Nejnovější komentáře

Vzpomínky

„Zajímavý příběh. První polovina knihy se mi zdála složitě napsaná a chvíli jsem přemýšlela, že knihu odložím. Pak se ale příběh začal rozmotávat a začalo mě to bavit. Knihu jsem pak dočetla rychle.“... celý text
— Blanka586

O řeřavých očích a jiné příběhy

„Vesměs velmi krátké příběhy vycházející z lidové slovesnosti. Často zde důležitou roli hraje lidská hloupost nebo naopak chytrost (či někdy spíše vychytralost) stejně jako zbabělost nebo odvaha. V mnoha příbězích se rovněž objevuje motiv nadpřirozených bytostí nebo různých tajemných sil, které v dobrém nebo ve zlém zasahují do děje. Ne všechny příběhy končí dobře, některé jsou docela kruté, takže jako pohádky bych je asi neoznačil. Jak už to bývá, výbor obsahuje texty jak vynikající a silně působivé, tak i takové, na které do večera zapomenete. Je třeba ocenit skvělou práci překladatele, texty mají výjimečné jazykové kouzlo, je to čistá radost. Doporučuji číst po malých dávkách, třeba jen několik příběhů každý den (před spaním pro "divoké" sny), jinak příběhy splynou do jednoho možná košatého, ale v zásadě stále stejně zeleného stromu.“... celý text
— Gothard

Genesis

„Napínavé, dokonalé, morbidní. Pan Carter umí skvělé vražedné příběhy. Těším se na další již 13.díl s detektivem Hunterem.“
— Adýsek69

Problém tří těles

„Kniha ve mně vyvolala rozporuplné reakce. Ze začátku mě děj moc nebavil, kniha se táhla a byla psána natolik vědecky, že se v ní laik těžce orientoval. Nicméně postupem času, zejména po zásadním objevu mimozemské civilizace, se kniha změnila v naprosto famózní scifi se silným politickým pozadím a prvky dramatu. Celkově mám z knihy pozitivní pocit, nicméně doufám, že pokračování bude ještě o stupínek lepší.“... celý text
— Miliarda

Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem

„Posloucháno jako audiokniha, která byla výborně namluvená! Pana doktora Dvořáka sleduji již dlouho na Instagramu, takže jsem některé příběhy už znala ale vůbec mi to nevadilo. Souhlasím s komentáři pode mnou. Je to kniha která spojuje zábavný poslech ale i Vás něco naučí. Skvělý formát. Doporučuji!“... celý text
— katerina3368

Nespoutaná

„V komentářích tady čítám samé pozitivní reakce, se kterými bohužel nemůžu souhlasit :DD Hlavní postava mi přišla neskutečně naivní a blbá, za všechno co se stalo si mohla vlastně sama. Jonathan byl překvapivě docela příjemná postava, vcelku i uvěřitelná. Nejhůře se mi ale věřilo hlavní hrdince, která se údajně "šíleně zamilovala". V příběhu nebyl jediný moment, který by mi pomohl aspoň malinko uvěřit, že ho opravdu miluje nebo že byl aspoň důvod k tomu, aby se tak stalo, protože 85% scén, které spolu ti dva měli bylo...vášnicé milování. Ano. Jednoduše mi nešlo věřit příběhu ani hlavní postavě. Knížka byla ale chytlavá, četla se moc fajn : )“... celý text
— _Steff_

Námi to končí

„Jedním slovem - wow! Byla to jízda, krásná i bolestivá. Poprvé jsem přečetla i cele poděkování, to už hodně znamená. Silné téma, několikrát jsem měla slzy v očích. Ale hlavně silná žena, která dokázala ukončit ten “důvěrně známý vzorec.“... celý text
— LucieDufy

