Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528420/bmid_dny-v-knihkupectvi-morisaki-657e2f3e25610.jpg
4
161
161
Hlavní hrdince Takako její přítel najednou oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Zlomená Takako se doma trápí a nevydrží v práci neustále potkávat bývalého přítele a jeho snoubenku, tak dá výpověď. Svůj smutek řeší spánkem až do dne, kdy obdrží telefonát od strýčka Satorua. Neviděla se s ním od dětství a on jí teď nabízí, aby mu pomáhala s provozem knihkupectví Morisaki. Takako odjíždí do Tokijské čtvrti plné knihkupectví a antikvariátů, potkává nové přátele a zjišťuje, že knihy nejsou tak úplně k zahození... Strýček Satoru už pět let neslyšel o své manželce Momoko, když se tato jednoho dne zjeví před jeho knihkupectvím. Zdá se, že je vše opět v pořádku, ale Takako musí do jejich vztahu zasáhnout, aby zjistila, proč vlastně tehdy Momoko zmizela. A hlavně – proč se zrovna teď vrátila?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
森崎書店の日々 (Morisaki šoten no hibi) , 2010
více info...
Přidat komentář
Takako mi bylo líto, co jí provedl ten bídák a ještě jí to oznámil jako mimochodem. Kniha se mi četla dobře.
První polovina knihy mě zaujala, jak se dostane do knihkupectví a ke strýčkovi, kterého jsem tipovala na šedesát let, protože byl téměř nemohoucí, starší a bolela ho často záda. A pak se dozvíme, že mu je čtyřicet! :)
Druhá polovina už mě tolik nebavila. Hlavně když se na scéně objevila Momoko, která mi byla protivná. Dělala jako kdyby se vrátila z pětidenního výletu, přitom zmizela na pět let.
Možná je to odlišnou kulturou, možná mým rozpoložením, ale zkrátka mi moc nesedla.
Naproto milá a hřejivá kniha.
("Ty nečteš knihy?" .... "Ne, vůbec," odpověděla jsem s úsměvem. V tom okamžiku bylo možné v jeho výrazu spatřit démona. V očích se mu výhružně zablesklo.)
Příběh Takako neberu úplně jako "její příběh". Hlavní hrdina má často privilegium vybrat si, zda chce vyprávět o sobě nebo z pozice pozorovatele. Přičemž tam je jasně daná ta hranice, kdy se Takako z jedné pozice přesune do druhé v návaznosti na to, co se naučila předtím právě za pomoci místa, kam se dostala skoro spíš jako vyhnankyně. Takhle jsem knihu pochopila já. Pokud jste ji pochopili jinak, docela chápu tu zmatenost nad zmíněnou absencí toho, co je na obálce...
("Přece nezáleží na tom, jestli se v knihách vyznáte, nebo ne. Já toho vlastně o knihách taky moc nevím. Důležitější je, když najdete třeba jen jednu knihu, která vás zasáhne.")
Ale na druhou stranu připouštím, že je kniha napsaná trochu....no, fajn, trochu dost...lehčeji. Znamená to ale, že je o něco horší? To, co bylo účelem, tj předání myšlenky, předáno bylo. Navíc v dost milé formě, kde prostě není prostor jít nějak zvlášť do hloubky (není to román), ale na druhou stranu...tohle asi stejně nebyl záměr autora.
Dny v knihkupectví Morisaki jsou oddechové čtení, ne hluboká sonda do duší postav. A buď to na vás zafunguje, nebo nezafunguje. Jak příběh zapůsobí. To už je potom na každém jednotlivém čtenáři. Pokračování si přečtu ráda :)
Opustil Vás přítel? Váš život je v troskách? Nemáte proč žít? Zbalte si svých pět švestek a vyrazte vstříc novým dobrodružstvím.
,,Přece nezáleží na tom, jestli se v knize vyznáte, nebo ne. Důležitější je, když najdete aspoň jednu knihu, která vás zasáhne. "
Kniha mne bohužel zklamala. Čekala jsem více děje z knihkupectví a práci v něm. O tom, jak nakonec Takako přijde knihám na chuť . Bohužel tohle byl jen jakýsi doplněk k jinak obyčejnému příběhu. Navíc, více než v knihkupectví, se děj odehrává v kavárně.
Děj není moc zajímavý a postavy jsou ploché. Vše se vyvíjí, na mne, až moc rychle.
