věci jsou jako dokument, ukazující co se stany když.. a vyplňují okénka. A vlastně se mi líbil nakonec i víc, než předchozí a jsem zvědavý na konec. Takže sem s dalším dílem.

1 16.05.2024

První díl mě bavil, ale bral jsem ho poměrně vlažně. Druhý jsem vzal do ruky ze setrvačnosti. Pokračovalo to vlastně v podobné notě, dokud se neprojevil Vincenc, proti "žluté hmotě". Ale spád to dostalo teprve, když nekrofilní nekromant Walter.... no co asi udělal... ne, tamto ne. Ale jen proto, že nebyl čas. On JEN oživil mrtvé. Ale to je moje slabina. Jakmile mi strčí do příběhu zombie a okoření to humorem (a Pavlovský většinou vtipný je), nemůžu si pomoct. Od této chvíle, jsem se bavil až do konce. Walter se svou spartakiádou, byl nedocenitelný společník a Vincenc se svou regenerací a vysáváním energie, absolutně skvělá zbraň. Nečekal jsem to, ale druhý díl mě nadchnul. Tohle jsem na vypnutí okolí potřeboval. / ,,A když jsme u zombíků," otočil se na Waltera. ,,Když nás kousnou, umřeme a změníme se v zombie?" Walter se rozohnil. ,,Proč byste se měli měnit v zombii? Když vás kousne pes, změníte se snad v psa? Když vás kousne kočka, změníte se v kočku?" ,,Pokud by mě kousla nemrtvá kočka...," namítl Vincenc. ,,Je to pitomost. Naprostá nevědecká pitomost!" ,,Takže se jich nemusíme bát?" ,,Samozřejmě, leželi dlouho v zemi a jsou v rozkladu, takže když vás kousnou, je otrava krve to nejmenší, co můžete čekat. Tudíž bych doporučoval se kousancům vyhnout." ,,Aha." ,,A se škrábnutím je to to samé. Jejich bakterie by se vám neměly dostat do těla." ,,Mohli bychom na to i umřít?" ,,Bez okamžité léčby? Velmi pravděpodobně." ,,A když bychom umřeli," řekl opatrně Vincenc, ,,tak díky tomu tvému triku asi taky ožijeme, co?" ,,No... možná." ,,Takže, abych to shrnul, když nás kousnou, umřeme a změníme se v zombie." ,,No... když to bereš takhle..." // ,,Ruce nahoru, " řekl muž. Po tváři mu stékaly kapky potu. ,,Co se tady děje? Co tady děláte? Kdo jste?" ,,Jsme," řekl Felix temně, ,,členové fan klubu Marie Rosůlkové." ,,Co?" ,,Přišli jsme nabrat nový členy. Máte zájem?" ,,Chodí tu mrtví!" ,,Všiml jsem si." ,,To jste způsobili vy!" ,,Za to se omlouváme. Nešťastná náhoda. Trapas. Za nějaký čas se tomu všichni společně zasmějeme. Odložte tu zbraň a promluvíme si," ,,Roztrhali mi na kusy švagra!" ,,Dobře... Tak se tomu zasmějeme jenom my."

5 10.05.2024

Hodně akce, především s tankem. Já moc honičky nemusím, ale Otomo umí všechny ty detaily destrukce tak hezky nakreslit, že se i na to dobře dívá. V předchozích dílech se doplňoval děj s kresbou. Ta, ale zde již dominovala a scénář upozadnila. Při závěrečné scéně se pak ukázala v celé své detailnosti a kráse.