Za zamčenými dveřmi

„Knížka byla čtivá, napínavá, rychle jsem jí přečetla.“
— SimonaP

Židokracia

„Jak jednoduché je z komentářů rozpoznat, kdo tuto jedinečnou knihu četl a kdo ne. Mnohé velice oduševnělé komentáře bezesporu inteligentních jedinců mě nenechávají chladným (např. "sáhodlouhý" komentář "nacistická sra*ka) a proto musím přidat příspěvek, který možná bude trochu jiný, než jsem původně chtěl napsat. K osobě pana Magáta mohu dodat jen to, že je historickým badatelem a sběratelem. Během četby knihy jsem se mnohokrát nemohl zbavit silného pocitu naštvanosti a bezbrannosti proti tomuto prohnilému západnímu systému profitujícímu na úpadkových hodnotách, lžích a manipulativnosti. Dostali jsme se do doby, kdy za napsání/vydání knihy hrozí kriminál, což opět poukazuje na hluboké kořeny sociální demokracie v bolševismu. Musím taktéž dodat, že Databáze knih mě lehce zklamala v prohlášení u této a podobných publikací, viž šedý text pod základníma informacema. Kniha Mariána Magáta a další revizionistické knihy a knihy podobného rázu nikomu neubližují a nejsou ničím nebezpečné. Naopak, jsou založeny na logice a zdravém úsudku, což jsou hlavní požadavky pro historický revizionismus. Já například neschvaluji bibli, korán a talmud (ikdyž ten si Židé bedlivě střeží). Toto jsou knihy, na které se přísahá a jsou zodpovědné za miliony mrtvých. Malá zajímavost: Od zveřejnění mého komentáře mi jej během 2 dnů někdo již 2x smazal.“... celý text
— WolfIssen

Napoleonovi jezdci

„Životopisy několika jezdeckých velitelů, protkané několika zajímavými příběhy, popisy, atd. Člověku by klidně stačily další díla pana Kovaříka, hodně se toho opakuje a toho nového, co by nebylo v jiných jeho knihách, moc není. Ale pokud by někoho zajímaly vyloženě jen Napoleonovi jezdečtí velitelé, tak je na správné adrese!“... celý text
— Langosh

Habibi

„Uff. Chvílemi jsem si kontrolovala zdejší komentáře a ujišťovala se, že čtu stejnou knihu, na kterou se tu pějou ódy. První polovina byla jedno velké klišoidní utrpení. Několikrát jsem zvažovala, že to vzdám. Typičtější bad boy a naivnější husička snad neexistují. Všechny scény už byly tisíckrát napsány a mnohem nápaditěji aneb hlavně se do mě nezamiluj a svá tajemství si nechám pro sebe. A opravdu dělá manažera bordelu a zároveň redaktora vydavatelství? WTF? :D Díky bohu za druhou polovinu a hlavní zápletku. Smekám, to byl výborný nápad. Škoda, že rozuzlení bylo tak zbrklé a celkové vysvětlení nemělo víc backgroundu v první části. Já se vlastně ztratila v tom, co je opravdu pravda a co se skutečně stalo a co ne. Je to škoda. Jo a za nejotravnejsi postavy vyhrávají cenu Levi a Bea.“... celý text
— pollyn

Nové šance

„Moc se mi to líbilo. U pátého dílu víte co můžete čekat. Já jsem dostala to co jsem chtěla. Hezký romantický příběh.“
— Kacased

Studie v šarlatové

„Knize nemá skoro co vytknout. Zápletka byla zajímavá, napínavá a stručná. Bylo hezké přečíst si o Helmesových dedukčních schopnostech, které v průběhu děje vysvětloval. Pravda je, že druhá část knihy (Amerika) mě moc nenadchla. Co se dá dělat. Knihu velice doporučuji.“... celý text
— Petr874

