Covenant komentáře u knih

Kristýna navázala dobře a hlavně ze začátku i humorně. Postupně, ale humor odpadal a začínal jsem se už přejídat narážkami na Guiseppeho kuchyni. Bitka v hospodě (a´la Star Wars), byla ještě dobrá. Jak, ale přišlo na "hlavní" misi, klesala zábavnost. Charaktery postav začaly blednout a do popředí se dostala změna různých prostředí, výčty druhů mimozemšťanů, zvěře, apod. Né, že by to nebylo dobře popsáno. Ani toho nebylo tolik, aby to člověk nepobral. Ale chyběla mi tam ta chemie mezi hlavními hrdiny. Nějaké větší napětí, humor. I když sem tam prosvitlo něco z toho, abych autorce nekřivdil a dokonce i nějaké jiné emoce, které nebyly ani v díle prvním. Nicméně většinou zůstalo pouze u hlášek, Azyniných stále stejných poznámkách o mase, Moravcových o kuchaři, Gerasimových o sexu..... no, trochu se dostal do popředí Vodička - tak za to určitě plus. Jinak Jurský park a Duna, mě tak moc nenadchla. Vůbec já nějak celkově honičky nemusím. Také se opakovalo spousta slov. Například takový zmrd, byl všude. Přesto všechno co jsem popsal, jsem se bavil.

4 15.07.2022

(SPOILER) Příběh o třech prasátkách, je všem známý a je zde vyobrazen moc hezky. Trochu mi, ale přijde k smíchu, když si řekne prasátko o PÁR cihel od kolemjdoucího, aby si postavilo domeček. Co se týče vejce, jde zde z větší části o repetetivní potkávání a nabírání zvířat na společnou cestu a nevim, jestli je zrovna poučné (ať jde o zlého člověka), hodit babku do jámy a obsadit jí dům, protože vám odmítla dát najíst. Nicméně ilustrace jsou pěkné a malým dětem se to líbí. Přesto si neodpustím poznámku, že kniha o Kulihráškovi/Budulínkovi, byla mnohem lepší.

2 04.07.2022

Název vystihuje z hlediska obsahu vše. Co komiks vyzdvihuje o laťku výše, je ilustrace.

1 03.07.2022

Jako první, se mi dostala do ruky Čáslavská. Oba komiksy vyšly zpracováním a pojetím nastejno. Nicméně mě příběh Čáslavské vzal za srdce více.

5 28.06.2022

Poté, co jsem si zkritizoval Hustej nářez, jsem na Kotletu zanevřel. Po povídkách Válkotvůrců, jsem opět zbystřil a na Františka Leoše Kyšu Kotletu, jsem se více zaměřil. Zrovna byl v Pevnosti (to je takovej časopis pro nás nerdy, kdyby někdo nevěděl), byl článek o Legii. Protože mám rád drcení invazivních emzáků a k tomu když hlavní hrdina pochází z našich lužin a hájů, šel jsem do toho. První překvapení bylo, že se tentokrát Kotleta držel a nesnažil se nacpat přirovnání ke všemu, co potkal. Postavy si člověk taky hned oblíbí ( trochu se mi do toho cpali v hlavě Strážci galaxie) a co se týká děje, tak na rozjezd dobrý. Sice nic originálního, ani složitýho, ale zabaví to. Odpouštím tomu i tu akci ke konci, která by logicky proběhla zcela jinak. Vypnout mozek a těšit se na další díl. / ,, Jiná lednička mi nabídla jakýsi mixér různobarevných nápojů. Ten růžový chutnal jako kafe, zelený jako Starobrno. Po vyprsknutí na podlahu, zmizel z nabídky."

7 28.06.2022

Hned po přečtení, jsem tomu dal plnou palbu. Teď už to tak nevidím, když se zamyslím nad některými detaily, ale nechám to. Protože když přečtu komiks na jeden zátah, bez přerušení, je to pro mně známka kvality a zábavy. Skvělá atmosféra a navíc tomu nechyběl ani nevtíravý humor. Hurá na další díl!

1 20.06.2022

Moc pěkné. Docela by mě zajímalo, jestli tato kniha byla inspirací pro putování Malého pána, jelikož podobnost se mi zdá více, než zdánlivá.

20.06.2022

Jde o dobrý komiks, ale s odstupem času mi už v hlavě bledne jeho "poselství". Jde asi o grafické zpracování, které dodává příběhu větší hloubku, než bych si byl připustil. Protože ta kresba je opravdu skvělá. Nejen vykreslení postav, ale především jejich výrazy (kde samozřejmě dominuje Harley) jsou dokonalé. Komiks je prošpikovaný feminismem a travestity, což je zajímavý prvek, ale je to jen taková vata a kulisy příběhu. Kromě vývoje hlavní postavy tu jde o "zlou" korporaci, která vyhání lidi z jejich domovů, za účelem staveb pro "zbohatlíky". To už je trochu omleté téma, které znám především z dětských knížek a animáků. Ale prosím. Může být. Nicméně tohle a až přespříliš uvědomnělá Ivy, je pro mně trochu trnem v oku.

