lulucinax
komentáře u knih
Úterní poledne
Tomáš Král
Pokud hledáte knihu, která je netradičně napsaná a rádi se nad knihami zamýšlíte, tak směle do ní.
Příběh vypráví Greg Sydor - spisovatel, který má tvůrčí krizi, ale jen do doby, než potká Jennifer. Děj se odehrává v New Yorku, ale mohl by se odehrávat i jinde. Do něj zasahuje vypravěč se svými tučnými poznámkami. Nechybí zde ani poetické části. V knize nalezneme více příběhů, ale všechny mají společného jmenovatele - krásnou Jennifer, která to s muži nemá vůbec jednoduché.
Na mě zde bylo občas hodně omáčky okolo, ale celkově kniha působí velmi čtivě a zajímavě. Na konci najdete playlist, který umocní váš zážitek ze čtení, a na který se autor odkazuje v průběhu knihy. Líbilo se mi, že jsem mohla nahlédnout i do hlavy Jennifer, kde vysvětluje proč současně vede vztah se třemi muži, nicméně jsem její chování nedokázala pochopit. Kapitoly Jennifer jsou psány na šířku.
Děkuji autorovi za zaslání i této knihy a po jejím přečtení mi dává větší smysl jeho poezie Písně dne a noci. Asi jsem je měla číst v opačném pořadí :)
Adelaide
Genevieve Wheeler
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale dostala jsem velmi dobrý psychologický romantický román, který mě donutil k zamyšlení.
Rory - chlap (ne ta mladá Gilmorka :)) mi lezl na nervy už od prvního okamžiku a nějak jsem se mu nedostala pod kůži a pořád jsem si říkala, co na něm Adelaide vidí, kromě toho, že vypadá jak princ z disneyovky. Příběh začíná koncem, kdy Adelaide kvůli tomu mizernému chlapovi skončila na dně. Styl autorky se mi líbil, velmi dobře se kniha četla a dokázala jsem se do Adelaide vcítit.
Kniha mě na první pohled zaujala obálkou. Doporučuji čtenářkám CoHo.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Mé první setkání s autorkou a musím uznat, že se jedná o velmi povedenou českou detektivku.
Vyšetřovatelé mi byli sympatičtí a nevadilo, že jsem nečetla předchozí díly. Jen jsem to kvůli tomu měla těžší.
Přišlo mi, že postav se v knize vyskytovalo až příliš a u každé bylo i jméno a příjmení. (třeba i jméno zaměstnankyně bazaru, která se tam objevila jednou a v dalších knihách se pravděpodobně vyskytovat nebude). Přehled jsem neztratila, ale trochu mě mátly, ale možná, že to byl záměr.
Některé části se mi zdály zbytečně popisné a opakovaly popisy vyšetřování, kde šli k někomu a opakovali mu, co se zrovna dozvěděly, i když čtenář už to věděl. Osobně mám raději svižnější detektivky.
Celkově má autorka velmi dobře promyšlený děj, který je logický a pěkně plyne. Kniha je čtivá a hlavní hrdinové uvěřitelní. Tip na vraha jsem měla, ale mýlila jsem se. Od jistého okamžiku už byl evidentní. Konec vyšetřovatelům spadl trochu do klína, ale proč ne. Časem možná zkusím i nějaké další její knihy.
Vegetariánka
Han Kang
V poslední době omezuji příjem masa, přestává mi chutnat a z jeho přípravy se mi zvedá žaludek. Nevím proč a je to vlastně jedno.
Jen chci říct, že kniha mě zaujala už dle názvu a točí se nejen kolem vegetariánství/veganství, ale otevírá i další témata.
Hlavní hrdince se zdál sen a druhý den přestala jíst maso. Šlo především o samotné rozhodnutí. Vzepřela se manželovi, otci i společnosti. Nedokážou to pochopit, pořád jí ho cpou a v některých pasážích i doslova a bylo mi z toho/ z nich špatně.
Miluju styl psaní autorky, píše neskutečně procítěně a příběh mě pohltil, přežvýkal jako kus syrového masa a na konci vyplivnul. Vzbudila ve mně spoustu emocí. Manžela, otce a další jsem nenáviděla a pro hlavní hrdinku jsem měla pochopení a bylo mi jí líto.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Takako mi bylo líto, co jí provedl ten bídák a ještě jí to oznámil jako mimochodem. Kniha se mi četla dobře.