Poslední věta

„Kniha z mého milovaného IRSKA a k tomu od velmi nadané české autorky !!!!! Z příběhu cítíte, že spisovatelka zná místa o kterých píše a to velmi oceňuji. Není to žádná jednoduchá, ani idylická love story, ale řádný propletenec příběhů skupiny přátel, excentrické babičky, rodiny a rodičovství, volnomyšlenkářských vztahů, hlavně cestování a překrásná příroda. Knihu vřele doporučuji a doufám v další podobnou z Irska ! Ve spoileru přidám dvě ukázky tak rozdílné, že vás všechny musí navnadit, ale nejoblíbenější s popisy přírody a Irska sem dát nemůžu, protože bych musela vložit třetinu knihy :-) Poslední z 11-ti dopisů: Má blízce vzdálená, vzdáleně blízká přítelkyně, každým probuzením mne provází pohled do Tvých očí a každým usínáním dotek Tvých rtů na mých. S každou další velrybou, vzlétajícím hejnem ptáků, s každým pohybem mořské hladiny cítím, jak se můj srdeční rytmus harmonizuje s Tvým. S každým dalším douškem černého piva nabývají věčně mlhavé vzpomínky jasnějších kontur, Návštěva Ellen u Bennyho rodičů : „Jmenuji se Elen,“ podá dívka muži napřaženou ruku. „Pochopitelně, můj vnuk nám o vás už několik hodin v kuse vypráví. Má stejně dobrý vkus jako můj syn,“ vykládá nadšeně Bennyho otec, načež ho ze dveří odstrčí drobná, avšak rázně vyhlížející žena. Bílé vlasy má stažené do přísného drdolu, dlouhé černé šaty zakrývající kromě hlavy a prstů na rukou úplně všechno zdobí velký zlatý kříž. „Ahoj, mami,“ kývne s odtažitou zdvořilostí Benny. „Neochladilo se tu?“ broukne Ela pobaveně tak, aby ji slyšel jen Benny. „Si piš,“ kníkne mladík v odpověď a postrčí dívku směrem k matce. „Mami, tohle je Elen Marošová, Elen, to je moje matka, svatá Mary, a ten ukecaný chlap, co se nestihl ani představit, je můj táta Joseph. A ne, nekecám,“ odříká monotónně. „Řekl jsi svatá?“ ušklíbne se Ela. „Ne, to ses musela přeslechnout,“ mrkne na ni a protáhne se kolem obou žen i otce do předsíně malého domku. „Dobrý den, Elen, vítejte v našem domě. Prosím, otřete si boty o rohožku a nestyďte se pomodlit, než vstoupíte,“ pronese strojeně žena, bez dalších zdvořilostí se otočí na patě a odkráčí zpět do domu, následována manželem, který ještě stihne Ele věnovat krátký povzbudivý pohled. Ela osamí v maličké předsíni. Zběžně obhlédne prostor – otlučený dřevěný botník, tři ošoupané dřevěné háčky na kabáty, pod nohama tlustý béžový koberec pokračující na úzké schodiště do patra. Dívka opatrně zavře vchodové dveře a leknutím skoro vykřikne. Vnitřní stranu dveří pokrývá děsivě reálná podobizna Ježíše v životní velikosti. „Dobrý, už si ty boty čistím, tak na mě tak nekoukej,“ zamumlá pod náporem Ježíšova blahosklonnému pohledu a zuřivě tře tenisky o koberec. Vzhledem k vydřenému místečku přesně tam, kde právě stojí, hádá, že není první, kdo tichému dozoru božího syna podlehl. „Připadá vám víra vtipná, slečno?“ ozve se ze stínu pod schodištěm zlověstně mrazivý hlas. „Kriste pane, vy jste mě vylekala,“ zaječí Ela a vzápětí si zděšeně překryje ústa dlaněmi. „Ježíši, pardon,“ ujede jí ještě, pak raději zmlkne. Mary jí pokyne směrem ke dveřím, za nimiž se nachází kuchyně a jídelní kout. Zbytek rodiny už sedí spořádaně u stolu a poslušně se nacpává domácím rebarborovým koláčem. Ela se sesune na volnou židli vedle Bennyho, zkroušeně kývne na pozdrav Liamovi, Trioně a Endovi, vezme si nabízený kousek koláče a tiše žvýká, oči upřené do lakované desky stolu. „Že tys nemoudře promlouvala k našemu dveřníkovi?“ zahihňá se Benny. „Hmm,“ zahučí Ela, aniž by se na něj podívala. „Vítej v oáze mého dětství, Elen,“ pronese napůl soucitně, napůl znechuceně Benny a postrčí k ní hrneček s kávou. „Nemluv, na všechno přikyvuj, neměj vlastní názor a přehnaně se neusmívej, pak tě matka možná nesežere,“ dodá tiše. „Pane bože,“ vydechne ztrápeně dívka. „Ne, ten ti tu rozhodně pomáhat nebude,“ napomene ji Benny a rozesměje se. „Tak jak se vám líbí v Irsku, Elen? Není na vás sever moc drsný?“ přeruší jejich špitání Joseph vesele. „Ehm, ne, pane, mně zima nevadí,“ vykoktá Ela. „To se ti u našich musí líbit,“ rýpne si Benny, načež ho jediný matčin pohled opět umlčí. „Benjamin je trošku nevychovaný, omluvte ho,“ nervózně se ošije Joseph. „Už jako chlapec tu a tam koketoval s temnými silami. Inu, co vám budu povídat, v jistém věku všichni chlapci experimentují a my jsme moc rádi, že náš hoch dostal rozum.““... celý text
— evineckY