1 09.05.2024

Já jsem spokojen. Sice bych chtěl ještě mnohem více narážek na kulturní a technické rozdíly emzáků a lidí. / ,,Jak se tu dá cestovat?" zeptala se Chana věcně. ,,Před invazí vlakem nebo autobusem, pokud se na tom nic nezměnilo, pak vlakem to bude nejlepší. Ale do Prahy to bude kus cesty." ,,Kolik světelných let?" ,,S českými drahami tak deset. Když budeme mít štěstí, zvládneme to za 3,5 hodiny." / ...ale i tak jsem se bavil a ocenil zasazení čechy oblíbeného pokrmu do knihy. Popkulturní víc než narážky byli taky fajn. /,,Takže, pokud ho pro nás máš..." ,,Budu mu říkat Fifinka" dokončila Amanda. Oba jsme se na ní nechápavě podívali. ,,Ne, to nebudeš!" rozhodl jsem. ,, Proč ne? Fifinka je fenka ze Čtyřlístku" začala Španělka vysvětlovat, jako by to byla ona a ne já, kdo na kreslených příbězích vyrůstal. ,,Ráda vaří a zahradničí. Je citlivá a milá a bydlí v Třeskoprskách se třemi kluky."......... ,, Gerassim jedl modrou, cukrovou vatu. ,,Neptej se" zavrčela Aga když jsme k ní došli. ,,Neptám, ale já bych mu nekoupil nic" ,,Ještě, že jsem šel s mamkou" předvedl mi Gerassim modrý úsměv a potom si všiml příšery, ve Španělčině náruči. ,,Hele, Amanda dostala štěně? To není fér!" ,,Buď rád, že máš vatu!" Okřikla ho Aga. ,,Příště nemusíš dostat ani tu", podpořil jsem ji. ,, Máte jí radši, než mě" posteskl si Gerassim a zkusil bolest utlumit zbytkem vaty, který si nacpal do pusy. Kéž by tak snadno zmizela i Fifinka. / Ale nejvíc mě baví fungující chemie posádky. Není to Červený trpaslík, ale i tak je to zábava. / ,,Člověk tě na chvíli spustí z očí a ty si hned nabrnkneš největší kočku z teraria."/ Sněgoňová umí a není potřeba upřednostňovat Kotletu. Tím, že to dělají ve dvou, je serie zajímavější a neztrácí tempo. Takhle by si Kotleta sám leštil nefritovou hůlku a nestíhal by psát.
Edit: jak tak koukám, nejsem sám, komu se líbily stejné hlášky. Tak sorry za zopakování :)

8 07.05.2024

Naladěn povídkou od Stančíka, v hlavní roli s inspektorem Durmanem, vrhl jsem se na MNM s nadšením, které ze mě rázem opadlo. Čekal jsem humorné vyšetřování vražd ( i když to zní asi divně) a přišlo mi jako hodně okrajové. Třetina knihy se zabývá jídlem a jeho přípravou, druhá různými sexuálními praktikami. Třetí třetina je pak promícháním vyšetřování s odbočkami do historie a především odbočkami, úplně mimo. Trochu se mi v hlavě převalovaly filmy jako "Tajemný hrad v Karpatech", "Adéla ještě nevečeřela" nebo "Jára Cimrman, ležící, spící" a "Rozpuštěný a vypuštěný". Prostě Brdečka a Smoljak se Svěrákem. Ovšem takového humoru kniha bohužel absolutně nedosahovala. Ze všech těchto zpracování, jakoby si autor něco vzal a použil. Ale použil pouze jako rekvizity, bez hlubšího smyslu. Durman jako hlavní postava, je zvláštní. Věčně nadržený, hladový a o vyšetřování nemůže být skoro ani řeč. To jsou jen náhody, které se mu staví do cesty. Ovšem ke konci jsem se dozvěděl něco, co mi upravilo na Durmana náhled a bylo to i vtipně překvapující. Pak jsem zpětně musel tuto postavu přehodnotit. Škoda, že už to Durman nedotáhl do konce a kniha tak nějak vyšuměla. Co mi tak utkvělo v hlavě jako největší úspěch Durmana ( v jeho případě už ne tak úspěšný) je, když do Prahy přivezl novinku z Francie. A nejvtipnější bylo, když v Mexiku zjistil, proč fantom prádelních šňůr dělá, to co dělá. Jinak jsem rád, že už to mám za sebou a když něco od Stančíka, tak povídku, protože nemám rád, když děj každou chvíli uhýbá někam jinam.

6 19.04.2024

Na začátek jsem se nemohl naladit a tak jsem knihu odložil a zkusil to o nějaký ten rok později. Bylo to mnohem lepší a začalo mě to bavit. Především entrée v blázinci, mělo ten správný nádech béčkového humoru. Vlastně kniha byla celá taková sinusoida, kdy mě to chvíli vůbec nebavilo a pak přišly úseky, které mě donutily pokračovat ve čtení. Chybí tomu jistá dávka přehnanosti a větší míra nadsázky. Ne, že by tam nebyla, ale tak trochu se to hledá a občas drží při stěně, jak níťař. Nicméně Pavlovský psát umí a občas se mu opravdu humor, i nějaký ten nápad vyvede. Zkusím druhý díl a budu doufat, že nejde o nastavovanou kaši.

