Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528420/bmid_dny-v-knihkupectvi-morisaki-657e2f3e25610.jpg
4
141
141
Hlavní hrdince Takako její přítel najednou oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Zlomená Takako se doma trápí a nevydrží v práci neustále potkávat bývalého přítele a jeho snoubenku, tak dá výpověď. Svůj smutek řeší spánkem až do dne, kdy obdrží telefonát od strýčka Satorua. Neviděla se s ním od dětství a on jí teď nabízí, aby mu pomáhala s provozem knihkupectví Morisaki. Takako odjíždí do Tokijské čtvrti plné knihkupectví a antikvariátů, potkává nové přátele a zjišťuje, že knihy nejsou tak úplně k zahození... Strýček Satoru už pět let neslyšel o své manželce Momoko, když se tato jednoho dne zjeví před jeho knihkupectvím. Zdá se, že je vše opět v pořádku, ale Takako musí do jejich vztahu zasáhnout, aby zjistila, proč vlastně tehdy Momoko zmizela. A hlavně – proč se zrovna teď vrátila?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
森崎書店の日々 (Morisaki šoten no hibi) , 2010
více info...
Přidat komentář
Takové nijaké, řekla bych, že je to jedna z nejslabších knížek, přeložených v poslední době z japonštiny... a to je čtu všechny. A nelíbí se mi překlad, dost mi čtení pokazil. Připadá mi takový kostrbatý, školácký, každou chvíli jsem si při čtení říkala, tohle by bylo lepší takhle, tohle pořadí slov není dobré...
Milé kratší počtení, kde se vlastně nic neděje. Ono by se dít mohlo, ale touto cestou se autor neubírá. Spíše se soustředí na vykreslení atmosféry, což se daří. (Svůj pocit, že se v Japonsku žije daleko hektičtěji, odsouvám stranou.)
Kniha má hezkou obálku lákající ke čtení.
Taková "jednohubka" na dovolenou nebo do vlaku. Neurazí, ale člověk na ni po přečtení hned zapomene. Připadá mi, že podobných knížek je v poslední době z japonštiny překládáno až moc, takže mi všechny ty kočky, kavárny a knihkupectví začínají splývat...
Tenhle příběh plný knih a životní moudrosti vám zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Je to takové to čtení na jedno odpoledne, novela má pouze něco málo přes 140 stran, ale ačkoliv s ní nestrávíte mnoho času, její poselství vás určitě bude provázet ještě dlouho po dočtení.
Vzhledem k rozsahu se žádné s témat v knize nerozebírá příliš do hloubky, z toho důvodu může příběh na někoho působit povrchně. Já jsem z toho ale takový pocit neměla. Ano, vyprávění je velmi zrychlené, ale podle mého názoru více slov nebylo potřeba. Vše důležité bylo řečeno.
Pokud se vám líbily příběhy jako Knihonoš nebo Půlnoční knihovna, určitě zkuste i Dny v knihkupectví Morisaki. I kdyby to mělo být jen kvůli té nádherné ilustrované obálce.
Mně se to moc líbilo. V rámci literárních fikcí a japonské literatury hodně povedené.
Občas každý hledá knihu, která trochu pohladí. Toto je jedna z nich. Na malém prostoru dostanete od všeho trochu: prostředí knihkupectví, vztahy, kousek Japonska, občas zajímavá myšlenka. Nudná kniha? Za mne určitě ne.
Taká krásna obálka a tak nudný príbeh. Nehnevajte sa, ale keď sa zbližujete s japonskou literatúrou, tak vo vás snáď kniha vyvolá feel-good pocity. Avšak, ak už máte za sebou Kocúra, ktorý zachraňoval knihy, alebo Kdyby ze sveta zmizeli kočky, alebo hoci aj Podivnú knihovnu, a iné, tak cez vás kniha preletí lusknutím prsta.
Téma lásky ku knihám, rodina, vzťahy, japonské reálie, tokijská ulička kníhkupectiev, ale i japonský vidiek... Len mačka tu chýbala.
Milé čtení, ale nic víc. Přečtete, zapomenete. V knize se nic nestane, atmosféra je příjemná, vzhledem k rozsahu si neuděláte žádný vztah s postavami. Ideální čtení do MHD na cesty do práce.
Při zběžném čtení komentářů jsem narazila na výraz "feelgood jednohubka," který vesměs odráží mé pocity ze Dnů v knihkupectví Morisaki. Stejně jako jednohubka vás na chvilku trošku potěší, zároveň vás ale nijak nezasytí. Ba dokonce se může dostavit pocit, že jste ji ani nepotřebovali a mohli jste si ji odpustit.