Sucho

„Kniha je napsaná velice čtivě a napínavě. V ději se sice objevují nějaké ty nelogičnosti, ale když nad tím člověk tolik nepřemýšlí, nemusí mu to nutně zkazit zážitek. Připravte se ale na to, že při čtení budete neustále sahat po sklenici vody :D. Od autora bych doporučila spíše jiné knihy, ale Sucho také stojí za to. Přinejmenším se nad ekologií trošku zamyslíte. A když ani to ne, můžete se místy pořádně zasmát.“... celý text
— Adee.K

Dálkový výslech

„Podle mne je to zásadní kniha, která přesahuje ostatní rozhovorové knihy hned v několika parametrech. První je samozřejmě samotný tázaný, Václav Havel. Je to rozhovor s člověkem, který v tu chvíli platí za morální autoritu v neoficiální kultuře, má jasné postoje. Člověk, který má svým pronikavým myšlením podepřené názory, zároveň je neprosazuje, je až ostýchavý, nicméně sám naplňuje hlavní rámec svého promýšlení světa - že to, co říká, i žije. To, co jinde definuje jako "život v pravdě", je něco, co zůstane jako klíčové poselství i v další etapě jeho života, po této knize, a pro někoho, kterému se nelíbilo jeho pozdější prezidentování, právě tento "život v pravdě" v době normalizace musí nutně (ať chce nebo ne) tvořit pilíř Havlova morálního odkazu. Autor i tázaný dobře vědí, že mluví mimo oficiální rámce, že takový rozhovor tady nikdy veřejně nevyjde, jsou oba tedy velmi otevření, pojmenovávají věci tak, jak si je myslí. Je to rozmluva bez jakýchkoliv frází - i když nemusí člověk se vším souhlasit. Druhou rovinou je tázající, teda Karel Hvíždala, který rozdělil text do pěti oddílů, a jde více méně chronologicky v čase. Ale nenechává Havla jen vyprávět a vzpomínat, někde přitlačí, někde pronikne detailnějším dotazem víc do hloubky. A někdy, a to si právě myslím je unikum tohoto rozhovoru dané tím, že Hvížďala ví, jak komplexně inteligentní osobu má před sebou - se naopak zeptá nesmírně povšechně. Chce po Havlovi například charakterizovat roli malých divadel, celou situaci normalizace, princip absurdního divadla, definici jeho vlastní divadelní poetiky a takové podobně neuchopitelné jevy. A Havel vystřihne charakteristiky, plné kontextů a zcela přesných formulací, že je lze vzít a dát rovnou do slovníku. Havlova schopnost formulovat je obdivuhodná, neboť přestože pochybovačně chodí okolo, mluví úplně přesně a jasně. Takže Hvížďala se ptá také jasně, posouvá rozhovor tak elegantně a jemně, až je člověku pak líto, že to končí. Kdyby někdo chtěl proniknout do kulturně-politické situace Československa 20. století a zvláště normalizace, může nalézt strhující autenticitu v deníkových záznamech (Juráček, Zábrana, Vaculík, Mertl...), v esejích (např. Šimečka), autobiografických románech (Kohout) a nebo v tomto pronikavě jiskřivém rozhovoru. Havel se tu jeví jako mnohovrstevnatá osobnost, která umí nahlížet věci z různých stránek, umí je zřetelně pojmenovat a mne u toho několikrát poskočilo srdce radostí, jak přesně a krásným jazykem lze věci vyjádřit. Obdivoval jsem i to, jak Havel dokázal vidět sám sebe v kontextu české kultury, divadla i jednotlivých politických událostí, v nichž hrál nějakou roli nebo jichž se zúčastnil. Ku podivu to nebylo fanfarónské vychloubání, ale pokus o co nejvěcnější vzpomínku s kontexty. Nesmírně mě tato kniha rozradostnila a měl jsem zažíval jsem u při její upřímnosti nelíčené štěstí. To je Havel člověk, občan, dramatik, a politický ne-politik, který má svoji největší sílu v oné opravdovosti. Jak tu píše někdo v komentářích, není to rozhovor s vítězem, což je přesné a je to jedna z důležitých dimenzí tohoto rozhovoru. Ale pozor - myslím, že má úplně jinou sílu pro toho, kdo si ji přečetl tehdy (1986 a 1989 v exilových Rozmluvách), po roce 1990, kdy byl Havel prezidentem, a nyní, kdy už mezi námi není a napsal do historie ještě jednu podstatnou kapitolu. V této situaci jsem se ocitl já, který jsem se zastyděl a zjistil, že jsem tuto knihu tehdy nečetl (!), a snažil jsem se "dohnat" rest. A vlastně jsem za to rád, že jsem si to přečetl až teď, kdy je Havlova éra uzavřenou kapitolou, a kdy jsem viděl i skvělý dokument Tady Havel, slyšíte mě? (2024). Je mi strašně smutno a teskno, protože naléhavě na mě doráží fakt, jak nám takováhle osobnost chybí. Není tu nikdo, kdo by měl vizi (ne populistickou), skutečně vizi jak žít, jak pracovat s hodnotami a na sobě, kdo by dával naději a ponoukal nás k tomu, že každý má svůj díl odpovědnosti. To dělal naposledy Masaryk. Pak Havel. Takže musíme dalších 50 let počkat, než se zase objeví takhle komplexní osobnost. Všechno ostatní je politický marketing a nebo práce s charismatem, někdy opravdovější, někdy méně, někdy vyloženě lež, ale u Havla je to všechno jakoby podloženo autenticitou jeho života. (Který jistě nebyl bez chyb, prohřešků, hříchů atd., k čemuž se i přiznává.) Rozhodně ho nekriticky neadoruji, ale po přečtení tohoto rozhovoru vidím, že chybí pevný bod, kterého by se společnost mohla chytnout. Všechno ostatní jsou jen křiky na tekutých píscích. Václav Havel tu prostě chybí. Díky za tuto knihu!“... celý text
— Apo73

