kramlinka88 komentáře u knih

Hodnocení 3,5*

„Proč potřebujeme tmu, abychom viděli světlo?“

Dopis z Mnichova je již osmým dílem série s inspektorem Gunnarem Barbarottim. Předchozí díly jsem nečetla a myslím, že to vůbec ničemu nevadilo ;-)

Musím přiznat, že zhruba první polovina se mi táhla a nějak jsem se nemohla pořádně začíst. Je to taková ta rozvláčná detektivka, spíš anglický styl, než pořádné severské krimi :-D Je zde hodně dialogů mezi vyšetřovateli, spousta teorií, výslechů... Z pohledu pachatele nevíme celou dobu vůbec nic. :-/

Jedna z věcí co bych bohužel vytkla jsou jména. Chápu, že severské jména jsou vždy složitější, chápu, že rodiče chtěli pojmenovat všechny své děti tak, aby začínali na stejné písmeno, ale fakt mi trvalo asi půl knihy zorientovat se, kdo je Lars, Leif a Ludvig. Ještě že čtvrtý sourozenec je žena - Louise, která tedy má dceru Linn :-D

Celý příběh je takový poklidný, rozvláčný, vyšetřování je také ztíženo právě probíhající pandemií Covidu-19. Člověk na tu dobu teď už vzpomíná s jistou nostalgií, ale stále má hořkou pachuť.

Všichni čtyři sourozenci se na Vánoce sejdou po dlouhých 25 letech odloučení, ale toto setkání bohužel skončí smrtí jednoho z nich. Během pátrání se dozvídáme, že tato vražda pravděpodobně souvisí s něčím, co se stalo před 25 lety a podezřelý je tedy každý ze zbývajících tří sourozenců.

Přiznávám, že jsem se místy trošku nudila, chyběla mi tam nějaká větší akce, bylo to až moc poklidné. Ale věřím, že i tato kniha si najde své čtenáře :-) Určitě se bude líbit čtenářům například autorky Louise Penny, i když inspektor Gamache byl asi větší vtipálek :-D

Já dám určitě do budoucna šanci některé starší autorově knize, u nás vyšly již dvě série, jedna má 10 dílů, druhá 8, takže určitě bude z čeho vybírat ;-)

1 31.05.2024

Hodnocení 4,5

„Mám ráda lidi, jako mám ráda čaj. Nasekaný a pod vodou."

Tak tohle bylo opravdu skvělé :-) Jen mě celou dobu hrozně mrzelo, že mám „jen" E-Book, protože ty ilustrace, které nás knihou provází, včetně rodokmenu rodiny Havranů, jsou prostě bezchybné.

Upřímně, když jsem začala číst tuhle knihu, vůbec jsem netušila co mě čeká. O to víc jsem byla příjemně překvapená :-) Jako není to horor, určitě ne takový, že byste se ve tři ráno třásli strachy pod peřinou a modlili se ke svému močovému měchýři ať ještě chvíli vydrží :-D Ovšem strašidla se nám v příběhu objeví, to zase ano, ale víc neprozradím :-)

Jak už anotace napovídá, noc bude dlouhá a těžko říct, zda se Havranovi ráno sejdou ve stejném počtu :-) Prozradím jen to, že kniha je napínavá, místy lehce mrazivá a tím, že nás příběhem provází každou chvilku někdo jiný, se nemáte čas nudit.

Chvilku mi trvalo zorientovat se v tom kdo je kdo a kdo ke komu patří, ale velmi mi pomohl rodokmen na začátku knihy, na ten na konci raději nekoukejte, ať si něco zbytečně nevyzradíte, jako já :-D

Postavy dětí - Agáty a Ládi mi velmi přirostly k srdci a moc jsem jim fandila, aby se jim celou záhadu podařilo co nejdříve rozluštit. A že měli nad čím přemýšlet !

Řekla bych, že je kniha primárně pro mladší čtenáře, než jsem já, ale mně to určitě nevadilo a našla jsem si tam to své a moc jsem si ji užila. Opět další český autor, který mě dokázal velmi mile překvapit :-)

1 30.05.2024

Hodnocení 4,5*

Zora, Radka, Mariana, Agáta - čtyři ženy, které nedávno překročily práh démonizované "čtyřicítky", čtyři životní příběhy, čtyři rozdílné osudy, které však spojuje touha být šťastná. Vlastně nic moc složitého dalo by se říct, a přece zjišťujeme, že to není tak jednoduché a není to samozřejmost umět a smět být v životě šťastná a spokojená.

Jedné z nich k tomuto pocitu chybí děti, druhé láska a pozornost, třetí vlastně jen to, moct být sama sebou a čtvrtá ač spokojená v manželství, je pro změnu donucena řešit následky démonů vlastní sestry. Obyčejná kniha o obyčejných věcech o reálných osudech a situacích, protože prostě svým způsobem se v tom musí aspoň trošku najít každá žena. A ano muže nezmiňuji záměrně, jelikož tohle je prostě čistokrevný román pro ženy a mužský pohled na věc zde nezazní, ač by mohl být zajímavý :-)

Tím neříkám, že si knihu nemůžou přečíst muži, právě naopak, třeba jim to pomůže zjistit, proč se někdy ženy chovají tak, jak se chovají, a co jim tedy vlastně v životě chybí :-) Třeba by byli ještě překvapení...