2 20.06.2022

Od Abnetta jsem zkoušel číst Gauntovi duchy, nebo Maluse a nějak mě to nechytlo. Třeba někdy jindy. Co se týká, ale Jízdy mrtvých, bavilo mě to hned od začátku. Jednoduchý děj, ale napsaný záživně tak, jako bych četl Zabíječe od Kinga. Kniha je oproštěna od zbytečných popisných pasáží, ale přesto dokáže navodit atmosféru, jaká je potřeba. Připomíná mi to i trochu trilogii Otroci temnot od Gava Thorpa, kterou mám ve svém žebříčku Warhammeru na vrcholu. Přeci jenom je to, ale propracovanější děj - když čítá tři knihy. Zabíječ od Kinga je zase více akční. Avšak toto je dobrá, nenáročná jednohubka. Něco mezi těmito dvěma knihami. Chaos a Řád!

1 20.06.2022

Čas od času se k této knize vracíme. Vyváženost textu a ilustrací, funguje dokonale.

1 17.06.2022

(SPOILER) Nepřišlo mi to celkově ani děsivé, ani moc veselé. Přišlo mi to místy docela smutné. Dost věcí vlastně zavinili rodiče a příbuzní, v dětství dotyčných. Např. jestli se v noci počůráš, vylezou z deky a polštáře červy a postupně tě za živa sežerou. Říct mi tohle rodiče, jako malýmu, tak se možná z toho ještě strachy poseru. Samozřejmě jsem to bral s nadhledem a "veselé" ilustrace navodili pozitivní atmosféru. Nejvíc mě pobavil asi ten, kde ,,Ježíš žije hluboko ve tvém srdci!"

1 16.06.2022

Sice dobře napsáno a zajímavě podáno prostřednictvím osoby, kterou si může oblíbit, jen nemocný člověk, ale chybí tomu nějaké vyvrcholení. Nemyslím to doslovné, které se v knize nalézá, myslím to které vám i po přečtení, ještě chvíli doznívá v hlavě. Dílo se tváří, že jde do hloubky, ale v podstatě je velice povrchní. Co jsem taky chtěl, když název napovídá, že jde o den. Je to prostě popis dne člověka, oddaného své práci. Kdyby se odstranila ta pekelná nálož násilí, sexuálního násilí a vulgarit, klidně by mohlo jít o popis práce exekutora v první osobě.

7 19.05.2022

Kniha Rozpady působí dojmem, že je poskládána z povídek, vytažených ze šuplíku. Někteří to jistě znáte. Kdysi jste napsali povídku v domnění, že jde o něco skvělého, neotřelého a že vám pod rukama vzniká dílo, se kterým se musíte pochlubit široké veřejnosti. Pokud se vám podaří dílo dokončit (protože nejsnažší, alespoň pro mně, jsou začátky), na čas povídku odložíte do šuplíku. Když jí po čase vytáhnete a přečtete, zjistíte že jde o hrozný škvár. Takhle na mně působí povídka Kocour a v těsném závěsu Adopce. Ale kniha, jako každá sbírka povídek, má špatné, ale i dobré kusy. Ještě abych se to nějak pokusil uchopit, kniha obsahuje povídky různých žánrů a nejspíš by si vybral každý, alespoň jednu povídku, která by se mu zamlouvala. Spojuje je opravdu dobře zvolené slovo Rozpady. Mně osobně se nejvíc zamlouvali tři povídky. Takovou vlajkovou lodí je Rozpadlý. Opravdu dobře popsaná psychika, fyzickou formou, abych tak řekl. Povídka je nejkratší a jde spíše o prózu, tak nemá smysl víc se o ní rozepisovat. Jen jí mohu doporučit. Druhou povídkou je Obraz, pro mě s krásnou pointou a vlastně i zamyšlením se nad materiálností. Nejvíc se mi, ale líbilo samotné popisování obrazu. Třetí povídka, která se mi líbila, byla Společnost. Sice nejjednodušší na pochopení, ale dýchala na mně sci-fi atmosférou a to mám rád. Zbytek jsou díla, která mají potenciál, ale jsou jaksi rychle nebo špatně ukončena. Například Medikus. I když autor třeba psal o rozpoložení člověka a přirovnávání jeho stavu života k vnějšímu okolí, působilo to, jako popisná, rozvláčná fantasy, ukončená pár větami. Jak jsem psal v úvodu. Jakoby autor ze začátku krásně formuloval a skládal věty, aniž by věděl, kam to povede, dal si pauzu a pak na tlak dotvořil konec. Některé povídky vám nenabídnou jednoznačnou odpověď a to je také dobré. Vlastně něco na toto téma je rozepsáno ve zmiňované povídce Obraz. A v povídce Slova, jsem pochopil, že si sám ze sebe autor tak trochu utahuje, což byl sympatický nadhled. A nebo jsem nepochopil nic a jenom tu tak tlachám...

