lulucinax
komentáře u knih
Zasněžené příběhy
Michal Unar
Soubor pěti povídek od méně známých českých autorů mě mile překvapil. Všechny povídky byly velmi čtivé, neotřelé a originální a tak různorodé. Třeba thrillerovou povídku nebo povídku z přelomu 12. století jsem vážně nečekala. První povídka mi připomněla romantické útěky Julie Caplin. A poslední dvě povídky byly pohádkové až zázračné.
A kdy jindy než o Vánocích bychom měli věřit na zázraky? :)
Po přečtení ve vás zůstane takový hezký pocit a ten bude ještě hezčí tím, že výtěžek z prodeje knihy jde na opuštěná či týraná zvířata.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nejnovější "vztahovka" od Petry Soukupové. Nevím proč, ale úplně mi nesedí styl psaní autorky, ale její knížky pořád zkouším, protože o rodinných dramatech čtu celkem ráda.
Teď k samotné knize. Anotaci máte v komentáři a já si vždy u takové knihy říkám, proč lidé zůstávají v toxických vztazích, proč se pořád doprošují, přestože se k nim druzí (rozuměj rodina) chová tak hnusně. Samozřejmě, že je těžké se úplně odříznout, ale minimálně by se nad tím člověk měl pozastavit a popřemýšlet, zda mu ten člověk stojí za vlastní zničené duševní zdraví.
Takže ano, tahle knížka vás bude štvát.
Konec mi přišel dost useknutý. A celkem mi vadily i chybějící uvozovky u přímé řeči. Nečetlo se mi to moc dobře. Nicméně, pokud budu číst (a já myslím, že asi jo) ještě nějakou knihu od autorky, bude to za delší dobu.
Stepfordské paničky
Ira Levin
Na první pohled ideální městečko, ve kterém by chtěl bydlet každý. Jenže jak už to bývá nic není dokonalé, i když se to může na první pohled zdát. A z idylky se vyklube hororové scifi.
Kdysi jsem viděla film, ale kniha je také skvělá, možná i lepší. A nejsem si tak úplně jistá koncem filmu, protože jsem na závěr knihy byla překvapena. Rozhodně kniha patří k těm, u kterých se zamyslíte, protože má přesah. Je krátká a napsána velmi napínavě, takže ji slupnete jak malinu, ani nevíte jak.
Co se děje v Podpostelí?
Hana Lehečková
Občas náhodou objevím poklad a tohle je jeden z nich. Na autorku jsem přišla díky jejímu románu Poupátka, který také mohu doporučit.
Trochu jsem se obávala, že děti ze čtení budou mít zlé sny, ale zbytečně. Příběhy jsou skvěle vymyšlené, nápadité a neotřelé.
Ideální na čtení před spaním, jelikož příběh vždy začíná tak, že jsou holčička nebo kluk v posteli v pyžamu a teď by měli spát. Délka jedné pohádky akorát, ilustrace povedené a určitě si ji zase někdy přečteme, protože dětem se podpostelová dobrodružství také moc líbila.
Péťa umí vyprávět
Marta Galewska-Kustra
Již páté dobrodružství Péti, kterého jsem si s dětmi moc oblíbila.
Nyní Péťa vypraví jaké to bylo, když se mu narodil nový sourozenec. Miminku se v knize říká Mimi, takže nevíte jestli je to holka nebo kluk, ale to není podstatné. Připravte se na nálož otázek, jak z knihy, tak i od svých dětí :D - tudíž lepší číst přes den.
Tak jako předchozí knížky, je kniha skvěle napsaná, má líbivé ilustrace a tvrdé stránky, takže můžete číst bez obav i s menšími dětmi.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
Skvělý dobrodružný příběh o Kubovi a jeho plyšákovi zaujme i rodiče. Ze začátku jsem se trochu vyděsila, protože řeší i závažné rodinné otázky, které vyvolaly u dětí další a další otázky, ale pak se rozjelo Kubovo dobrodružství.
Některé pasáže byly strašidelnější a některé hodně dojemné. Autorka úžasně vykreslila Zemi Ztracených a hltali jsme hlavně se synem stránku za stránkou.
