Covenant komentáře u knih

Naruto není pro mě. Myslel jsem si to, ale chtěl jsem zkusit. Je to tak pro dvanáctileté. Takový Bradavice, kde se místo kouzlení bojuj....cvič.....no vlastně kouzlí. A kde místo vyvoleného, je .... tak jinak. Kde místo dvou kluků a jedný holky.... tak taky ne. Už vím. Je to jinde. Ano. Je to jinde a jinak to tam vypadá. Žertuji samozřejmě. Nemůžu usuzovat jen podle jednoho dílu, jak to bude pokračovat. Třeba to bude velkolepé, ale já už se toho nezúčastním. Nelíbí se mi totiž ani děj a nezajímá mě, škola ninjů.... nebo magických ninjů. Autor také vysvětluje spoustu věcí zbytečně, až je to otravné. Humor je předvídatelný a jednoduchý. Nicméně tak hrozné to nebylo. Dalo se to číst od začátku do konce. Nebo vlastně od konce do začátku.

(SPOILER) Spoiler, protože detektivka, že jo.... Asi takhle. Po třetím díle jsem přeskočil na devátý (protože se mi naskytlo mluvené slovo) a nyní se vracím, abych si doplnil mezery. Byla to chyba, ale "Přízrak" mě chytl až k "Noži", protože to na sebe navazovalo, tak co jsem měl dělat. Kvůli znalostem z těchto dílů, byl pak problém se Sněhulákem. Už na začátku vyčníval jeden kandidát na vraha nade všemi. Říkal jsem si, ale ne přece. ---Bacha, menší spoiler na pozdější díly!--- Už zase? Zase v rodině? (i když to je vlastně obráceně). Navíc ta osoba byla tak vykonstruovaná, že to bilo do očí. A vůbec mě pak nerozhodilo obvinění někoho jiného (víte koho), protože jsem věděl, že ta obviněná osoba (moje chyba), vystupuje pak v dalších dílech. Bylo to jen takové odklánění se od hlavního podezřelého, co nejdál a ke konci s ním vyrukovat. Možná kdybych bral díly postupně, tak to bude lepší. No, ale i tak mě tento díl neuchvátil. Nudil jsem se jako při opravě automatů na slepičí polévku. Hodnocení nechám tudíž na jiných.

Nevím kolik mi tenkrát bylo. Četl jsem to prostě v dětství. Dodnes si, ale pamatuji na ten protioheň a kdykoliv jsem mohl, vysvětloval jsem kdekomu princip a cítil se nesmírně důležitý.

Štěpána Kopřivu, mám teď v hledáčku. Sice mě už dříve pobavil jako scénárista, překladatel, nebo autor komiksů, ale až po Asfaltu, jsem se na něj více zaměřil. Proto jsem si podle hodnocení, logicky vybral bezejmenného policistu. A musím říct, že jsem neprohloupil. Jde o knihu, která mě vážně bavila. Detektivka z českých luhů a hájů, začíná pozvolna a postupně nabírá spád, až do samotného konce. Vše se odvíjí jako na podzim, drak z cívky. Jelikož jde o vyprávění v první osobě, vrství se na sebe informace, dokud neutvoří celek. Myslím tím, že zde není více osob, které se dělí o informace a skládají posbírané indicie. Všechno tu zastává, až trochu moc důvtipný a vtipný pochůzkář. Kdyby, ale takový nebyl, těžko bychom se někam dostali, když je vše pouze na něm. Proto musí být také drsnější, než ostatní a leccos vydržet. A nemusí jít jen o rány. Např. mít špinavý, smrdutý a zasoplený nos v puse, nevydrží jen tak někdo. To chce dobrý žaludek. A to hlavní postava má. Dokonce i na věci, které jsou v rozporu s morálními kodexy. Ale dost už pitvání se v mrtvole. Musím si sehnat další palbu.

28 09.11.2022

Já nevím. Možná jsem četl něco jiného. Tohle byla kýčovitá nuda, vystavěná na chabých základech. Dočetl jsem to na tlak. Na to, jak se rozpitvávala minulost Capa a Buckyho, necítil jsem k postavám nic. Prostě nic. Děj by se dal shrnout na pár řádcích a řešit věc Iron man, taky to na pár řádků, resp. okýnek je. Nikomu neberu vyzdvihování Eda Brubakera, ale kostra scénáře, byla dle mého slabá. Připisování vedlejších linií, jen zvětšilo objem knihy. Co se týče kresby, byla dobrá. Ale všechno to bylo takové tmavé a dost mi to vlastně vadilo. Možná to je, ale spíš chyba vydavatele. Netuším. Celkově mě prostě dílo neoslovilo. Tečka.

