Nejnovější komentáře

Vladimír Boudník 1924-1968

„Byla to osobnost“
— palka452

Jablka

„Tatínek kdysi měl tuto knížku“
— palka452

Možná v jiném životě

„Po přečtení knihy Sedm manželů Evelyn Hugo jsem se moc těšila na další autorčino dílo, ale bohužel mě tato kniha nenadchla tolik, jako Evelyn. Nápad příběhu je vážně dobrý a má velký potenciál. Je zajímavé se zamyslet nad tím, jak by náš život asi vypadal, kdybychom se v jistou chvíli rozhodli jinak. Bohužel mě ale příběh nevtáhl tolik, jak jsem doufala. Bylo to celé takové plytké. Jediný, kdo mi z postav přišel uvěřitelný, byl Henry, ale ostatní, včetně hlavní hrdinky, mi přišli nijací. I obě romantické linky byly takové uspěchané a prvoplánové. Oproti tomuto je Evelyn úplně jiné kafe. Přesto byla kniha docela čtivá, takže za mě tři hvězdy.“... celý text
— zuzmi39

Větříček

„Nádherné ilustrace, milý příběh, přesně na čtení před usnutím pro malé Jeníčky a Janičky.“
— eiramka

Tiché světlo

„Další z autorových románů o světcích na osvědčené linii vyprávění okolím hlavního hrdiny - u Tomáše Akvinského se to vydařilo tím spíš, že sám byl skutečně v pozadí dějů, ale působil přesně tak, jak vyjadřuje titul celé knihy. Příjemná četba, občas trochu dojemná, ale - alespoň pro mne - dobře vystihující svého hlavního hrdinu.“... celý text
— Vojslava

Sen noci svatojánské

„Zamotaná pohádková divadelní hra o lásce, poslušnosti a o tom, jak jeden malý rozverný rarášek dovede zašmodrchat životy a city lidí tak, že už se v tom dá pramálo vyznat. Nakonec vše samozřejmě dobře dopadne a všichni jsou šťastní. Více než chaotický a bláznivý děj mě zaujaly nádherné košaté verše, bez nichž by zbyla jen průměrná potřeštěná motanice.“... celý text
— 666Jitka

Čerti nejsou

„Já jsem opravdu velký milovník českých pohádek, ve kterých vystupují čerti. Po této knize jsem sáhla, protože jsem nemohla usnout a lépe jsem si vybrat nemohla. Děj nebudu prozrazovat, ale v bodech shrnu, co se mi na knize opravdu líbilo: 1) postavy - I přesto, že má kniha pod 100 stran, tak se čtenář seznámí s velkým množstvím postav. Všechny jsou specifické a podle mě se nemůže stát, že by si čtenář žádnou neoblíbil. 2) jazyk - Po dlouhé době jsem nadšená, že se mi dostala do ruky kniha, kde je čeština bohatá a spisovná. Určitě doporučuji tento kousek do škol, protože dětem hezky obohatí slovní zásobu, ale také v nich upevní správné tvary slov. 3) ilustrace - Není jich mnoho, ale jsou opravdu úžasné. 4) hlášky - Tuto knihu budou milovat i rodiče, kteří dětem budou předčítat. 5) slabina pekelníků - geniální! Reakce čertů mě pokaždé pobavila a místy i znechutila - prostě pecka!“... celý text
— cestina_s_linus

Útok titánů 2

„Naprosto skvělá manga. Oproti prvnímu dílu jsem si žen druhý náramě užil. 10/10“
— ariannpHm

Nejisté dějiny

„Pohledy a podání dějin v podobě rozhovoru, ve kterých na vás problikávájí velmi překvapující myšlenky. Konkrétně nyní, těsně po dočtení, jsem fascinovaný tématem paměti - historické i jedince. Velmi oceňuji také sdílené osobní vzpomínky pana profesora Stehlíka. A v neposlední řadě, seznam doporučené literatury. Už se na ni chystám ;-)“... celý text
— pepap

Utajené orákulum

„Tohle bylo klasické dílo Ricka Riordana. Vtipné, akční a plné napětí. Velmi ráda se k jeho knihám vracím, protože vím, že mě vždycky naprosto pohltí a bude to pro mě příjemně strávený čas. Utajené Orákulum nebyla výjimka. Je pravda, že na sérii Percyho Jacksona to nemá, ale i tak to byla velmi povedená kniha. Bůh Apollón (můj oblíbený) jako hlavní hrdina je příjemné zpestření této nové série a mě velmi bavilo sledovat jeho postupný vývoj. Moc se těším na další díly a jsem zvědavá, co nového si pro nás Rick Riordan nachystá.“... celý text
— zuzmi39

