Covenant komentáře u knih

Tak tu máme další díl komiksové věže. Musím říct, že se do těch míst vracím rád. Ságu bych už znova nečetl, ale takhle zkráceně v komiksu mě to baví a všechno se mi zase vybavuje a doplňuje. Výhrady mám jen ke kresbě. Ta mi prostě nesedne. Ale nemůžu mít všechno. Hlavně, že už konečně máme Džejka Čámbrse. Svět je hned veselejší (jsou jiné světy než tento). Takové putování dospělého s dítětem, ke kterému cítí rodičovskou lásku - to je vděčné téma, které je stále pro čtenáře, diváka i hráče her zajímavější, než např. putování s přítelkyní. Džejk je vtipnej, ohleduplnej, cituplnej, duchaplnej a bůhví, čeho všeho je ještě plnej. A já s chtivostí očekávám, kdy se dostaneme alespoň na úroveň knihy Třech vyvolených.

4 18.05.2023

Pro mě rozhodně lepší, než sbírka Rigor Mortis. I když dle hodnocení, to vypadá obráceně. Ale rovnou k věci. Vemu to od konce. Nejhorší povídka, byla pro mě ta poslední "Knihovna a chrám". Stručně řečeno, mě nudila, i když nebyla napsaná špatně a měla i jakous takous pointu. Poté následuje "Druhej funus strejdy Skleroťáka". Taková odlehčená povídka Malostranská o zombíkovi, ale šlo to mimo mě. Podobně jsou na tom s hodnocením "Siela Viery" a "Lepší než pudr". Tam byl problém v tom, že první zmiňovaná hezky začala, ale postupně jaksi uvadala. Druhá naopak se pomalu rozjížděla, ale byla utnutá, když se konečně začalo něco dít. A nyní už se dostávám k tomu lepšímu. "Dluhy se také splácejí, Je dobré být mrtvý, Kargo, Marxova konstanta, Najhorší zločin vo Wilsonove, Rezavění." Tyto povídky mě opravdu bavili, jen jim vždy chybělo něco k dokonalosti. A jako poslední jsem si nechal dvě povídky, které byly pro mě nejlepší. Přiháněč Jaroslava Mosteckého. Ačkoliv poměrně jednoduchá věc, na nic si nehrála, bavila mě a bylo v ní vše. No a na závěr jsem si nechal povídku "Když jsem ve službě, nevraždím" od J. W. Procházky. Dokonalé spojení dvou mých oblíbených témat. Z nichž jednu můžu prozradit. No, ehm....že by zombie? Ale druhou nemohu, protože je tak trochu hlavním dějovým prvkem. Snažil jsem se být stručný. Jednotlivé názory, jsem napsal k jednotlivým povídkám.

4 15.05.2023

(SPOILER) Tulák je především skvěle výtvarně zvládnuté dílo. Kresby a barvy, to je prostě nádhera. Z rozhovorů na konci s Nicem Kleinem jsem si i potvrdil to, co jsem v kresbách vnímal. Zabarvení podle dané situace, piplání se s detaily, apod. Co se týká scénáře (nepůjde o spoiler, ale asi lepší nečíst) tak mi přišlo, že si to dělá náběh na údernou a překvapující pointu, ale tohle jsme už někde několikrát viděli. Prostě pro ty, co ujíždí na sci-fi, to nebude nic nového. Teď možná trochu spoiler ... Co se týče knih, vzpomněl jsem si například na Solaris (film od Tarkovského jsem viděl, ale tam si pamatuju jen jak jede žiguli po silnici - remake jsem neviděl), nebo mnohem banálnější (jednodušší na pochopení) Oblivion. Ne snad, že by to bylo stejné, ale určité prvky jsou použity i zde. A to se mi vybavilo teď další sci-fi, ale nebudu už nikoho tím otravovat a chytračit. Aby mě, ale někdo nepochopil špatně - píšu to jen proto, že Brandon dílo prezentuje jako něco, co jsme ještě nečetli, tak ať z nás nerdů, nedělá blbečky :). Upřímně, ono je těžké vymyslet něco, co tu ještě nebylo. A třeba to ani nechceme. Tohle je poctivé sci-fi ... no i když poctivé ... tohle je sci-fi, které jsem s radostí přečetl během dvou hodin a to nejsem rychlý čtenář. Šlo o to, že jsem si říkal, jak jsem nechápavý a v určitém momentě jsem začal listovat zpět, ale zbytečně - protože (a to je plus tohoto komiksu), se vám postupně rozkryjí i detaily, na něž autor neupozorňuje a jen je vidíte nakreslené. No a to pak hltáte stránku za stránkou, abyste rozkryli celek. Po přečtení jsem se vrátil i zpátky na začátek, abych se podíval na některé věci, které jsem si ani nemohl s ničím v průběhu čtení spojit. A opravdu to do sebe krásně zapadlo. Pak právě radost z pochopení, vystřídal pocit ošizení o genialitu. Ale jak píšu. Jen taková drobná "vada" na kráse, vizuálně dokonale zvládnutého díla.