4 02.11.2022

I když spíše tíhnu k Warhammeru s Gotrekem a Felixem, přičichl jsem k WH40K s Ragnarem. Také jsem viděl nějaký filmeček před deseti lety (Ultramarines), vím o strategických PC hrách, ale hlavně jsem hrál Warhammer 40000: Space Marine. A proč sem tahám tuto hru? Protože jsem si při hře užil nejen rotomeče, ale především vizualizace (deset let stará hra a pořád vypadá dobře). Takže mohu porovnávat s tímto komiksem, kde je také mariňák v krásné modré. Co se tedy týče kresby a kolorizace, jsem velmi spokojen. U příběhu je to slabší. Zde jasně vede dějová linka výcviku, nad přítomnou situací se stejným schematem - někoho rozsekat, rozstřílet a teď se vraťme k vyprávění o mém dospívání (souhlasím s komentářem "adevr"- s tím nahuštěným technofontem, jsem měl také problém). Jinak mě hlavní postava zaujala a její cynické poznámky bavili. Při soubojích mi zábavné, drsné hlášky, zabrnkaly na nostalgickou vlnu filmů z osmdesátek. Výcvik byl, ale mnohem zajímavější a vtipná mi přišla např. i snižující se čísla v okénkách. Objasňování historie a zařazení jednou za čas na jedné straně, také nebylo k zahození. Občas i s vtipným citátem (...koukám, že slovo "vtipné" používám častěji, než tam humoru bylo - tak to uzavřeme). Komiks je na prohlížení mnohem víc než na čtení, ale i to čtení bylo dobré.

5 31.10.2022

Pár dobrých povídek s černým humorem. Pár průměrných, kde se najde vždy alespoň něco originálního a pár téměř o ničem. Hodnotit povídky po tolika letech, je téměř zločin. Některé narážky jsou totiž poplatné době. Já jsem, ale starý kmet a všechny je mám zmáknutý. Proto se neostýchám suma sumárum, dát sbírce průměrné hodnocení. Vyzdvihnout však chci dvě. Pokaždý je to stejný a Pravda o pekle. První zmiňovaná je černým humorem, protkaná povídka o jednom "obyčejném" zaměstnání, sériového vraha. Už jen vybraný námět, je trefa do černého. Druhou si přečtěte sami. Jen prozradím, že autor ví, že má povídka obsahovat pointu. Což o některých autorech v této kompilaci tvrdit nemůžu. A i když je třeba výčet akčních a brutálních scén, někdy i zajímavý, chybí tomu myšlenka, která to rozseká víc, jak drtič větví. Paradoxně mě tak nejvíc pobavil doslov Rudolfa Stránského, popisující uskupení Rigor Mortis, kde svébytně a s nadsázkou, popisuje tuto partu debilů. Linka s Vilmou Kadlečkovou, je dokonalá. Když pak na konci hodnotí skupinu i soustružník z Kladna, nejde se nesmát.

