Někdo z nás
Kristýna Trpková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516117/bmid_nekdo-z-nas-656085d253632.jpg
4
302
92
Sourozence Herelovy od dětství pojí silné pouto, a přestože už jsou všichni dospělí, nedají na sebe dopustit. Rodinnou idylku jim však jednoho dne naruší hrůzný nález na zahradě matčina domu, jenž spustí lavinu nečekaných událostí. Minulost se probouzí k životu a spolu s ní i mučivé tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život? A opravdu víme, co jsou naši nejbližší vlastně zač?... celý text
Přidat komentář
Nebylo to špatné, dobrý poslech, ale detektivky s Laurou a Adamem se mi líbily víc. Nelehké téma knihy-domácí násilí a jeho následky i po mnoha letech v jedné rodině, o to hůř a se stísněným pocitem se mi to poslouchalo, konec velmi nečekaný, dávám 4* a uvidíme s jakou knihou nás autorka překvapí příště, já si ji každopádně nenechám ujít.
Jen jsem přišel pořádně na chuť Lauře a Adamovi ve Vetřelci, už nám autorka další pokračování definitivně odstřihla. O to víc jsem byl zvědavý na tuto další knihu. Není to v žádném případě klasická krimi. Velmi dlouho to probíhá jak společenský román, lehce zkomplikovaný nálezem staré kostry. I když už samozřejmě prolog signalizuje, že to nebude tak jednoduché. Postupně to začíná vše černat, vztahy se přetrhávají. A vše perfektně graduje ve vynikajícím závěru. A autorka nás nešetří a přidá ještě jednu bombu na poslední stránky.
Kam na to v 27 letech proboha chodí?
Jestli čekáte další detektivku ve stylu Stvůry, Vesnice nebo Vetřelce, tak se nedočkáte. Paní autorka tentokrát vyprávění pojala úplně v jiném stylu psaní. Příběh poukazuje především na domácí násilí a jeho následky na dětech v jejich dospělosti a i na celé rodině. A to si myslím, že je především cílem odkazu této knihy. Nikdo by před tímto problémem neměl zavírat oči. Jinak děj plynul, musíte prostě číst. Doporučuji.
Ano nevěrohodně to působilo.To je to slovo.Né že by se to vyloženě nepovedlo,ale předchozí knihy jsou o mnoho lepší.
Pořád přemýšlím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Napsaná byla skvěle, o tom žádná, ale to téma domácího násilí, které provází celou knihu, není úplně příjemné. Ale vezmeme to popořadě.
Díky prologu hned od počátku víme, že tu máme před sebou příběh rodiny, ve které zrovna nepanovala rodinná idyla - alespoň dříve. Nicméně ten hlavní příběh začíná o 25 let později, kdy se chystá rodinná oslava Nely, nejmladší z pěti sourozenců. Z dialogů je zřejmé, jak se sourozenci mají vzájemně rádi a mají k sobě blízko a celkově ta atmosféra je hezky vykreslená. Nicméně ta hezká atmosféra končí ve chvíli, kdy se během oslavy najde na zahradě část lidské kostry a tato událost změní naprosto vše. Je to v podstatě začátek konce této rodiny, minulost dožene každého.
Závěr knihy mě dostal, nečekala jsem to a celkově mi z toho bylo těžko. Nejvíc jsem kroutila hlavou nad jednáním matky, pořád jsem si říkala proč? Proč si to nechala líbit, proč to dovolila, proč to udělala.
Celkově musím říct, že mi bylo líto, jak to rodina dopadla. Nestává se mi moc často, že bych u knihy nad tím tak přemýšlela, ale tady bylo tolik negativních událostí, že se nad tím člověk prostě zamyslí.
A jak bych to tedy shrnula? Kniha ve mně stále rezonuje, což se mi líbí. Přece jen to není příběh, který hned zapadne a byť to téma je náročný, tak chci knihu doporučit.
Knížka se nedá odložit. Prostě musíte číst dál. Když už si myslíte, že víte, kdo je vrah, je všechno úplně jinak. Prostě boží.
Za mě asi, no, možná...
