Nejnovější komentáře

Algar tarch

„Sarimské království pustoší zlo, které se živí lidskými životy. Zastavit zkázu může jen čaroděj. Tedy pokud bude chtít pomoct lidem, od kterých se v minulosti nedočkal ničeho dobrého. Pokud to ale neudělá, svět, jak ho zná, skončí v troskách. Karolina Francová stvořila, když ne originální, tedy rozhodně silný příběh, opracovaný citlivou ženskou rukou, do jehož čela postavila fascinující a impozantní charaktery, ať už je to samotný čaroděj Iann, princ bojovník Seaghatan, jeho sestra Satarel, nebo dvorský svůdce a milovník Alleycar. Všichni projdou tvrdou školou života a všichni se v průběhu tohoto dobrodružství změní. Právě v postavách, v jejich profilování a vedení, je Francová nejpřesvědčivější. S nimi prostě jíte, spíte, bojíte se, či se radujete z úspěchu. Jejich životnost dokáže překlenout i některá hluchá, vláčná a zbytečně natahovaná místa. Algar Tarch představuje esenci krystalicky čisté fantasy, kterou rozhodně není marné si přečíst.“... celý text
— ludek.n

Píseň o Dveřníkovi

„Otrok, milenec, králův služebník, katův společník a jeden ze ztracených Dveřníků, mužů, kteří umějí najít a použít brány do cizích světů. Kewen je navíc umí i zavřít. Lidé si ho váží, panovníci se ho bojí a ženy ho milují. Zdá se, že dokáže přemoci i čas. Jana Rečková stvořila éterický příběh na rozhraní sci-fi a fantasy, jenž se ubírá po skutečně podivných cestách a probouzí v člověku současně nadšení i nejistotu. Dvě časové linie, které míří ke svému spojení, se vzájemně prolínají, pronikají a doplňují, čímž si vynucují neustálou pozornost a pro udržení ostrého obrazu a čistého zvuku je potřeba být stále ve střehu. Otázky času a prostoru jsou tu zpracovány tak jedinečným způsobem, že nabízejí neopakovatelný zážitek se spoustou váhání, jestli tomu stále ještě rozumíte, nebo jste se už kolosálně ztratili. A těch inkoherentních dojmů z četby je povícero. Je to dojemné i krutě nelítostně, jsou tu tradiční motivy i vizionářská spojení, které by vás nikdo nenapadlo dávat dohromady, můžete bádat v metafyzice bran nebo po tuctech kosit nepřátele laserovými zbraněmi, králové jsou pomatení, kati přátelští, princezny k zulíbání a dlouhověcí Dveřníci výkonní v posteli. Vlastně ani nevím, zda se mi to líbilo, nebo ne…“... celý text
— ludek.n

Žeryk to spočítá

„Kniha je vhodná jako první samostatné čtení pro prvňáčky. Můj prvňáček doporučuje :). A navíc miluje matematiku, takže dvounásobná spokojenost.“
— bibi.r

Žeryk na cestách - Veršované dobrodružství pejska Žeryka

„První samostatné čtení. Můj malý prvňáček je spokojený. Navíc miluje vlajky, takže si to fakt užíval. Doprovodné úkoly byly fajn bonus.“
— bibi.r

Silnější než smrt

„První komentář je vždy, svým způsobem, zavazující, ale nebudu se toho bát a napíšu to, co po dočtení cítím. Román Silnější než smrt je skvělá kniha, těch 500 stran jsem zvládla za víkend jako nic a nemohla se odtrhnout. Příběh tří kamarádů, Elisabetty, Marca a Sandra, odehrávající se v Římě v době rostoucího vlivu fašistické strany a rostoucího kultu Mussoliniho a následně v době válečného konfliktu, je skvěle napsaný. Je velkorysý, nezabývá se pouze romantickou linkou, která zákonitě mezi přáteli musí vzniknout ( a je opravdu minimalisticky krásná), ale prostor dostávají i vedlejší postavy, členové všech tří rodin, které nejsou do počtu a plnohodnotně tvoří tento zajímavý, silný a poutavý příběh. Všechny postavy mají svůj vývoj, budete jim blízko, budete se, vzhledem ke kruté době, o ně bát, zlobit se na ně, odpustíte jim, pochopíte je...V příběhu jsou velmi srozumitelně popsány i různé historické události doby a místa a také Řím, to věčné město, hraje důležitou roli, jakoby jste byli v centru dění. Překrásná kniha s přenádhernou obálkou, psaná srdcem. Určitě si tento příběh o přátelství , lásce, zradě a rodinných hodnotách na pozadí historických událostí nenechte ujít. Posílám velké doporučení. Kapesníčky nutné.“... celý text
— Mandlevest

