LadyCharlene
komentáře u knih
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 16-18
Elisabetta Gnone
Jednoho záporáka jsme se zbavili, holky si ani nestihnou pořádně odpočinout, a už jim jde po krku další...
Kromě záchrany vlastních životů a světa, ale tentokrát i přátelství, jak nám ukázal předešlý díl, které může být tak křehké, se potýkají s problémy běžného života. Jak mě baví ten kontrast a ironické přestřelky mezi holkami. Také si všímám jiných detailů než dřív. A můžu tedy nahlas říct, že bych Věštce a celou radu Kondrakaru nejradši nakopla do zadku. Je to znát i v předešlých částech... Vidím je jako takového Velkého bratra, do všeho kecaj, "musí" Strážkyně korigovat, ale když mají poradit nebo by mohli pomoct, ani náhodou...
Doufám, že další část vyjde brzy, těším se jako malá holka.
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 13-15
Elisabetta Gnone
Tohle byl pro mě zatím nejemotivnější a nejdrsnější svazek. Nebudu lhát, slza se drala na povrch. W.I.T.C.H jednoduše nelze nemilovat. A já se těším na další díl, protože se v něm pěkně příhodně ve správnou dobu s holkami vydám na letní prázdniny. :D
Takže pokud se předešlé díly zdály trošku chaotické, tento díl tu chybu napravuje, jednotlivé příběhy na sebe dokonale navazují a dostávají svou výslednou podobu. Opět nemám co vytknout.
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 10-12
Elisabetta Gnone
Akce, zábava, problémy ve škole a s kluky a do toho musíte zachránit svět... A nejen ten náš. To jsou W.I.T.C.H. Tomuto komiksu prostě nic nechybí.
Woodhill
Eleanor Corvin (p)
Woodhill bylo moje první setkání s autorkou. Na rozjezd a začátek to nebylo špatné, nicméně nebyl to úplně můj šálek čaje. Na můj vkus byla "detektivní" a velmi zajímavá zápletka upozaděna vztahy mezi postavami. Což byla velká škoda. Svět po velké nákaze se mi hodně líbil, líbila se mi i duchařina, když se v ději objevili chodci, vždy to stálo za to, ale pak nastala bohužel dlouhá pauza. Chápu, že jsem četla romantiku s prvky hororu, ale stejně, jak psala johi_murasova: "Něco tomu chybělo." Závěr knihy jsem si také představovala jinak, a stejně to původně zamýšlela i autorka, a myslím si, že kdyby zvolila právě svou původní verzi, byla by kniha mnohem lepší, a i poslání knihy by působilo úplně jinak.
Na druhou stranu mě pohltila atmosféra knihy, v mysli mi utkvělo několik citátů a byla opravdu velmi čtivá. Na sychravé podzimní večery jako dělaná.
Volila bych 3 a půl hvězdičky, protože jsem zvědavá na předešlé autorčiny knihy.
Home Body: Mé tělo, můj chrám
Rupi Kaur
Bohužel ani v rámci tvorby Rupi Kaur mi to nesedlo. Květy slunce mě oslovily nejvíc ze všech jejích sbírek. Chápu, že pro autorku jsou její knihy terapie a je pro ni rozhodně těžké dát své celé nitro na odiv celému světu, ale mě tato kniha spíš už dusila. A ze všech tří knih mám pocit, že už se tak nějak točíme v kruhu. Na druhou stranu bych určitě její knihy doporučila dospívajícím dívkám. Možná jsem taky udělala chybu, že jsem Home body četla bezprostředně po dočtení Krchovského. :D
Básně
J. H. Krchovský (p)
Nejsem fandou poezie... proto jsem si logicky přečetla další básnickou sbírku... :D
Bylo to depresivní, ironické a bizarní, a já se beznadějně zamilovala. Moje nadšení je nejspíš podpořeno i únorovým vystoupením J. H. Krchovského v našem nekulturním zapadákově. Líbilo se mi to natolik, že jsem si musela i několik básní vypsat, tak moc jsem je procítila, nečekala jsem to. Určitě stojí za to mít knihu doma a vracet se k ní, je kouzelné, jak moc záleží na duševním rozpoložení, abyste si v té stejné básni pokaždé našli úplně něco jiného.
Lastočka
Jitka Závodná
Původně jsem knize chtěla udělit jen 4 hvězdičky, ale nešlo jinak. Příběh si mě získal, autorka píše velmi čtivě a poutavě. Všechny osudy jsem prožívala společně s hrdiny. Knihu bych mohla výstižně, ale trochu povrchně shrnout větou "Kolik neštěstí může jeden člověk prožít?"