Jedno vám tedy řeknu, Dagmar prostě umí ! Umí psát, umí si s námi hrát, umí skvěle vykreslit charaktery jednotlivých postav, umí vás vtáhnout do děje, umí vás donutit soucítit s jednotlivými postavami a prostě vás donutí vžít se do nich a oblíbit si je :-)

Jediné co bych vytkla, je samotný závěr, který mě malinko zklamal, nebyl úplně dotažený dle mých představ :-/

Ale knihu na 100% doporučuji. Je to má první kniha od této již velmi známé autorky a určitě ne poslední :-)


„ale jediný, co mě v tu chvíli běželo hlavou, bylo, že když mě Pepa už líbat nechce, nemá právo si stěžovat, že to dělá jinej. Já přece mám právo na to, aby mě někdo líbal, ne ?"

„Štěstí je jenom stav mysli, to až pochopíš, tak nebuď překvapená, že v zemi, kde prší jen sedm dní v roce, ti proprší dovolená....“

1 28.05.2024

Velkolepý příběh vraždy, zrady, pomsty, lásky a také obdivu, jen je otázka, jestli toho správného.

Kniha je psána formou zpovědí několika lidí z okolí malé Manami.
Jako první nám svůj pohled na vraždu malé Manami přináší její maminka. Respektive se seznamujeme s její školní třídou a odkrýváme podezřelé z tohoto hrůzného zločinu, kteří jsou jejími žáky.

Již během první zpovědi jsme zažili pár wow momentů, a ty se dále jen stupňovaly. V druhé části nás čekala zpověď spolužačky vraha, některé věci se nám vyjasnily, ale přibyly zase jiné palčivé otázky.

Další zpověď je z úst také matky, ale tentokrát té vrahovy. Tato zpověď je formou deníku a je velmi šokující. A opravdu skvěle a napínavě pojatá.

Následují také zpovědi podezřelých vrahů a my pronikáme hluboko do jejich zvrácených a temných myslí. Musím přiznat, že jsem se několikrát dostala do fáze, že mi vraha bylo až líto :-( Říkáte si, že to není možné? Tak si knihu přečtěte a třeba pochopíte ;-)

Knihu považuji za neskutečně zdařilý psychologický thriller, s postavami bravurně vykreslenými. Chvíli je nesnášíte, chvíli s nimi soucítíte, autorka si s námi opravdu hodně hezky pohrála a hlavně nám odhalila, co se odehrává v myslích mladistvých zločinců. Můžeme se pozastavit nad jejich motivy a odsoudit jejich činny. A zároveň se zamyslet jak je možné, že toho všeho, co se stalo, byly schopny 13-ti leté děti :-(

1 27.05.2024

Souhlasíte s trestem smrti, který je stále používán ve více než 50 zemích? Je to velmi kontroverzní otázka...

Zaslouží si zemřít člověk, který chtěl opustit republiku v 50. letech, ač v té době samozřejmě nelegálně...ale zabijeme 18-ti letého kluka jen proto, že chtěl žít svobodně ? Věřím, že si všichni pomyslí, proč by to někdo dělal, ale přesně tohle se opravdu dělo :-( A na druhé straně zabijeme někoho, kdo zabil někoho jiného? Dobrá otázka....

Zaslouží si smrt žena, která doslova rozmačkala hlavičku novorozené holčičky ? Nebo muž, který ubodal svou ženu a čtyři děti? Nejen jako matka říkám jednoznačně ano. Ale kde leží ta hranice „oko za oko, zub za zub“?

Pán Šámal nám zde předkládá 17 různorodých případů, kde rozsudek zněl „Trest smrti". Žádná milost, žádné odvolání. Pár týdnů, měsíců ve vazbě a trest vykonán a konec, definitivní.

Začínáme vcelku zlehka příběhem mladíka, který se pokusil o nelegální překročení státní hranice. Případy se stále přiostřují a stupňují. Dozvíme se tak například o případu Miloše Krupičky, jehož činem byl inspirován film „Smrt stopařek" nebo Miroslava Stehlíka, který během měsíce a půl stihnul 2 vloupání, 7 přepadení s pokusem o znásilnění, 7 znásilnění a 2 vraždy. U případu „Sestřičky" - Marie Fikáčkové, která usmrtila několik novorozenců, jsem se málem pozvracela :-(

Zajímavý byl příběh Juliuse Fučíka (popraven v září 1943), který právě ve vězení napsal svou nejznámější „Reportáž psanou na oprátce." Která vznikla díky odvaze lidí pracujících ve věznici i mimo ni. Je to nejpřekládanější a nejvydávanější česky psaná kniha všech dob.

