Adam84
komentáře u knih
Svoboda a neklid zvířecího života
Florence Burgat
Kniha Florence Burgat nabízí exkurz do historie filosofického nahlížení animality (předně toho karteziánského a jeho následovníků), představu nového fenomenologického způsobu nahlížení animality a v neposlední řadě pro mne překvapivý a nový pohled na zajímavá témata s tím spojená, např. xenotransplantace, na kterou jsem měl do teď, přiznám se, jen povrchní názor.
To, zda úvahy v knize dokáží aspoň trochu přispět k lepšímu pochopení zvířeckosti, popřípadě k reformě práv zvířat, je na snadně, jen ti čtenáři se budou hledat obtížně, kniha je určena spíš užší, převážně vědecké komunitě.
Lehkost bytí aneb Bytí jako světlo
Frank Wilczek
Netřeba se obávat složitostí, jež laureát Nobelovy ceny Frank Wilczek přirozeně může evokovat. Jeho výklad světa částicové fyziky je velice blízký autorům populárně naučných publikací a tato kniha je tedy dobrým důkazem, že i držitel Nobelovy ceny a uznávaný fyzik dokáže z tak komplikovaného světa promluvit i k neodbornému čtenáři, seznámit ho se složitostmi svého oboru a podnítit ho k přemýšlivosti.
To vše svede autor přesáhnout filosofickým zamyšlením a často i doplnit vtipnou poznámkou.
Jen je potřeba brát v potaz dynamiku vývoje oboru, kterým se autor zabývá a dobu vzniku knihy, takže některé úvahy, zejména ty nad možnostmi jež přinese, v té době teprve budovaný LHC, brát za již vyřešené.
Všichni krásní koně
Cormac McCarthy
V tomto románu poprvé cítím od McCarthyho snahu proniknout k širšímu okruhu čtenářů a to nejen výběrem žánru, ale i stylem, který je zde trochu odlehčen od většího množství všemožných metafor a odkazů, při kterých v dřívějších autorových románech na čtenáře nebyl tolik brán ohled a ten si musel, často obtížně vše spojovat v nějaký těžko uchopitelný celek. Přesto se starý dobrý, zvolna plynoucí, úsporný a pro mne stále zábavný Cormac McCarthy nezapře.
Knihu bych tedy doporučil číst hned po Cestě (s kterou nejspíš většina čtenářů začne), jako takový druhý pomyslný schodek pro všechny, jež podlehli McCarthyho kouzlu a chtějí přečíst víc.
Vzpomínka na světlo
Robert Jordan (p)
Slovo monumentální se mi rázem jeví jako málo výstižné k jednoduchému popisu toho co jsem právě přečetl.
Sanderson ve finálním díle zdá se vytáhl své největší zbraně. Poslední díl z pera Jordanova nástupce je tedy nebývale promyšlený, se schopností detailně dotáhnout všechny dějové resty do konce a s uměním přednést čtenáři nejen epický popis bitevní vřavy, ale i mnoho zajímavých příběhových překvapení.
A tak přesto, že mi v této sérii nejvíce chyběl právě Jordanův styl, kterým by se celá sága uzavřela (pár dílů jsem si na něj zvykal, ale nakonec jsem si ho oblíbil), nezbyde mi než smeknout i před Sandersonem a zároveň poděkovat oběma autorům za výjimečný zážitek a za to pravé epické fantasy, jaké pod jejich rukama vzniklo a za "chvilky", které jsem s jejich tlustopisy poslední rok střídavě trávil.
Kouzelné dobrodružství
Henri-Alban Fournier
Kouzelná dobrodružství, která Velký Meaulnes zažívá jsou v pravdě snová, tajemná, plná toužebného očekávání a autor je dlouho halí mlhou, než odhalí onu tíživou realitu, která má bohužel i své tragické důsledky. A s tím se dospívání, jako hlavní rovina knihy, přeci pojí náramně dobře. I proto se stala kniha úspěšnou, protože jen těžko se najde čtenář, který by po čas dospívání nebyl tak trochu Velký Meaulnes, snový a ušlechtilý idealista s touhou po dobrodružství.
Smysl lidské existence
Edward O. Wilson
Krátké úvahy, které jsou bohužel podané způsobem pro mne moc "skákavým", od jedné k druhé někdy až prekotně.