5 17.04.2023

(SPOILER) Zase o chlup lepší, než předchozí díl. Asi zatím nejlepší. Když pominu dramatické, uslzené a uřvané výlevy, ke kterým se nebudu už vracet, protože jsou v každém díle (někdy více, někdy méně - tady se to dalo zkousnout), tak mi tam vadila jedna věc. Začnu obšírněji a budu spoilerovat. Tato manga je pro mě zábavná, protože mám prostě rád cestování v čase. Pak zavírám oči u pubertálních výlevů a emočních výtrysků (no dobře, tak to bylo naposled teď). Ale do této doby byl děj zábavný a tak nějak to sedělo. SPOILER ALERT!!! ALE když Takemíček změní minulost, což znamená, že zachrání v budoucnosti Hinu, jaktože Naoto (snad se tak její bratr jmenuje) ví v budoucnosti o změně, co se udála. Stal se přece policistou, protože mu zavraždili sestru. Teď je sestra naživu, ale u něj se nic nezměnilo a ví všechno. Poučen četbou sci-fi a čuměním na filmy, by si Naoto nic nepamatoval a nebyl by ani polda. Ještě by tam mohla být nějaká klička ohledně jejich propojení - potřásání si rukou. Jenomže v minulosti Naoto nechápe, proč si pořád s ním chce tou rukou třást, takže nechápající by měl být i v budoucnosti. Rozumíme si? Že vás to nezajímá? No tak nic, no. Teď budu jak blbec čekat na další díl, protože i kdybych byl raději, kdyby to tady skončilo - a proč ne - podle mě parádní závěr - tak jedeme dál. A já jsem od přírody zvědavý a vadí mi nedokončené

4 17.04.2023

V tomhle díle se stane spoustu věcí a je lepší, než předchozí. Přesto všechno mi pořád vadí emoční výlevy Takemíčka. Když se slzami v očích a se zatnutými pěstmi řve: ,,Já se nevzdám! Všechny zachráním" a ještě se objeví v pozadí nápis "TA DA", tak už je to na mě moc. Já vím, japonci to takhle občas v manze mají, ale to jejich pateticky dramatické přehrávání zkousnu jen, když se objeví semtam. Tady je to pořád a narušuje to jinak zajímavě budovaný děj.

3 16.04.2023

Tenhle díl mě sice určitým způsobem bavil, ALE celkově šlo o takové intermezzo, před posledním dílem. Alespoň doufám, že pátý díl bude více humorné sci-fi, než romantická komedie. Beru to jako, že si Adams potřeboval oddechnout od cestování vesmírem a trochu zpomalit tempo. Přemýšlet o tak přízemních věcech, jako je láska, sex a vůbec. "A v případě, že by vás napadlo o tom pochybovat, což chápu, že by se klidně mohlo stát, vás ujišťuju, že jsem úplně normální. Proto si říkám Wonko Příčetný, abych o tom lidi ujistil." PS: když vyprávěl Arthur historku Fenchurch, uvědomil jsem si s údivem, že mi je to povědomé. Zapátral jsem v paměti a dopátral se k tomuto kraťasi: https://www.youtube.com/watch?v=6YSxJnqCr8I Náhoda? Nemyslím si.