Opět jsem si vybrala nelehké čtení :-( Dlouho mi trvalo se do knihy zakousnout, právě proto, co obsahuje. Kniha se nedá přečíst naráz. Potřebovala jsem pauzy, jelikož to opravdu nejsou fiktivní osudy, ale čteme o osudech skutečných lidí, malých dětí a to je na tom asi to nejhorší :-(

Je velmi těžké číst o hrůzách z policejních spisů, je ještě těžší představit si, že i takové stvůry žili a žijí mezi námi. Ale nějakým zvráceným způsobem nás to asi fascinuje. Mě například to vědomí, že vrazi pod pseudonymy jako „Kanibal“, „Promítač“, „Pedofil“, dostali co si zasloužili, a to trest nejvyšší.

Musím jen podotknout, že místy mi vadil strohý styl popisů trestných činů, ale na druhou stranu, pokud se do tohoto člověk položí emočně, tak mu to musí srdce roztrhat na kousky :-(

Tuhle knihu budu rozdýchávat delší dobu :-( Ale i tak za ni děkuji.

22.05.2024

Jedna zajímavá vražda, oběť, která byla obětí už před svou smrtí, jeden vykutálený manžel, spousta podezřelých, jeden vrah a jeden sarkasticky vtipný soukromý detektiv, kterého jsem si neskutečně zamilovala :-D

To je tak ve zkratce vše, co dostanete na zhruba 230 stránkách tohoto detektivního příběhu :-) A já si každou stránku neskutečně užila :-D

Soukromý detektiv Maxmilián se snaží za pomocí Kryštofa - šíleného „ajťáka" a Lindy - cvičené vojandy, vyřešit případ vraždy mladé ženy, která bohužel za podivných okolností zemřela u nich v kanceláři :-) Tato smrt rozehrává zajímavé vyšetřování, zahrnuje hromotluky bez IQ, nějaké ty údery a kopance, a neschopné policisty, jak jinak :-D S tipem na vraha jsem byla totálně mimo až do úplného konce, ale vůbec mi to nevadilo, právě naopak :-)

Bylo to napínavé, bylo to zajímavé, bylo to vtipné, já si čtení maximálně užila a autor získal dalšího skalního fanouška ;-)

16.05.2024

Umíte si představit odstěhovat se do úplně cizí země? A to navíc s malými dětmi a uprostřed pandemie kovidu ? :-D

Autorka nám velmi barvitým a vtipným způsobem popisuje právě jedno takové stěhování celé rodiny do Jižní Korey :-) Hlavně nezapomeňte haluškovač :-D A tak začíná životní dobrodružství v prostředí, kde angličtina je pomalu sprosté slovo :-D

Jak funguje školka, zdravotnictví, jak najít kostel a proč všichni tak milují miminka, na každému rohu mají obří místnosti pro matky s dětmi, ale v kočárcích vozí psy ?
To vše a ještě mnohem více se dočtete a věřte tomu, že se navíc i skvěle pobavíte :-D

Kniha je rozdělená do spousty kratičkých kapitol, které jsou navíc doplněny krásnými barevnými obrázky :-)
Každá kapitola se zabývá jiným aspektem života v Koreji.

Kromě výše již zmíněných témat se dozvíme o tradičním jídle, vzdělávání, tradicích, Novém roce, posedlosti Kimči a ledovou kávou a také proč je rostlinná šlehačka na chlebu považovaná za Evropskou delikatesu :-D

Já si knihu neskutečně užila :-) Nejen proto, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí o Korei, ale hlavně jsou všechny tyto poznatky podávány s humorem, ale zároveň úctou k této neskutečné zemi, plné plastů a herních automatů pro děti :-D

Pokud hledáte knihu u které se pobavíte, zasmějete, dozvíte spoustu nových věcí a zamilujete si Koreu, je to tato. A bonusové pohádky na konci ? To už je jen třešnička na dortu, u pohádky o Prdící princezně jsme s mým 14-ti letým synem dostali záchvat smíchu, nešlo přestat :-D

4 14.05.2024

Ze začátku se nám může zdát příběh lehce zmatený, jelikož se nám hned rozjíždí několik různorodých dějových linek. Jedno však mají společné - děti - miminka, malé děti, starší děti.... každé z nich tam má ten svůj tragický příběh plný utrpení a bolesti.

Musím říct, že mi vcelku běhal mráz po zádech z jednotlivých životních útrap. V knize jsou na denním pořádku únosy dětí, těžké osudy sirotků - tedy především dívek, ze kterých si udělali chodící inkubátory a továrnu na děti a na peníze :(

Do toho všeho sledujeme příběh novinářky Izabely, která se svým manželem touží po dítěti, ale nedaří se. Začne se tedy zajímat o adopci Keňského dítěte a podaří se jí odhalit otřesné informace a zákulisí tzv. legálních zahraničních adopcí...

Vidíme zde díky Izabel i paradox toho, že někdo po dítěti touží a nemůže ho mít a tzv. továrnou na děti :( Nucené těhotenství, malé miminka vyrůstající na ulici, opakované znásilňování, chování se k ženám jako k odpadu, voodoo rituály ?...Trhalo mi to srdce :(

Nebudu vám lhát, nebylo to lehké čtení, a jak sama autorka zmiňuje v závěru knihy, buďme rádi, že je to fikce, a že si ten závěr mohla přikrášlit, jelikož v reálném životě by to všechno dopadlo úplně jinak :(

2 13.05.2024

Představte si, že se najednou ocitnete v alternativní realitě velmi blízké budoucnosti. V takové realitě, kde je na homosexualitu opět nahlíženo jako na něco špatného, nemocného, nepřirozeného, je to něco, co je třeba ze světa vymýtit. Takovou realitu, kde se pálí knihy jako Harry Potter (u tohohle mi bylo opravdu špatně, vybavila se mi kauza s J.K.Rowling :-( )...sci-fi, vše je považováno za kacířské a všechno tohle zlo musí být zničeno.

