Mrtvá schránka přehled

07.05.2024

Já jsem spokojen. Sice bych chtěl ještě mnohem více narážek na kulturní a technické rozdíly emzáků a lidí. / ,,Jak se tu dá cestovat?" zeptala se Chana věcně. ,,Před invazí vlakem nebo autobusem, pokud se na tom nic nezměnilo, pak vlakem to bude nejlepší. Ale do Prahy to bude kus cesty." ,,Kolik světelných let?" ,,S českými drahami tak deset. Když budeme mít štěstí, zvládneme to za 3,5 hodiny." / ...ale i tak jsem se bavil a ocenil zasazení čechy oblíbeného pokrmu do knihy. Popkulturní víc než narážky byli taky fajn. /,,Takže, pokud ho pro nás máš..." ,,Budu mu říkat Fifinka" dokončila Amanda. Oba jsme se na ní nechápavě podívali. ,,Ne, to nebudeš!" rozhodl jsem. ,, Proč ne? Fifinka je fenka ze Čtyřlístku" začala Španělka vysvětlovat, jako by to byla ona a ne já, kdo na kreslených příbězích vyrůstal. ,,Ráda vaří a zahradničí. Je citlivá a milá a bydlí v Třeskoprskách se třemi kluky."......... ,, Gerassim jedl modrou, cukrovou vatu. ,,Neptej se" zavrčela Aga když jsme k ní došli. ,,Neptám, ale já bych mu nekoupil nic" ,,Ještě, že jsem šel s mamkou" předvedl mi Gerassim modrý úsměv a potom si všiml příšery, ve Španělčině náruči. ,,Hele, Amanda dostala štěně? To není fér!" ,,Buď rád, že máš vatu!" Okřikla ho Aga. ,,Příště nemusíš dostat ani tu", podpořil jsem ji. ,, Máte jí radši, než mě" posteskl si Gerassim a zkusil bolest utlumit zbytkem vaty, který si nacpal do pusy. Kéž by tak snadno zmizela i Fifinka. / Ale nejvíc mě baví fungující chemie posádky. Není to Červený trpaslík, ale i tak je to zábava. / ,,Člověk tě na chvíli spustí z očí a ty si hned nabrnkneš největší kočku z teraria."/ Sněgoňová umí a není potřeba upřednostňovat Kotletu. Tím, že to dělají ve dvou, je serie zajímavější a neztrácí tempo. Takhle by si Kotleta sám leštil nefritovou hůlku a nestíhal by psát.
Edit: jak tak koukám, nejsem sám, komu se líbily stejné hlášky. Tak sorry za zopakování :)

04.05.2024

(SPOILER) Tak je to lepší počin paní Sněgoňové jak naposled, ale ještě pořád to nedosahuje levelu mistra Kotlety. Prostě toho balastu a "okecávání" je tam moc. Autorka umí pracovat s napětím, ale sama si to pak zazdí. Typicky scéna v Národním divadle. Akce graduje a najednou se řeší nějaké pocity nebo popisná situace kolem. Nevím, zda to je typický styl autorky (nic jiného jsem od ní nečetl), ale dost mi to vadí. Některé pasáže jsem přeskakoval a to nedělám rád. Ale jde kvalitativně nahoru, to ano. A byť bych se nechtěl nikoho dotknout, doufám, že finále si nechá v rukou neboli na klávesnici...mistr Kotleta...