Slovensko fantastické

„Ako všetky antológie, boli silné poviedky od neznámych autorov, a potom také na ktoré si neviem po týždni spomenúť od autorov na ktorých som sa celkom tešil. Je fajn vidieť, že aj u nás máme potenciál, pár autorov som si poznačil, tak budem dúfať. Ako audio to bolo fajn, len miestami mi ten zvukový doprovod skôr prekážal.“... celý text
— tlllk

Začít znovu

„Nejsem nejspíš cílová skupina, protože střední i vysokou mám už dávno za sebou... Ale potřebovala jsem se teď na něčem rozečíst a tahle kniha mě nějak přitáhla svou obálkou. První třetinu jsem chtěla vzdát, ale pak... Nechala jsem se pohltit. Jako bych omládla o 15 let a stala se součástí příběhu. Skvělé! Doporučuju třeba na dovolenou, jen tak, k oddechu.“... celý text
— New-radus

Proč všichni odcházejí

„Autobiografická novela o prozření malé dívky. Příběh se odehrává během několika málo let, které pokrývají zhruba docházku na prvním stupni ZŠ. Historie rodiny, radosti i strasti. Po dočtení jsem si šla dohledat informace o tatínkovi ZD. Navíc taky hodně se mnou zarezonovaly ty smutné události.“... celý text
— Ditules

Zlodějka knih

„Přestože nejsem fanouškem knih, které se odehrávají za světové války, tahle mě moc mile překvapila. Stránky se četly úplně samy a i přes pochmurné pozadí je prostor pro zasmání. Válka tu není popisovaná tak, abyste z toho týden nespali (čehož jsem se trochu bála), ale její vážnost není nijak zlehčovaná. Vypravěčka smrt je originální a jejími ústy autor vyjadřuje zajímavé myšlenky o světě, lidech a dětsví. Abych to zkrátila, nejsem cílová skupina, ale knihu rozhodně doporučuji.“... celý text
— Adee.K