Stačí k tomu jedno malé městečko v pohraničí - na Jesenicku, jeden velmi přesvědčivý kněz, stádo jeho věrných oveček a honba za vymýcením zla v režii a jménem církve může opět začít.

Upřímně hodněkrát jsem měla pocit, že jsem se ocitla v hluboké minulosti a říkala jsem si, že tohle se přece nemůže dít a bylo mi hodně úzko. Autor si s námi pěkně pohrál, a předložil nám velmi depresivní vidinu budoucnosti. Nejstrašidelnější jsou vždy vize, které se nezdají úplně nereálné a tady to opravdu platí.

Zlo prorostlo úplně všude ať už do školy, k policii, ale bohužel i k obyčejným lidem. Opět skvělá ukázka, jak jeden člověk dokáže zfanatizovat dav lidí.

A tedy klobouk dolů před autorem, ale tolik postav, které by mě štvaly jsem v jedné knize už dlouho nezažila :-D Líbilo se mi to propletení postav, zápletka, jen ten konec mě trošku zklamal, ale asi naplnil podstatu celého příběhu ;-)

Knihu určitě doporučuji a je škoda, že není víc vidět. Doufám, že se brzy dočkáme další knihy z pera tohoto nadějného autora. Já si ji určitě nenechám ujít :-)

08.05.2024

Zoe, Jake, Ethan, Harley - čtyřčlenná rodina, každý z nich má svá tajemství...

Příběh začíná celkem ostře, dozvídáme se, že Ethan a jeho nejlepší kamarád Josh se utopili při nehodě na řece. A po třech letech Zoe dostane záhadný email, který říká, že nehoda nebyla tak úplně nehoda. A to odstartuje celou řadu událostí.

Příběh je napínavý, každý něco skrývá, postupně se nám všechna tajemství odkrývají a vyvrcholení příběhu je super :-)

Musím říct, že mě trošku iritovalo chování a jednání některých postav, hlavně Zoe, ani jako truchlící matka pro mě nebyla moc sympatická :-/ Adrian - Joshův otec byl taky velmi nesympatický a hlavně násilnický prostě takový ten macho typ, což nesnáším. Naopak se mi velmi líbila postava Harleyho.

Líbilo se mi také, jak byl příběh vystavěný a že vlastně každou chvíli jsme podezřívali někoho jiného, autorka si s námi hezky pohrála :-)

Tento thriller můžu určitě doporučit. Spíš tedy možná začínajícím thrillerovým čtenářům. Ti, co už mají načteno, pravděpodobně odhalí zápletku dříve, ale i tak stojí kniha určitě za přečtení :-)

„Nejvíc ve stáří bolí, když už vaši lásku nikdo nepotřebuje, když ji není komu dát. To je ta největší samota.“

Kdybych měla shrnout hodnocení této knihy do jednoho slova, bylo by to „srdcervoucí".

Přečetla jsem už několik příběhů o druhé světové válce, Osvětimi, osvobození - a tímto všechny ty příběhy končí....svoboda ? Opravdu byli lidé po válce svobodní? Spousta z nich se neměla kam vrátit.... Židé nebyli žádoucí, nic jim nepatřilo, málokdy přežil někdo z jejich rodiny....a to nevěděli, co je čeká po skončení války, ale svoboda to opravdu nebyla, jen taková ta naoko :-(

O procesech v 50.letech jsem dosud slyšela jen zřídka. Vždy jen takové útržky, političtí vězni? Tam jsem měla mlhavou představu možná o Miladě Horákové. Ale že se v Československých věznicích děly taková zvěrstva, dokonce i na ženách, na dětech....to jsem opravdu netušila. Ano moje hanba, že jsem se více nezajímala o historii po skončení války.

Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už delší dobu, ale vůbec jsem netušila, co mě čeká. A možná je to dobře, jelikož kdybych to věděla, nevím, jestli bych našla odvahu :-( Opravdu je to kniha pro silnější povahy, bravurně napsaná, velmi emoční, velmi smutná, ale přes to všechno velmi poučná a historie v ní popsaná by v žádném případě neměla zůstat zapomenutá.