První polovina knihy mě zaujala, jak se dostane do knihkupectví a ke strýčkovi, kterého jsem tipovala na šedesát let, protože byl téměř nemohoucí, starší a bolela ho často záda. A pak se dozvíme, že mu je čtyřicet! :)
Druhá polovina už mě tolik nebavila. Hlavně když se na scéně objevila Momoko, která mi byla protivná. Dělala jako kdyby se vrátila z pětidenního výletu, přitom zmizela na pět let.
Možná je to odlišnou kulturou, možná mým rozpoložením, ale zkrátka mi moc nesedla.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Už dlouho jsem si něco chtěla přečíst od této oblíbené autorky a tak nějak jsem tušila, že se mi bude líbit a taky že jo. Její styl psaní i příběh mě chytl od první strany.
Příběh je vyprávěn Mathildou mladou vdovou a matkou tří dětí, která má problémy v práci. A také Thibaultem, lékařem pracujícím v terénu. Jejich příběhy se v několika okamžicích protnou.
Oba hrdinové mi byli sympatičtí a prožívala jsem s nimi jejich starosti.
Velmi čtivá záležitost. Konec mi vyrazil dech a budu se těšit na další knihy.
Beze stopy
Eva Brykner
Beze stopy je kvalitní psychothriller od české autorky, který přečtete jedním dechem. Napínavý od začátku až do konce.
V thrillerech už mám něco načteno, takže jsem odhadla vraha správně, ale i tak jsem byla překvapená zajímavým rozuzlením.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Kniha Opozdilec od Belgického spisovatele byla vybrána jako bonusová kniha ve čtenářském klubu a po přečtení anotace jsem věděla, že do ní půjdu. Zkrátka šílenost. Sedmdesátičtyřletý muž předstírá demenci, aby se zbavil manželky. Kniha je napsaná velmi čtivě a i humorně, přestože se bavíme o celkem depresivní situaci i prostředí.
Hvězdu jsem srazila, protože jsem nebyla úplně spokojena s koncem. Pokud máte rádi takové řekněme netradiční knihy, určitě zkuste. Hned první věta mě rozsekala.
Trápení všeho druhu
Mariana Leky
Autorka v knize milým způsobem vypráví o starostech každodenního života. Jednotlivá vyprávění mají plus minus tři a půl strany. Tyto postřehy ze života působí někdy humorně, někdy laskavě a někdy jen tak vyšumí. Čtou se velmi pěkně, ale abych pravdu řekla, moc mě neoslovily, ani kresbičky na konci každé části. Knihu jsem brala jako fajn oddychovku.
Je to má první kniha od autorky a podle názvu jsem spíš čekala, že to bude jedno velké trápení za druhým. Takže, kdo by měl podobné obavy, vůbec se nebojte.
Každopádně mám v plánu zkusit i autorčinu předchozí knihu Co je odtud vidět.
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Velmi silné biografické vyprávění kluka, který to v životě nemá vůbec lehké. Hned první větou mě zlomil. Vyrůstá v chudé rodině s několika sourozenci, s obyčejnou chladnou mámou a agresivním otcem, který se dme pýchou, že nikdy neuhodí své děti, ale ono násilí nemusí být jen fyzické. Ve škole ho šikanují a posmívají se mu jaký je, jak mluví, jak vypadá, prostě zkrátka proto, že vůbec je.
Kniha vzbuzuje hodně emocí, hlavně soucit, bezmoc, hněv a zuřivost. Celou dobu mi ho bylo líto a přála jsem mu někoho, kdo by ho měl aspoň trochu rád takový jaký je.
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
„Někdy je ve světě autismu prostě správné rajčata ze salátu vyndat, až když je salát hotový, než je tam vůbec nedávat.“
Nic není tak, jak vypadá. Dvojka se mi snad líbila ještě víc než jednička. Autor pracuje ve stacionáři s dětmi, které mají autismus. V knize popisuje příhody, které vyznívají humorně a vtipné i jsou. Ale pak se nad nimi člověk zamyslí a je mu z toho všeho trochu smutno.