2 19.04.2024

Superhrdinské komiksy mě moc neberou. Komiks jsem si pořídil jen kvůli Kirkmanovi. A i když mě nezklamal, rád bych aby z tohoto mixu vytřískal mnohem víc. Nakreslené je to celkem dobře, ale tmavého kolorování je až moc. Až tak, že se ztrácí linky. Kdyby to byl záměr, jako např. u Mignoly, tak to beru, ale tady se to ztrácelo až do nějakého bezvýrazna a matoucího šera. Asi bych ocenil spíš v černobílé, i pro tu atmosféru. Celkově jde, ale stále o lepší průměr.

3 30.03.2024

K hodnocení sbírky přistupuji s respektem. Ať už Dick napsal slabší kousky, nebo ne, napsal je před více jak sedmdesáti lety. Představte si, že někdo napíše sci-fi dnes a někdy kolem roku 2100, to budou lidi číst a nebudou se smát představám spisovatele. Dokonce natočí podle některých i filmy. U tohoto žánru pracuje zub času více, než u jiných žánrů. Drama, poezie, detektivka nebo dokonce historie, jsou spjaty většinou s dobou, kterou známe ať už ze současnosti, nebo minulosti. Napsané sci-fi dnes, může být skvělé, ale za několik let může být k smíchu. To se u Dicka neděje. Ano, neděje se to i u jiných autorů. Asimov, Lem, Clarke, Wyndham, Heinlein, Orwell... ehm, teď si trochu vyvracím svojí myšlenku. Ale já se brakům vyhýbám, tak jen málokdy přečtu něco špatného (některé braky vyhledávám záměrně, ale to je jiná kapitola). Ale taková díla existují a je jich spoustu. A Dick je prostě jedním z těch autorů, kteří psát uměli. A teď rychlý žebříček od nejhorších povídek na vrchol. Krátký šťastný život hnědé polobotky, Malá vzpoura, Stavitel, Venku v zahradě, Vrrgové, Záchranný stroj - zbytečné číst. Pak tu máme průměr a lepší průměr - těch je jako vždy nejvíce, tak je vynechám a vrhnu se na nejlepší. Kolonie, Nekoneční, Žabák nezmar (ano, je to tak - mě se to líbilo), Obránci, Postradatelná položka, Proměnná, Velký P, Všetečka a na vrcholu je Výplata a Lebka. Ke konkrétním povídkám se se vyjadřuji zvlášť. Což mi připomnělo. Na konci knihy je bonus v podobě autorových poznámek k některým jeho povídkám. Někdy lepší, než povídka samotná.

4 25.03.2024

Lemire je dobrej, mám ho rád, ale tohle bylo slabý. Nebylo to špatný, to ne. Ale představit si to jako povídku, četl jsem spoustu lepších. Vlastně i to jeho výtvarno už mě nebaví. Ať se nikdo na mě nezlobí, ale to už jsou čmáranice. Sice jsem si na jeho styl zvykl, ale tady se nedalo skoro na to dívat. Nejvíc mě iritovaly ujíždějící oči. Žena hrdiny, MLADÁ žena hrdiny, vypadala na šedesát, po přejetí kombajnem. Bonus skic, byl k smíchu. Ano, jde to ještě hůř. Patlání v minulosti s nějakým vnuceným pocitem uvědomnění. Nuda

1 20.03.2024

(SPOILER) Jo, tak se mi to potvrdilo. Sice masakr, jako prase, ale už to u mě nepřekonalo výjevy z napadení rodinky v jedenáctém díle. Tohle byl takový normální díl z Gantz. Hromada monster a zoufalý boj vojáků na nižším levelu. Kdo mi bude opět chybět, je Judeau.

3 17.03.2024

Uf! Tenle díl, po krátké představovačce záporňáka, nasbíral dost bodů za zvrhlost a brutalitu. Ano, také očekávám kdy přijde ten zlom, který znám z anime. Ten mě, ale už šokovat nebude. Tohle byl pro mě větší horor.

2 17.03.2024

Čirá radost ze scénáře Kurta Busieka a kresby Caryho Norda. Samozřejmě i coloristy a ostatních. Tohle je opravdu dobrodružství číst a kochat se zpracováním. Navíc se v závěrečných bonusech dozvíme více, např. z Howardových dopisů. / ,,Barbarství je přirozeným stavem mysli. Civilizace je nepřirozená. Barbarství nakonec vždy zvítězí."

