U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509593/bmid_u-severni-zdi-T5G-509593.png
5
981
276
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Časy se mění, svět kolem však zůstává hluchý, slepý a němý stejně jako kdysi. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. Spravedlnost se nekoná, a tak musí konat on. Čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných Ošetřovatelka umírajících pomáhá svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla? Přišel čas platit účty za padesátá léta........ celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem věděla, že to nebude lehké čtení. Pak jsem se přeci jen odhodlala a nelituji toho. Paní Klabouchová vytvořila mimořádné dílo, které je ovšem naplněno takovou hromadou smutku a beznaděje, že jsem během čtení častokrát brečela. Téma knihy je nesmírně důležité připomínat, aby se nezapomněly a nebagatelizovaly zločiny komunismu. U severní zdi odpočívají tisíce umlčených svědků a obětí komunistických zvěrstev. Mezi odpadky a plevelem. Kultura civilizací se leckdy posuzovala podle způsobu pohřbívání. Civilizace tohoto období by se asi nazývala lidé bez úcty k životu a smrti.
Tedy, tato kniha je za mě jeden z literárních pokladů a řadím ji mezi těch pár pro mě nejlepších přečtených knih v životě. Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale tolik mě zasáhla a oslovila, že ji chci mít ve své knihovně. Vše podstatné už bylo řečeno v komentářích níže, za sebe bych dala hvězd klidně více. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý Čech a dávala bych ji číst povinně obzvlášť těm, kteří (ještě dnes!) velebí dobu komunismu - plivla bych jim do tváře za všechny ty umučené oběti režimu, zde žen a dětí - a to bolí opravdu hodně! Čtení je to nelehké, po formální stránce topka (krásná práce s jazykem), po obsahové je to horší v tom smyslu, že je to čtení bolavé, smutné, srdcervoucí. Několikrát jsem u knihy plakala a to hodně. Čest všem zapomenutým hrdinům, hrdinkám i těm malým nevinným dětem. Hluboce smekám před autorkou (kolik toho musela nastudovat) a jak obdivuhodně vše zakomponovala do tohoto nezapomenutelného literárního díla.
Prosím, pokud budete mít možnost, přečtete si tuto knihu a nezapomeňte.
Speachless. In tears.
Srdce roztrhané na cucky.
Tím obsahem, stylem psaní, stylem odvyprávění celého příběhu.
Smekám před autorkou, kolik času musela věnovat rešerším a pilování knihy k dokonalosti.
Protože stvořila literární skvost, v nejlepším slova smyslu, ke kterému se jen málokomu z nových českých autorů, kor těch nově vylíhlých, povede přiblížit.
Ten styl psaní, ta úspornost, umí vyvolat celou širokou škálu emocí, které vyvolat mají, a které dělají z výborného příběhu právě tou vypsaností zkušené autorky vynikající knihu.
To umí málokdo.
Smekám, tleskám s úzkostí svírající srdce a utírám slzy.
10 zasloužených zářících hvězd.
A těším se na nový mysteriózní román autorky.
Tato knížka ve mně zanechala vztek. Vztek na všechny, ze kterých ideologie udělala bestie. Strašně moc si přeju, aby se tohle neopakovalo, ale obávám se, že strach a manipulace lidi vždy bude ovládat nejlépe. Je mi líto všech těch příběhů a nesmírně obdivuji každou hrdinskou duši, která v té době žila.
„Nejvíc ve stáří bolí, když už vaši lásku nikdo nepotřebuje, když ji není komu dát. To je ta největší samota.“
Kdybych měla shrnout hodnocení této knihy do jednoho slova, bylo by to „srdcervoucí".
Přečetla jsem už několik příběhů o druhé světové válce, Osvětimi, osvobození - a tímto všechny ty příběhy končí....svoboda ? Opravdu byli lidé po válce svobodní? Spousta z nich se neměla kam vrátit.... Židé nebyli žádoucí, nic jim nepatřilo, málokdy přežil někdo z jejich rodiny....a to nevěděli, co je čeká po skončení války, ale svoboda to opravdu nebyla, jen taková ta naoko :-(
O procesech v 50.letech jsem dosud slyšela jen zřídka. Vždy jen takové útržky, političtí vězni? Tam jsem měla mlhavou představu možná o Miladě Horákové. Ale že se v Československých věznicích děly taková zvěrstva, dokonce i na ženách, na dětech....to jsem opravdu netušila. Ano moje hanba, že jsem se více nezajímala o historii po skončení války.
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už delší dobu, ale vůbec jsem netušila, co mě čeká. A možná je to dobře, jelikož kdybych to věděla, nevím, jestli bych našla odvahu :-( Opravdu je to kniha pro silnější povahy, bravurně napsaná, velmi emoční, velmi smutná, ale přes to všechno velmi poučná a historie v ní popsaná by v žádném případě neměla zůstat zapomenutá.