Některé děti se chovají jako “normální” děti, mívají záchvat vzteku, nemůžou pochopit některé věci, nezvládají běžné úkony, nedokáží se přizpůsobit ostatním dětem apod. Jenže ty děti už nejsou malé, není jim tři nebo pět let, jsou starší a to je ten problém. Rodiče už je nezvládají a tak během týdne bydlí ve stacionáři, kde se o ně stará Martin spolu s dalšími kolegy.
Zajímalo by mě víc z Martinova života, jeho minulost a vztahy, kromě vztahu k vínu, to už víme :)
Hodiny
Michael Cunningham
Trochu jsem se bála, že jsem nečetla nic od Virginii Woolfové, ale vůbec to nevadilo, takže VW se bát nemusíte. A časem ji také zkusím.
Pak jsem se vylekala tím nahuštěním textem, kde jedna strana má většinou maximálně dva odstavce, ale děj byl naštěstí čtivý. Příběh vypráví o jednom dni třech žen a jejich osudy se protnou. Vyprávění působí obyčejně, avšak je v něm spousta emocí a úvah, které vás nutí se zamyslet nad životem hrdinek i tím svým.
Sem tam mi myšlenky odbíhaly, ale román se mi celkově líbil a od Michaela Cunninghama si ráda přečtu něco dalšího.
Omylem jsem rozšlápl černou kočku
Filip Zawada
Vyprávění šesti až sedmiletého chlapce, který žije v sirotčinci a vychovávají ho jeptišky. Je mu 6-7 let, protože ani nevědí, kdy přesně se narodil.
Vypráví, jak to vidí on a používá “rozumy dospělých, které vyznívají humorně. Nebojí se mluvit upřímně a na rovinu. Jeho dny v sirotčinci, ačkoli působí většinou vtipně, cítíte z nich smutek a bezmoc. Kniha je doplněna originálními ilustracemi s popisky. Viz další fotky.
Přišlo mi, že od půlky zápisky ztrácí drive a konec jakoby vyšuměl, nicméně není to špatná kniha. Polské autory a autory mám ráda.
Písně dne a noci / Písně noci a dne
Tomáš Král
Děkuji autorovi za zaslanou knihu. Jedná se o netradiční sbírku básní, kde se prolíná poezie s prózou. Autor si pohrál s více perspektivami vyprávění a lze v ní najít i další příběh, možná příběhy. Nevím, zda se mi povedlo rozklíčovat vše, s poezií trochu bojuji :D
Sbírka je i typograficky zajímavě zpracovaná a četla se mi dobře. Bylo fajn si ji dávkovat, protože rozhodně vybízí k zamyšlení. Některé verše mě zaujaly a některé i rozesmály. Hlavní dějová linka vyprávěla o muži, který miluje ženu a ona jeho lásku neopětuje, respektive je s ním, ale jen fyzicky. Přišlo mi, že toto tam bylo omíláno neustále dokola, jen v jiné podobě.
Určitě můžu doporučit těm, kteří se rádi zamýšlejí a chtějí zkusit něco neobvyklého.
Příběh akvamarínu
Miriam Blahová
Moc pěkný romantický příběh s historickou linkou z dřevařské kolonie v Lomné z 19. století.
Hlavní hrdinka Jasmína žije se svou matkou, která se zabývá esoterikou a ztrpčuje jí tím život na vesnici. Jasmína na mě působila trochu hloupě a tak nějak nevěděla, co se sebou a se svým životem, ale bylo jí teprve 22 let.
Až když se začne scházet s Joachimem, posléze i s Oskarem a potká nové kamarádky, získává sebevědomí a začne žít svůj život. Nevím proč, ale žádná z postav mi nepřirostla k srdci.
Příběh byl čtivý a skvěle napsaný, jen jsem měla trochu problém se zázraky, které se děly, a které jí umožnily vídat se s Joachimem.
Flouk a Líla: Dobrodružství z mrakodrapu
Petra Dvořáková
Abych pravdu řekla, tak od knihy jsem měla větší očekávání, protože autorka románů pro dospělé patří k mým nejoblíbenějším. Kniha se mi i hůře dětem předčítala a ty jejich dialogy, příhody mi přišly podivné a závěr uspěchaný. Ano, nese v sobě ponaučení, že nesmíte věřit všem lidem, kočkám ani myším, které potkáte na internetu.