Celým příběhem nás provází záhadný Muž s dírou v srdci, kterému právě režim v 50.letech vzal vše. A to odstartovalo jeho honbu za pomstou. Sedm případů v černých deskách, sedm příběhů, sedm hrůzných lidských osudů. A co mají všechny společného? Důvěru v nesprávného člověka, odsouzení, neštěstí, lhostejnost okolí a hlavně Ďáblický hřbitov, konkrétně jedno místo tam někde u severní zdi :-(

Musím říct, že kniha pro mě byla emočně velmi náročná, plakala jsem, několikrát, ale stálo to za to, poselství opět předáno, další člověk, který nezapomene na hrůzy komunistického režimu....
„Já vím, že vám bude dnes spousta lidí říkat, že to tenkrát nebylo zas až tak zlý. Že obyčejný člověk se měl dobře. Zlatý dobrý časy. Ale to nebyly. To opravdu nebyly. Byly...“

Ještě bych ráda vyzdvihla jednu část příběhu a to pasáž s popisem života přirovnání k jízdě tramvají. Jedete v jednom voze se spoustou lidí, s rodinou, občas někdo přistoupí, občas někdo vystoupí... důležité je, aby to místo vedle vás nezůstalo prázdné, i když i to se bohužel stává. Nikdy nevíte, kdy z vašeho vozu vystoupí vaši nejbližší, ani kdy budete muset vystoupit vy sami....naprosto geniální a já hluboce smekám před paní autorkou a velmi děkuji za tuto knihu, že vyšla.

„Každý den se za ně modlím, aby už konečně přestal nenávidět člověk člověka kvůli těm nahoře. Aby Bůh vrátil všem zrak a narovnal záda."

16 01.05.2024

Musím říct, že jsem z této knihy byla příjemně překvapená. Ač mi chvilku trvalo se začíst, stálo za to vydržet a pak už stránky letěly jedna za druhou :-)

Příběh je hodně napínavý a i když se může zdát, že je to čtení pro muže, nenechte se mást. Kniha je akčňák jako vyšitý a hlavní hrdina Jamie Carter je prototyp toho správného chlapa, který ženám prostě musí imponovat :-D Člen Pluku 22 SAS, čestný, spravedlivý, nebojácný, obětavý, pravdomluvný - což je tedy zároveň i jeho slabina, jelikož ve zkorumpovaném světě britské a americké armády se mu to často stává přítěží :-)

Jamie za svou kariéru absolvoval spoustu misí, ale zatím žádnou podobnou, o kterou jej požádá jeho velení teď.

Jamieho jediný přítel Dave Vann se během operace přestal ozývat a na Carterovi je, aby ho vypátral. Bohužel se Dave ztratil zrovna v Afghánistánu, což není zrovna bezpečná oblast pro nikoho, natož pro samotného britského vojáka.

A tak sledujeme Jamieho napínavou, lstivou a nebezpečnou cestu do Afghánistánu a pak dále po stopách Vanna. Najde ho ? Pomůže mu vrátit se domů? Co ho to bude stát? :-)

Malé negativum pro mě bylo, že ze všech těch zkratek mi šla občas hlava kolem :-P A vadilo mi to šílené nářečí :-D

Jinak byl příběh skvělý a najdete v něm snad vše. Politikaření, korupci na denním pořádku a je jedno o které organizaci se bavíme, jestli o CIA nebo MI6 :-P Američané, Britové, Tálibán a jejich přetahování se o území, zbraně, zabíjení...

Knihu určitě doporučuji ;-) Je to zároveň první díl série, takže se můžeme těšit na pokračování, já se těším už teď :-)

„Furt ten samej krvavej příběh, pomyslel si Carter. Sotva jedna velmoc vodtáhne, hned se na její místo cpe jiná, aby využila příhodnou situaci. A místní lidi si nemůžou ani vydechnout.“

25.04.2024

„Život je snesitelný jen díky tomu, že vás nakonec přinutí na všechno zapomenout. Zároveň však stojí za to, protože skrze lásku si vzpomínky uchováte.“

Příběh začíná v roce 1917 a pokračuje až do roku 1965. Na pozadí nejen neutuchajících bojů mezi Japonskem a Koreou, ale také druhé světové války, sledujeme životy a občas kruté osudy více postav, ale hlavní jsou Jade a Džung Ho :-)

Oba pochází z chudých poměrů, Jade matka prodala cechu kurtizán a Džung Ho byl syn lovce tygrů, který osiřel a díky tomu se z něj stal ve 13 žebrák, který žije s bandou podobných chlapců na ulici :-/ Jednoho dne se jejich osudy střetnou, propletou a prolínají se během celého jejich života :-)

Musím říct, že víc se mi líbila a bavila mě linka Jade. Bylo zajímavé sledovat její kariéru kurtizány a později umělkyně. Bylo fascinující, kolik toho musely ty ženy umět, jelikož se učily tančit, zpívat, hrát na hudební nástroj a další věci, aby muže něčím zaujaly. Vcelku děsivá představa byla, že jejich kariéra končila nejpozději ve 30 letech :-O

Mimo hlavní dějové linky můžeme také sledovat vyhrocené konflikty mezi Koreou a Japonskem, Japonskou nadvládu, občas až nelidské zacházení s korejskými občany, třeba i to, že si korejští občané museli změnit své jméno na japonské, jejich kruté hladovění - asi nikdy nepochopím tu jejich hrdost, umírat hlady, ale hrdost jim nedovolí říct si o jídlo nebo o peníze :-( Říct si o pomoc a tu pomoc přijmout....