Kromě příběhů jedné rodiny se vydáme na exkurzi skrz českou historií, a mě opravdu neskutečně vytáčí lidská povaha, nepoučitelnost a sklony k stádovitosti. Dokud se to netýká mě, tak se vlastně nic neděje... Stejně jako u Nabarveného ptáčete se mi tady z některých sousedů dělalo zle. Oproti lidské zlobě a nenažranosti stály silné osobnosti, neztrácely víru, neztrácely odvahu a houževnatost. Ať už jsme četli o Josífkově a Růženčině lásce, která skutečně hory přenášela, nebo o Jarmilce, sestře hlavní hrdinky, která se nebála "otevřít si pusu" na sovětské vojáky, nebo snad Miladě Horákové, která bojovala do poslední chvíle a před režimem nepoklekla... V knize se objevilo víc obyčejných lidí, kteří projevili dobrotu a empatii v prohnilé společnosti, kde jeden udával druhého, protože se na něj špatně podíval.
Příběh si plynul jako ta voda v Ohři a já bych do této řeky klidně vstoupila znovu. Pro mě je Lastočka jasným kandidátem na povinnou četbu, a ani některým dospělým by neuškodilo si pár stránek přečíst... Především 3. a 4. část.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Nejsem z toho tak odvařená jako většina čtenářů, ale líbilo se mi to. Líbilo se mi to i přesto, že je to kniha plná klišé, předvídatelná a s naprosto nesympatickou hlavní hrdinkou. Překvapivě to ale pohromadě funguje a ve výsledku se vám do ruky dostane velmi čtivá kniha se zajímavým prostředím, úžasnými draky, poutavým světem a jeho mytologií a sympatickými vedlejšími postavami.
Ačkoliv nemám z tohoto žánru moc načteno, podobnost s Divergencí jsem našla i já, trochu mě mrzelo, že draci nebyli popsáni detailněji, ach ty Eragone, jak sis nás rozmazlil, a ocenila bych více jejich přítomnosti. Také mě kniha pohltila až kolem 200. stránky, což je podle mě trošku moc dlouhá předehra. Do draků jsem se zamilovala, ale kdo by pro ně neměl slabost.
Hlavní protagonisté mi k srdci moc nepřirostli, bohužel jsem jim tu jejich velkou lásku moc nežrala, ovšem dost možná to má na svědomí Violet a její dlouhé vedení. Ale dobře, není to Tolkien ani G. R. R. Martin, ten by taky nepotřeboval pět stránek k popisu intimního aktu. :D Ale nevadí, člověk potřebuje občas vypnout a opomenu-li, že je to taková ta "klasická pohádka" - můžem celou noc -tak v pořádku.
Nicméně, autorka nám naservírovala víc postav, ze kterých si můžeme vybrat a milovat je... a oplakávat.
Závěr knihy mě hodně bavil, svižný, dramatický, napínavý.
I přes veškeré nedostatky jsem spokojená, klady převažují, ořízka je opět překrásná, stále je to teprve první díl, takže jsem možná mírnější, ale ty 4 hvězdičky Čtvrtému křídlu ráda udělím.
Grimmové
Kenneth Bøgh Andersen
Na tuto knihu jsem se dlouho těšila... No, nedostala jsem úplně to, co jsem chtěla, ale to co mi bylo naservírováno nakonec nebylo vůbec špatné.
K jednotlivým pohádkám je na konci knihy vždy krátká poznámka, kterou doporučuji číst průběžně. Zpracované pohádky jsem vesměs již v nějaké podobě znala, ale to se dalo předpokládat, mrzelo mě, že se autoři nerozjeli víc, mohli dát tolik prostoru své fantazii, ale pohádky v podstatě zůstaly statické. Také jsem několikrát ztratila pozornost, stokrát ta samá pohádka v jiné formě, takže co očekávat...
Na druhou stranu se mi líbilo, že autoři očividně studovali různá vydání uvedených příběhů a vraceli se k raným Grimmům.
Na konec jsem vcelku spokojená, napětí i horor, dokonce i humor provázely mou čtenářskou cestu do dětství. Musím vypíchnout Karkulku, která na rozdíl od ostatních pohádek již od začátku má v sobě velmi viditelné poselství, překvapivě se mi to líbilo, i když by se mohlo zdát, že autor trochu tlačí na pilu.