Dvůr trnů a růží

„Knihu čtu po 5 letech znova a jen letmo z toho,co si pamatuji, takže je to další poprvé a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Miluju fantasy svět a tady je vše krásné napsané a popsané. Vůbec nelituji, že jsem se do této série pustila znovu právě naopak. Zde najdeme napětí, akci, vzrušení, víly a různá magická stvoření. Nejvíc mě to začalo bavit, když přišel na scénu Rhysand toho jsem si hned zamilovala.“... celý text
— KajinaH722

Hlava plná strachu

„Tak tenhle díl měl přesah do osobní roviny úvah. Celkem těžké téma, navrátilci z vojenských misí. Už jsem byla v patnácti ohromena Remarquem a dodnes myslím na to, jak těžké musí být vrátit se, když náš svět je skoro stejný a ti, kteří z něj vystoupili a prošli ohněm války, se zcela jiní vracejí zpět a ono to moc nejde. My s otevřenou náručí čekáme na ty naše stejné a oni se vracejí cizí... Příběh je silný, drsný a má hodně zajímavý závěr. To cením.“... celý text
— JezinkaJ

Vzpomínky

„Zápletku autor promyslel dobře, zamýšlel jistě i stoprocentní provedení, pokusil se o to, ale já jsem jiného názoru. Nelíbí se mi forma: skoro abych si měl najmout jasnovidce, který by mi pomáhal zpočátku rozeznat, co jsou vzpomínky a co je realita. Myslím si, že tři hvězdy tentokráte postačí.“... celý text
— konicekbily

Heřmánkové údolí

„Kniha převážně z poválečného období a 50.let vykreslující nelehký úděl a tvrdý život jedné velice pracovité, statečné a silné ženy, která se se svým těžkým osudem postupně vypořádává po svém, aniž by po všem, co jí život přichystal, žehrala na své trápení a zanevřela na lidi. Na pozadí vyprávění o Anně, malé a drobné ženě s obrovským odhodláním čelit všem výzvám života, ať už jsou jakékoliv, jsou velmi pěkně vylíčeny politováníhodné poměry v tehdejším Československu.“... celý text
— 666Jitka

Jedno malé prasátko

„A je to tady, druhý díl lepší prvního. Autor ještě přitvrdil. Příběh už byl pro mě na hranici drsnosti, ale nepřekročil ji. Děj je napínavý, postavy neposlouchají a riskují své životy, prostě dobré drama pro čtenáře. Osobní dějové linky jsou dobře napsané, celkem široce rozevřené, vztahy na oddělení taky, je tady prostor pro další vedlejší příběhy a to mě baví.“... celý text
— JezinkaJ

Bez tváře

„Moje seznámení s inspektorkou Krayovou proběhlo celkem dobře. Trošku otravné pro mě bylo neustálé řešení jizev, ale příběh sám se dobře otevíral, děj byl napínavý, takže jsem to autorovi celkem snadno prominula a nakonec se mi krimi moc líbila. Je to opravdu hodně dobře napsaný i když celkem drsný, příběh. Inspektorka má samozřejmě sympatického mladého parťáka a soudní patalog taky není k zahození. Její momentální osobní život je naprd, jsem zvědavá, jak se to vyvine. Dobře rozdané karty pro další díly a vývoj postav. Škoda, že nemá psa. :)“... celý text
— JezinkaJ

Sám v horách

„Jedna z těch hoooodně povedených Sackettovek. Kniha nabitá dobrodružstvím a krásami Divokého Západu, která vás na začátku chytne a už nepustí. Proplouvám postupně celou ságou rodu Sackettů a užívám si atmosféru, co z těch knih dýchá.“... celý text
— Sitting-Bull

Runy osudu

„Jen pro spravedlivé hodnoceni napíši svůj názor,,,již v recenzi na "Ozvěny run"jsem psala,že knihy jsou v podstatě stejné,nevím proč mě vůbec ani jedna nezaujala a přitom jsem na ně tak dlouho čekala.Jiste každý má jiný čtecí vkus,proč se mi třeba hodně líbila kniha "Žila jsem již před staletími" nebo "Cizinka" tam ovšem jen první díly,,,ale v Runách to šlo mimo mne.Nějak se mi teď moc nedaří najít knížku že které bych byla "paf"Tak zítra zaběhat do knihovny a pokusím se něco vylovit,,,zda najdu Vám pak s radostí povím,,,tedy napíši,,,“... celý text
— malina097