4 13.04.2023

Když jsem začal knihu číst, přišlo mi, že předchozí komentář je příliš kritický. Postupně jsem, ale musel uznat, že kniha je docela nezáživná. Když jí porovnám s knihou od Švamberka "Nenech se zas oblbnout", propadá se o několik levelů níže. Především mě srali uměle vytvořené můstky. Rozhovor jakoby nikde nekončí a navazuje s dalším protagonistou z jiné kapely jen při zmínce, že někde něco podobného řekl a myslel si. Dáte si dohromady, kdo z jaké kapely to řekl, ale je to mírně nepřehledné. Další věcí, že se celou knihou táhne vzdychání, co už je a není punk. Obsah, ale vlastně není chybou autora, když jde o rozhovory. I když možná by se mohl ptát na jiné věci, aby to bylo zajímavější. Nemyslím bulvární (aby mě nikdo nechytal za slovo), ale ne stále na to samé. Alespoň dle odpovědí, to tak vypadá. Další věcí je, že jsou v knize nakopírované rozhovory, které jsem již četl v předchozí zmiňované knize. Zajímá mě od mládí punk, hraju punk (lépe zaškatulkovat to nedokážu - dle některých zdejších punkových veteránů, mám špatné základy na to, hrát tuhle muziku - nemlátil mě v dětství fotr, nefetoval jsem, nekradl...),ale většina kapel mě nezajímala (což je subjektivní, přiznávám) a jejich názory byly mnohdy takové, že spíš přesvědčovali sami sebe, že věří a konají to, o čem zpívají. To v předchozí knize byl výběr interpretů pestřejší, zajímavější a upřímnější. Např. rozhovor s Henrym Rollinsem mě zaujal natolik, že si asi přečtu nějakou z jeho knih. Nebo rozhovor s Biafrou. Nebo Ian MacKay (Minor Threat, Fugazzi) - fakt sympaťák. Když jsem poprvé slyšel Waiting room, byl jsem z toho odpálenej a když jsem četl rozhovor s tímto inteligentním člověkem, ještě se mi pohled na kapelu zlepšil....ale to odbočuju - tady se nic podobného nedočtete. Tady je na přebalu Tim Armstrong z Rancid, ale rozhovor s ním žádný. Jen se tam mihne nějaký štěk od Freemana. Prostě tam přes sebe hovoří několik lidí o tom, jak kombinují turné s prací a rodinou. Jak to dřív bylo lepší..... ale někteří píšou (říkají) i pozitivní věci, abych nekřivdil. Ale u některých textů jsem se musel smát trapnosti. Jako když čtete např.: ,,Říkám FUCK velké nahrávací společnosti" - to je v 55ti letech velké gesto. Je to borec, že to dokázal vydat u malý nahrávací společnosti - ale dokazovat tím, jak je velkej pankáč....sorry. Nechci kecat, protože to bylo fakt nepřehledný, ale myslím, že šlo o zpěváka z Pennywise (kteroužto kapelu jsem slyšel poprvé na kompilaci Punk-o-rama, nahrané u Epitaphu - chápete?). Celkově zklamání. Jakoby šlo o nějaké zbytky rozhovorů, nasypané do jednoho koše .... knihy. Přesto nejdu s hodnocením tak nízko, protože jsem si vědom, že kniha nabízí víc pro lidi, které to zajímá.

5 31.03.2023

Náhodička tomu dala, abych si prolistoval tento komiks. Po přečtení musím říct, že velmi povedený. Co se týče scénáře, připomíná mi stylem a vlastně i postavami Gaimana. Takové zhmotněné emoce. Ilustrace jsou ještě o stupeň výše. I když jsem během čtení tušil, kam se děj bude ubírat, netušil jsem všechno. A ten úplný konec mě pak dostal a zůstal jsem u něj o chvíli déle, než bylo třeba.

4 20.03.2023

Sestry bitvy jsou dobré, ale postrádají něco navíc. Něco upamatovatelného, něco čím bych si tento komiks zafixoval. Povrchní, i když dobrá a dobře vykreslená akce nenabídne prostě nic víc. Charaktery sester jsou ploché a na žádné z nich mi nezáleželo. No, možná trochu na Ghitě. Postavit je vedle Calgara, úplně zaniknou. Také jsem postrádal sarkasmus předchozího dílu, suchý humor ... vlastně humor vůbec. Mise mi přišla na ostřílené sestry, které si prošly peklem, průměrná. Přesto je zaskočilo skoro všechno. Ne, že by byly slabé a hloupé, ale mohly by dělat méně chyb a autorka je podle mého, mohla více předimenzovat. Ano, byly tam situace, co by normální smrtelník nedal, ale potom se tam objeví pár chudáků s pistolkama a rázem je tu problém. Zrovna ve Warhammeru, bych se toho nebál a sestry bych obdařil větší mocí. Trochu do toho šlápnout a nebát se odvázat. Kéž by další komiks ze světa Warhammeru, byl o něco pádnější.. Císaři ochraňuj nás!

3 20.03.2023

Je mi jasný, že nejsem cílovka, ale jako mladší jsem v té době viděl i nějaký anime díl. Takže nyní navazuju mangou. Něco mě na tom baví, ale nedokážu říct, co. Když chci vypíchnout dobrý momenty, nenapadá mě nic. Kdybych to chtěl rozebrat nezaujatě, přijde mi to tuctový, dialogy jednoduchý, humor trapný, Hollow příšery stejný... ale já zřejmě zaujatý jsem a třeba v dalším díle objevím proč.