Přečetla bych to dítěti? Já nejspíš ano, ale co čekat od zrůdy, která v dětství milovala Broučky... :D
Den trifidů
John Wyndham (p)
Velmi poutavá kniha o tom, že lidstvo se jednou zahubí samo...
Autor nám naštěstí dal velmi sympatického hlavního hrdinu, který si ví se vším rady, na můj vkus trochu až moc. Ale to mu bez výčitek odpustím. Příběh není jen hlubinnou psychologickou sondou do člověka samého, ale i do společnosti a politických systémů. Je k nevíře kolik myšlenek Wyndham do knihy zahrnul. Kromě kritiky tu máme ale dilemata, která čtenář chtě nechtě řeší s hlavním protagonistou. Ne, že by kniha byla bez chyby, některé úvahy na mě byly až moc dlouhé, takže jsem párkrát u čtení ztratila pozornost, ale vzápětí mě autor probudil pořádnou akcí. Děj plyne stejně jako čas na postapokalyptickém anglickém venkově, Líbí se mi i kontrasty, které nám autor předkládá příroda x člověk. technika x život bez elektřiny, bujná divočina x umírající hospodářská zvířata... Den trifidů můžu jen doporučit, a to i čtenářům, kteří sci-fi neholdují.
Zápisník smrti 7
Tsugumi Ohba
Zase bomba, já jsem napjatá jak kšandy. Líbí se mi práce s barvami, ačkoliv to zní neuvěřitelně, i s černobílými stránkami se dají vykouzlit divy. Ty prázdné černé stránky navozují pocit dramatičnosti a zastupují práci střihu ve filmu. Autorovi se skutečně podařilo převést na listy papíru živé dílo.
Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala
Jiří Sankot
Deník Věrky Kohnové je tak nádherná knížka, ovšem ale také velmi smutná. Janě Poncarové se podařilo beletristickou část vykreslit tak autenticky, že jsem věřila, že mi o svém životě vypráví sama Věrka. Kniha je napsaná velmi srozumitelně, dokonce i naučné části byly zajímavé a dobře se četly. Bohužel zaznamenáno máme v deníku velmi málo, a dodnes ani s jistotou nevíme, jak Věrka vlastně vypadala, což nevíme ani u její rodiny, kromě její maminky. Je zkrátka neuvěřitelné, kolik životů za tak krátkou dobu dokázali nacisti doslova vymazat... Myslím, že Věrčin deník na mě zatím zapůsobil, ze všech knih o holocaustu, nejvíce. Nejsem z Plzně, ale znám ji velmi dobře, navíc jsem měla štěstí zažít komentovanou prohlídku města s panem Sankotem zakončenou autorským čtením paní Poncarové. Byl to opravdu silný zážitek a během čtení jsem se na tuto procházku v myšlenkách vracela. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu četla až po té procházce. Co víc říct? Kniha je velmi emotivní, dojemná, čtenáře zasáhne na těch správných místech, ať už jde o bezstarostné letní prázdniny v Dobřívě, napjatou atmosféru před Mnichovskou dohodou, nebo bezmocnou cestu k transportu. Deník Věrky Kohnové doporučuji na plné čáře a ráda se k němu v budoucnu vrátím.
Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Tohle byla opravdu výzva. Nejsem fanoušek poezie a nejsem znalec undergroundu, ale líbí se mi, a prostředí mániček mi rozhodně cizí není. Bohužel bych si básně vychutnala mnohem víc, kdybych znala Magorův životopis, ale nevadí, i bez něj to jde. Na mě tam bylo trochu moc náboženských motivů, ale ty ostatní básně na mě skutečně zapůsobily. Tolik emocí v tak kratičkých strofách. Dýchla na mě melancholie a smutek. Magor byl očividně velmi citlivá duše, kterou ubíjel nekompromisní režim, a místo toho, aby jeho verše mohly žít a vzlétnout, byly uvězněny v kleci... Nečekala jsem to, ale tato sbírka se mi zažrala pod kůži.
Beladona
Adalyn Grace
Tato knížka mě zaujala na první pohled svou překrásnou ořízkou, líbí se mi, že zdobenou ořízku vídám čím dál častěji.