5 11.02.2024

Ačkoliv tento "dvojdíl" nebyl lepší, než předchozí dvě části, pořád to bylo dobré a nechodil bych s hodnocením tak nízko.

1 26.01.2024

Sám jsem překvapen, ale když jsem si poctivě spočítal hodnocení jednotlivých povídek, dostal jsem se na čtyři hvězdičky z pěti. A je to tak. I když byli v povídce slabší kousky ( Amatéři, Všechny starý převleky, Zázračný amulet) - pořád nebyli tak slabé, aby potopili zbytek sbírky. Tak když už jsem začal, tak pokračujme tříhvězdičkovými a to pro mě jsou - Opukový kruh a Večer tříkrálový. Lépe na tom jsou ( a je to většina) - Lepší život, Mizení na mostě, Mrtvá holka z čerťáku, Olda č. 3, Život a dílo baronky Mautnicové. No a vítězi v mém osobním žebříčku, jsou čtyři povídky. Percy Thrillington, Tři Mušketýři, Další nejhorší den a Kabinet sedmi probodnutých knih. Ty se vážně povedly.

8 26.01.2024

(SPOILER) Tak tohle byla pecka! Protože jsem se musel hlídat a pořád mazat, rovnou avizuji, že je můj výblitek protkán spoilery. Takže takhle. Jako předchozí Hrdinové dobrý, ale bylo jich tam na můj vkus trochu moc a zorientovat se v postavách, když není na čtení moc času a člověk se k tomu dostane po delší pauze.. Tady máme především dvě hlavní ikony, které se vrací a které dostávají dost prostoru. Tak především tu máme jedno takový Jehňátko, který se nám trochu projeví a význam berserk, dostává nový rozměr. Pak tu máme mojí oblíbenou postavu, která pro mě nebyla, až tak záporná. Jako jasný, voják štěstěny měl hodně našlápnuto na temnou stranu, ale tady už si ho se světlou, nikdo nemůže spojovat. Pak tu jsou samozřejmě ostatní postavy, které mě nebavily o nic méně. Když jsem začal knihu číst, trochu jsem se nutil, ale po "přerodu" a po setkání Templa se Sty (souhlasím jak tu někdo psal, debilní překlad jména), jsem byl už lapen. Bavila mě mezi nimi ta chemie. Dovolím si tvrdit, i když jsem od Rosamunde Pilcher nic nečetl, že tam nebude nic tak krásnýho, jako že by muž líbal vášnivě ženu poté, co zrovna zvracela. No a pak tu máme další postavy, které si člověk opravdu zapamatuje a též další staří známí. Spojení je plynulé a nedrhne. Jejich počet je vyvážený. Příběh je mixem žánrů, kde vyčnívá samozřejmě western, který nečtu. Ale Joe mě prostě opět nezklamal ani v tomhle. V knize je vše. Je v ní jak odvaha a čest, tak i nesmyslné vražděním nevinných civilistů a zbabělost. Výčet není nutný. Kdo čte knihy chronologicky za sebou jako já, tak ví, co má od Abercrombieho čekat. Hlavní je, že ať je to o čemkoliv, vždycky se objeví něco, u čeho se nahlas zasměju. Abercrombie mě prostě baví. Čtu pomalu, ale jak jsem se dostal do poslední třetiny knihy, už jsem jí neodložil, dokud jsem jí nedočetl... v ranních hodinách. A musím říct, že konec je krásně uzavřený a já jsem opravdu spokojen! // Nicomo Cosca:
,,Prosím Vás, buďte zticha, Temple. Nikdy jsem nemyslel, že to řeknu, ale omezujete můj morální růst."

4 04.01.2024

Je to čtení možná spíš pro mladší ctenáře, cca kolem 12ti let, ale mě to docela bavilo. Hlavně exteriéry jsou pěkně prokreslené. Na první pohled, jako u nějaké "sci-fi" mangy. Až mi přišlo ze začátku zvláštní, nečíst pozpátku. Scénář jednoduchý, ale aspoň se uzavřela jedna hlavní událost a nenechává si dokončení na další díl. Za mě v pohodě oddechovka.

1 01.01.2024

Zkusil jsem dvě kapitoly. Prostě to nedám. Už první díl lovce mě nudil, ale aspoň jsem zůstal po večerech vzhůru a nakonec to dočetl. Tady jsem usnul takřka u každé druhé stránky. Nerad nedočítám, ale tady se už mučit nehodlám. Čekají na mě mnohem lepší knihy k přečtení.