Patrně jsem měla velká očekávání, zlákána názvem, doporučeními a krásnou obálkou. Konečně, který knihomil by odolal románu z prostředí knihkupectví?
Příběh v zásadě nijak neuráží, rychle ubíhá, přestože se nese v pomalém, hojivém tempu. A sympatická mi přišla i atmosféra celé knihy, která ve mně občas ještě zarezonuje (mimo jiné ve mně oživila touhu navštívit Japonsko a teď už i vím, kterou čtvrť rozhodně nesmím minout). No nejspíš je to styl psaní, který ve mně vyvolával pocit jakési povrchnosti, jednoduchosti, ba až banálnosti, která mi celý zážitek z knihy kazila. Pravdou je, že na japonské autory nejsem příliš zvyklá a možná to jen není tak úplně můj šálek čaje. No, uvidíme.
Moc milá povídka, ze které plyne i ponaučení. Četlo se to samo a rychle, a velmi obdivuji svou sestřičku, že tuto knížku přeložila!
Příběh se mi moc líbil, bylo to krásné a milé čtení. Žádná věc, která se tam stala, vlastně není nereálná a nebyly tam žádné extrémy. Krásné čtení, které plynulo tak něžně...
Někomu se tato povídka možná nebude zdát zrovna výborná, přece jenom japonské psaní je trošičku jiné než na jaké jsme zvyklí my tady, ale mě se to líbilo, bylo to milé, příjemné. Příběh krásně plynul, je zde láska,knihy, spisovatelé, o kterých bohužel nemohu říct, že bych je znala, ale člověk si musí rozšířit obzory. Milé čtení,čtivé:)
I přes své rozporuplné recenze mi kniha přijde jako milý, odpočinkový román. Příběh je o lásce, rodině a přátelství.
Přestože se podle názvu může zdát, že se začteme do každodenního chodu knihkupectví a hlavní hrdinové budou trávit čas výhradně zde, je tomu jinak. Pro všechny protagonisty má tento malý obchůdek spíše velkou duševní hodnotu. Takako k tomu dospěje až po čase a i díky tomu si spousty věcí uvědomí.
Sledujeme hlavní hrdinku, která se po rozchodu a odchodu z práce stěhuje za svým strýčkem, který vlastní knihkupectví. Zpočátku si o strýci myslí své , avšak poměrně rychle naváží hlubší vztah. Takako, která prvně nenáviděla pach zatuchlých knih a nevěděla o nich vůbec nic, dokonce začne knihy číst a propadne jim.
Je zde však jedna záhada - náhlý odchod strýčkovi manželky, která se po několika letech znovu objeví. Takako se s tetou začíná sbližovat. Ovšem dojde k ještě k pár zvratům.
Kniha je takovou pohodovou „jednohubkou", zasmějete se nad ní, ale možná i zamyslíte. Velmi se mi líbí i přebal knihy, leč se bohužel v příběhu nevyskytly žádné kočky:)
Tohle bylo milé, oddechové čtení z krásného prostředí. V této knize navštívíme malé, nenápadné, ale přesto útulné a do stropu knihami navršené knihkupectví Morisaki. Takako nikdy nebyla vášnivý čtenář, ale když jednoho večera nemůže zamouřit oči, sáhne po knize s nadějí, že ji to třeba aspoň uspí. Začte se takovým způsobem, že spát vůbec nejde a ráno hlásá strýčkovi, jak je ten titul skvělý. A tak se z dívky, která čtením spíše opovrhovala, stává vášnivá knihomolka, který hltá jeden svazek za druhým a léčí tak svou raněnou duši.
Satoru je skvělý. Má výborný smysl pro humor, z ničeho si nedělá velkou hlavu, je laskavý, usměvavý a nachází se v něm mnoho mouder. V druhé polovině knihy nám na scénu přichází teta Momoko, která před 5 lety z ničeho nic zmizela. Postupně se tak dozvídáme, proč tetička byla nucena odejít, a hlavně proč se zase vrátila.
V první polovině jsem si užívala prostředí malého ale krásně útulného antikvariátu a s radostí jsem sledovala, jak si Takako postupně zaceluje zlomené srdce v podobě skvělých titulů, milých zákazníků a kamarádů. Proto mě pak trochu mrzelo, že jsme se v druhé polovině od tohoto trochu vzdálili. Momoko mi bohužel vůbec nesedla a nepodařilo se mi k ní najít cestu..