Eseje o lidských duších a společnosti II.

„ESEJE O LIDSKÝCH DUŠÍCH A SPOLEČNOSTI Svazek II Jakoukoliv otevřete knihu od Stanislava Komárka, sázíte na jistotu zajímavých informací, zdravého rozumu, bystrých úsudků a především suchého humoru, který prostupuje všemi autorovými texty a jenž zaručuje, alespoň pro mne, tak přívětivý čtenářský zážitek. Autor se v těchto esejích značně věnuje tématu archetypů, polaritě persony a stínu, sjednocování protikladů v lidské duši. Druhý svazek obsahuje eseje z let 1994 až 2004, jsou tedy poměrně staré. Neztrácejí ale v ničem svůj důvtip a aktuálnost, jen občas mě napadlo, co si asi autor myslí o současném dění v oblasti, jejíž budoucnost předjímal před tolika lety. Na první svazek jsem už recenzi psala, v této druhé knize, ačkoliv mě bavily všechny eseje bez výjimky, mě hluboce zasáhla esej „Než se zanoří“ z roku 1995. Citaci z ní uvádím mezi ostatními níže. Je toho trochu víc, jak je u Komárka obvyklé, je těžké vybrat dva tři nejlepší kousky, ale pokusím se držet trochu na uzdě. Jsou to části textu, které mě mimořádně zaujaly, vyvolaly ve mně ten slavný „aha“ moment nebo brilantně zformulovaly to, nad čím už dlouho přemýšlím, ale na co moje jazyková a rozumová kapacita sama nestačila: „Vzhledem k tomu, že za tenkou opakní blankou našeho vědomého já začínají silné vrstvy nevědomí, plynule přecházející do ostatního světa mimo nás, je to, co vzniká za hranicí vědomého, svým způsobem jakoby produktem celého kosmu. --- Franz Kafka mluví mimo jiné o tom, že je to pocit viny, co přitahuje soud. --- Zdá se, že jednotlivé vrstvy lidského vědomí se nejen v historickém procesu postupně vynořovaly, ale jeho nejstarší vrstvy se zřejmě zase opět ´zanořily´ do tělesné úrovně (asi jako když se vymačkává pasta z tuby, ale obloukem se vrací zase nazpět). Proto je vědomí zvířat pro nás těžko pochopitelné a mnohé autory to svedlo k tvrzení, že žádné nemají, ač nějaké mít jistě budou, pouze v našem dnešním vědomí už k tomu nenalézáme nic analogního. Teprve od neolitu se nám zdá být kultura tím, co známe dnes – něčím, co musí být stále znova vytvářeno. Kulturní jevy si žádají interpretace v podobném smyslu jako třeba filozofické, teologické či beletristické texty. Jejich nejstarší vrstvy si ovšem žádají sestup na tak hluboké vrstvy nevědomí, že to buď není možné, neboť by z něj nebylo návratu. --- To obecně komunikovatelné (ať už v rámci všech jedinců téže populace, nebo mezi různými) musí být nutně ploché a triviální. Co se tomu chce vymykat, musí být nutně omezené, buď lokálně, nebo jinak. Je-li přístup takzvaně k veškerým informacím, je situace podobná, jako by nebyl k žádným, a tím podstatným se opět mohou stát věci tak archaické jako orální tradice či doporučení přátel. Rovněž k většině cílů vede rychleji vlastní otevřené pozorování světa než studium beznadějně redundantní literatury. --- Náboženství Starého světa poměrně jednotně