Beladona je prvotina, a je to na ní znát. Bohužel pozadu nezůstává ani překlad, chybičky se našly, a nebylo jich málo. Děj odsýpal, na můj vkus občas, až moc rychle, aspoň jsme se nikde moc nezdržovali, což by ale někdy nemuselo být na škodu. Celá kniha byla prostoupena velmi příjemnou atmosférou, příjemná byla i délka kapitol. Neseděly mi osobnosti postav, možná až na Percyho, chtělo by to trošku víc psychologie a propracovanější intrikaření. Asi se na povrch dostává zase moje pubertální já, já nevím, co na těch Smrtonoších vidím, ale pokaždé jsem si jeho přítomnost užívala. :D Líbila se mi detektivní linka, i strašidelno. Takže přes všechny chyby jsem knize udělila celé 4 hvězdičky především díky napínavému a dramatickému konci, který mě dostal. I slzička ukápla. Na druhý díl se rozhodně těším.
Dítě s hvězdičkou
Loïc Dauvillier
Velmi srdceryvný příběh, a moc pěkný úvod do problematiky holocaustu pro děti. Rozhodně doporučuji, nejen dětským čtenářům. Kresby byly nádherné, atmosférické. Text výstižný, i když párkrát jsem se ztratila v myšlence, ale to je možná věc překladu. Bylo to lehce rušivé. Líbilo se mi, že příběh ukazoval pravdu, nebyl zbytečně moc uhlazený pro děti. Co vypíchnu - celostránkovou kresbu domku na vesnici v průběhu roku - jak prosté a přesto se v tomto rozčtvrceném obrázku nacházelo tolik pocitů. Opravdu krásné, a samozřejmě kruté jako všechny takové příběhy.
Noční škola 1
Svetlana Chmakova
Tak tohle se mi hodně líbilo, stejně jako u Alisik, moje 15leté emařské já je v extázi. Souhlasím, že by to bylo super jako animák a mrzí mě, že ostatní díly v češtině nevyšly, no, asi je čas na čtení v angličtině. Což je podle mě velmi pozitivní výsledek na fantasy komiks pro teenagery. Asi nemám co vytknout, jednu hvězdičku si nechávám jako zálohu pro ostatní díly. Bylo to napínavé, humorné, ale i trošku strašidelné. Skvělá oddechovka. Doporučuji.
Hal
Aoi Makino
Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. Každá z povídek by si rozhodně zasloužila svou vlastní brožuru, ne-li sérii. Bohužel úvodní povídka byla velmi nepovedená kopírka Death Note, takže jsem zbytek četla velmi obezřetně. Vzhledem k rozsahu na mě povídky působily mnohem zmateněji než běžně, protože se autor snažil na tak kraťoučký úsek vtěsnat tolik děje, tolik pocitů a tak vážná témata. Která byla skutečně nervydrásající a jako čtenář chcete víc. Nejvíc se mi líbily povídky : Duha sedm let poté a Anděl loučení. I přesto, že Hala jsem tak trošku odsoudila, tak měl opravdu výstižný konec, který skutečně oceňuji.
Četby určitě nelituju, ale v tomto případě budu trošku přísnější - moc uspěchané, zmatené, natěsnané. + témata, vykreslené pocity.
Za 3.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Velmi roztomilá pohádka, pobavila jsem se. Trošku mě mrzí, že jsem prošvihla box od Dobrovského. Ráda se k této dětské klasice vrátím. A stejně jako u Heidi mě mrzí, že jsem se do země Oz dostala až na prahu své 30... Ale těším se na návrat v podobě gamebooku.
Karlík a továrna na čokoládu
Roald Dahl
Moje poslední přečtená kniha roku 2023... Bohužel je na škodu, že Burtonův film znám nazpaměť snad i pozadu, samozřejmě je kniha malinko odlišná, menší překvapení na konci (celkem rozdíl od Burtonova filmu). Prostě se tomu nedá co vytknout, Jsem zvědavá na druhý díl.
Láska a přátelství a jiné prózy
Jane Austen
Jane Austen, velikánka anglické literatury a průkopnice feminismu, nám dává nahlédnout do své dětské mysli prostřednictvím kraťoučkých povídek a anekdot, které na mě působí jako takové příběhové fejetony. Kritika společnosti a vztahů je z každé povídky cítit na sto honů. Trefné sarkastické poznámky na nás lítají ze všech stran. Ano, pobavila jsem se. Je úsměvné, že už tehdy, ve svých 13 letech byla tak vnímavá a viděla absurdity tehdejší společnosti. A opět jako jiná díla Navnadilo mě to na další tvorbu Jane Austen.