A vůbec nevadilo, že jsme ho četli teďka na jaře. Až děti malinko povyrostou pořídíme Harryho Pottera a docela se na předčítání těším.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Kniha patří mezi ty, které vás jednoznačně budou vytáčet. Ale našla jsem tam i nějaké vtipné pasáže, respektive spíš černý humor. Ono záleží jakou máte náladu.
Zkrátka rodinné drama s tajemstvím.
Sledujeme život malého chlapce Tea, ze kterého se v průběhu děje stane dospělý muž. Jeho otec každou neděli odpoledne někam chodí a on ani vy netušíte do samého konce kam a hlavně proč? (A to proč jsem jsem si říkala i na konci :D)
Jeho kamarád "Vychcan" má tu přezdívku právoplatně a i když Teovi trochu pomohl, možná by bylo lepší ho nepotkat.
Tvůj příběh
Ruta Sepetys
Ruta jako spisovatelku mám ráda, líbí se mi jak píše - čtivě a poutavě, dokáže dobře popsat pocity postav apod. Takže když jsem zahlédla tuhle její non fiction knížku, musela jsem si ji přečíst.
Základní myšlenkou je čerpat podněty ze svého života, života blízkých apod. a samozřejmě si je nějak upravit. Obsahuje i řadu námětů o čem psát jako trénink. Viz další obrázek. V knize se také dočteme něco o životě této spisovatelky a byla jsem překvapena, jak moc se její knihy zakládají na jejím životě.
Neobyčejná Grace
Fran Littlewood
Neobyčejná Grace je román psaný s lehkou ironii, u kterého se zasmějete i rozpláčete zároveň. Je plný emocí. V průběhu jednoho dne Grace přemýšlí o svém životě, co se stalo a jaký to mělo dopad. A vy do poslední chvíle víte, že se něco stalo, ale nevíte co konkrétně.
Grace hodně řešila svůj vztah se svou šestnáctiletou dcerou, která se od ní odstěhovala k otci. Grace to ale takhle nechce nechat a vydá se na dlouhou a strastiplnou cestu. Grace nejde nefandit, i když si způsobí tolik zbytečných problémů, ale ve většině věcí jsem ji chápala a dokázala se do ní vcítit. Sedl mi i styl vyprávění autorky.
Rozhodně doporučuji. Velmi příjemná oddechovka, u které se nebudete nudit, zamyslíte se i nad svým životem a zahřeje vás u srdce.
Žijte ve své zahradě
Ferdinand Leffler
Na autora knihy jsem narazila na youtube při hledání inspirace pro svou zahradu, na které kromě trávy a pampelišek nebylo nic, pak přijel bagr, který nám to celý přeoral a už nezbylo ani to.
Jeho styl zahrad mě nadchl na první pohled, tudíž knížce jsem neodolala. A díky němu jsem začala o zahradě smýšlet trochu jinak. Obsahuje spoustu podnětů a rad jak si navrhnout zahradu a udělat si z něho další "pokojíčky" sloužící ať už k odpočinku nebo aktivitě. Radí, co je dobré si promyslet a uvědomit si, jak svou zahradu využívat a jak se v ní chceme cítit.
Hodně mi pomohl seznam rostlinek, které se na jeho zahradách vyskytují nejčastěji. Většinu z nich plánuji i ve své zahradě. Autor pořádá i kurzy, které jdou více do hloubky.
Už jsem začala s realizací a mám z ní vážně velkou radost. Práce je ještě dost, ale neskutečně mě to baví.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Knihu jsem dočetla den předtím, než získala cenu Magnesii Literu a trochu mě to překvapilo, i když možná ne.
Dlouho mi trvalo se do příběhu začíst. Kniha je totiž psána v druhé osobě jednotného čísla a dost jsem s tím bojovala. Několikrát se mi stalo, že jsem nevěděla kdo mluví. Tudíž to nepatří mezi lehké čtení a ani tématem ne.