To, že v knihách máme často naivní hrdinku, to už jsem si zvykla. Ani Takako nebyla výjimka. Ale že i strýček Satora bude tak naivní? Dospělý člověk, který radsi než aby problém řešil, jednoduše uteče?
SPOILER: Ruku na srdce chlapy, kdo z vás by po 5ti letech přijal svou manželku, která se vrátí z kdoví odkud, s otevřenou náručí zpět domů? A na nic by se neptal? KONEC SPOILERU.
V knize se zmiňuje hodně japonských spisovatelů a jejich děl. Bohužel pro nás (tedy aspoň pro mne) naprosto neznámí lidé.
Ze stránek na nás dýchá úplně jiná mentalita a kultura. Pro mne opět trochu nepochopitelná. Domluvené sňatky, omlouvání se za úplně normální věci, vykání v rodině a neustále klanění se.
Lidem, kteří mají tuto kulturu rádi a aspoň trochu se o ní zajímají, by se příběh ale mohl hodně líbit. Já bohužel nejsem ten případ.
Za mne příběh, který neurazí, ale ani nenadchne.
Jediné, co mne trochu dostalo byl konec. Dokonce i slza ukápla.
Hodnotím: 2,5/5
Dny v knihkupectví Morisaki - na tuto knihu jsem se těšil od chvíle, co jsem zjistil, že vyjde. Krásná obálka, s kočkou, která se ovšem v příběhu vůbec neobjeví :), Japonsko, knihkupectví - přesněji antikvariát. Ideální kombinace. Pak mě trochu zaskočily ne úplně pozitivní ohlasy, ale vím, že japonští autoři píší stylem, který ne každému sedí. A tak jsem bez očekávání usedl ke knize. A dostal jsem, pro co jsem si přišel. Příjemný a milý příběh dívky Takako, kterou opustí přítel, strýčka Satorua a tety Momoko. A knihkupectví, ve kterém bych chtěl pracovat, navíc v ulici plné knihkupectví a malých kaváren, kam si chodí lidé na kávu a číst...
Lákají mě všechny příběhy, které se týkají knížek a knihkupectví. Spoustu jsem jich přečet, některé byly pěkné, jiné vynikající. Tato průměrná.
Prislo mi to takove.. klidne a velmi jednoduse napsane. Asi nejsem cilova skupina nebo to bylo mozna prekladem. Ale vlastne nevim, co byl ucel autora, co chtel predat.
Na druhou stranu ta obalka je proste nadherna a dokonala, asi nejhezci co mam :)
Mám tento styl vyprávění ráda. Rozvláčnější tempo, žádná dramata a opravdu povedený obal. Za mě spokojenost.
Tak 3,5*
Tahle kniha má nádhernou obálku! Jak jsou někde knihy, tak to na mě platí. Příběh už mě ale bohužel tolik nebavil. Ne že by nebyl zajímavý, spíš ta forma mi nesedla. Nebo to bylo překladem? Netroufám si odhadovat. Kniha je ale krátká (144 stran), takže to zas není takové utrpení.
Nejvíc mě bavila ta část, kde byla Takako v knihkupectví svého strýčka a konečně objevila radost ze čtení knih.
Miluju Japonsko a někdy bych se tam chtěla zajet podívat, tak není překvapení, že jsem chtěla zkusit tuhle knihu. Navíc jsem nikdy nic takového nečetla a obálka knihy vypadá velice lákavě. Bohužel se ale za mě v knize nic moc nedělo. A já se docela prvních pár desítek stránek trápila. Pak už to bylo lepší a už se to četlo lépe. Ale bohužel kniha mi stejně nic moc nepředala. Líbilo se mi však, že příběh byl i o knihách a je fajn že si k nim hlavní hrdinka našla cestu. Její strýček byl taky fajn, ale nechápu jak tohle manželce mohl odpouštět. Jinak komunikace mezi postavami byla pro mě mnohdy překvapivá, protože někdy byli na sebe dost zlý a nebo i dost naivní. Hlavní hrdinka byla za mě třeba i v pohodě a pak mívala velice divné a někdy i zlé myšlenky. To že se skoro u všeho klaní, jsem už také znala, tak to pro mě nebyla žádná novinka. A kočka co je na obrázku, se bohužel v příběhu neobjevila. Ale co si budeme povídat, taky bych někdy chtěla jít do ulice plné knihkupectví a antikvariátů. Snad se mi jednou splní do toho Japonska vycestovat. 2,5*
"Neboj se mít někoho ráda. A když někoho budeš mít ráda, tak chci, abys ho měla ráda pořádně. I kdyby ti nakonec ublížil, nezavrhuj lásku úplně. Bojím se, abys kvůli té špatné zkušenosti nepřestala milovat. Láska je úžasná věc, na to prosím nezapomínej."