Pokojská

„Po pár stránkách jsem si pomyslela, že asi půjde o špatný překlad, protože hlavní postava mluví hodně divně, ale ukázalo se, že je to záměr autorky a jde o výborný námět. Moc mě to bavilo až do šestnácté kapitoly. Čtivé, bezvadné! Pak jakoby ten příběh dopsal někdo jiný, akce a situace se změnily v naivní dívčí románek. (O prsten v zastavárně už se nikdo nezajímal?) Poslední minuty babiččiny smrti si autorka taky mohla odpustit a závěrečné vysvětlení vůbec neodpovídalo povaze hlavní hrdinky.“... celý text
— micha-ella

Kavárna v Kodani

„Děj mě naprosto pohltil, plynul tak svižně, nenuceně, že jsem chtěla vědět, co se bude dít dál. Kniha se mi moc líbila, bavila mě až jsem začínala mít pocit (pořád mám), jako bych byla na samotném místě v Kodani, i v té kavárně. Za mě příjemné, oddechové čtení s romantickou linkou.“... celý text
— Knihomolkapaja4

Mizera

„Toto bolo super. Nemám k tomu čo viac dodať.“
— lusitta05

Pomocnice

„Uff, to bylo slušný psycho. :-D Za mě velmi povedená kniha. Ještě než nastal v knize zlom, kdy se začíná vše postupně vysvětlovat, byl okamžik, kdy jsem se pozastavila nad něčím a řekla si, aha to bude určitě jinak než se zdá. A měla jsem pravdu. No a ten konec byl nečekaný. Nejvíc mě dostala věta od matky, neřeknu koho, ať nic neprozradím...měla jsem za to, že za "zkažené" dětství může otec totiž. :-)“... celý text
— Knihomolkapaja4

Prima sezóna

„Rozhodovala jsem se mezi 2 a 3*, protože mi bylo blbý, že jsou z této knihy všichni nadšení a já jí teda musela docela přetrpět. Jediná docela zábavná povídka byla Májová kouzelnice a líbila se mi i jakási soudržnost v Zamřížovaném charlestonu, ale jinak to bylo za mě jedno velké ne. Danny byl akorát se*uální loudil, kterému bylo jedno, koho dostane, hlavně aby UŽ.“... celý text
— TessieB

Vražedná naděje

„Dnes přečteno na jeden zátah. Další super pokračování série, takže se těším na podzimní pokračování.“
— Evka27

Vij

„Překvapivě dost dobré! Toto bych u ruského (pardon: ukrajinského :-)) klasika nečekala. Připomíná mi to pohádku Černá princezna od Boženy Němcové.“
— Bakana

Srdcerváči. Kniha 1

„Nejdřív jsem byla nedůvěřivá, ilustrace se mi zdály hodně jednoduché. Jenže na další stránce jsem se začetla a najednou je konec. Ona je fakt tak povedená, jak kdekdo říká! Moc se mi líbí to oťukávání, nejistota, zmatky, to hezky na duši. Doporučuji!“... celý text
— kopeceli

Prvok, Šampón, Tečka a Karel

„Za mě příjemná, vtipná oddechovka, takové ze života a zrovna od tohoto autora mám knihy moc ráda. :-D Zfilmovaná verze byla za mě super.“
— Knihomolkapaja4

Přijdu tě zabít

„Poprvé jsem se pokusila knihu číst v roce 2017, kdy jsem ale zrovna sjížděla všechny díly Sběratelů kostí a přišlo mi jako super nápad začít číst i knihu dle které byl seriál vytvořen… opak byl pravdou, knihu jsem odložila po třech kapitolách kvůli tomu, že jediné co je totožné se seriálem je jméno hlavní postavy a její povolání. Letos jsem se rozhodla, že dám knize druhou šanci a rozhodne to nebyla chyba:) Jakmile se čtenář odpoutá od seriálové adaptace, dostane tak trochu jinou detektivku, která má všechno , co má kniha tohoto žánru obsahovat. Za mě pecka a moc se těším na další knihy.“... celý text
— sarlotaa27