zdůrazňovala nutnost oproštění se od snového, nočního, opilého, orgiastického aspektu života a světa a příklon k probuzení, osvícení, jasnosti, v řecko-evropském kontextu k logice (raný středověk chápal logiku jako mystiku Ducha svatého). Také se vždy činil posun od krvavých obětí k nekrvavým a od nich k oběti duchovní spočívající v pochopení, přemýšlení, rozumnosti, logu. --- …spánek rozumu plodí příšery na nejrůznějších úrovních, včetně toho spánku rozumu v nejširším slova smyslu, který nahlíží ideologizovaný a paranábožensky chápaný scientismus jako spásnou metodu, která vyřeší všechno (tolik propagovaná skepse znamená v těchto řadách skepsi ke všemu kromě k vlastním východiskům, která jsou stejně posvátná jako v každém jiném náboženství). --- Prominentní (od lat. prominens – vyčnívající) osoby jsou na těle národa či celé planety cosi jako květy na rostlině – nápadným a snadno odečitatelným způsobem vyjadřují (momentální) povahu a přirozenost celého sloučenství. I blín kvete. --- …lze velmi dobře říct, že před Newtonem nebyla gravitace a před Freudem nevědomí, ale předměty padaly odedávna a lidé občas jednali podivně odnepaměti. Známá jungovská teze říká, že zvědomění každého procesu v nás i mimo nás je žádoucí a je kusem cesty ke svobodě, výdobytkem (i míru svobody ve státech lze měřit množstvím utajovaných skutečností). --- Za relativní klid a prosperitu vděčí pozdně industriální civilizace především televizi – pitomost jejích pořadů je pouze nepoznaným derivátem slabomyslnosti naší a hořkou, byť přece jen snesitelnější daní za to, že nechceme další Verdun či Stalingradský kotel. Má-li tolik lidí žít relativně pokojně vedle sebe a vzájemně se ´nesežrat´, je nutné nějak zabránit institucionální superpozici jejich vášní a v oddělených ´simulačních boxech´ je individuálně otupit a ukolébat (že tím samozřejmě těžce utrpí celková kreativita společnosti a dobrý vkus, je jasné, ale můžeme si třeba dnes namazat na chleba právě podomácku utlučené máslo?). --- Nikterak se nedomnívám, že by se komunismus v původní podobě mohl obnovit (tyto obavy jsou stejně liché jako strach z restaurace Habsburků ve dvacátých letech). Mnohem spíše se mi zdá pomalu vynořovat jiné nebezpečí, připomínající spíše problém nacismu. Mezi svými studenty (a to zejména mezi těmi inteligentními a ´slušnými´) často slýchám teze, které jsou sice jednotlivě a z jistého hlediska pravdivé (žijeme nevýrazně, krotce, domestikovaně, neautenticky, chtělo by to něco velkého, opravdového, hlubokého, světodějného, vše je přizpůsobeno vkusu nejnižší vrstvy mas, plebejské a podbízivé, měla by vládnout nová elitní vrstva, zdatná, inteligentní, krásná), jako celek ale skládají obraz, z něhož v podstatě vyklíčil nacionální socialismus v Německu a do určité míry i Mussoliniho Itálie. Co z těchto proudů vzejde, ví Bůh, ale slyším je hučet ve všech škvírách a těžko unikám znepokojení."“... celý text
— Tyet