ČAS PRY HOJÍ VŠECHNY ŠRÁMY. NENÍ TO PRAVDA. NĚKTERÉ RÁNY SÁM VYLÉČIT NEDOKÁŽE.
Čas v tomto příběhu pomalu plyne v krámku plném knih. Takako však nemá ke knihám vztah, stejně tak ho nemá i ke strýčkovi. Ocitá se zde po rozchodu s přítelem a pomalu začíná objevovat jejich kouzlo, stejně jako začíná poznávat lidí, kteří zde pravidelně přichází.
Strýčka Satorua kdysi opustila žena a ta se vrací. Ale proč? Co se tenkrát stalo?
Kniha mě dvakrát uspala. Nelze jí však upřít to, že se jedná o milý příběh, je opravdu krátká, ale čekala jsem od ní asi více.
Možná je to tím, že opravdu nejsem zvyklá číst japonskou literaturu, ale chtěla jsem to pro jednou zkusit, a kniha která má necelých 150 stránek mi neměla zabrat příliš času... Omyl. Strávila jsem s tou knihou čtyři dny, protože byla opravdu uspávací a nevydržela jsem jí číst dlouho.
Nápad je moc pěkný, při čtení se ocitneme v největší čtvrti knihkupectví v Japonsku, což samo o sobě oznamuje úžasnou atmosféru.
Hlavní hrdinka je ale tupá jak já ve tři ráno, vedlejší postavy nemají absolutně žádnou hloubku a celkový dojem z knihy je tak matoucí, že bych jí snad byla radši nečetla vůbec. Ano, je to krátká kniha, kdo by čekal pořádný příběh, a možná to bylo překladem, ale bylo to tak klišé, tak nezáživné, tak prvoplánové, že se člověk prostě jen nudil. Škoda...
Od této knihy jsem měla celkem velké očekávání, ale jsem trochu zklamaná. Kniha má 144 stran takže je to taková jednohubka. Příběh se čte dobře, rychle, ale pro mě to bylo spíše jak pohádka než román. Na příběhu se mi nejvíce líbilo prostředí, kde je jedno knihkupectví vedle druhého a každé jinak zaměřené úplně jsem si představila sebe jak bych se tam chtěla po takové ulici projít. Ale jinak mě příběh asi nezaujal tak, abych si pořídila pak další díl.
Tato kniha mě bohužel dost zklamala. Nějaké japonské autory už jsem četla a chápu jejich odlišnou kulturu, jinou výchovu a z toho pramenící, pro mě těžko pochopitelné reakce na různé situace. Ale toto bylo na mě až příliš jednoduché, jako by psal žák základní školy. Hvězdičku přidávám za dokonalou obálku, i když trochu zavádějící, protože kočka se tam neobjevuje ani náznakem :)
Miluju japonskou kulturu, takže mě ani knížka tohodle typu neurazi. Jednoduche a ctive, navíc ta ulička plna antikvariátů a knihkupectví opravdu existuje (googlila jsem si to ). Těším se na další ! Skoda, ze taky nemám strýčka vlastnici antikvariát :-)))
Druhá knížka co jsem četla od Asijského spisovatele, první byla Kocour, který zachraňoval knihy od Soseki Natsume, přišlo mě že mají zajímavý styl psaní. Knížka mě v určitých místech připomínala knížku Sejdeme se v knihkupectví. V knížce byly odkazy na jiné japonské autory, ráda si od nich něco přečtu.
Moje první zkušenost s Japonskou literaturou a teda kniha mě vůbec nezaujala, nebavila mě. Téma se mi ze začátku zdálo dobré, ale bohužel nenaplnilo potenciál, co kniha měla.
Japonskou literaturu srovnávám a hodnotím jen v rámci japonské literatury a zjišťuji že se do naší překladové literatury dostávájí jen ty slabší kousky, mnoho opravdu dobrých je opomíjeno. Tato kniha není vyloženě špatná ale strašně plochá a v brzku na ní zapomenete, což z celou řadou jinych japonských knih napříč časem nemám.
Dny v knihkupectví Morisaki
Krásný, krátký příběh, který přečtete za 3h. K zamyšlení...
"Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ."