U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509593/bmid_u-severni-zdi-T5G-509593.png
5
995
995
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Časy se mění, svět kolem však zůstává hluchý, slepý a němý stejně jako kdysi. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. Spravedlnost se nekoná, a tak musí konat on. Čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných Ošetřovatelka umírajících pomáhá svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla? Přišel čas platit účty za padesátá léta........ celý text
Přidat komentář
Uvědomujeme si ze tohle si nikdo nevymyslel? Ze to nejsou smyšlené příběhy ale holá skutečnost? O 2 sv. válce toho bylo tolik napsáno. O 50.letech v komunistickém Československu téměř nic. Proč asi. Protože je jednodušší vzpomínat a zaznamenat něco, co můžeme svést na někoho cizího. Němce. Ale tohle jsme si dělali sami sobě. Češi Čechům. Musím říct, že to je opravdu nechutné. Ještě víc než příběhy z Treblinky, Osvětimi... a opravdu hodně hodně těžké a silné. Více a více takovýchto textů a příběhů. Pomohou nám si to udržet v paměti, prožít to jejich pomocí, abychom nezapomněli. Protože nepřipomínaná minulost se snadno a rychle zapomene a může se vrátit...
Je to opravdu těžké téma a některé pasáže jsem četla se slzou v oku. Kniha mě opravdu hodně zasáhla. Já tuto knihu mohu opravdu všem DOPORUČIT.
"Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš."
Hodně silné, poutavé, kniha by za mě měla být v povinné literatuře! Místy mi připomínala Přítelkyně z domu smutku, ale ty byly za mě spíše slabý odvar a bez tématu novorozenců. Opravdu síla
U severní zdi Petry Klabouchové je další audioknihou, kterou jsem si poslechla při kočárkování v appce @irozhlascz . Tajemství severní zdi hřbitova v Ďáblicích, kde leží nespočet dětských tělíček beze jména nám postupně odhaluje Muž s dírou v srdci a Ošetřovatelka umírajících. Oba účtují s těmi, kteří za minulého režimu zničili život jim i těmto nebohým dětičkám.
Když jsem audio začala poslouchat, bylo mi jasné, že jdu do silného poslechu něčeho hrozného. Ale musím říct, že mi zdaleka nebylo jasné, co mě čeká. Mučení a vraždění maminek a jejich dětí je hrozné vždycky, když máte děťátko, je to o moc horší. Protože najednou cítíte nesnesitelnou bolest za všechny. Protože se zoufale snažíte si tu hrůzu nepředstavovat. A zároveň ji nemůžete vyhnat z hlavy. Ano, brečela jsem. A taky mi bylo na zvracení. A ano, chápala jsem chování Muže s dírou v srdci, i když bych si pro něj tolik přála jiný osud. Vykoupení a sílu, aby dokázal odpustit. I když jeho bolest byla nesmírná. Proto jsem ráda, že Ošetřovatelka umírajících nakonec tuto sílu našla. Nakonec je na konci tohohle příběhu naděje a za to jsem moc vděčná.
Velice pěkně čtou Zdeněk Bureš, Jiří Valůšek, Jana Štvrtecká a Barbora Goldmannová.
Hodnotím samozřejmě 5 z 5!
Já vlastně nevím, co si mám o té knize myslet. Na jednu stranu jsou příběhy, na kterých je postavená, šílené a zdrcující, na druhou stranu mám pocit, že literární dramatizace, kterou k nim autorka přidala, je úplně zbytečná nebo až nevhodně zvolená. Na tohle téma jsem četl už řadu knih. A ze všech těch bych právě tuhle doporučil asi úplně nejméně.
U válečných knih očekáváte násilné zvířecí chování vojáků a jiných orgánů... u poválečné knihy vlastně ani ne - případně ne v takovém rozsahu a nelidskosti. Číst o zvráceném jednání Čechů k Čechům je děsivé, nechcete si to ani připustit, nejradši byste utekli a schovali se před tou náloží krutých osudů. Ale vydržíte a brečíte a cítíte se podvedení jako ta Jindřiška...
...tak tohle bylo něco... člověk by řekl, je po válce, teď už bude dobře...jenomže ne. Někteří se chovali tak chladnokrevně, nelidsky, bestiálně k ženám, k novorozencům, a připadalo jim to normální. Ve vězení se lidé ocitli ani nevěděli, jak. Předem byly dané rozsudky. A jak se dokázali lidé mstít... Hrozná doba to byla
Takhle těžko mi ještě z žádné knihy nebylo. Je potřeba si připomínat, čeho jsou lidé schopni. Smekám před autorkou, že se dokázala s takto těžkým tématem poprat.
Petra Klabouchová si zvolila těžké téma... o kterém je ale potřeba mluvit, a to především s těmi, kteří tvrdí, že za komunistů bylo líp. Ne, nebylo, komunisti jsou svině. Poté, co jsem četla pár čtenářských postřehů, jsem se obávala ještě víc drastických scén, ale nebyly "potřeba". Ta hrůza, která se děla, byla patrná i tak.
Vzdávám hold autorce, která se narodila cca 30 let po začátku popisované doby sadistického teroru a dokázala vytvořit dílo jako přímá pamětnice oněch dní. Navíc dílo beletristicky zpracované, čtivé, nikoliv suchopárnou literaturu faktu. Nesmíme zapomínat, že se stejnou kritickou znalostí dokázala popsat i dobu dnešní. Sami sem tam čteme v tisku, jaká hovada velí některým domovům důchodců, které se od lágrů až tak neliší.
Dodnes jsem nečetl knihy, které byly ve škole povinnými, právě proto, že byly povinnými. Ale aby národ nezapomněl, čeho jsme schopni jako živočišný druh, ale i jako Češi, knihu by měli učitelé se studenty podrobně rozebírat. Třeba jen proto, jak tvrdí George Santayana, že ten, kdo zapomene na svoji minulost je odsouzen ji znovu prožít.
Kniha nezačíná zrovna způsobem, který by neodradil sváteční a spotřební čtenáře. Ale kdo vydrží, bude odměněn měrou vrchovatou, aby mohl pochopit a prožít tu hrůzu skoro na vlastní kůži. Mezi řádky je toho tolik, co číst. Kdo neztratil tuto schopnost z doby minulé, pochopí, že naše české zlo, být papežštější než papež, ukazuje i tolik hýčkanou sametovost převratu v pravém světle třeba právě nezájmem o nalezení pravdy a alespoň více spravedlnosti. Vrazi a sadisti dožili a možná ještě dožívají s nadstandardními důchody a jejich přeživší oběti musí držet hladovku, aby jim byl zvýšen důchod, protože seděli s politickým paragrafem v kriminále a nemají odpracované roky. To je současnost! Tak odměňujeme hrdinství.
I ten spěch do Evropy a zrušení trestu smrti až moc brzy, se při četbě knihy zdá předčasné. Proto je vlastně Muž s dírou v srdci kladným hrdinou. Jak nesmírně pravdivá je věta, že co nebylo zničeno, může se vrátit. Za vším se nedá udělat tlustá čára, stejně jako ji alespoň částečně neudělal svět po 2. válce. Kolik je pravdy v nenápadné větě... A lidé si ani nevšimli, že přišli o svobodu. To bychom neměli ztrácet ze zřetele ani dnes! Už je slyšet veřejné ponoukání k udavačství, dokonce chráněné zákonem, dehonestování hlasitých kritiků a možná pod jinými paragrafy se opět soudí za názory.
Až do 2. ledna 2024 bylo nejhorší hodnocení této knihy čtyřmi hvězdami. Doufejme, že ty tři jsou jen výjimka potvrzující pravidlo. Já osobně bych pro tento případ potřeboval rozšířit hodnocení na deset hvězd. Pro naše životy a budoucnost pokládám knihu za démant v tomto žánru. Děkuji autorce za tolik obětavosti a času, vytvořit umělecké dílo hrůzy českého národa, o němž už skoro nikdo tak syrově (a vlastně vůbec) nemluví. Vždyť tady máme korektnost a ta dnes platí možná více u sadistických vrahů než u jejich obětí.
Asi jsem čekala více fabulace, víc příběh... Půjdu proti proudu, ale je to kniha, kterou bych nedoporučila nikomu, koho mám ráda. O padesátých letech toho vím víc než dost, a když se budu chtít dozvědět více, poslechnu si pamětníka na webu Paměti národa.
Celé to v podstatě vystavět jen na úmrtí dětí... Prostě jsem se s výběrem netrefila.
“Musíš to zvládnout, každá to tu musíme zvládnout. Abychom mohly vyprávět. A jednou za to všechno zaplatí, uvidíš."
50. léta víme, že je černé místo dějin. Političtí vězni, nelidské podmínky, hrůzné zločiny a společnost, která neviděla, nebo nechtěla vidět.
Ale není nad knížky, které ti tyto různé škraloupy z minulosti hezky vypálí do mozku.
Tato dává těm hrůzám jasnější kontury, nejsou to už díky ní řádky z učebnice.
Ty části z Pankráce jsou hodně drsné, tělem mi projížděl stud, za to, že to Češi dopustili. Že někdo přežil koncentrák a potom skončil tady. Ponížení na nejhlubším dnu.
A hrůzy se stupňují, tím i tvoje znechucení, hněv a pak přijde zadostiučinění v podobě pomsty, kterou bere do svých ruk kat této knížky. Samozvaný soudce. Kéž by to tak bylo. Kéž by každý bachař a posluhovač režimu nestihl převléct kabát po revoluci a dočkal se spravedlnosti. Aspoň na těchto stránkách se o tom hezky čte.
Naplnila mě takovým, ale TAKOVÝM zadostiučiněním. Nasávala jsem tuto spravedlnost.
Mělo by se o padesátých letech učit důraznějc ve školách. Taková blízká minulost. TAKOVÁ hanba. A paní Klabouchové bych tu chtěla poděkovat.