4 27.10.2022

Moc se mi do toho nechtělo, ale.... tohle byl opravdu nářez! Moje první setkání s Kopřivou. Jsem nadšen! Jestli jde o brak? Jasně, že ano. Ale to bylo přeci jasné, hned od začátku. Výjev pekla, neskutečný. Napětí, akce, bezmoc, humor, strach, smutek... mělo to všechno. Kdybych chtěl hledat chyby, určitě bych jich našel spoustu v logice. Ale na to se tu nehraje, že? Tohle je fantasy. Tohle je horor. Ale především akce. Kopřiva dokáže navodit správnou rubací atmosféru. Ale i tu popisnou. V tom opravdu chodit umí. Také dokáže vytvořit charaktery postav, které umíte rozlišit a které v jednu chvíli milujete, abyste vzápětí zjistili, že je nesnášíte, abyste se opět vrátili k tomu, jak jsou skvělé. Autor si s postavami hraje, jak chce a vychází mu to. Přitom je vše tak plynulé a nezadrhává to. Vulgarismy nejsou prvoplánové, humor je nevtíravý a děj je stále zajímavý. Bráno samozřejmě subjektivně. Byla ovšem místa, která byla v brutalitě za hranou a klidně bych je vynechal. Jako například Chorozonův výslech malé bordelmamá. Ale co už teď. Vynahradila to místa, kde se brutalita hodila. Jako například ve vykydlování démonů. Když už jsme u toho, v ději se také objevovali popkulturní odkazy. Nejčastěji jsem si uvědomoval starý, dobrý DOOM. Ten se samozřejmě dost nabízel. Démon u brány: ,,HESLO!" Naše komando: ,,IDDQD" nebo takový "odšťavňovač" aneb BFG9000. Nádhera. Odkazy na filmy: ,, Kolektivní štronzo. Jako když pauznete film, abyste se přesvědčili, jestli Sharon Stone, ty kalhotky opravdu nemá." nebo ,,Jediný, co vidíme, jsou hadi. Pokrčí rameny Holofaust. Hadi? Zeptá se Ostranski. V letadle? Ne, na kolejích. To je rosa, vole." Kopřiva také dokáže vytvořit skvělá monstra jako již zmiňovaného Chorozona. Ale byla tam i taková druhotná monstra, jako PSI "zkonstruovaní" ze součástí, jejichž nohy byly vyrobené z noh slavných běžců, Zátopka nevyjímaje. No, abych to nějak stručně a zainteresovaně shrnul - vtáhlo mě to do potrubí a rozsekalo na sračku.

12 21.10.2022

Taková blbost a jak to ty děti baví, co? No samozřejmě se to dětem nečte, ale zpívá, že.

1 21.10.2022

Trapné, kýčovité, povrchní, umělé, vykonstruované ..... a malým princeznám, se to tak líbí.

2 21.10.2022

Připomínka dětství. Funguje skvěle i s dětmi v současné době.

2 21.10.2022

Další z knih, kde vítězí výtvarné provedení nad příběhem. PS: stejně jak "haki34", jsem přemýšlel nad tím, jak si z dětmi podobné postavy vyrobit. No a ještě rozpohybovat v animaci. Ale na to už nezbude asi čas.

4 21.10.2022

Nechci opakovat, co je tu už zmíněno v komentáři od "muchomurka". Jen přidám, že i když šlo o sny a tam se může dít cokoliv, přesto jsem se nepřenesl přes nesmysly - Sněhulák plave, protože je ze sněhu. Díky za vysvětlení, ale že je na rozpálené pláži a v teplém moři, je jedno? Tak buď tvořím jeden nesmysl za druhým, protože "sen" a necpu tam pak logiku, nebo se snažím o nějakou pointu pro děti s rozumným dějem. Tak, ale nakonec po výtvarné stránce hezké - prohlédnuto a také zpět do knihovny.

2 21.10.2022

Jak mě první a druhý díl bavil, po přečtení tohoto jsem tak nadšený nebyl. Ležel na stolku dočtený asi týden. Když jsem ho začal prolistovávat znovu, teprve se mi začalo vybavovat, že už přečtený je. To značí buď, že mám opravdu špatnou paměť, nebo byl děj nezáživný a skoro nic mě v něm neupoutalo. Nebo oboje. Ale já to hodím raději na děj. Přišel mi takový nastavovaný. Humor byl už na tlak, nebo opakovaný. I když jeden, přestože jednoduchý, byl úsměvný. Genos s obřím batohem a paklem peněz. Víc ze mně nikdo nevypáčí, ani po druhém přečtení. Snad jen bádáním nad onou postavou na titulní straně. Sonic je pro mě rébus. Ženské křivky a mluví se o něm, jako o muži a podle všeho o muže i jde. Z vážné polohy přechází na trapně humornou, atd. Ale není to moje první manga, ani anime - takže vím, že autoři ujíždí na přehnaném zvýraznění emocí a přestože umí nevtíravý humor, dokáží v momentu otočit a díváme se na klaunské haha představení. Tak, ale i tak jedeme dál.

2 21.10.2022

Je to poměrně zábavné a určitě chci další díly. I když jsem o anime kdysi dávno věděl, nějak nebyl čas a pak jsem na něj zapomněl. Teď jsem vlastně rád, protože je pro mně lepší se podívat, až po přečtení....."Ty volé! Zkrať to max na deset slov a zkus to znova!" Hrdina, monstra, destrukce, apatie, humor, rána, konec, zklamání.