Bez výčitek

„Sedlo mi to“
— ANDY28

Noční dům

„Nečekaně Nesbo přichází pro něj s úplně nezvyklým námětem, který uměl tak jako vždy skvěle zpracovat. Kniha je tak akorát dlouhá a čte se opravdu velmi dobře. Mimo linii HH napsal lepší kousky, ale i tato určitě stojí za přečtení.“... celý text
— Susan94

Poznáš to z polibků

„Říkal jsem si, jestli mě sedmá kniha o další člence rodiny Bridertonů bude bavit a hle ona bavila. Tentokrát se zápletkou hledání ztracených diamantů to mělo takový detektivní nádech, což bylo překvapivé a hodně mě to bavilo. Hyacint se ukázala jako typická Bridgertonová, chytrá a vtipná mladá žena. Autorka píše čtivě a i přes takříkajíc opakující se romantickou linku, tak to dokázala autorka ozvlášnit.“... celý text
— roman9276

Anna O.

„Průměrný člověk prospí třiatřicet let. Čeho všeho jsme během spánku schopni? A neseme za to zodpovědnost? Anna Ogilvyová byla mladá nadějná novinářka z bohaté rodiny, která zrovna pracovala na článku o vražedkyni Sally Turnerové, přezdívané Stockwellská zrůda. Jednoho dne ji najdou zakrvácenou s nožem v ruce poblíž dvou těl jejích ubodaných přátel. Od té doby Anna O. stále spí další čtyři roky. Dr. Benedict Prince je forenzní psycholog a odborník na poruchy spánku se specializací na zločiny spáchané během něj. Jeho nová metoda je poslední šancí na probuzení pro Annu. Jen ona totiž ví, co se tenkrát stalo. Annin případ je hodně sledovaný a Ben dává všanc svoji kariéru i soukromí. A co když pravda bude hodně bolet? Tahle kniha mě navnadila už svou anotací. Já sama byla jako dítě náměsíčná a několikrát jsem se probudila někde jinde. Svým způsobem je to fascinující. Autor nás vtáhne okamžitě do příběhu. Krátké kapitoly střídají pohledy nejen Bena a Anny, ale i dalších vedlejších, přesto důležitých postav. Tohle je prostě čtivé, zamotané a je potřeba plná pozornost, aby se člověk neztratil. U Anny pořád nevíte jestli je vinná nebo nevinná. Na konci si člověk říká, že tohle měl tušit. Jasně dávalo by to smysl. Jenže posledních pár kapitol všechno rozcupuje a nezbývá než zírat. To jsem teda vážně nečekala. Dávám 4,5/5 na začátku mi trvalo se začíst, díky pomalejšímu tempu, pak už to jelo jak po másle.“... celý text
— Klímuška

Psí štěstí

„Mel je úspěšná mladá žena se skvělou kariérou. Jednoho dne dostane dopis a zjistí, že jí prateta Sybilla odkázala veškerý majetek. Musí však jeden rok bydlet v jejím domě na pobřeží a vést obchod s uměním. K dědictví patří i fenka Čoko. Mel si bere dovolenou a šest týdnů chce zůstat v přímořském městečku Lichterhaven. Pak vezme nohy na ramena. Pomalu se seznamuje se sousedy, opráší dětské kamarádství s Christinou a čím dál víc se zajímá o jejího bratra právníka Alexe. A ten se očividně zajímá o ni.Jenže čas se krátí a Mel se musí rozhodnout. Hledáte letní romantiku? Tak tady jednu máte. Příběh psaný er-formou nás díky nečekanému dědictví zavede do přímořského městečka a na jeho pláže. Mel má v životě pouze práci, vztah s matkou není růžový a ona nemá potřebu se zamilovat. Takže si žije jak kůl v plotě kvůli svojí ztuhlosti a je tak trochu upjatá, nudná, bez spontánnosti. Naopak Alex je ideální muž. Maká na přestavbě domu, je dobrá partie a ještě pracuje jako dobrovolný hasič. A jasně, je hrozně sexy. Chemie mezi oběma hrdiny fungovala. Mel se napřed cukala, a pak překvapila Alexe i mě. Bylo jiskření i žhavý sex. Vedlejší postavy si oblíbíte a nechyběla ani sousedská drbárna. A pak tu máme roztomilou Čoko, k níž se Mel staví, jako ke zvířátku z Marsu. Nakonec ale pochopí, jak je fajn mít psího kámoše. Navíc si v knize pročtete i myšlenky právě Čoko, což knihu mile ozvláštnilo.“... celý text
— Klímuška

Ebenová loutna

„Zajímavá historická detektivka, nevím nakolik je prostředí popsané autenticky, ale na laika to tak působí. Trochu problém vyznat se v postavách, především protože občas je používáno jejich jméno a občas jejich postavení/funkce a jen tu a tam obojí najednou aby si to člověk mohl osvěžit.“... celý text
— Domanovak