Když má někdo dar a vládne umem popsat podstatu zla, používat češtinu tak úderně, že člověk chce u čtení odvracet oči, ale vlastně nemůže, jak jsou tady slova důležitá. Projevila tu umění dát těmto hrůzám formu, lidský tvar, ty pravé kontury, aby vás posadila na prdel.
Úžasná knížka, kterou přečteš hned, dá ti toho neuvěřitelně moc. Ať už informací o pankrácké věznici, důvody k vzteku, povědomí o začlenění propuštěných vězňů do společnosti.
Tleskám! Jak jinak do lidí narvat nebo připomenout jim tyto věci, než právě touto formou, aby si řekli -brilantní knížka, tady ji máš, přečti ji a pošli ji dál. Okamžitě!
Přečteno za dva dny, dala bych to i za jeden, ale tohle se musí vydýchávat. Kniha, na kterou se nezapomíná...
Uf, tak tohle byla síla!
Knihu U severní zdi jsem si koupila neplánovaně na letošním veletrhu Svět knihy na základě naprosto neuvěřitelně vysokého hodnocení na Databázi knih.
Do čtení jsem se pustila jednoho sobotního rána a příběh mě zasáhl od první stránky natolik, že jsem celý víkend nedělala nic jiného, než jen četla a četla...
Na tuto knihu potřebujete mít silný žaludek (tedy alespoň podle mě)... Čtu často thrillery a další krváky, ale tomuhle nic z toho nesahalo ani po kotníky.
To, co lidé jsou schopni udělat pro pomstu, jak dokáže být člověk k tomu druhému krutý jako by neměl žádné city... No a když k tomu přidáte fakt, že autorka pracovala se skutečnými osudy, tak se ze čtení vzpamatováváte ještě dlouho poté...
U severní zdi je kombinace psychologického drama a detektivky... Dvou příběhů jejichž kořeny sahají do komunistického režimu a které spolu mají spojitost.
Je to kniha, na kterou nejde jen tak zapomenout a ta bolest a tíha, kterou při i po dočtení cítíte, za to všechno stojí!
Čte se samo. Téma zdrcující, zpracování vynikající. Asi by mi tam úplně nechybělo "krimi" téma pomsty, ale chápu, že bylo potřeba příběhy něčím propojit. A je to prostě tak dobře napsané ...... Doporučuji.
Týrání žen v pankrácké věznici v 50. letech, zmařené dětské životy i krvavá odplata. Novinka Petry Klabouchové možná prověří, nakolik jste otrlí.
Ne nemusíte se bát, autorka často násilné pasáže utne, nechá je doznít je ve čtenářově hlavě a rozhodně nejde přes pomyslnou čáru. Pravda, tu lajnu máme každý úplně jinde, ale rozhodně si dokážu představit, že text byl původně ještě naturalističtější a drsnější. Ostatně spisovatelka vycházela z reálných případů a většinou, co se týče historie, prostě popisuje skutečné dění za zdmi věznice. Je to chvílemi drsnější čtení, pár z vás bude knihu možná rozdýchávat, ale bestialita režimu a jeho pohůnků se zkrátka jinak vykreslit nedá. Klabouchová tady navíc oživuje zapomenuté osudy, čerpala z historických pramenů a ačkoliv se nejedná o literaturu faktu, jako obraz zvěrstev páchaných za komunismu kniha funguje. Stejně jako osvěta ohledně zapomenutého Ďáblického hřbitova.
Linie ze současnosti pak sleduje dvě postavy - Ošetřovatelku umírajících a Muže s dírou v srdci, jejichž příběhy v závěru skvěle spojí. Fakt, že za popisované zločiny nebyli často viníci potrestáni, tady Klabouchová řeší po svém. Bývalé trýznitele nechává tajemným mužem postupně odpravovat, často dost kreativně. Tady se bohužel už jedná o fikci
" Rudej hnus !!! "
Ne snad ta kniha, ale to téma, kterému se věnuje. Tato kniha je naopak výborná a budiš připomínkou toho, jaké bezpráví a zvěrstva se u nás v padesátých letech páchaly. A bohužel to dělali Češi Čechům, lidi lidem, lidské bytosti jiným lidským bytostem... Lidské zrůdy vždy byly a vždy budou, čekají na svou šanci a tu jim nesmíme dát.
Zdrvujúce životné príbehy šialenej doby. Pri ich čítaní vám bude úzko. S vedomím, že toto démonské zlo nebolo v skutočnosti nijako potrestané, to snáď žiadneho normálneho človeka nemôže nechať ľahostajným. Tento rok ma asi žiadna iná kniha nezasiahla tak veľmi ako táto.
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
| 2014 | Prokletí upírů |
Tohle bylo silné a zdrcující. Ani se nechce věřit, že se takové věci opravdu děly, jsem ráda, že jsem v tom režimu nemusela žít. Chtělo se mi u příběhu brečet.