Z knihy se tedy čtenář víc než cokoliv jiného, dozví hlavně něco o samotném autorovi, o tom čím se jako vědec zabýval, jak jeho práce ovlivnila jeho názory na svět, ale i o tom, čím se stal kontroverzním.
Částice na konci vesmíru
Sean M. Carroll
"Nedíváš se: vlny. Díváš se: částice"
To je kvantová mechanika v kostce.
Jednoduché, výstižné, stejně jako spousty informací v této knize, které vedou k tomu, seznámit se s funkcí a s účelem velkého hadronového urychlovače částic LHC a k zjištění proč a za jakých okolností tento projekt vlastně vznikl.
Nutno dodat, že autorovi se popularizátorství odepřít nedá, téměř každou kapitolu se snaží zahájit nějakým vtipným přirovnáním, což na první dobrou spousty čtenářů zaujme, protože (slovy autora) z nějakého důvodu začnou mít lidé enormní zájem i o zdánlivě nesrozumitelné vědecké otázky, když se jim podají zábavnou formou.
Požár v Elysiu
Alastair Reynolds
Série Odhalený vesmír patří k tomu nejlepšímu co jsem v žánru četl, dokonce se mi před mnoha lety stala svým způsobem iniciační do sci-fi literatury a bylo by tedy skvělé se do Reynoldsova světa zase po dlouhé době vrátit... no a kupodivu nebylo.
Problémů bych našel víc, od předvídatelnosti po mnou nepochopené (podivné) motivy záporáků, ale ten hlavní asi byl, že mi kniha přišla jen jako takový tuctový záznam policejní procedurální práce, za využití jen velmi malého fragmentu světa Odhaleného vesmíru, bez nějakých nových, originálních a uspokojivých technologických nápadů, jakými Alastair Reynolds v sérii dřív dokázal udivovat.
Nechci působit jen jako kverulant, ale plusy se mi hledají jen opravdu těžko, takže v mém hodnocení se kladně odráží v podstatě jen nostalgický pocit jaký jsem zažíval při návratu do světa Odhaleného vesmíru.
Co je život? Duch a hmota k mému životu
Erwin Schrödinger
Autor se v první části snaží své bohaté znalosti z kvantové mechaniky přenést do biologie, tedy vědeckého oboru, kterému se věnoval spíš jen zájmově, s tímto a s ohledem na dobu, v níž byla kniha psána, nedá se mu upřít nebývalý vhled do tehdy ještě neprobádané problematiky struktury DNA. Spousty jeho myšlenek je sice třeba modifikovat, ale stále jich zůstává mnoho, které platí dodnes, jen působí poněkud zjednodušeně.
Co se týče filosofické části, aplikuje Schrödinger kvantovou mechaniku na obecnější představy o podstatě života a na způsob lidského chování. I v této oblasti zřejmě nabyly jeho myšlenky velkého vlivu, jen dnes čtenář spíše docení samotný způsob jejich výstavby, než jejich závěry.
Knihu bych tedy doporučil všem, kteří neznají Erwina Schrödingera pouze jako člověka, který s oblibou používá při pokusech kočky.
Takový čtenář věřím, docení především to, jak autor dokázal už ve čtyřicátých letech minulého století popsat složité téma i pro laika srozumitelně, přístupně a zábavně.
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
Netradiční western, historické svědectví či prostě jen román o genocidě, který využívá širokou škálu mýtů a symbolů z kultur
spojených s kolonizací multietnického prostředí Divokého západu, v němž žádná z postav není nositel pozitivních hodnot a ve kterém lze jen těžko hledat nějaké mravní ponaučení či etické východisko... no není divu, že se tahle kniha zprvu v Americe neuchytila.
Ale spíš než cokoli jiného, je pro mne Krvavý poledník román, který připomíná víc literární hru, na níž čtenáře nejvíce baví spojování všemožných narážek, parafrází a odkazů na Bibli, Shakespeara a mnoho jiných, doplněno McCarthyho uměním příběh místy okořenit hořkou satirou či černým humorem. Tahle hra nabádá čtenáře poskládat nějaký ten správný celek, jenže to je v tomto autorově mišmaši opravdu těžký úkol, takže nezbyde, než přijmout buďto jeden a to jen čtenářův vlastní, na druhého nepřenositelný celek, který si uchová jen pro sebe a nebo dílo jednoduše uzná za celku nedosažitelným... za mne může být obojí správně.