Střípky z moře: Román o síle lásky a naději

„Po tragické smrti snoubence Masona přestane svatební koordinátorku Lauren práce naplňovat. Prodá svou část firmy společnici, opustí New York a hodlá léto strávit v Severní Karolíně. Tady chce pomáhat postarší majitelce Mary vzkřísit její malý penzion a zachránit ho před krachem. Na pobřeží oceánu chce zabořit prsty do písku a nechat zklidnit bolavé srdce. Nečeká, že její život nabere nový směr. Jenže to by do jejího života nesměl vstoupit rybář Brody a jeho kamarádka Stephanie. Před Lauren stojí zase plánování svatby a s Brodym je jí moc dobře. Dokáže tohle její bolavé srdce unést? Příběh plný ztrát nás zavede do prostředí starého, ale kouzelného penzionu a vy budete mít chuť tam pár týdnů strávit. Obklopí vás milé postavy a oblíbíte si je všechny. S Lauren budete cítit bolest v srdci a toužit po uzdravení, tak jako ona. Knihu prokládají i kapitoly z minulosti a vy se dočtete o osudu jedné nešťastné lásky. Ta nakonec sehraje v příběhu důležitou roli. A víte co, konec je možná neuvěřitelný a sladký jak med, ale já to postavám přála. Jo, dokonce jsem upustila i slzu. Navíc i já bych moc ráda někdy našla v písku barevné sklíčko. Je krásné co příroda dokáže vytvořit. "Někdy nám do života vstoupí lidé, kteří nám pomůžou dostat se na správnou cestu.... najít svůj cíl. Ale nikde není dáno, že s námi půjdou až do konce."“... celý text
— Klímuška

Vinařova žena

„Opět časové prolínání dvou dějů. Sice hodnotím nejvyšším počtem, ale žádná z postav mi "nepřirostla" k srdci. Co mě zaujalo a bavilo - popis situace kolem vinařů, kdy pro oblast Champagne byl jmenován do funkce např. "německý vinařský inspektor" - zkráceně "weinführer". Tito samozvaní inspektoři znepříjemňovali život, kde se dalo a ždímali oblast ve prospěch Říše.“... celý text
— Ivetaa

Pauza

„Na to že má druhý díl o hodně nižší hodnocení tak zas takový propadák to pro mě nebyl. Opět velmi čtivá rychlovka zhltnutá za dva dny.“
— bekule

Splněný sen

„Tady jsem si čtení knížky užila. Příběh Zacha a Holly se četl v podstatě sám. Příběh doplňuje i Hollyina dcera Rosie a další vedlejší postavy. Jak už píše Ewe291, knížce chybí epilog. Zajímalo by mě, jak to dopadlo se sídlem v Devonu a třeba i se Zachovou sestrou a matkou.“... celý text
— kacenka6144

Moje německá matka

„Hodně zajímavá kniha. Sice ždibec mě štvalo spisovatelovo přeskakování z doby do doby, ale jinak musím říct, že jsem se dozvěděl opět hodně nového. Ještě mám od Niklase Franka dvě knihy, tak doufám, že budou aspoň stejně dobré, ne-li lepší.“... celý text
— rumund

Řezník a střízlík

„Hodně drsné, ale taky hodně (a zbytečně moc) rychlé, nenadchlo mě to.“
— Petra00

Pod hladinou

„Kdyby to natočili jako film, byla by to pecka. Kniha byla psaná Darcyinym stylem, takže pecka. Dlouho se tedy čekalo na pořádny děj a akcí, ale zato to stalo. Sice jsem se nebála, jako u jejich knih o domech, ale zklamaná určitě nejsem. Postavy se mi líbily všechny, i když byli každá svá a jiná, ale tím se to pěkně vyvažovalo. Jediné, co mi tam trochu vadilo bylo, že když popisovala kajuty a celkově vnitřek lodi, vypadalo to že popisuje loď, která se ani nepotopila. Vše krásné a na svem místě, skoro nic rozbité, no jaký to zázrak. Ale jinak prostě paráda.“... celý text
— Tereyciiik