Tři dni

„Upřímně, bál jsem se, že půjde o jurodivou propagandu. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Když pominu fakt, že kniha vyšla jako první svazek sdice románů v Nakladatelství Svazu přátel SSSR, text je označen za román (104 strany!), a že doslov je komunistický blábol, tak je to docela pěkná povídka. Mladý muž se chce v životě zařídit po svém, ale má despotického otce, který ho nutí, aby po jeho smrti převzal mlýn. A mladík přemýšlí, jak to udělat, aby nebyl jako otec, jak by mohl vycházet přítelsky a pozitivně se svými sousedy, nicméně je již poznamenán "stínem" svého otce, o kterém se na vesnici ví, jaký je pruďas a vlastně zlý člověk. A abych nespoileroval, je to dobrá výchozí situace, protože za ty tři dny, během nichž otec opravdu umře, se všechno v něm změní a projde si skutečně vnitřním peklem. Je to tedy pozoruhodná psychologická sondička do ruské vesnice, bez jakýkoliv náznaků budoucího budovatelství a nic tam skutečně nesměřuje k vítězné revoluci. Je to osobní drama mladého člověka, který vůbec neví, co si počít s vlastním životem. A napsané je to vlastně docela pěkně, ani to nepůsobí příliš archaicky.“... celý text
— Apo73

Kytice

„Pamatuji si, že toto vydání jsme měli doma. Některé básně nebo části jsem se učila už ve školce, pak jsem se s knihou setkala ve škole, na střední škole byla samozřejmě povinně k maturitě. Básně - balady jsou většinou smutné z prostředí venkova, popisují vztahy v rodině. Připomenuta v aknize, nejvíce si pamatuji básně: Kytice, Polednice a Vodník. Erbenovy básně by neměly být v zapomnění.“... celý text
— Naďa2411

Tajemství luštitelky kódů

„Fiktivní příběh ve dvou dějových linkách (rok 1942 a 1965) na pozadí skutečných míst a souvislostí. Zaujal mě námět téměř detektivní a znalost prostředí, ve kterém se autorka pohybuje. Je to čtivé, přečetla jsem to během pár večerů.“... celý text
— ikul

Vodník

„Docela příjemné čtení. Dlouho jsem se bála knihu číst, protože je označená jak thriller a já se hodně bojím, ale tady vlastně nebylo čeho. Konec byl takový překombinovaný, ale knihu jsem přečetla za dva dny.“... celý text
— tittanie

Dceřina kletba

„Má třetí kniha od paní autorky a nemůžu jinak, než před ní smeknout. Vzhledem k tomu, že paní Tereza je povoláním lékařkou v naší příbramské nemocnici a psaní knih je vlastně "koníček", tak za takto skvělé detektivky opravdu tleskám. Pro mě jako rodilou Příbramačku se knihy skvěle čtou, známé místa, postavy jsou sympatické, uvěřitelné...jen a jen doporučuji.“... celý text
— 26Mirka

Pan Kaplan má třídu rád

„Knížka Leo Rostena je literární lahůdka a také velký překladatelský oříšek. Překladatel musel mít opravdu velkou fantazii a taktéž velkou jazykovou vybavenost. Překládat něco takového, stojí za to, protože nejde o humor situační, jak jsme všichni zvyklí, ale o ten konverzační. Pan Kaplan je kouzelná a neopakovatelná figurka, která bezprostředně a dokonale používá selský rozum. Někdy tedy až přespříliš. S cizím jazykem se pere se skutečně velkou vervou, energií a dosti svéráznou logikou.“... celý text
— RMarkéta

