Poslední věta přehled

dnes

Kniha z mého milovaného IRSKA a k tomu od velmi nadané české autorky !!!!!
Z příběhu cítíte, že spisovatelka zná místa o kterých píše a to velmi oceňuji.
Není to žádná jednoduchá, ani idylická love story, ale řádný propletenec
příběhů skupiny přátel, excentrické babičky, rodiny a rodičovství,
volnomyšlenkářských vztahů, hlavně cestování a překrásná příroda.
Knihu vřele doporučuji a doufám v další podobnou z Irska !
Ve spoileru přidám dvě ukázky tak rozdílné, že vás všechny musí navnadit,
ale nejoblíbenější s popisy přírody a Irska sem dát nemůžu, protože bych
musela vložit třetinu knihy :-)
Poslední z 11-ti dopisů:
Má blízce vzdálená, vzdáleně blízká přítelkyně,
každým probuzením mne provází pohled do Tvých očí a každým usínáním dotek Tvých rtů na mých.
S každou další velrybou, vzlétajícím hejnem ptáků, s každým pohybem mořské hladiny cítím, jak se můj srdeční rytmus harmonizuje s Tvým. S každým dalším douškem černého piva nabývají věčně mlhavé vzpomínky jasnějších kontur,

Návštěva Ellen u Bennyho rodičů :
„Jmenuji se Elen,“ podá dívka muži napřaženou ruku.
„Pochopitelně, můj vnuk nám o vás už několik hodin v kuse vypráví. Má stejně dobrý vkus jako můj syn,“ vykládá nadšeně Bennyho otec, načež ho ze dveří odstrčí drobná, avšak rázně vyhlížející žena. Bílé vlasy má stažené do přísného drdolu, dlouhé černé šaty zakrývající kromě hlavy a prstů na rukou úplně všechno zdobí velký zlatý kříž.
„Ahoj, mami,“ kývne s odtažitou zdvořilostí Benny.
„Neochladilo se tu?“ broukne Ela pobaveně tak, aby ji slyšel jen Benny.
„Si piš,“ kníkne mladík v odpověď a postrčí dívku směrem k matce. „Mami, tohle je Elen Marošová, Elen, to je moje matka, svatá Mary, a ten ukecaný chlap, co se nestihl ani představit, je můj táta Joseph. A ne, nekecám,“ odříká monotónně. „Řekl jsi svatá?“ ušklíbne se Ela.
„Ne, to ses musela přeslechnout,“ mrkne na ni a protáhne se kolem obou žen i otce do předsíně malého domku.
„Dobrý den, Elen, vítejte v našem domě. Prosím, otřete si boty o rohožku a nestyďte se pomodlit, než vstoupíte,“ pronese strojeně žena, bez dalších zdvořilostí se otočí na patě a odkráčí zpět do domu, následována manželem, který ještě stihne Ele věnovat krátký povzbudivý pohled.
Ela osamí v maličké předsíni. Zběžně obhlédne prostor – otlučený dřevěný botník, tři ošoupané dřevěné háčky na kabáty, pod nohama tlustý béžový koberec pokračující na úzké schodiště do patra. Dívka opatrně zavře vchodové dveře a leknutím skoro vykřikne. Vnitřní stranu dveří pokrývá děsivě reálná podobizna Ježíše v životní velikosti.
„Dobrý, už si ty boty čistím, tak na mě tak nekoukej,“ zamumlá pod náporem Ježíšova blahosklonnému pohledu a zuřivě tře tenisky o koberec. Vzhledem k vydřenému místečku přesně tam, kde právě stojí, hádá, že není první, kdo tichému dozoru božího syna podlehl.
„Připadá vám víra vtipná, slečno?“ ozve se ze stínu pod schodištěm zlověstně mrazivý hlas.
„Kriste pane, vy jste mě vylekala,“ zaječí Ela a vzápětí si zděšeně překryje ústa dlaněmi. „Ježíši, pardon,“ ujede jí ještě, pak raději zmlkne.
Mary jí pokyne směrem ke dveřím, za nimiž se nachází kuchyně a jídelní kout. Zbytek rodiny už sedí spořádaně u stolu a poslušně se nacpává domácím rebarborovým koláčem. Ela se sesune na volnou židli vedle Bennyho, zkroušeně kývne na pozdrav Liamovi, Trioně a Endovi, vezme si nabízený kousek koláče a tiše žvýká, oči upřené do lakované desky stolu.
„Že tys nemoudře promlouvala k našemu dveřníkovi?“ zahihňá se Benny.
„Hmm,“ zahučí Ela, aniž by se na něj podívala. „Vítej v oáze mého dětství, Elen,“ pronese napůl soucitně, napůl znechuceně Benny a postrčí k ní hrneček s kávou. „Nemluv, na všechno přikyvuj, neměj vlastní názor a přehnaně se neusmívej, pak tě matka možná nesežere,“ dodá tiše. „Pane bože,“ vydechne ztrápeně dívka.
„Ne, ten ti tu rozhodně pomáhat nebude,“ napomene ji Benny a rozesměje se.
„Tak jak se vám líbí v Irsku, Elen? Není na vás sever moc drsný?“ přeruší jejich špitání Joseph vesele. „Ehm, ne, pane, mně zima nevadí,“ vykoktá Ela.
„To se ti u našich musí líbit,“ rýpne si Benny, načež ho jediný matčin pohled opět umlčí. „Benjamin je trošku nevychovaný, omluvte ho,“ nervózně se ošije Joseph. „Už jako chlapec tu a tam koketoval s temnými silami. Inu, co vám budu povídat, v jistém věku všichni chlapci experimentují a my jsme moc rádi, že náš hoch dostal rozum.“