19.05.2022

Tak tohle byl opravdu drsný trip v lese a to ani nešlo o perníček. Upřímně bych měl trochu problém, poznat kdo je Jeníček a kdo Mařenka, nebýt návaznosti příběhu. Jinak "ošklivé" ilustrace tomuhle kousku sedly jako prdel na hrnec. Docela rád, bych si od autorky přečetl další a hlavně delší dílo. I když je všem jasné už z titulní strany, že nejde o pohádku pro děti, přesto varuji a dejte dětem raději do ruky Loba na dobrou noc.

3 25.04.2022

Dlouho jsem se tomuto kousku vyhýbal, ačkoliv jde o jednu z největších klasik. A to jen z jediného důvodu. Nebaví mě čarodějové. Když jde o humor, jako v Pratchettovi, apod., tak ano. Ale ti vážní, hloubaví a holí mávající postavy, vykřikující nesmyslná slova, mě prostě neberou. Občas se najde, ale vyjímka. Tak Šmajdalf je jasný, ale já si hodně oblíbil Puga, od Feista. Ten napsal svojí ságu, až o 14let po této knize později a klidně se mohl inspirovat, tímto dílem ( kde mi chvílemi přišlo, že čtu Starce a moře). Takže takhle. Nemůžu říct, že jde o klišé, když Ursula je určitě jeden z těch autorů, co v šedesátých letech zpopularizovali žánr fantasy. Objevují se tam prvky, které lze vidět skoro všude. Zdánlivě obyčejný kluk, velká moc, moudrý učitel, chyba, cesta, atd. Ale Ursula do díla vkládá víc, než jen povrchní děj. A dělá to s takovou lehkostí, jak to umí jen velmi dobří vypravěči.

11 10.03.2022

Znázornění emocí, pomocí jednorožce a jeho měnící se barevné hřívy, se prostě té nejmenší líbí. Jednoduché a výstižné.

1 04.03.2022

Potvrzuji předešlé komentáře. Četli jsme s dětmi už lepší. Ale účel to splnilo a můžeme to zase vrátit do knihovny, že.

Pro nejmenší ideální. Pěkné obrázky přes celou stránku, málo textu a kupodivu, ne až tak krátký děj, jak většinou u těchto titulů bývá zvykem.

3 04.03.2022

Někdy mi ani obrázky úplně nesedly k tomu, co tím chtěl básník říct, ale nakonec jsem to horkotěžko, dítěti vysvětlil.... tedy poté, co jsem si to musel sám přebrat v hlavě. Nebylo prostě úplně jednoduché, z těch pár obrázků (které působily jako nedokončené), vyčíst sdělení.

1 04.03.2022

Je to bezmála 20 let .... počkat .... nojo, 19 let to bude, co jsem četl poslední díl psaný Kingem. Co si pamatuji, dost mě série bavila a důkazem mi je sbírka v knihovně. Co to, ale převzal Long, šel jsem od toho. Špatné recenze a to, že nemám rád štafety tohoto typu, mě v tom utvrdily. Nedávno jsem, ale četl článek v Pevnosti a zatoužil jsem znovu po tom jednoduchém a místy vtipném příběhu, s charismatickými hrdiny. Koukám na poličku se světlými hřbety, pocákané krví, že si něco z toho přečtu znovu, ale to já moc nedělám. Dám šanci Longovi. Rozšířím si obzory. Dilema s koupí, vyřešila kartička do knihovny. No a když jsem začal číst, světe div se, bavilo mě to tak, že jsem obracel stránky, jako ORKán. Jenomže! Vítr se brzy začal uklidňovat a jen občas slabě zavanulo. Nikdy sice nebylo bezvětří, ale vichr se už nevrátil. Na konci už jsem se začal trochu nudit a zachránil to až konec knihy. Myslím zavření knihy, ne konec příběhu. Výsledek knihy nebyl nečekaný, ale zklamalo mě, že to nemělo tempo a vynalézavost, co na začátku. Chyběl tam humor, houpání na oční bulvě, vtipně opilý Felix, dialogy se Snorrim..... prostě to není čtivý King. S tím se člověk asi musí smířit. To, že ke knize, ale přistupuji stále spíš pozitivně, je způsobeno nejvíce dlouhou pauzou, mezi Kingem a Longem. Gotrek a Felix mi prostě chyběli. Myslím, že kdybych četl Orky po Obrech, byl bych mírně rozladěn a možná bych ani nedočetl. Takže teď jsem zvědav na Zabíječe lidí. Když už nic, tak ten název mi zde přijde vtipný a očekávám, že půjde o největší bestie, co na světě existují.

1 04.03.2022