Věže půlnoci
Robert Jordan (p)
Tož to byl fičák... Dynamika vyprávění, kterou Sanderson v předchozím díle nastavil, zde ještě zrychlí, což není s podivem, protože uzavřít kupu Jordanových dějových linek, tak aby to mělo pro velké finále nějaké smysluplné důsledky, není snadný úkol. Takže k evoluci spousty postav je Sanderson nucen přistupovat skoro až překotně a přijdou také momenty, které bych spíše čekal od hrdinů nějaké akční dobrodružné literatury, než to na co jsem si u Jordana zvykl. Ale ať si, tyhle drobné neduhy, beru spíše jako nutnost, které se autor pro úspěšné dopsání série podřídil a ve výsledku musím uznat, že svěžest, kterou do svých dílů Sanderson vnáší, byla stejně více méně toužebně očekávána a ukazuje se, že je závěru ságy víc než prospěšná... a baví.
Životní názory kocoura Moura
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Mour je bezpochyby kočka, která pobaví, ale není to zadarmo, příběh je vystavěn s četnými změnami perspektivy a proto nemusí každému připadat jako zcela nekomplikovaný. Čtenáři pak připadne nelehký úkol, poskládat si jednotlivé fragmenty příběhu jako mozaiku a podaří-li se, nabídne kniha úsměvnou satiru na politicko-společenské dění té doby a potěší nejen milovníky koček.
O tom, že román svou dobu dalece předběhl není pochyb a tak nám tedy nezbyde, než jeho kvality plně docenit až dnes, 19. století na tak odvážnou strukturu prostě nebylo připraveno.
Sedm krátkých přednášek z fyziky
Carlo Rovelli
Lahodné jednohubky, které se s příjemnou chutí a bez dlouhého přežvykování rozplynou v ústech a zanechají neodolatelnou touhu zakusit další sousta z oboru fyzika a kosmologie, jež se dnes pro laického čtenáře nejlépe připravují snad jen v italské kuchyni Carla Rovelliho.
Pascalovské meditace
Pierre Bourdieu
Je tomu už nějaký ten pátek, co mi naposledy kniha od Bourdieua prošla rukama. "Ale číst Bourdieua je jako jízda na kole, to se přece nezapomíná", jsem si pomyslel... no není tomu úplně tak , s takovou bych se na tom kole do provozu raději nepouštěl.
A protože jsem již delší dobu nějaký ten obtížnější sociologický/filozofický text nečetl, byl jsem nucen pro mnohý odborný termín sáhnout hodně hluboko do paměti a to trochu "bolelo" .
Ve výsledku tedy byla tahle kniha pro mne kritikou hned dvojí. Kritikou rozumu scholastického, kterou Bourdieu zvládl s intelektuálním odstupem sociologa/filozofa sobě vlastním, a kritikou rozumu mého, který jsem já sám, ze svého scholé, byl nucen uznat za podmíněný spíše nedostatkem odbornosti, než přehnaným intelektualismem.
Jiné mysli: O původu inteligence chobotnic
Peter Godfrey-Smith
Autor knihy naláká na zajímavý nápad: Svou filozofii vzniku vědomí a subjektivní zkušenosti "našroubovat" na to co ví o hlavonožcích. Takže jako první co mne přesvědčilo koupit knihu, byla má chuť na nějaký ten zajímavý nápad. Nenastavil jsem si žádná větší očekávání. Čtenáři bych to ale doporučil, usnadní mu to hodnocení.
Touží-li se čtenář dozvědět "jen" něco nového o chobotnicích a při té příležitosti počíst zajímavý filozofický pohled na evoluční vznik vědomí, bude spokojen.
Doufá-li ale v pomyslnou fúzi těchto témat, která povede k nějaké všeobjímající myšlence, bude trochu zklamaný, autorovi se totiž často nepodaří ani plynule přejít mezi tématy.
Já jsem se nakonec rozhodl být shovívavý, zařadil se do první kategorie, vzal v potaz to, že kniha patří k populárně naučným a přivřel oči i nad spekulacemi typu hypotézy barevného tlachání.
Suttree
Cormac McCarthy
McCarthyho velké dílo, které po přečtení vnímám, jako podmanivou cestu skrz ponuré prostředí Knoxvillské čtvrti odpadlíků, za snahou poznat hloubku Suttreeho charakteru.