Setkáváme se zde také s ranými začátky automobilového průmyslu ;-)

Příběh určitě doporučuji všem čtenářům historických románů, čtenářům, kteří mají rádi japonskou kulturu :-)

„Už mi nezbylo nic, o co bych mohla bojovat“...„Ach na tom nesejde. Bojuješ, dokud nezemreš - o tom to celé je.“

„Divoké šelmy ji ale nikdy neděsily - to z lidí a jejich krutosti na ni šla hrůza.“

4 22.04.2024

Má první kniha od Katky a určitě ne poslední. Já jsem nadšená a ohromená. Vysvětlení zápletky mi vzalo dech, absolutně jsem to nečekala a musím říct, že takto originální příběh jsem ještě nečetla :-)

Jedním slovem wow, jak tady napsat recenzi a nevyzradit zápletku? Bude to těžké, ale pokusím se :-)

Představte si, že se probudíte v koupelně, je vám špatně, nemůžete si vzpomenout z čeho. Nemůžete si vzpomenout kde jste, jak jste se tam dostali, jediné co víte je, že máte strach.

Strach vám velí opustit ten divný, prázdný dům, ale bude to venku lepší ? Nebude lepší vrátit se dovnitř? Kde máte svoje věci? Kde to jste, a především kde jsou všichni?

Tyto otázky jsem si kladla téměř celou knihu. Už delší dobu jsem nečetla knihu, která mě nutila otáčet stránku za stránkou, bez ohledu na denní či noční dobu, já prostě potřebovala vědět, jak to skončí a hlavně, kde se to Julie ocitla.

Z vyprávění se také dozvíme, že nebyla jediná, máme zde ještě kapitoly z pohledu Viktora a Patrika. Každý z nich se probere na jiném místě a cítí něco jiného, podaří se nám zjistit, co se vlastně stalo ? Co mají společného ?

Nebojte vysvětlení se dozvíte, ale ještě před tím vás čeká zhruba 200 stránek napětí, kdy nebude absolutně tušit co se děje :-) Já byla nadšená, doufám, že vy budete taky ;-)

Miluju jižní Moravu, miluju ten pohled na vinice, celý ten kraj jako takový. Bohužel události s tornádem máme ještě všichni v celkem živé paměti :-( A jsem moc ráda, že se z toho krajina vzpamatovala a lidé se svými těžkými osudy snad také :-)

Musím říct, že mě se to tehdy dotýkalo i osobně, jelikož mám kousíček od Hodonína rodinu, naštěstí tam vše dobře dopadlo, okolní vesnice už tolik štěstí bohužel neměly :-(

Ale tato kniha není jen o tornádu, ale zmiňuje také povodně v roce 1997, kterými vlastně celý příběh začíná. Ovšem hlavním tématem je příběh vraždy, odehrávající se na pozadí této živelné pohromy.

Respektive kniha je vyprávěna z pohledu malého chlapce Filipa a jeho kamarádů, kdy během toho přelomového léta roku 1997 najdou v lese tělo mrtvé ženy. A tím vše začíná. A roztáčí se zde příběh plný tajemna, a o mysteriózní a duchařské prvky zde také není nouze. Přiznejme se, kdo v dětství alespoň jednou nezkusil vyvolávat duchy ? ;-)

A tak příběh pokračuje, vražda se vyřeší a z dětí se stanou dospělí a už nemají čas vídat se, každý má své dospělácké starosti, ale šelma nezmizela, jen spí a vyčkává až přichází červen 2021 a s ním další živelná pohroma, taková, jakou bychom v našich končinách nikdy nečekali. Přichází šílená devastace, nejen krajiny, ale také lidských osudů...

Já v tomto příběhu miluju nejen symboliku, ale hlavně miluju autentický vypravěčský styl autorky a její květnatý český jazyk. Ty přirovnání, a ještě s tím krásným jihomoravským nářečím :-) Neuvěřitelný zážitek. Pro mě má tento příběh neskutečný osobní přesah, možná nejsem objektivní, ale amatérské recenze jsou téměř vždy subjektivní ;-)

Velmi knihu doporučuji, stejně jako Šepot z lesa, a věřím, že třetí kniha Tři sekery, která vychází letos v červnu bude stejně skvostná :-)

10 16.04.2024

Kniha má dvě hlavní dějové linky, ta vedlejší se odehrává v roce 1990, tady sledujeme Aničku, která se po převratu konečně může vrátit zpět do republiky. A v té hlavní sledujeme osudy mladičké Lídy od roku 1942 až po konec války. Mimo to je nám také nastíněn případ vraždy, která se stala víc, než 20 let po válce. Jak se nám tyto linky nakonec prolnou ? Jak to vše spolu souvisí?

Musím říct, že příběh Lídy mě velmi zaujal a skvěle se četl. Bavilo mě sledovat její vývoj a přerod z Pražské paničky, zlomené zármutkem, na vesnickou holku, která levou zadní zvládá všechny možné práce na statku, kam se tak zvaně zašila ke své tetě Marii, aby nebyla tak "na očích" během šílenství, které vypuklo po atentátu na Heydricha.