Meh. Už ne. Autor se zacyklil a mě to už opravdu nebaví. Tady se asi raději podívám na anime a proklikám se na konec.

1 01.11.2023

Zklamání. Nechápu. I v Pevnosti tuto knihu vychvalovali. Jak jsem viděl i zde hodnocení, koupil jsem si rovnou všechny tři díly, jelikož detektivka ve Warhammeru, zní lákavě. Kdysi dávno jsem četl povídky z Warhammeru "Ulrikova kladiva". Byla tam povídka o knězi Dieterovi, který byl tak trochu vyšetřovatelem na vlastní pěst. Byla to nejlepší povídka z knihy. Nebo trilogie - Otroci temnoty a fanatický lovec Marius (aspoň myslím, že se tak jmenoval). Naivně jsem doufal, že se konečně dočkám něčeho podobného. Zatím jsem dostal kýčovitý příběh o Van Helsingovi, potažmo Solomonu Kaneovi a v horším provedení. Začalo to dobře a nadějně, ale po čase příběh začal nudit a stal se předvídatelným. Alespoň jedna polovina "záhady", byla jasná od začátku. Druhá část byla jen slepenec pseudohistorie, která nebyla tak špatná, ale nijak ohromující. Snažil jsem se přečíst knihu, co nejdříve, abych to měl za sebou. Dokonce ani moje obsese k zombiím, to nezachránila. V textu se často objevovalo slovo "odporný, brutální, hrůzostrašný, atd.", aby čtenář pochopil jaká situace má být. Pro mě to byl rušivý prvek a degradovalo to v mých očích spisovatele, na pisálka amatéra. Takhle se atmosféra nebuduje. Je mi to líto, protože mám další dvě knihy doma a nechce se mi to číst. Chtěl jsem napsat něco kladného třeba o Strengovi, ale podbízivá část o osahávání zachráněné, byla možná tak pro puberťáky. Asi je to tím, že už nejsem v tom věku, kdy jsem hltal všechny hrůzostrašné a odporné příběhy, ať je psal kdokoliv. Jsem už trochu vybíravý. U takové knihy jsem očekával zajímavý příběh, hutnou atmosféru a nečekané rozuzlení. Ani jedno se mi nedostalo. Jen jeden klad to mělo. Nebylo to dlouhé.

3 29.10.2023

Trochu mi trvalo, než jsem se začetl. Zpočátku to na mě působilo lacině, nuceně frajersky a hledal jsem v tom ten punk. Formulka "srát na to" mi přišla trapná a psát jí za každou cenu všude, i kam se nehodila ... hm, no tak dobře. Když jsem se, ale chytil a zjistil, že to není tak povrchní jak se v první chvíli zdálo, začalo se mi to líbit. Pro člověka, co nemá tolik času číst, je to ideální. Kapitola na dvě stránky. Ideální na WC. No dobře, i ta závěrečná větička se tam nakonec hodila. Jinak jak se povídky rozjely, ke konci už to začalo skřípat. Neustálé odbíhání od děje, vzpomínkami na postavičky často tragicky končících. Bylo jich už trochu moc, nakumulovaných na jednom místě, ale hlavně už jsem nechtěl poznávat další postavu, která v další kapitole nebyla. Už mi to přišlo jen jako protahování děje. Vždyť na těch bedničkách v Adamovský seděli několik kapitol. A když přišel závěr .... no ten byl vlastně v pořádku, když se na to teď zpětně podívám. Přes všechnu kritiku, co jsem tady vyplodil, šlo o skvěle napsanou povídkovou knihu, která měla jen pár hluchých míst. Především mě bavil styl vyprávění, kdy si hlavní postava něco myslela a druhá postava (většinou Koráb) jí odpověděla v přímé řeči. To mělo ten správný efekt a dost mě to bavilo. Občas se vylouplo z povídek nějaké sdělení, které bylo víc na zamyšlení, než se tvářilo a tak mi to celkově rezonovalo, jako dobře strávený čas s knihou.
PS: měli jsme v okolí zkušebnu, měl jsem tam kamaráda a i nějakou práci v minulosti. Párkrát byl v antikvariátu, atd. Takže mi ta oblast není cizí. Nicméně bydlet jsem tam nikdy nechtěl a teď po přečtení po tom toužím ještě méně :)

7 18.10.2023