Rozhodně vzbuzuje hodně emocí, dost mě štvala. Hlavně ten dědek. Střídá se tu minulost s přítomností. Naleznete v ní hodně otázek k zamyšlení. Hrdina/autor si pokládá otázku, zda to, co máme uložené ve vzpomínkách se opravdu stalo, zda jsme si neupravili realitu a stalo se to vůbec? Nebyl to jen sen?
Asi kvůli té druhé osobě mě kniha nepohltila, jak by měla, ale byla každopádně zajímavá. Zkuste a uvidíte.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Moje první setkání s autorkou nebylo špatné, ale tak úplně mi nesedla.
Zaujal mě námět, kdy autorka zasadila děj do dvou přírodních katastrof - záplavy v roce 1997 a tornádo 2021 plus zmínky o Covidu, no zkrátka hororové čtení.
Na začátku kapitol se nachází lyrická zamyšlení nebo popisy. Dále se tu střídají deníkové zápisy, pak kapitoly Vody (posléze Větru). Trochu to na mě působilo až překombinovaně a mám raději svižnější knížky. Košaté popisování na mě bylo moc, ale chápu, že navozují tu správnou atmosféru.
K samotnému ději, zápletka fajn, ale já mám vždy problém, když se v knize objeví mysteriózní prvek, který nelze logicky vysvětlit. No jednoduše, není to můj šálek kávy, ale za přečtení jsem ráda, můžu si ji s klidem odškrtnout.
Kleopatra a Frankenstein
Coco Mellors
Moje první přečtená kniha s barevnou ořízkou. Nechala jsem se na ni zlákat dobrým hodnocením a jsem nadšená.
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale byla jsem překvapená, jak mě zasáhla. Cleo i Franka jsem chápala a dokázala se do nich vcítit, i když vakoveverku bych přijala asi jinak :D V knize nechybí lehký humor a svižné dialogy. Zkrátka mi sedl styl psaní autorky.
Příběh byl obohacen i o životy a příhody dalších postav, které se více či méně znali s hlavními hrdiny. O alkohol a drogy tu není nouze. A autorka otevírá i další společenská témata.
Šoupla bych ji do kolonky oddychovka k zamyšlení a můžu doporučit.
Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
Takový název nemůže neupoutat! A v průběhu čtení si jen říkáte:„Aha. Tak to se ti nedivím.“ Takže kniha nepatří mezi lehké čtení. Jedná se o biografii herečky, která vlastně nechtěla vůbec nikdy být herečkou, jen chtěla dělat radost mamince a nechtěla ji zklamat. Možná by ji pak měla raději?
Zkrátka příšernost, když si rodiče vynahrazují své ambice skrze své děti. Kniha je velmi dobře zpracovaná a četla se mi pěkně.
Situace v knize vzbuzují velké emoce. Opět se potvrzuje, že rodiče své děti dost ovlivňují a některé opravdu radikálně. A já si říkám, proč se ve školách neučí o správné výchově, ale co je správná výchova? Není to jednoduché a věřím, že každý dělá co může a co je pro jeho dítě nejlepší, ale pak se najdou takové extrémy, u kterých prostě žasnete.
Orgie v chomoutu
Carlton Mellick III
Tak tohle teda nebylo vůbec pro mě. Bizarní, nechutné, divné a hodně šílené. Ale četla se dobře.
Asi chápu na co autor narážel. Scifi scénář zavedený do extrému. V rámci ochrany dětí nemůže žena vychovávat dítě sama, takže pokud otěhotní, musí si ji muž vzít a musí s ní setrvat až do smrti. (Jako kdyby manželství bylo zárukou šťastného vztahu.)
Plus další absurdní pravidla.
Hlavní hrdina si má vybrat, zda půjde na 18 let do vězení nebo se ožení s lehce výstřední ženou. Možná kdyby věděl, co se bude dít dál, rozhodl by se jinak a nebo možná ne. Hrdina mi byl krajně nesympatický, vůbec mi ho nebylo líto a čekala jsem, že projeví více iniciativy ve své situaci. A jeho matka se chovala extrémně, ale rozumím tomu, na co autor naráží.