A když ji jednoho dne její bratr a nejlepší přítelkyně požádají o pomoc, o záchranu života malé holčičky, nemůže jinak, než si ji vzít s sebou na statek a chránit ji zuby nehty.
Takže už nemá strach jen sama o sebe, o bratra, o tetu, ale ještě navíc o tu bezbrannou osůbku, která stále po nocích volá maminku :-(

Ráda bych podotkla, že to není klasický válečný příběh, popisující přesun do koncentračního tábora, a hrůzy v něm, ale ve své podstatě popisuje trošku jiné válečné děsy, se kterými se běžní obyvatelé v naší republice tehdy museli potýkat.

Ať už to byl neustálý strach o život, boj o jídlo, protože Němcům se musely odvádět šílené části nejen úrody, ale i živočišných produktů, včetně mléka, vajec, spousta lidí přežívala jen tak tak, živořili, ale stejně se kolikrát dokázali semknout a ještě tajně pomáhali krmit potřebné.

Je excelentní, jak na jedné straně vidíme lidskost, pospolitost a obrovskou odvahu a na straně druhé nenávist, závist, lhostejnost....a především všude strach...to byl odjakživa skvělý manipulační prostředek. A němečtí vojáci toho uměli skvěle využívat.

Knihu určitě velmi doporučuji všem, kdo mají rádi historické romány, ale nezvládají číst o holocaustu, tenhle příběh vás chytí za

A já mám další oblíbenou českou autorku a těším se na její další knihy, tohle se opravdu povedlo, nenudila jsem se ani minutu.

1 08.04.2024

Pět sourozenců, pět různých životů, kolik asi skrývají tajemství, kterým by bylo lépe, kdyby už nikdy nespatřili světlo světa?

Já si knížky Kristýnky oblíbila už když se ke mně dostala Vesnice (ano četla jsem je na přeskáčku) :-D Musím ovšem přiznat, že její nová kniha je úplně jiná a je naprosto skvělá.

Celou dobu nás provádí mírné napětí a od určitého momentu ji prostě nechcete odložit ani na vteřinu a potřebujete vědět, jak to všechno nakonec bylo.

Hned na začátku knihy je čtenář navnazen skvělým prologem, u kterého můžete jen hádat, co se tam odehrálo a věřte, že budete nakonec mrazivě překvapeni.

A ve stejném duchu se odehrává vlastně celý příběh, pořád vás to nutí přemýšlet koho to našli na té zahradě, kdo mu to udělal, proč? A jak se tam vlastně dostal ? Co tomu všemu předcházelo?

Jak to všechno, co se odehrálo dávno v minulosti, dokázalo ovlivnit životy v přítomnosti? Každý si nese nějaký svůj kříž, což krásně vidíme na jednotlivých postavách. Já byla s některými hodně rychle hotová, ale opravdu mi náleží právo soudit někoho, když jeho život nežiju? Provází nás zde opravdu hodně palčivých myšlenek, problémů a emocí :-)

Některá tajemství holt mají zůstat raději skrytá....

Knihu velmi doporučuji, je to opravdu skvělý thriller.

6 04.04.2024

Další román paní Dvořákové a další kniha, která mě nutila přemýšlet o životě => o mém malém světě. Jsem dobrá máma? Dávám svým dětem opravdu vše, co je v mých silách ?

Musím říct, že kniha je vlastně úplně obyčejná. Je to úplně obyčejný příběh jedné obyčejné čtyřčlenné rodiny vyprávěný během let 1985-2020 z pohledu matky Aleny, otce Jiřího a jejich dcery Pavlíny. Příběh z pohledu její sestry Jany nám zůstal utajen.

Bylo zajímavé pozorovat vývoj všech členů rodiny, a to především po převratu. Velká očekávání, slibovaná svoboda? Jenže ono se toho zase až tolik nezměnilo :-(

Se vším věčně nespokojená Alena, stále si stěžující na vše, naštvaná na celý svět, čekala, že se budou mít konečně lépe, dobře, ale s nevolí zjišťuje, že je vše při starém. Kdo neměl nic přes noc nezbohatl, žádný zázrak se nekoná. Upřímně její postava mi byla strašně protivná, kolikrát jsem si říkala, že by se měla trošku zamyslet nad tím co říká a dělá a hlavně jak se chová ke svým dcerám.

Tatínek Jirka, toho mi bylo vlastně místy vcelku i líto, snažil se dělat první poslední pro rodinu, ale stále to nebylo dost. Bohužel mu to kazil především démon alkohol :-( Ale viděli jsme náznaky i jiných lidských slabostí a démonů, které se naštěstí na povrch neprodraly.

Dějová linka Pavlíny byla asi nejzajímavější, vidíme její vývoj od malé holky po dospělou ženu. Její milostná vzplanutí, koníčky, i její vztah k rodičům. Díky alkoholu cítí k otci místo lásky většinou bohužel jen odpor a vlastně vůbec celá kniha je o nedostatku lásky. Láska byla postupně vyměněná za stereotyp, zvyk, "povinnost".

Není to veselé čtení, spíš právě naopak, ale opravdu je to kniha k zamyšlení. A přirovnání stromku plané třešně uprostřed ničeho k životní síle / osudu / životu jako takovému? V celé knize najdeme spoustu symboliky :-)

„Všude jsou problémy, všude. Někdy větší, jindy menší, ale nikdy před nimi neutečeš. Ať se vrtneš, kam chceš, vždycky tě něco potká. A lepší je zvládnout je s člověkem, kterej tě má rád. I když má svý chyby.“

9 31.03.2024

Jeden starý dům, tři hlavní dějové linky, ve dvou z nich hraje prim Kamila, jednou jako pětiletá holčička, když se spolu s maminkou Veronikou do domu nastěhuje a podruhé jako dospělá žena, když má dům před prodejem vyčistit.