Začátek nic moc. Spíš nic. Měla jsem dojem, že čtu slohovou práci žákyně 8. třídy na téma Popiš svoji rodinu. Informace tam byly, ale bylo to nudné nezáživné a nedospělé.
Pak se příběh trochu rozeběhl, místy bych řekla i wow, ale stále to bylo takové neučesané.
Konec se dal lehce odhadnout.
Nela mi byla nesympatická, troufnu si říct, že byla takový spratek...
Úplná ztráta času to není, ale opravdu od toho nic moc nečekat.
Au. Tak toto se hodne nepovedlo.
I na tuto knihu me nalakala reklama, ALE. V knize se dlouho nic nedelo. Postavy jen povrchne konverzovaly. Prvni strany zacaly ctive, ale knize chybel dej, a text byl zahlcen spostou opakujicich se slov, frazi a zbytecnych dialogu. A nejvetsim mnozstvim pridavnych jmen, jaky jsem kdy v nejake knize zaznamenala. Po 200 stranach uz nudil k smrti. Kdyz se to na konci rozbehlo, bylo mi uz uplne jedno, co se postavam v minulosti stalo. A to by v dobre knize nemelo.
Zaver vse vysvetli, ale nadzvednul svou absurditou.
Autorka asi chtela sokovat, ale cele to pusobi neverohodne, kostrbate napsane. Vysoka hodnoceni nechapu.
Super cteni,napinave od zacatku az do konce,urcite si od n i prectu i jinou knihu…
(SPOILER) I když mám ke knížce určité výhrady, Kristýně se nedá upřít, že příběh vystavět opravdu umí, jak ostatně ukázala i v předešlých knihách, které se mi také líbily. Četla jsem pár komentářů níže a člověk, který napíše, že kniha se nedotýká vážného tématu, ji určitě nečetl nebo má něco proti autorce, protože kniha jestli se něčeho opravdu bezpochyby týká, tak vážného tématu, důsledků hrůzného a přehlíženého domácího násilí, a kam až to dokáže zoufalé lidi zahnat. Klidně by se to takhle mohlo stát, bohužel. Radan, který nepředstavitelným způsobem psychopata týral svou rodinu za života, jí bohužel dokázal zničit i leta letoucí po své smrti, která byla alespoň na to čtvrtstoletí pro ně i pro svět vysvobozením.
Nechci brát jméno boží nadarmo, ale tady ho použít mám chuť náramnou. Rodina, která drží pohromadě, mají se rádi, jsou si oporou, a pak se na povrch vyklube tajemství staré čtvrt století. Pryč je důvěra, nastupuje podezření. Jeden moment mě tam vyděsil, následoval hned druhý. A ten konec - ještě teď nevěřícně koukám.
(SPOILER)
Od autorky jsem již četl knihu VESNICE (2. díl ze série Laura Linhartová a Adam Beneš), která se mi líbila. Ačkoliv se druhý díl dá číst samostatně, lépe je začít prvním dílem. Časem si ještě přečtu STVŮRU (1. díl) a VETŘELCE (3. díl). Je to na kočku číst od prostředního dílu.
Byl jsem zvědavý na autorčinu novinku NĚKDO Z NÁS, která nepatří do žádné série, je to samostatný uzavřený příběh. Kniha má 3 části. Jedná se o psychologický thriller.
Hlavní postavou je NELA (25 let), která má 4 sourozence – RICHARDA, LUKÁŠE, THEODORU a VIOLU. Lukáš a Theodora jsou dvojčata. V den Neliných polokulatých narozeninách se všichni sejdou včetně její mamky, tety a strýce na společné oslavě a při ní dojde k určité události, od které se všechno začne odvíjet. V knize vystupují další postavy např. ANETA (partnerka Lukáše), která mi nebyla vůbec sympatická a PETR (manžel Violy), při kterém se mi pěnila krev.
Kniha se mi zpočátku zdála rozvleklá, ale postupně to začalo gradovat a vyplouvá na povrch rodinné tajemství. Kniha obsahuje zvraty, které jsem rozhodně nečekal. Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. Epilog byl pro mě hodně překvapivý.
Autorka v této knize poukazuje na domácí násilí. Domácí násilí je stále aktuální téma, o kterém je potřeba mluvit, protože mnoho žen (i mužů) je týráno svým partnerem buď psychicky nebo fyzicky, což je nepřípustné ve 21. století.
