Disease komentáře u knih
Dle mého soudu se nejedná až tak o dystopii, ale spíš o postapo. Nicméně ohledně té "nejdůležitosti" si nejsem úplně jistý (pokud samozřejmě nebudeme řešit politiku, jako třeba aktuálně u Eurovize). Slušně napsané, ale znovu si to na rozdíl od McCarthyho Cesty nedám.
Je to v podstatě taková standardní pláštěnkářská rubačka, ale kresba je velmi solidní. Nejzajímavější je ovšem doslov Tomáše Prokůpka.
Daniel Majling trochu zvážněl, alespoň v první polovině a ještě ke všemu se tu rozchází muž se ženou! a ne naopak, no považte! :-) Druhá polovina je už klasika, parkrát jsem vybuchl smíchem. Beru to jako rozjezd trilogie, kde se hlavně seznamujeme s postavami. Na druhé čtení vcelku to bude možná opět na plný počet.
Jako pastiš na tři známé romány fajn a dobové umístění (Svěcení jara, Sarajevo) potěšilo. Ale i tak zajímavé spíše po výtvarné stránce. Nejsa puritán, jako někteří zde, erotika mě nijak nepohoršovala, jen vzhledem ke kresbě nechávala chladným.
Spíš sociální román, kdy detektivní linie není až tak důležitá. Na dobu vzniku dobře vykreslené postavy a prostředí, i když jsou tu takové dobové manýry.
Jako taková oldschool detektivka fajn, jen mi trochu vadilo, že většina postav byla dost defektní, takže jsem měl pocit panoptika. Doufám, že autorka v takovéto sociální bublině nežije.
Takovéhle knihy se psaly (a točily podle nich filmy) naposled v 70s, dnes už jen v komiksech Eda Brubakera nebo Jasona Aarona. Vzhledem k době vzniku je tohle napsané samozřejmě o mnoho obratněji.
Zatím nejlepší Bengtsson, parádně odvyprávěno. Doufám, že tu brzy vyjde i Submarino.
Slabší kousek od McBaina. V podstatě jen suchopárný popis jedné akce. Dost mi to připomínalo ty nudnosti od Scortii a Robinsona.
Po knize jsem sáhl, protože se mi líbil film, ale tentokrát nebyla knižní předloha lepší... Autor nějak tápe v tom, co chce vlastně napsat.
Z novější McBainovy tvorby je tohle jednoznačně nejlepší. Košatý příběh se povedlo parádně udržet a akčnější finále nepůsobí lacině.
Taková delší anekdota, využitá hlavně k poučení čtenáře. Do tramvaje v pohodě.
Určitě to nejlepší z Terence. Poklidné a tajemné tak, že nějaké vysvětlení by to celé rozbilo.
87. revír, jak ho mám rád, několik dějových linii, které ho oživují.
Titulní novela ja klasika, ale i přes zvládnutou psychologii poněkud zestárla. Povídky jsou lepší, i když kvalita je kolísavá, nicméně po psychologické a literární stránce je to na padesátá léta hodně nadpůměrné. Kromě provařených kousků jako Duel nebo Tlačítko zaujal nejvíc Test, to je majstrštyk se vším všudy.
Škoda, že se nepovedlo udržet laťku první části, takhle zbyl jen McEwanův skvělý literární styl, i když tentokrát lehce houellebecqovský.
Slabší kousek, kde se soustředí jen na pátrání. Kromě obligátně zamilovaného Klinga :-) Ke konci místy vtipné.
Zatím nejnapínavější díl. V rámci novější tvorby asi zůstane nejlepší.