Disease komentáře u knih
Judas jsem přestal sledovat nějak po Defenders, takže třeba odchod KK jsem zaregistrovat cca pred půl rokem (chvála FB!), nicméně tahle autobiografie mě bavila hodně. Halford se s tim nesere, to je prostě METAL!
Henry Slesar u nás není příliš známý, já ho kdysi zaregistroval tuším ve výboru Tichá hrůza. Právě proto si ale tuhle bestofku zaslouží.
Nejlepší autobiografie rockového muzikanta, co jsem četl. Lanegan se odhaluje až na dřeň a jako bonus komentáře k 90s hudební scéně.
I na poněkolikáte fajn čtení. Pointa Vraždy Rogera Ackroyda je sice profláknutá, ale to vůbec nevadí. Styl Agathy Christie krásně popisuje poměry ve společnosti, což je plus. Jen holt mi nepřijde tak obratně vtipná jako Dorothy Sayers.
Nepochybně Burnsův opus magnum. Jen je třeba dávat bacha, kdo zrovna konkrétní kapitolu vypráví, což je vzhledem ke kotletové uniformitě občas oříšek.
Ze začátku je to sice jen pár "obyčejných horrorů", ale od Starých mistrů se to rozjede a skoro co kus to perla. Jen mě moc nebavila filosofická Jak podoben bohu. Zato ale všechny filmové byly naprosto parádní.
Ja tam sice tentokrat osobní prožitek, nicméně je to cestopis, čili mi tam chyběl silnější příběh nebo alespoň zajímavé postavy.
Autor se vrátil k původnímu osvědčenému schématu a sérii to rozhodně prospělo,
Britsky britská krimi s výbornou atmosférou a parádně vykreslenými postavami. Díky loskatos za tip, k Robothamovi se určitě vrátím.
Nejlepší povídková sbírka od Murakamiho, navzdory tomu, že působí jako fragmenty, které se mu nevešly do románu (nebo možná právě proto).
Konečně tu vyšla moderní scifi, která není pro děti resp. pro "young adults"!
Navzdory tomu, že to kolem poloviny občas trochu vázlo, je to na plný počet. Paní Russell píše vtipně a finále je tedy grandiozní. Celkově výborný rozbor střetu dvou rozdílných sociokultur, inu kulturní antropoložka...
Parádní oldschool scifi, která trochu trpí příliš konvenční kresbou a poněkud pohádkovým koncem. Jak píše OldaB, trochu to připomíná staré komixy z ábíčka.
No nevím s tou dystopií... Spíš tak nějak lehce (post)apo. Nicméně poněkud rozvláčné a chování postav schématické.
Tentokrát ani ne tak příběhy, spíše pocitovky. Ale Schlink má psychologii zmáknutou, takže parádní.
Pokračování, které rozhodně dává najevo, že komixy o maskovaných mstitelích nemusí být na jedno brdo.
Čekal jsem jen "dalšího Brubakera", o to jsem byl překvapenější. Výborný psychologický vývoj, který má blíž k Přání smrti než třeba k Punisherovi.
Oldies but goldies. Tohle klidně snese srovnání s Wyndhamovýma Kukačkama.
Z Reachera je čím dál větší Mirek Dušín. Doufám že časem v knihovně narazím na staší kousky.