Woodhill přehled

Moje první kniha autorky, která mě nalákala prakticky hned, jak jsem viděla, že bude vycházet, přestože na fantasy příliš nejsem, ale tady kombinace několika žánrů a také inspirace Lednicko-Valtickým areálem mě ke knize přivedly a už nepustily.
Kniha byla velmi čtivá, zejména některé pasáže jsem vyloženě hltala a nutně potřebovala vědět, co bude dál.
Hlavní hrdinkou Lexi jsem si velmi oblíbila, rozhodně to v životě neměla jednoduché, před pádem opony ani po něm. Co mě pobavilo bylo vysvětlení jména Lexi, to je super. Velmi jsem si oblíbila i většinu dalších postav, zejména Abigail, Grace, Brodericka, Aarona a Jamese, ale i další.
Příběh hodně oživili chodci, ze kterých šel občas opravdu strach, ale místy mi přišlo, že už je tam toho okolo nich až moc a přála jsem si, aby se příběh opět posunul.
Poslední zhruba třetina knihy už byla velmi akční a kniha se prakticky nedala odložit. A v této části se připravte na velkou emoční smršť a pokud jste plačky jako já, tak si připravte kapesníčky.
V romantické a erotické lince se objevovaly nějaká klišé, ale to mně nijak zvlášť nevadí, ale určitě by se tyto pasáže daly napsat lépe.
Na závěr nesmím zapomenout na nádhernou obálku a úžasnou mapu na predsázce knihy, několikrat jsem se k malé v průběhu čtení vrátila, abych se podívala, kde se právě nacházíme
Za mě teda velmi povedená kniha, která má nějaké mouchy (a já nějaké nezodpovědné otázky, ohledně fungování a "vzniku" tohoto světa), ale určitě to není poslední kniha autorky, do které jsem se pustila.

Hodnocení 4,25*/5*

dnes

Přiznávám, že knihu jsem chtěla číst jen proto, že jsem četla autorčiny předchozí knihy, které mi přirostli k srdci a krom jiného mě nehorázně baví jejich vtip a celkově to, jak dobře se mi čtou. O čem má být Woodhill jsem tedy předem moc nevěděla a ani si to nechtěla zjišťovat.
Hned s prvními stranami jsem dostala přesně ten humor a sarkazmus, který jsem očekávala a pak už to šlo se čtením úplně samo. Sympatická hlavní hrdinka s kupou tajemství, dva střeštění chlapíci, jeden bručoun a úchvatné prostředí mě hodně rychle pohltili do děje.
Ze začátku jsem válčila s pocitem, že o hrdinech nic nevím, nic se nedozvídám a tak nějak se klouže po povrchu jejich charakterů, kdy mají jeden hlavní rys a tím to končí. Naštěstí to netrvá věčně a ve výsledku musím říct, že na mě dost zafungovalo to velmi pomalé dávkování během chvil sledování mrtvých a hádáním, proč se chovají tak zvláštně.
Dále mi úplně nesedli erotické scény. Ne proto, že tam jsou, ale spíš jejich forma, kdy jsou vycucnuta snad všechna románová klišé, takže se mi v hlavě spíš přehrávala komičnost padesáti odstínů, než že by na mě působili nějakým žhavým dojmem.
Co mě ale odstřelilo (v tom nejlepším slova smyslu) je závěr, přesněji poslední třetina knihy. Nejen, že vraždící monstrum byla ta poslední postava, co by mě napadla, ale i to, že autorka zachovala nejistou, postapokalyptickou dobu, a udělala dost krutou ránu pro postavy. To byl pro mě moment, který musím kvitovat, i když ho nesnáším.