Třetí linka nám odhaluje šokující živoření německé rodiny těsně po válce, psal se rok 1945 a mladý pár se musel schovávat ve sklepě spolu se svou 13-letou dcerou Emily.

Postupně se nám odkrývá nešťastný osud této rodiny. Dějové linky se pravidelně střídají, vše má své vysvětlení, dozvíme se, co se v domě před léty stalo, kdo je viník a hlavně jak do toho všeho zapadá Kamila.

Pro mě byly upřímně nejvíc šokující ty dějiny, především chování českých lidí vůči civilnímu německému obyvatelstvu, ve jménu hesla oko za oko, zub za zub. To zlo, které bujelo a rozpínalo se mezi obyčejnými lidmi.

Vždyť nebylo tehdy toho zla už dost ? Lidé zdecimovaní válkou a bídou....jak se mohli lidé k lidem chovat takto, po všech těch hrůzách, které všichni zažili? :-( A věřím tomu, že němečtí civilisté se taky neměli jak v bavlnce :-( Celá válka byla hra mocnářů, na to, kdo je lepší, kdo má větší prostředky, větší moc, ale tito lidé nebyli potrestaní, potrestaní byli úplně obyčejní lidé, kteří jen chtěli žít v klidu se svými rodinami a přáteli. Ať už to byli Češi, Němci, Poláci....Bylo mi z toho hrozně smutno, nejhorší je, že dějiny se stále opakují ať už tak či tak :-(

Po přečtení knihy vám bude, stejně jako mně, naprosto jasné, jak je možné, že se na jednom místě nakupilo tolik zla. A to takového, že dokázalo škodit i desítky let poté.

Tato kniha je opravdu jedna z nejlepších, jaké jsem kdy četla, a nejen co se týče hororového žánru, protože promiňte vydavatelé / prodejci, ale mysteriózní thriller to není ani náhodou, ale jedna z nejlepších knih vůbec. V této knize si každý čtenář najde to své a mě velice těší, a jsem hrdá na to, že kniha vzešla z pera české autorky :-) Vše pak skvěle dokreslují nejen fotografie přímo z domu, ale také naprosto úžasné kresby pana Dvorského. Tohle se tedy opravdu povedlo :-)

4 27.03.2024

„Cílem knížky není podat odborný medicínský výklad. To lze vyčíst v lékařských odborných studiích, knížkách a na internetu. Nejsem doktor. Jsem jen máma, která měla strach o své dítě.“

„Ale já už dál nemůžu. Nemůžu vidět své dítě, jak se den ode dne mění k nepoznání. Chci nazpátek svoje dítě. Svoje zdravé dítě.“

Při čtení této silné knihy mě především napadalo, že i když si kolikrát myslíme jaké máme problémy a starosti, tak věřme, že v porovnání s příběhem maminky Katky a její dcery Karolíny, jsou to všechno malichernosti :-)

Katka nám nejdříve představuje svůj životní příběh, kde se narodila, jak vyrůstala, jak se seznámila s manželem a otcem svých budoucích dětí - tahle pasáž zabíhala do zbytečných detailů, určitě bych ji zkrátila.

Jakmile začínáme sledovat příběh Karolíny, zvané Káka, která už jako dospívající musela začít bojovat s cukrovkou prvního typu. Aby toho nebylo málo, jednoho dne dostane svůj první epileptický záchvat, který odstartuje horskou dráhu vyšetření, pobytů v nemocnici a dalších záchvatů...Vše se odehrává v Belgii, kde celá rodina bydlí.

Takto to pokračuje až jednoho dne Káka skončí v nemocnici ve velmi vážném stavu a doktoři se snaží přijít na příčinu záchvatu a následných komplikací. Katka slyší stale jen musíte počkat :-( Následná diagnóza zní anti-NMDA encefalitida, nemoc o které zatím nikdo nic moc neví :-(

Celý příběh se nese v duchu boje a bezmoci a také obav, jak skloubit péči o dceru v nemocnici a o další dvě malé děti, které rodiče také potřebují.

Líbily se mi pasáže, ve kterých vysvětlovala kamarádka Iva - lékařka v ČR, Katce vše ohledně léčby, laicky a zbytečně ji nestrašila. Vše je doplněno fotkami :-)

Kniha se mi celkově špatně hodnotí, příběh je velmi zajímavý, jen forma je strohá, spíš deníková, občas se to hůř čte, ale obsahově mě velmi bavila. Ještě mě velmi překvapilo, že určení finální diagnózy, respektive potvrzení podezření, trvalo několik měsíců, v případě akutního stavu pacienta a ještě tak mladého, mi to přišlo velmi zvláštní.

Ale knihu určitě doporučuji, už jen proto, abychom si připomněli, jaké máme v životě štěstí, když máme zdravé děti :-)

25.03.2024