Zkrátka jsem čekala lépe využitý potenciál a taky na to má možná vliv, že nejsem fanynka koček. Ilustrace se mi také nelíbily a některé působily strašidelně.
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
Velmi osobní a upřímná zpověď autorky o její anorexii a toxických vztazích. Asi každá především v pubertě řešila svou váhu a krásu, jak vypadá a jestli se líbí ostatním, takže téma bezesporu důležité. Petra nám ukázala, kam až taková posedlost vlastním tělem může zajít. Neměla to vůbec jednoduché a litovala jsem ji. Především na začátku, kdy zmínila, že byla v deseti letech obézní. Pardon, ale tohle je selhání rodičů a vždycky je mi takových dětí hodně líto. Poté začala s hubnutím.
Vzpomněla jsem si na sebe, kdy puberta přijde náhle a dětské tělo se mění do těla ženy a najednou máte boky a prsa. A než se rozkoukáte, okolí, většinou vaši nejbližší to ošklivě komentují.
Tehdy jsem si myslela, že slovní spojení „ty si se spravila znamená, že člověk zhubnul. A uvědomila jsem si, že je to dáno společností a jejím nastavení.
No abych to zkrátila, správná výživa by se měla učit na školách a česká kuchyně mi přijde všeobecně nezdravá.
A teď ke knize. Příběh v půlce ztratil dech a autorka se snažila vylíčit všechny hrůzné zážitky a přitom opomněla některé souvislosti a kniha tak na mě působila dost zmateně. Rozhodně by ji prospělo více stran.
Protože pak jakoby zčistajasna byla uzdravená, sebevědomá a v pohodě se svým tělem. Chyběl mi tam popis toho procesu. Sezení s psycholožkou časem vymizelo.
Každopádně oceňuji, že měla odvahu a svou zpověď vydala a doporučuji všem, spíše mladším, čtenářkám, které o sobě pochybují.
13!
Pavel Tomeš
13! (čti „třináct faktoriál“) - je soubor třinácti povídek, které můžete číst v jakémkoli pořadí. Vzájemně spolu nesouvisí, avšak pozorný čtenář si všimne jistých souvislostí. A každá povídka má na konci extra bonus.
Povídky jsou napsané stand-up komikem a pokud máte rádi humor, místy hodně černý humor, tak se vám budou zcela jistě líbit.
Řekla bych, že autor dodal černému humoru další rozměr. Stejně tak spojení “přitažené za vlasy. Nasmála jsem se u ní hodně, možná až moc.
V souboru je pár slabších kousků, které jsou třeba jen úsměvné, ale ty ostatní stojí za to a uvíznou vám v paměti. Já třeba nezapomenu na Jeden den s igelitkou, Schrödingerovu kočku nebo Co byste poradil začínajícím autorům?
V knihovně mám už delší dobu Až na ten konec dobrý a letos si ji určitě ještě přečtu.
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Skvělá, svižná detektivka, která mi sedla a potřebuji další díl, přestože nenavazuje na ten předešlý.
Kniha má jen 152 stran, nehledejte tedy žádné vedlejší linky a komplikovaný děj, přesto dokáže překvapit.
Líbí se mi autorův suchý humor a styl jakým píše.
Od Nesba jsem četla kdysi Sněhuláka a mám dojem, že ještě jednu, ale díky nechutným detailům jsem další díly Harryho Holea nečetla, ale teď o tom začínám přemýšlet.
Vřesová můrka
Oksana Bula
Krásná knížka pro děti i dospělé, jak příběhem, tak nádhernými ilustracemi o překonávání strachu.
Komiksově zpracovaný text mi občas dělal problémy, že jsem nevěděla, co číst dřív, ale to je jen můj problém a ničemu to nevadilo.
Roztomilou šedivou můrku vřesovou jsme si hned oblíbili a drželi jí palce, ať zvládne své dobrodružství. Dětem se také moc líbila a přečetli jsme ji se synem (6 let) na jeden zátah. Určitě budeme číst opakovaně.
Jedinou nevýhodou této knihy je, že musíte pořídit další a že jich není málo :D A také budeme čekat na pokračování této.