Nečekejte žádné obrovské zvraty, ale pokojné a laskavé vyprávění o nové lásce, a to nejen ke knihám. Je to milý, laskavý příběh o tom znovu najít sám sebe.
Hodnocení: 3,5/5
Za knihu moc děkuji @knihydobrovsky a @sberatelka.knih
IG: @strana394
Krásné a milé čtení, které mi sedlo do noty. Tahle kniha mě prostě okouzlila. Sice má jen pár stránek a je to ten typ knihy, který normálně sepsuju, ale.. Tady bylo něco navíc, něco co mě okouzlilo a já jsem četla s úsměvem pomalu dál, protože se mi nechtělo s knihou končit. Tohle je přesně takový milý příběh ke kterému se člověk určitě rád vrátí. Já to rozhodně udělám.
„Já si říkám, jestli nemrhám časem, když teď nic nedělám...“
Strýček se na mě zadíval a mile se usmál.
„To si nemyslím. Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ.“
- - - - - - - - - - - -
Pokud něco dokáže dokonale vystihnout pocit letních dní, pak je to právě tahle kniha. Dny v knihkupectví Morisaki v sobě ukrývají poměrně jednoduchý, ale zároveň milý příběh, motající se kolem mladé Takako. Tu nedávno opustil přítel, a tak se útočištěm jejího žalu nečekaně stane malý antikvariát, který vlastní bláznivý strýček Satoro. A já si tuhle nádhernou jednohubku neskutečně užila! Na necelých 150 stránkách se skrývá spousta milého humoru, ale taky lásky a zároveň i bolesti dřímající hluboko v srdci. Příběh se odehrává v prostředí jednoho japonského knihkupectví a také malé útulné kavárny. A přesně tohle slovo dílo vystihuje nejlépe – útulné.
Pokud nejste zvyklí na styl psaní asijských autorů, je možné, že vás kniha příliš neosloví. Věty se na první pohled můžou jevit střídmější, než na co jsme v Evropě zvyklí. Pro mě to však byla příjemná změna, kterou jsem uvítala. V příběhu narazíme na spoustu zajímavých zmínek a narážek na japonské autory, zvyky, jídlo a jiné kulturní odlišnosti, které podpořily vskutku zenovou atmosféru.
Dny v knihkupectví Morisaki jsou jako šálek cappuccina. Můžete si jej vychutnat plnými doušky, nebo lamentovat nad přehnanou sladkostí a naivitou. Pro mě byl však příběh přesně tou přiměřenou dávkou cukru, díky které jsem se do poslední stránky blaženě culila od ucha k uchu.
Já jsem zklamaná. Kniha je velmi povrchní, kopíruje obecná klišé. První část mi evokovala knihu Knihkupectví na Riverside Drive, ta je ovšem o dva stupně lepší. Druhá část týkající se Momoko, má větší náboj, myšlenku.
Celé čtení mi kazil pocit, že čtu mangu bez obrázků.
Příjemná japonská jednohubka, která po přečtení vykouzlí úsměv na tváři. I když to bylo krátké počtení, cítila jsem se s postavami dobře. Navíc to prostředí - Japonsko, knihkupectví, výlet do hor. V knize je spoustu myšlenek vepsaných mezi řádky. Prý je i pokračování? Sem s ním!
Dny v knihkupectví Morisaki
Trochu se obávám, aby moje hodnocení knihy nebyla tak trochu vykrádačka toho, co již o japonských příbězích řekla Míša Voltnerová, ale ona to prostě ve svých hodnoceních skvělé shrnula (navíc toho má v tomto ohledu načteno mnohem víc než já).
Každopádně čtení japonských autorů je v dnešní době jako kdyby vás někdo hodil do studené vody. Jsme v příbězích zvyklí na akci, zvraty, intriky v tak rychlém sledu, abychom udrželi pozornost víc než 10 vteřin. A pak čtěte příběh, který plyne pomalu, zaměřuje se na myšlenky a klid duše, objevování krás života a konečnost každého okamžiku. A máte problém.
O tom jsem se přesvědčila už při čtení Podivného počasí v Tokiu a hořce jsem plakala, když jsem zjistila, že můj attention span čtení příběhů tohoto typu naprosto sabotuje. Nemám potřebu zjišťovat, co bude s protagonisty dál. Klidně knihu bez výčitek odložím. S knihkupectvím Morisaki mám podobnou zkušenost, ale nejsem si jistá, jestli to nebylo i tím, že to pro mě byl prostě nudný příběh bez větší pointy. Jestli máte rádi japonské autory, přečtěte si to. A jestli ne, tak raději věnujte čas jiné knize.