Merlinův les aneb Kouzelná vidina

„Výborná kniha, hlavní příběh je hodně laděný do temna, tragický boj dvou mocných kouzelných bytostí, do kterého se přimíchají lidé. Má skvělou atmosféru, popisy, chytne za srdce. Hodně se mi líbily krátké práce na konci knihy, velice zajímavá témata (např. Infantom, Zvíře, ....)“... celý text
— AnoMANder

Iluze

„Je to skutečnost nebo iluze? Po dočtení knihy jsem si potvrdil to, co jsem si říkal celou dobu při čtení. Toto je skutečně skvělá kniha popisující geniálně vytvořené iluze vydávající se za skutečnost. K známým postavám stratégovi a analytikovi Lincolnovi, který je upoután na vozík, Amélii, která je jeho rukama, nohama, očima a mozkem v terénu a tvoří spolu úžasný tým, detektivovi Lonu Sellittovi a ošetřovateli Thomovi tentokrát přibude Kara, více než zdatná konzultantka v oborech, které jsou hlavní nosnou linkou této knihy. Ona má výrazný podíl na tom, že se vyšetřovatelům daří přibližovat k pachateli. Kdo je vlastně ten iluzionista, eskamonér, břichomluvec, zručný zámečník, prostě muž mnoha nadání, který se rozhodl páchat zločiny netradičními postupy, uvádějícími v rozpaky i jinak zcela jasně dominující dvojici konzultantů Lincolna a Amélii? Co bude jeho další krok? Bude to jen návnada, nebo opravdu jeho další cíl? Co je skutečnost a co je iluze budící dojem skutečnosti? A jaký je vlastně jeho záměr? Po několika zvratech se to nakonec čtenář dozví. No bavil jsem se po celou dobu čtení tohoto docela objemného dílu. Perfektní vhled do oboru pro mě zcela neznámého a tak trochu tajemného. Trochu politiky v příběhu, jak je autorovým zvykem, to mi ale nevadí. Takže dávám plný počet * a už se těším na další díl.“... celý text
— Bedřich63

Dívka v pruhovaných šatech

„Mě se knížka moc líbila! Je v ní vysvětlena spousta věcí, jak to v koncentračních táborech chodilo. Příběh lásky také velmi zajímavý. Těžko uvěřitelné, že se to vůbec mohlo v takovém prostředí stát. Za mě palec nahoru.“... celý text
— Lenka276

V lese visí anděl

„ANO, v knize je vše co má v dobré severské krimi být: zajímavá hlavní hrdinka, policistka s temnou minulostí, její talentovaný kolega, který to taky nemá v životě vůbec jednoduché a hlavní záporák. A samozřejmě VRAŽDY, hodně vražd, tady ještě o to horší, že obětmi jsou děti... přes to všechno mě knížka na záčátku, v polovině, ale ani na konci prostě NECHYTLA. To co dokáže Nesbø nebo Keplerovi od desáté stránky každé knihy pan Bjørk tak nějak neumí. NE, nebylo to vůbec špatné, ale stejně jako u Yrsy Sigurðardóttir bude pro mě první přečtená knížka od autora i ta poslední.“... celý text
— mila2411

Dívka s vůní manga

„Knihu bych určitě neoznacila jako erotickou literaturu ale cestovatelský deník. Velmi hezký popis Filipín. Trocha erotiky se také najde. Přečteno jedním dechem.“
— Rapeh

Dvůr mrazu a hvězd

„Příjemná oddechovka po prvních třech dílech. Doporučuji číst kolem Vánoc, pokud vám to vyjde. Je to psáno z více pohledů - Feyre, Rhys, Cassian, Morrigan. Což sérii zase trochu oživilo. Jsem zvědavá, co se bude dít dál, tak se vrhám rovnou na čtvrtý díl.“... celý text
— dzejkbeltygros

Mrazivá pomsta

„Jsem normální když jsem fandila podvodníkům a vrahům? Když jsou tak sympatičtí....“
— ANDY28