Kniha se celkově četla dobře. Knihu jsem přečetl za 2 dny.
Je to čtivé, je to mrazivé, je to ... nechutné. Takový český Lars Kepler, každá nová kniha víc šokující, až se z ní to poselství - neber spravedlnost do svých rukou, protože, kdo jsi bez viny, ... - trochu vytrácí. Na dvousté stránce, kdy jsem protrpěl ty předchozí náznaky, toxické vztahy i řeči, mi to najednou došlo. A epilogem už se to moc nezachránilo. Ale díky za něj. Ještě více podtrhl tu bezmoc, beznaděj, zoufalství a touhu zaspat, předstírat, blafovat. Možná za ten epilog hvězdička navíc.
Není to špatná kniha, ale musím souhlasit s předchozími hodnotiteli - první část není literárně žádný skvost, text je poměrně neobratný. V druhé polovině, kdy napětí graduje, je to už lepší. Část hlavní zápletky (mimochodem dá se poměrně brzy vytušit) mi přišla přitažená za vlasy a ne zcela uvěřitelná. Nicméně kniha stojí za přečtení.
Někdo z nás je další knihou Kristýny Trpkové – detektivním příběhem, jak jinak.
Někteří v komentářích poznamenávají, že jde spíše o thriller, a já s nimi souhlasím. Některé scény jsou vylíčeny tak, že se mi zvedal žaludek, a to jsem docela otrlá; rodinné poměry a vztahy a vztahy v podobě pro mě neuvěřitelné.
Ano, i já jsem odhadla, kam se ubíráme, ale to mi nebránilo vžívat se do role jednotlivých postav a přemýšlet, jak bych se asi v jejich situaci zachovala já. A velmi jsem litovala především Nelu.
Takže kniha určitě stojí za přečtení a já ji našim čtenářům doporučím.
Psycho thriller od princezny české detektivky a možná teď i princezny českého thrilleru???
Reálně popsané domácí násilí jak psychické tak fyzické. Je vidět, že autorka to má zmáknuté do detailu, kdo ji asi inspiroval??? Nebo to musela s někým konzultovat??? To řekne rozhovor v Blízkých setkáních na Českém rozhlase Dvojce.
Konečný zvrat a hlavní zápletka opravdu povedené. Vraha jsem tedy odkryla, ale i tak mi spadla čelist.
Detektivky a thrillery jsou pohádky pro dospělé, kde vše začne zlem a my chceme to zlo dopadnout a potrestat a to se v těchto knihách děje, i když občas trochu nereálně, ale ne vždy se vše v životě vyřeší, tak aspoň v knihy nám dávají naději, že zlo může být potrestáno. Je dobře, že se o domácím násilí mluví a píše, protože to je tak těžko prokazatelná věc. Je dobře, že mladá generace upozorňuje na to, jak se chovali jejich otcové, dědové, že už si to ženy nenechávají líbit, když muži své problémy řeší tím, že týrají svou ženu. Děkuji, Kristýně, že na to vše upozornila svou knihou a dala námět k diskuzi.
Neuvěřitelné (zápletka a důsledky), nevěrohodné (postavy a dialogy a jednání), vše jen na efekt (rádoby čtivé, ALE!).
Jako první titul od pro mne nové autorky mne to zcela odradilo od výběru čehokoli dalšího z jejího pera.
Velice silné kafe pro mě byla jedna určitá situace, kterou si prostě nedovedu představit, že by ona osoba byla schopná opravdu udělat, s tím se tedy nesrovnám. Ale co já vím – zoufalé situace plodí zoufalé činy.
Jinak opět skvělé.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Štítky knihy
česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Velké zklamání.
Avizované téma se probírá až na pár stranách u konce, jinak se jen konverzuje. Do čtení jsem se nutil a čekal, kdy něco vypukne, když jediná větší akce bylo objevení kosti a to bylo už v anotaci.
Závěr měl šokovat, ale nebyl věrohodný, jako byste četli konec k jiné knize.
Předchozí knihy autorky jsem nečetl, a už ani nebudu