Celým příběhem nás provází záhadný Muž s dírou v srdci, kterému právě režim v 50.letech vzal vše. A to odstartovalo jeho honbu za pomstou. Sedm případů v černých deskách, sedm příběhů, sedm hrůzných lidských osudů. A co mají všechny společného? Důvěru v nesprávného člověka, odsouzení, neštěstí, lhostejnost okolí a hlavně Ďáblický hřbitov, konkrétně jedno místo tam někde u severní zdi :-(
Musím říct, že kniha pro mě byla emočně velmi náročná, plakala jsem, několikrát, ale stálo to za to, poselství opět předáno, další člověk, který nezapomene na hrůzy komunistického režimu....
„Já vím, že vám bude dnes spousta lidí říkat, že to tenkrát nebylo zas až tak zlý. Že obyčejný člověk se měl dobře. Zlatý dobrý časy. Ale to nebyly. To opravdu nebyly. Byly...“
Ještě bych ráda vyzdvihla jednu část příběhu a to pasáž s popisem života přirovnání k jízdě tramvají. Jedete v jednom voze se spoustou lidí, s rodinou, občas někdo přistoupí, občas někdo vystoupí... důležité je, aby to místo vedle vás nezůstalo prázdné, i když i to se bohužel stává. Nikdy nevíte, kdy z vašeho vozu vystoupí vaši nejbližší, ani kdy budete muset vystoupit vy sami....naprosto geniální a já hluboce smekám před paní autorkou a velmi děkuji za tuto knihu, že vyšla.
„Každý den se za ně modlím, aby už konečně přestal nenávidět člověk člověka kvůli těm nahoře. Aby Bůh vrátil všem zrak a narovnal záda."
Autorka má velmi podmanivý způsob psaní, příběh se až odvíjí před očima jako na filmovém plátně. Velmi smutný příběh, nutno dodat. Pankrácká věznice v padesátých letech a utrpení vězněných žen a dětí, oběti režimu a lidské bestie, které v té době měly moc a náramně si ji užívaly. Tolik vzteku a pocitu bezmoci, šok a smutek z toho, čeho je člověk schopen spáchat na svém vlastním druhu. Na konci mi bylo hodně úzko. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Tohle byla síla! Jedna z knih, z které jsem měla opravdu ošklivé sny. Myslím, že tato kniha by měla být zařazena do doporučené školní četby.
O tom, že padesátá léta dvacátého století nebyla v socialistickém Československu hezkou a radostnou dobou, vím. Ale to, jak byla popsána v této knize, předčilo mé představy. A nejhorší je, že to není vymyšlené.
Takto syrovou knihu jsem už dlouho nečetla. Nechávám stranou spojující linku s Ošetřovatelkou umírajících a Mužem s dírou v srdci.
Vede mne to k úvahám: kde se v lidech bere tak šílené zlo, nemilosrdnost a schopnost ubližovat druhým? Jsme pod civilizačním nátěrem takoví všichni? Stačí málo, abychom se k sobě takhle chovali? Dá se to omluvit naivitou, hloupostí, zatrpklostí?
Ach, to zas bylo slzí... Masacre! 50. léta naší "boží" vlasti. A voni furt budou mlet, jak jsme měli všichni dobře. Leda h...!
Místy přefabulováno, nicméně nikoli na úkor podstatného. A věřte, že je toho hodně.
Smekám před autorkou, která dokázala toto hrozné téma zpracovat tak čtivě a s citem.
Nejsmutnější je, že ač je to fikce, vychází ze skutečných událostí. Je téměř nepředstavitelné, že po válce, která stála život a důstojnost tolik nevinných, se lidé vůbec nepoučili. Touha po moci a naprostá zaslepenost vedla až k nejostudnějšímu období našich dějin. Není větší tragédie než když jde národ proti sobě. A v 50. letech stáli Češi proti Čechům.
Knihu jsem zvládla přečíst hlavně díky kapitolám z domova důchodců. Já vím, humor personálu je hodně přes čáru, ale tady byl impulsem, který vždy zbořil ten smutek a depresi. Brož a Špek jsou vtipní i přes naprostou neuctu k životu, lidem a smrti - díky za ně, jinak bych to nepřečetla.
Knihu, kterou jsem dostala od kamarádky k narozeninám se slovy, ty čteš ty knihy o holocaustu, tahle by se ti mohla ,,líbit".
Přečteno za pár dní a opravdu to téma je silné...
Nikdy jsem téma 50tých let nečetla. A určitě doporučuji... jen se ptám, proč ? Proč se taková zvěrstva musela dít dál pár let po válce? Proč Češi Čechům? Proč se nikdo nikde nepoučí a děje se to stále...
Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla. Musela jsem si ji ale dávkovat postupně, vzhledem k náročnosti tématu. Děkuji moc autorce, že o tomhle tématu píše. O tehlech zrudnostech by se mělo vědět a nemělo by se zapomínat!
Tato kniha a kniha Hana od paní Mornstajnove by se měly zařadit mezi povinnou četbu.
Kniha je fantasticky zakončena tím, že autorka píše, jak se k tématu dostala a že knihu se bála napsat. Ještě že ale vznikla! Vzdává hold všem ženám, které bojovaly!
Jsou příběhy a lidské osudy, které by neměly být nikdy zapomenuty. Měli bychom si je stále připomínat, aby paměť nezačala selhávat a nepřikryl ji milosrdný závoj zapomnění. Protože takové zlo, by se zapomenout nemělo. To, co se dělo v 50. letech bylo zvěrstvo. Je dobře, že vznikají knihy jako je právě tahle. Jednotlivé příběhy by klidně mohly fungovat i samy o sobě, ale takhle to tvoří hezky ucelený rámec a dá se to číst opravdu jako detektivka. Jen mrazí, když si uvědomíte, že tohle není výplod žádného severského literárního autora, ale skutečnost...
Kdo kdy slyšel o tom, že u severní zdi Ďáblického hřbitova je místo plné šachet, do nichž se ukládala (pohřbívala je nemístné a i ukládala je hodně zjemněle vyjádřeno) těla lidí umučených a zavražděných za války nacisty a hlavně po válce komunisty. Odpůrců režimu a rozvracečů republiky. Někteří ani netušili, že jimi jsou. Zvláště ta sotva narozená miminka nemohla tušit... Muž s dírou v srdci bere spravedlnost do svých rukou a několik utýraných osudů se rozhodne pomstít. Jako náplň a opodstatnění svého pankráckými mučiteli taktéž zmařeného života.... paní Klabouchová to napsala skvěle. Tak skvěle, že to čtenáře vyvede z rovnováhy.
Zlo, lidské zrůdy ,pankrácká věznice v padesátých letech. Musela jsem místy přeskakovat místa o mučení, bylo mi z toho fyzicky špatně a to jsem jen četla. Odpustit? Nikdy!
Tahle kniha se nečte lehce, přesto jsem ráda, že ji autorka napsala, aby se nezapomnělo, co za zrůdnosti se děly v 50. letech.
Vězení, mlácení, týrání těhotných a následně vraždy miminek..... Je mi z toho ouzko. Chce se mi chvílema brečet ale nepřestanu číst....
Kruté čtení na motivy skutečných událostí - zvěrstev odehrávají se v naší zemi v 50. letech.
Zajímavě vystavený příběh o osamělém mstiteli, jeho následovnici a o tom, jak nelidský a zlý byl komunistický režim.
Tohle není kniha pro každého, ale stejně doporučuji.
Uf, uf a ještě jednou uf. Úžasná kniha. Určitě doporučuji k přečtení. Tolik emocí jsem během čtení cítila. Bezmoc, naději, která nepřišla, zlost, vztek, lítost, smutek a samozřejmě i na slzy několikrát došlo. Ať se mi nikdo neopovažuje říct, že za komunistů bylo lépe.
V dnešní době lidi často říkají, že za komunistů bylo líp. Pokaždé, když dočtu knihu popisující tehdejší dobu, si říkám, že tak hrozný to zatím není, i když se k myšlenkám té doby velmi blížíme a mnozí by se v té době cítili jak ryby ve vodě.
Tato kniha mi odhalila další kapitolu a praktiky té doby. Praktiky bachařů v pankrácké věznici a jejich zacházení s politickými vězeňkyněmi, jejich narozenými dětmi, o bezcitnosti, nenávisti a totálnímu morálnímu dnu, za které by se nemusel stydět nejeden nacista.
Během čtení i po přečtení vám nebude dobře na duši, ale měli bychom o tom vědět, co se dělo, abychom toto už nikdy nedopustili. I když mnohdy pochybuju o tom, že minulost dnešní společnosti nějak vadí, když si většina národa zvolila za prezidenta člověka, který byl tím, kdo pomáhal tento režim budovat z přesvědčení a se zápalem sobě vlastním.
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
| 2014 | Prokletí upírů |
Velmi intenzivní zážitek. Většinu času jsem poslouchal se sevřenými rty a zaťatými pěstmi. Draly se mi do očí slzy nad osudy lidí, kterým komunistická zlovůle vzala jejich životy. Klabouchová umně proplétá se zavilostí detektiva v nelineární lince postavy, které nesoudí, ale empaticky vykresluje.
Ano, odpustit je možné, ale míra satisfakce musí být úměrná úctě k sobě samému.
Mrazivé čtení to bylo, neveselé a velmi potřebné.
“Já už jsem sice stará osoba, ale ta moje nenávist, ta je tak krásně neopotřebená."