Autorovi metafory a básnická přirovnáni, jeho drsný, ale poetický styl, to vše se mi již z jeho předchozích knih pevně vrylo pod kůži a to vše je i v tomto jeho románu přítomné a spolu se skvěle vystavěnými dialogy a drsným smyslem pro humor tvoří zážitek, který jen tak z hlavy nedostanu.
Chápu, že Suttree není kniha pro každého (i mnozí autorovi věrní fanoušci s ní mají pro její městské prostředí problém), McCarthyho styl musí člověku v mnoha ohledech prostě "sednout". Pro někoho může být problém už jen se začíst, ale bude-li čtenář trochu trpělivý a přístupný, zvykne si a pak se jen těžko odtrhne.
Bouře přichází
Robert Jordan (p)
Víc než těžký úkol pro v té době asi ještě málo známého B. Sandersona, převzít otěže této kolosální ságy a dotáhnout ji do konce. O to příjemnější je pro mne zjištění, že ony pomyslné otěže zřejmě uchopil ten správný člověk.
Ovšem o nějakém napodobovaní Jordanova stylu nemůže být řeč. Sanderson je v mnohém úspornější, což vychází i z nutnosti některé věci urychlit.
Tak třeba mnohobarevně popisovaný svět, který byl Jordanovi vlastní, se teď dost zjednodušil, a i když byl kvůli tomu nějaký ten díl trochu zbytečně zdlouhavý, chybí mi to kupodivu nejvíce.
Charaktery některých postav mi teď také přijdou trochu jednodušší (to má ovšem i své plusy).
Jako největší Sandersonův přínos vidím v jeho práci s napětím při výstavbě děje, sice se některé zvraty zdají možná až příliš uspěchané, ve výsledku je považuji za prospěšné, protože čtenář díky tomu jednoduše nabyde dojem, že celá už tak dlouhá sága spěje do nějakého uspokojivého konce.
Sečteno podtrženo, bouře v podobě Brendona Sandersona opravdu přišla a není to na škodu, Kolo času se dostalo do dobrých rukou.
Vlkochodci
Samuel Sattin
Kouzelné keltské dobrodružství je zde převedeno do komiksové formy a nabízí étericko-epické fantasy vyprávění, které je sice prvoplánově určeno dětem, ale dle mého vhodné pro všechny bez omezení věku.
Filmová předloha dá přeci jen o něco více vyniknout atmosféře podmanivých animací, ale s trochou fantazie i tohle zpracování za předlohou o mnoho nezaostává.
Červený a černý
Stendhal (p)
Tato Stendhalova tvorba u mne nebyla zrovna trefou do červeno-černého.
Autorovi se přitom nedá odepřít důkladnost a um s jakou vylíčil psychologii jednotlivých postav, jen uvažuji, jestli by to nešlo i bez sáhodlouhých popisů jejich vnitřních pohnutek... možná ne, snad to patří k době v níž je román psán, snad na to jen špatně nahlížím...
Také mi přišlo, že román nepřekročí hranice doby svého vzniku, až na
některé záporné vlastnosti hlavních postav, jež lze přenést i do současnosti (což není s podivem, že se za tu dobu lidé v tomhle příliš nezměnili)
Kniha tedy sedne spíše čtenáři, který se více než já zajímá o povahu revoluční Francie devatenáctého století (o níž Stendhal nepochybně podává kvalitní svědectví), než o klasickou literaturu samotnou.
Konspirační teorie
Quassim Cassam
Ve zkratce bych knihu popsal jako čtenářsky vstřícnou brožuru pro začínající bojovníky v boji proti konspiračním teoriím.
Autor má zdravý etický pohled a je schopen ho v knize stručně a uspořádaně prezentovat, jen kvůli malému počtu stránek a popularizačnímu charakteru knihy je nucen zúžit perspektivu pouze na politickou propagandu jako hlavní jádro problému konspiračních teorií, což hloubavý čtenář jistě shledá nedostatečným... co naplat, pro něj kniha určena není.
S tímto bych knihu doporučil jako vstup do problematiky a nebo klidně jako vhodnou pro účely základních či středních škol... a vlastně proč ne, vždyť i sám autor klade v závěru důraz na vzdělání, jako základ v boji proti konspiračním teoriím.