Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala přehled
Jana Poncarová , Jiří Sankot
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508451/bmid_denik-verky-kohnove-Rlk-508451.jpg
5
200
200
Skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku. Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (61)
Mrazivé, ale zároveň velmi potřebný text – s důležitou výpovědí o době, která se může v různých obměnách opakovat.
Kniha o Věrce a její rodiny je velmi smutná i přesto se četla dobře. Z deníku se dozvídáme jak se za hrůz druhé světové války snažili děti i jejich rodiče o normální život. Toto si v dnešní době málokdo dokáže představit nebo se o tom aspoň zamyslet.
Související novinky (1)
Tajemné dopisy, Zbořené zámky a další knižní novinky (8. týden)
19.02.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 270x |
| ve Čtenářské výzvě | 96x |
| v Doporučených | 23x |
| v Knihotéce | 102x |
| v Chystám se číst | 212x |
| v Chci si koupit | 51x |
| v dalších seznamech | 2x |
Tahle kniha si bohužel zasluhuje plný počet hvězdiček. Nemám moc ráda pojmenování "česká Anna Franková" potírá to tu individualitu děvčat, osud měly podobný nebo možná spíš jen ten konec života, ale jinak byla každá úplně jiná. Co se týče knihy, moc se mi líbila její kompozice, že začínala a končila autorky fikcí a samotný obsah deníku zde byl doslova přepsán. A že v textu byly odkazy na dobové novinové články a vysvětlivky k historickým událostem, hodně to zasadilo děj do kontextu a moc mě to bavilo. Velmi smutný mi přišel na konci ten výčet osob, o kterých Věrka v deníku psala, a že vlastně skoro nikdo válku nepřežil. Líbily se mi příběhy jednotlivých postav, že každý měl ten svůj vlastní život a nikdo nepředpokládal, že jednou je někdo nažene do vlaku odveze pryč, odkud se už nikdo nikdy nevrátí. Zrůdnost toho, že jejich domovy obsadili jiní lidé a že po nich nezůstalo moc památek, že měli být vymazáni z historie. A mezitím čtete, jak je Věrka velmi šikovná a pilná žačka, jak ráda chodí do školy a má spoustu kamarádů, se kterými tráví čas. Velmi kruté, ale jsem ráda, že se deník dochoval, a že ho lidé mohou dnes číst.