Muffin a čaj přehled

14.03.2024

70% - Po autorově fantasy Ve stínu oskeruše, z níž bylo zjevné, že psaní mu není cizí, i když jinak to nebylo úplně top, a po několika povídkách, které mě natěšily o něco více, jsem se pustila do téhle opěvované knížky. Určitě patří k tomu lepšímu, co jsem od autora četla, a vzhledem k tématu a faktu, že jsme v české kotlině, je to vlastně těžký nadprůměr. A taky je tenhle příběh o vztahu dvou dospívajících chlapců nesmírně milý a něžný.
Jenže jsem při čtení zároveň narážela na dost rozptylujících věcí, a to nikoli jen v tom pozitivním smyslu. OK, odhlédnu od snahy o zasazení příběhu do internátní školy po vzoru těch britských, ono je to atraktivní a svádí to a také to často funguje, Rowlingová by mohla vyprávět. Odhlédnu i od úsměvné snahy po světovosti, poněvadž Daniel Morgenstern a Cristian Arroyo nejsou tak úplně průměrní čeští pepíci. A nevěřím příliš ani oné idylické české LGBTQ friendly vesnici, odkud Kit pochází.
Styl psaní mi prostě příliš neseděl. Autor se pokouší o vzletný a květnatý jazyk, bohužel často až na pomezí špatného textu s nedostatky, na které se vytrvale upozorňuje v každém kurzu tvůrčího psaní. A přitom tímto bohatým jazykem mezi sebou hovoří dva dospívající chlapci, kteří vzápětí napíšou oceněnou slohovku na úrovni maximálně druhého stupně ZŠ. Na jedné straně filozofují o smyslu života a tak vůbec a na straně druhé jejich jednání a myšlenkové pochody jsou občas jak ze školky, až jsem si musela připomínat, kolik že jim vlastně je.
Autor se také ze začátku zjevně nemohl rozhodnout, jaké ty postavy vlastně mají být. Daniela by měl rád zároveň citlivého a zlomeného minulostí a zároveň povzneseného a sžíravě sarkastického, já ale neviděla nic než ustrašeného kluka, který se straní ostatních. Kita si zase představoval jako kamarádského extroverta, který vyjde se všemi a všichni s ním, ani to se ale nedařilo udržet a nakonec tam vzdychali oba, a to ještě v dvojnásobné délce, protože kapitoly psané z pohledu Daniela a Kita se z nepochopitelného důvodu překrývaly i tam, kdy bylo naprosto zjevné, jak danou situaci asi prožíval druhý z hrdinů, a nepotřebovala jsem to od autora znovu otrocky převyprávět včetně doslovného přepisu všech dialogů.
Místo toho bych očekávala mnohem propracovanější sbližování než to, že když už se teda začali bavit, tak se najednou objali a všechno bylo fajn. Nebo vlastně nebylo, protože to podstatné si stejně neřekli. A pak se zas nebavili několik měsíců. V autorem daném prostředí, se stereotypy šikanátorů a s hrdiny, jejichž vztah prostě pro okolí bude problém, jsem zkrátka čekala mnohem víc nápadů, zápletek, zvratů, jakož i bohatší prokreslení vztahů s vedlejšími postavami (jak to vlastně dopadlo s Kitovým spolubydlícím Matějem?). Je to ta knížka, kde člověk cítí velký potenciál, nutí ho to číst dál a dál a pak to najednou jaksi vyšumí, což je hrozná škoda.