2 26.09.2022

Dle mého nadhodnocené, kvůli slavnému autorovi. Nebavilo to mně, ani děti a malý formát obrázkům neprospěl. Příběh tak nějak plyne a na něj se navalují další věci. Žirafík byl asi to nejlepší, co se v knize dá najít. Zřejmě mělo zůstat u toho, že bylo dílo určeno Ronaldovým dětem. Co se týče pohádek, tak od autora raději List od Nimrala a Kováře z Velké lesné.

3 20.09.2022

Chvílemi jsem si říkal, že mě to už nebaví - to když se Adams zasekl na jedné věci a tu popisoval, převracel, dokud nebylo o ní co víc říct a hned přešel na další, se kterou se po svém mazlil, až moc dlouho. Když, ale tohle člověk přelouskal, byl odměněn vtipnou částí, u které se opravdu smál nahlas. Pro příklad vybírám situaci, při níž se Dent probírá a autor nás úmorně dlouho uvádí do situace typu: ,,otevřel oči, nemohl uvěřit svým očím, tak je zase zavřel, aby je pak otevřel....apod." A pak přijde ta humorná část, kdy je nařčen "z vražd"... a nebudu prozrazovat koho. V té části jsem se opravdu hodně nasmál. A samozřejmě matrace a nikdy nezklamající Marvin alias oslík Ijáček. I když to byl shluk několika příhod, nakonec z toho byl opravdu celek a dávalo to jakože smysl....nebo něco takového. PS: někdy bych se rád netrefil při pádu do země

9 19.09.2022

Masakr k zblití. Lidé mezi obrovskými mimozemštany jsou zde vyobrazeni, jako potrava pro mazlíčky, zároveň i mazlíčci a zároveň i tvorové, jimiž jsou mimozemšťané zhnuseni.... prostě něco jako hlodavci. Dá se říct, že tento díl má konečně i nějaký hlubší přesah a není jen o tom, jakým způsobem zabít nezničitelné monstrum.

3 31.08.2022

Příběh, je vlastně obsáhlejší povídka, což v děkovačce i autor potvrzuje. Není v ní vlastně nic, u čeho bych si řekl, kam na ty nápady chodí, ale spíš jde o to, jak pracuje se slovy. Gaiman je zkušený (a "vypsaný") vypravěč a na malém prostoru, dokáže vytvořit dokonalou atmosféru, kde není ani jedno slovo navíc. Autor do příběhu promítl kus každého z nás a fantaskními výjevy a metaforami, popsal pocity z dětství a vývoj do dospělosti. Takové to klasické ohlédnutí za životem, jestli nebyl promarněný - prostě život, vesmír a vůbec. Celkově mě kniha nenadchla, ničím nevyrazila dech a postavy mi nestihly přirůst k srdci. Spíše mě jen tak lehce melancholicky naladila a pak skončila. Nicméně hodnotím knihu pozitivně, především díky autorovo umu, podat příběh s lehkostí sobě vlastní.

8 31.08.2022

(SPOILER) K tomuto dílu, jsem přistupoval s přesvědčením, že půjde o nejslabší vůbec. Za prvé mě Kristýna doposud nepřesvědčila. Za druhé předchozí dva díly od Kotlety, nastavily vysokou laťku a za třetí, jde zde o nejhorší hodnocení vůbec. No a jak to vidím já? Z počátku jsem byl ovlivněn předsudky a říkal jsem si, jak už je to kopírování hlášek, scén a dokonce názvu trapné. Bratři uprchlíci? To jako parafráze na bratry zpátečníky? No, byl jsem otráven hned na začátku. Vtípky s Gugly, mi přišly vykonstruované, ale přesto jsem na svých bradavkách, začínal přelazovat na vstřícnou vlnu. A pak už to šlo ráz naráz. Vodička s Giuseppem prostě umí - Kristýna umí - a já to musím ocenit, jelikož jsem jí doteď spíše kritizoval. Postupně humor ustupoval, ale vůbec to nebylo na škodu. Až tedy na konci. Je jedno, že to čekáte, stejně vám to vadí a je vám to líto. Tenhle "trik" často vyjde, když si postavy oblíbíte.

12 12.08.2022