4 06.03.2023

Chtěl jsem napsat spoustu sprostých slov o zdlouhavém a trapném konci. Nicméně podle zdejších komentářů vidím, že nejsem jediný nespokojený. A přitom to tak pěkně začalo a do dvou třetin knihy vydrželo... Jakoby se autor ponořil do psaní, bavilo ho, dokud na něj nakladatel nezačal tlačit s termínem. Longovi došla fantazie, měl málo řádků, tak natáhl jednu scénu, přes třetinu knihy. Možná je nefér, moje hodnocení. Ale ten konec byl opravdu long.

5 06.03.2023

Anime si už ani nepamatuju. To jsem viděl tak před dvaceti lety. U mangy jsem si řekl, že jako dobře. Se na to podívám, když už mám možnost, si to půjčit. A teď varování. Než začnete číst, připravte si něco k pití, možná i k jídlu a ujistěte se, že vás nebude nikdo rušit. Protože tohle je jednostopá jízda na motorce s rozbitými brzdami. Na konci se dostavuje ono obvyklé - kde mám další díl?! Jediné, co mi přijde přehnané, co patnáctiletí (i když delikventi), všechno dovedou a jak se rychle vyrovnávají se smrtí ... kohokoliv. Jak spadnou bez helmy z motorky v rychlosti vyšší, než povolenou a skončí jen s obvazem na hlavě... Ale to je prostě drsná budoucnost .... moment 2019 ... no chvilku to trvalo, než si to u nás mohl někdo přečíst v překladu. Za to veliké díky týmu Crew! (poslouchal jsem rozhovor s Pavlovským, kde se zmiňoval o zdlouhavém vyjednávání práv). Tato manga mě prostě nadchla a trefila se mi do nádrže. Přiznám se, že když si zrekapituluju příběh, byl poměrně krátký (na tolik stran), ale ta atmosféra! A hlavně a především a koukám, že budu psát to co ostatní, ale ta dynamická kresba je parádní! Když se prohání gangy na motorkách, úplně cítím tu rychlost a drsnost dopadů. Otomo prostě umí a já si jedu pro další dávku.

9 13.02.2023

Růžové, princeznovské období nepolevuje a tak byla tato kniha žádaná. Některé příběhy "a jak to bylo dál", byly zajímavé, u jiných usínal posluchač i čtenář. V každém případě, účel splnila.

2 08.02.2023

Skvěle zvládnuté téma, pro nejmenší s perfektní ilustrací.

3 08.02.2023

Tohle bylo pro mě zpočátku prokousávání se. Nejhorší pro mě bylo, že si Joe vybral jako téma "pouze" válku. Ale to by nebyl Abercrombie, abyste nehltali příběh každého jednotlivého vojáčka v poli. Nejlepší je vytvořit charakter s minulostí, chtěnou budoucností a pak ho nechat rozsekat, že? Takže asi tak. Vnitřní konflikty dělají hlubší děj, než vnější, samozřejmě. Ale i tak jsem se cítil v poli ohraničován a musel jsem se zpočátku, do čtení nutit. Ale vydržel jsem a zhruba od poloviny, to začalo být natolik zajímavé, že jsem obracel jednu stránku za druhou. To protože už se orientujete, oblíbíte si úplně každého (však to znáte - tady snad není padouch, na kterého ukážete, že se vám opravdu nelíbí) a tak vlastně ani nevíte komu máte fandit. A když si myslíte, že se miska vah sympatií převážila, najednou zjistíte, že to bylo jinak a spletli jste se v té osobě. Tohle se autorovi musí nechat. Ale dám si zase od něj chvilku pauzu, protože nemám teď náladu, na dlouhé budování charakterů a prostředí. / ,,Hloupé úkoly se řadily za sebe v drtivě nudném procesí. Běhat. Cvičit. Vysrat hovno. Napsat dopis. Najíst se. Dívat se. Napsat hovno. Vysrat dopis. Jíst. Spát. Předstírat spánek, ale ve skutečnosti probdít celou noc se zavřenýma očima a snažit se onanovat. Vstát. Běhat. Dopis..."