Tisíckrát obejít strach
Olivia Wenzel
Zajímavá a netradičně zpracovaná kniha, která je vyprávěním ženy, která předkládá střípky ze svého života a současně řeší i otázky společnosti, například rasismus. Protože není ani bílá a ani černá, ostatně jako v životě, nic není jen černobílé.
Kniha rozhodně vybízí k zamyšlení. Dokázala jsem se do hrdinky vcítit, ale kvůli zpracování jako rozhovoru a část monologu, mi vyprávění přišlo neucelené a popravdě jsem se v něm trochu ztrácela a často jsem si říkala: „S kým to sakra mluví?“
Autorka by měla přijet na Svět knihy, tak si od ní můžete nechat podepsat knihu. Co jsem četla, na programu je v pátek, takže já ji bohužel prošvihnu.
Poupátka
Hana Lehečková
Jak křehké může být dospívání?
Příběh o jedenáctileté Františce, která navštěvuje dramatický kroužek.
Zní to nevinně, ale je to ten typ knihy, kvůli které byste děti nejraději zamkly doma a nikam je nepustily. Skvěle vykreslené postavy a emoce, při jejichž čtení vás bude svírat na hrudi. Ještě navíc, když víte, že kniha má autobiografické motivy. Františky a některých jejích kamarádek mi bylo líto.
Kniha je napsaná velmi čtivě a citlivě vzhledem k tématu. Bylo poznat, jak dívky na situaci reagují vzhledem k tomu, jak jsou vychovávány a jak se o ně rodiče zajímají. Je důležité, aby v nich měly oporu a cítily lásku, jinak pak rychle přilnou k někomu jinému a nechají se snadno zmanipulovat.
Nad čím mi zůstával rozum stát, je to, že všichni to věděli, ale nikdo s tím dlouhou dobu nic nedělal.
Melissa
Alex Gino
Příběh o hledání identity, který vypráví desetileté dítě. Chvíli mi trvalo se začíst, jelikož je to vyprávění kluka, ale je to psané v ženském rodě, protože se cítí jako dívka. Velmi hezky a citlivě popsaný děj a pocity.
Ráda jsem se o tomto tématu dozvěděla více. V některých knihách jsem na tranzici narazila, ale jen okrajově. Určitě by se měla dostat více do povědomí.
Dospívání je křehká a nelehká záležitost. A to jaké skutečné problémy člověka trápí je věc druhá a měli by je posoudit psychologové a specialisti, protože důvodů může být vícero.
Melissa měla štěstí, že se jí dostalo pochopení a podpora od svých blízkých. A takhle by to mělo být, nehledě na důvody, prostě respekt všem.
Roman Šebrle
Roman Smutný
Kniha je o českém sympatickém desetibojaři Romanu Šebrlovi, vítězi olympijských her. Podobně jako biografie oštěpařky Barbory Špotákové mi nesedlo zpracování knihy, přestože ji napsal jiný autor. V knize je spousta omáčky a komentářů autora, které mi přišlo zbytečné.
Jinak jako atleta Romana obdivuji ještě víc, aby se člověk dostal až na vrchol, tak to zkrátka dost bolí a trénovat hned deset disciplín je přinejmenším obdivuhodné.
Dříve jsem v televizi sledovala jeho výkony, i dalších atletů, kteří mě motivovali jít si zaběhat, ale mé ambice nikdy nebyly tak vysoké.
Dravec
Marek Epstein
Od autora jsem dosud četla jen povídky, které mě vždy něčím zaujaly. A teď konečně přišel na řadu jeho román/thriller, který mě ihned pohltil. Začátek byl velmi srdceryvný a nikomu bych nepřála takovou situaci zažít.
Děj vyprávěli postupně tři vypravěči - matka, dcera a otec, takže se vám dostane úplný obraz od všech hrdinů.
Kniha je velmi čtivě napsaná a do postav jsem se lehko vžila. Emoce tu každopádně nechybí. Je až neskutečné, jak vám někdo může zkomplikovat život a vzít vám to nejcennější.
Pokud máte rádi rodinná dramata, tak by vás rozhodně neměla minout.