Po tvém boku

„Napínavý YA román o knihách, ale i osobních věcech je skvělý na začátek jarních prázdnin. Hlavní hrdinka si splnila svůj sen dříve než já! Přála jsem si a doteď si přeji být zavřená v knihovně aspoň přes noc. Někomu se to povedlo na celý víkend! Vite kolik knih by se dalo přečíst? To je případ Autumn , která ale skončila uvězněná v knihovně nešťastnou náhodou spolu s cizím klukem k tomu. Všichni spolužáci/ kamarádi odheli kempování na tři dny a Autumn si jen chtěla odskočit. Malé rozhodnutí se během vteřiny změní na pocit prázdnoty zlost a smutek nad uplynulými dny plné zábavy s partou. Být mezi knihami je k vzteku. Ale ne napořád. " Knížky! Někdo by to mohl dokonce považovat za svůj sen." Jakoby mi vymyšlená postava z knihy četla myšlenky. Ale zase bych nechtěla, aby mě od čtení rušilo (zde spíše vadilo) nejen to, že nemám připojení na WiFi a tím pádem ani mobil, ale třeba přítomnost někoho jako je Dax. Čtenáři se naskytne životní příběh kluka, který se stejně jako Autumn ( i ona má své tajemství v podobě prášků na úzkost) ukrývá v knihovně, ale z jiného důvodu. Také jim současná současná situace v knize ukáže pocit kamarádství v izolaci , postupné sblížení neznámých lidi prostřednictvím her dostupných v knihovně.“... celý text
— simca9342

Muffin a čaj

„70% - Po autorově fantasy Ve stínu oskeruše, z níž bylo zjevné, že psaní mu není cizí, i když jinak to nebylo úplně top, a po několika povídkách, které mě natěšily o něco více, jsem se pustila do téhle opěvované knížky. Určitě patří k tomu lepšímu, co jsem od autora četla, a vzhledem k tématu a faktu, že jsme v české kotlině, je to vlastně těžký nadprůměr. A taky je tenhle příběh o vztahu dvou dospívajících chlapců nesmírně milý a něžný. Jenže jsem při čtení zároveň narážela na dost rozptylujících věcí, a to nikoli jen v tom pozitivním smyslu. OK, odhlédnu od snahy o zasazení příběhu do internátní školy po vzoru těch britských, ono je to atraktivní a svádí to a také to často funguje, Rowlingová by mohla vyprávět. Odhlédnu i od úsměvné snahy po světovosti, poněvadž Daniel Morgenstern a Cristian Arroyo nejsou tak úplně průměrní čeští pepíci. A nevěřím příliš ani oné idylické české LGBTQ friendly vesnici, odkud Kit pochází. Styl psaní mi prostě příliš neseděl. Autor se pokouší o vzletný a květnatý jazyk, bohužel často až na pomezí špatného textu s nedostatky, na které se vytrvale upozorňuje v každém kurzu tvůrčího psaní. A přitom tímto bohatým jazykem mezi sebou hovoří dva dospívající chlapci, kteří vzápětí napíšou oceněnou slohovku na úrovni maximálně druhého stupně ZŠ. Na jedné straně filozofují o smyslu života a tak vůbec a na straně druhé jejich jednání a myšlenkové pochody jsou občas jak ze školky, až jsem si musela připomínat, kolik že jim vlastně je. Autor se také ze začátku zjevně nemohl rozhodnout, jaké ty postavy vlastně mají být. Daniela by měl rád zároveň citlivého a zlomeného minulostí a zároveň povzneseného a sžíravě sarkastického, já ale neviděla nic než ustrašeného kluka, který se straní ostatních. Kita si zase představoval jako kamarádského extroverta, který vyjde se všemi a všichni s ním, ani to se ale nedařilo udržet a nakonec tam vzdychali oba, a to ještě v dvojnásobné délce, protože kapitoly psané z pohledu Daniela a Kita se z nepochopitelného důvodu překrývaly i tam, kdy bylo naprosto zjevné, jak danou situaci asi prožíval druhý z hrdinů, a nepotřebovala jsem to od autora znovu otrocky převyprávět včetně doslovného přepisu všech dialogů. Místo toho bych očekávala mnohem propracovanější sbližování než to, že když už se teda začali bavit, tak se najednou objali a všechno bylo fajn. Nebo vlastně nebylo, protože to podstatné si stejně neřekli. A pak se zas nebavili několik měsíců. V autorem daném prostředí, se stereotypy šikanátorů a s hrdiny, jejichž vztah prostě pro okolí bude problém, jsem zkrátka čekala mnohem víc nápadů, zápletek, zvratů, jakož i bohatší prokreslení vztahů s vedlejšími postavami (jak to vlastně dopadlo s Kitovým spolubydlícím Matějem?). Je to ta knížka, kde člověk cítí velký potenciál, nutí ho to číst dál a dál a pak to najednou jaksi vyšumí, což je hrozná škoda.“... celý text
— evismaior