Spolubydlící

„Ze začátku mě děj nadchl ale postupem mé nadšení upadalo. Děj se odehrává skrze pohled Leona a Tiffy avšak kapitolky natolik krátké, že jsem se občas ztratila v tom za koho to vlastně čtu. Od poloviny sentimentální drama a tak trochu ubrečené. Pohodová kniha, která neurazí ale ani mě nějak zvlášť neoslovila. Podle hodnocení tady jsem jí dávala mnohem větší šance. SPOILER! Nechápu proč vůbec Richie řešil z vězení nějaké rádoby zásnuby a musel tak udobřovat dva lidi nehledě na to, že situaci autorka vykresluje tak jako by u toho snad byl i osobně. A našlo by se i více takových scén přitažených za vlasy.“... celý text
— KerliDepp

Wyrm - Tajemství Morrisonovy farmy

„Som v rozpakoch. Je napodobovanie a napodobovanie, či skôr napodobovanie a inšpirácia (a následné kráčanie po svojej vlastnej ceste). Wyrm začína fantasticky. Ako fanúšika HPL ma nadchlo, aký lovecraftovský text stvoril Nemec Wolfgang Hohlbein. Tešil som sa na zvyšok príbehu. Žiaľ, čím viac strán som mal za sebou, tým naliehavejšie na mňa doliehal pomerne smutný pocit, že čítam plagiát. Nie niečo, čo by si šlo svojou vlastnou cestou. Kópiu. Produkt, ktorý vyzerá ako niečo, čo by vzniklo, ak by HPL napísal dlhší text. Lebo pár ich napísal, ale fakt len pár a v drvivej väčšine sa špecializoval na kratšie literárne útvary, poviedky. No a toto je dôkaz toho, že je to tak možno lepšie. Lebo to, čo fungovalo na malom priestore, je, roztiahnuté na temer 2OO strán, proste od istého bodu nudné, monotónne a nie strašidelné, ale skôr len čudné. Okrem toho ma sklamalo, že atmosféra ku koncu začne byť nezáživná. Zbožňujem poľnohospodárske horory (Kingove Kukuričné deti, Bradburryho Kosa), ale tu bola atmosféra farmy uprostred lesov opísaná pomerne slabo, až banálne. Ku koncu sa dobre začatý dej menil už len na sériu útrpných akčných scén.“... celý text
— Ivan Kučera

Mathildino tajemství

„Krásně vymyšlený příběh, čtivý - jako všechno od Coriny Bomannové. Kniha předkládá příběh neteře hraběnky Agnety od chvíle, kdy Mathildě umře matka. Dostává se na panství Lejongard a zde začíná nový život. Svoji pozici si tam teprve musí najít, vše je nové, ne všichni jsou k ní milí. Také ona není bez chyby a je pro ni šokující přijmout pravdu o svém původu. Odjíždí a snaží se vybudovat si nezávislý život. Po nějakém čase se na statek vrací, urovnává zpřetrhané vztahy a spolu s Lejongardovými řeší nově vzniklé situace způsobené druhou světovou válkou. Já bych knihu do červené knihovny nezařadila, není to klasický zamilovaný román. Je zde spousta situací, ze kterých si můžu vzít příklad, jak byly zvládnuty. A o to podle mne jde: aby mne kniha nějakým způsobem obohatila. Již se těším na poslední díl této trilogie. A vy neváhejte - běžte si to půjčit a přečtěte si to, neztratíte čas :-)!“... celý text
— Tynaja

Dokonalá pohádka

„Ano, kniha mohla mít méně stran, ale i tak se mi četla skvěle! Byl to krásný příběh, chemie mezi hlavními postavami fungovala skvěle, bavili mě jejich rozhovory, i Davidův humor. Ano, byl to mladý kluk bez naplánované budoucnosti, bez ambicí a Margot zkostnatělá, zaškatulkovaná panička. Tedy skoro panička. Ale to bylo přesně ono, proč to v příběhu tak fungovalo. Vcítila jsem se do její situace a do té potřeby vypnout na dovolené, nechat všechno za sebou a užít si letní románek. Na konci knihy byl vidět i posun a vývoj obou postav. A tak moc jsem si přála happy end..“... celý text
— Leena87