5 08.02.2023

Takové ze života o těch, co měli víc, než jednoho psa. Starý pán vypráví fence Lilly, co měl za psy před ní. Když jsem četl dětem o štěňátkách, přiznám se, že jsem to trochu zamluvil méně drasticky. Prostě umřely všechny, kromě jednoho. Tečka. I když jako malý, jsem o praktice topení štěňat a koťátek věděl a byl jsem z toho špatnej. Zatímco děti z vesnice, to braly jako obyčejnou věc. Tím, ale nechci odrazovat od čtení dětem. Autor také nepíše přesně, co se s těmi štěňaty stalo - ale na druhou stranu tím vyvolává zvídavost. Nepamatuji si přesnou formulaci, ale píše něco jako: ,,Lilly, kdybys věděla, co se s ostatními v té době dělalo, asi by sis poodsedla." No a děti se hned samozřejmě ptají: ,, A tati, co se s nima teda stalo?" ,, Co asi? Vybrali si jedno, co se jim líbilo a ostatní hodili do jednoho pytle, kde kňouraly a lezli jedno přes druhé. Pak ten pytel zavázali, hodili do rybníka a šli na oběd. Jo a koťata? Ty prostě hodili do kýble a počkali, až se utopí. To bylo hned. Jako ne úplně, ale stačilo zapálit si jedno cígo. No proč myslíš, že se říká - utopit jako koťata?" ,,A to se říká?" ,,Neptej se pořád tak blbě, nebo dojdu pro pytel do sklepa! ... A teď už běžte spát spratci a dobrou noc!"

2 08.02.2023

Čtení, ani chvíli nenudilo. Mělo to spád. Jednoduchý, nekomplikovaný, uzavřený příběh. Nějaké menší nedostatky, netřeba řešit.

4 01.02.2023

Tak před půl rokem, jsem četl první díl. Pár věcí jsem zapomněl, tak jsem nebyl úplně v obraze. Když už mi to všechno secvaklo, začal jsem se v příběhu orientovat a užívat si ho. Pak jsme se, ale opět přemístili v čase a i když se některé věci vysvětlily.... nebo spíš byly naznačeny (a odtud dál to začíná být drobínek nepřehledné), mnohem více jich přibylo. No, ale co bych chtěl, po cestování v čase, že? Ještě bych chtěl podotknout, že i když se mi kresba líbí, mám problém s rozlišováním žen a dívek. V každé nové osobě vidím starší verzi papírových holek. Ale přes to se už nějak přenesu. Hlavně, že je to zábavné a nejde o nekonečnou serii.

3 29.01.2023

Naruto není pro mě. Myslel jsem si to, ale chtěl jsem zkusit. Je to tak pro dvanáctileté. Takový Bradavice, kde se místo kouzlení bojuj....cvič.....no vlastně kouzlí. A kde místo vyvoleného, je .... tak jinak. Kde místo dvou kluků a jedný holky.... tak taky ne. Už vím. Je to jinde. Ano. Je to jinde a jinak to tam vypadá. Žertuji samozřejmě. Nemůžu usuzovat jen podle jednoho dílu, jak to bude pokračovat. Třeba to bude velkolepé, ale já už se toho nezúčastním. Nelíbí se mi totiž ani děj a nezajímá mě, škola ninjů.... nebo magických ninjů. Autor také vysvětluje spoustu věcí zbytečně, až je to otravné. Humor je předvídatelný a jednoduchý. Nicméně tak hrozné to nebylo. Dalo se to číst od začátku do konce. Nebo vlastně od konce do začátku.

(SPOILER) Spoiler, protože detektivka, že jo.... Asi takhle. Po třetím díle jsem přeskočil na devátý (protože se mi naskytlo mluvené slovo) a nyní se vracím, abych si doplnil mezery. Byla to chyba, ale "Přízrak" mě chytl až k "Noži", protože to na sebe navazovalo, tak co jsem měl dělat. Kvůli znalostem z těchto dílů, byl pak problém se Sněhulákem. Už na začátku vyčníval jeden kandidát na vraha nade všemi. Říkal jsem si, ale ne přece. ---Bacha, menší spoiler na pozdější díly!--- Už zase? Zase v rodině? (i když to je vlastně obráceně). Navíc ta osoba byla tak vykonstruovaná, že to bilo do očí. A vůbec mě pak nerozhodilo obvinění někoho jiného (víte koho), protože jsem věděl, že ta obviněná osoba (moje chyba), vystupuje pak v dalších dílech. Bylo to jen takové odklánění se od hlavního podezřelého, co nejdál a ke konci s ním vyrukovat. Možná kdybych bral díly postupně, tak to bude lepší. No, ale i tak mě tento díl neuchvátil. Nudil jsem se jako při opravě automatů na slepičí polévku. Hodnocení nechám tudíž na jiných.