Zuzanin dech

„Moc se mi to líbilo. Je to zajímavým stylem napsané.“
— Linda007

My děti ze stanice ZOO

„TOP! Opravdu jedním dechem přečtené!“
— Ejv

Šepot včel

„Několika generační román o životě. O přírodě, o bolesti, o radosti, o tom jak život plyne a některé věci nejde slovy vysvětlit. Simonopio je chlapec, který se narodí znetvořený, místo horního rtu zeje díra. V tehdejší době nemají o dawnovém syndromu ani potuchy, píše se rok 1910. V mexické vesnici Linaros je to tak dítě políbené ďáblem, které brzy zemře. Najde ho chůva Reja, která se o něj stará pod záštitou velatkáře Francisca Morales a jeho ženy Beatriz. Chlapec je obalený včelami, které se spolu s ním přestěhují do přístřešku. Pro lidi z vesnice je to záhada, ale postupně to přestanou řešit. Včely mu nikdy neublíží, ba co víc vypadá to jako by mu pomáhaly a chránily ho. Měl zvláštní dar vědět věci do budoucnosti nebo varování blížící se události. Trnem v oku ale zůstane jednomu nájemci půdy, který v něm stále vidí jen ďábla a chce mu ublížit. Beatriz a Francesco mají dvě starší dcery, Simonopia berou ale také jako syna. Musí čelit i válce, Španělské chřipce nebo reformě a zabrání půdy po válce. Zabírají půdu, ale tu kde jsou stromy ne. Francesco tak podnikne riskující plán a místo cukrové třtiny vysází aleje pomerančovníků. Život jim nadělí ještě jednu radost, pozdní dítě, syna Francesca, který je stejně starý jako jejich vnoučata. Se Simonopiem si velmi rozumí jako jediný zná jeho zvláštní řeč. Protože přes své postižení nedokáže normálně mluvit. Francesco mladší ale slyší mluvu od kolébky a rozumí mu. Spolu prožívají velká dobrodružství. Rodinu pak postihne velké neštěstí a na konci je vyprávění jednoho starého muže. Kniha vás donutí přemýšlet nad svým životem, balancovat, hodnotit. Já takovéto knihy, které tohle umí miluju, zároveň pak musím sáhnout po oddechovce. Skvělé čtení.“... celý text
— EvikU.

Dokonalé městečko

„Negativní recenze na knížky píšu fakt nerada, protože obdivuju každého, kdo dokáže několik týdnů/měsíců/let věnovat svůj čas jednomu příběhu a napsat knihu. Bohužel, platí zlaté pravidlo, že každá kniha má svého čtenáře a já tak u této knihy budu vybočovat z řady nadšených ohlasů. Ema dostane příležitost bydlet v uzavřeném městečku pro hrstku vyvolených a vést tak (zdánlivě) dokonalý život. Bohužel, po příjezdu zjistí že to není tak dokonalé, jak slibovali propagační letáky.... Můj zásadní problém s touhle knížkou je její rozsah. Po tom, co jsem se dostala zhruba do třetiny knížky jsem věděla, že 248 stránek je pro tenhle příběh sakra málo. U příběhu tohoto typu mám ráda smysl pro detail, baví mě knížky s promyšleným světem, který čtenáři nedá prostor pro pochybnosti o fungování světa, který v knize vznikl. Bohužel, tady to podle mě celé plave tak trochu na vodě. Prostředí působí jak z amerického filmu, přitom v něm vystupují postavy s typicky českými jmény a já tak pořád musela přemýšlet, jak by toto v Česku mohlo/nemohlo fungovat. U knihy jsem se taky těšila, že se u ní budu trochu bát a bude mi běhat mráz po zádech, protože je zaškatulkovaná pod mystery/horor. Označení psychologický román sedí, tyhle dvě ale vůbec. Je to škoda, protože tohle celé tak trochu podtrhlo celé moje zklamání z knížky. Když už nic, tak jsem se celou dobu těšila na nějakou děsivější a tajuplnou scénu, která ale nepřišla. Knížka ubíhala v žánrově zaběhnutých kolejí a většinu příběhu jsem tušila, jak se to bude vyvíjet dál. Konec mi ale úplně vytřel zrak a překvapil mě. Musím uznat, že málokdy mě vývoj příběhu tolik překvapí, jako tomu bylo tady. Jestli to ale bylo dobře, to pořád vlastně úplně nevím. Co se knížce nedá upřít to, je její čtivost. Je to čtivě napsaná jednohubka, kterou dáte za dva večery.“... celý text
— mag097