Adam84 komentáře u knih

Víc než těžký úkol pro v té době asi ještě málo známého B. Sandersona, převzít otěže této kolosální ságy a dotáhnout ji do konce. O to příjemnější je pro mne zjištění, že ony pomyslné otěže zřejmě uchopil ten správný člověk.

Ovšem o nějakém napodobovaní Jordanova stylu nemůže být řeč. Sanderson je v mnohém úspornější, což vychází i z nutnosti některé věci urychlit.
Tak třeba mnohobarevně popisovaný svět, který byl Jordanovi vlastní, se teď dost zjednodušil, a i když byl kvůli tomu nějaký ten díl trochu zbytečně zdlouhavý, chybí mi to kupodivu nejvíce.
Charaktery některých postav mi teď také přijdou trochu jednodušší (to má ovšem i své plusy).
Jako největší Sandersonův přínos vidím v jeho práci s napětím při výstavbě děje, sice se některé zvraty zdají možná až příliš uspěchané, ve výsledku je považuji za prospěšné, protože čtenář díky tomu jednoduše nabyde dojem, že celá už tak dlouhá sága spěje do nějakého uspokojivého konce.

Sečteno podtrženo, bouře v podobě Brendona Sandersona opravdu přišla a není to na škodu, Kolo času se dostalo do dobrých rukou.

3 27.02.2024

Kouzelné keltské dobrodružství je zde převedeno do komiksové formy a nabízí étericko-epické fantasy vyprávění, které je sice prvoplánově určeno dětem, ale dle mého vhodné pro všechny bez omezení věku.

Filmová předloha dá přeci jen o něco více vyniknout atmosféře podmanivých animací, ale s trochou fantazie i tohle zpracování za předlohou o mnoho nezaostává.

3 17.02.2024

Tato Stendhalova tvorba u mne nebyla zrovna trefou do červeno-černého.

Autorovi se přitom nedá odepřít důkladnost a um s jakou vylíčil psychologii jednotlivých postav, jen uvažuji, jestli by to nešlo i bez sáhodlouhých popisů jejich vnitřních pohnutek... možná ne, snad to patří k době v níž je román psán, snad na to jen špatně nahlížím...

Také mi přišlo, že román nepřekročí hranice doby svého vzniku, až na
některé záporné vlastnosti hlavních postav, jež lze přenést i do současnosti (což není s podivem, že se za tu dobu lidé v tomhle příliš nezměnili)

Kniha tedy sedne spíše čtenáři, který se více než já zajímá o povahu revoluční Francie devatenáctého století (o níž Stendhal nepochybně podává kvalitní svědectví), než o klasickou literaturu samotnou.

4 17.02.2024

Ve zkratce bych knihu popsal jako čtenářsky vstřícnou brožuru pro začínající bojovníky v boji proti konspiračním teoriím.

Autor má zdravý etický pohled a je schopen ho v knize stručně a uspořádaně prezentovat, jen kvůli malému počtu stránek a popularizačnímu charakteru knihy je nucen zúžit perspektivu pouze na politickou propagandu jako hlavní jádro problému konspiračních teorií, což hloubavý čtenář jistě shledá nedostatečným... co naplat, pro něj kniha určena není.

S tímto bych knihu doporučil jako vstup do problematiky a nebo klidně jako vhodnou pro účely základních či středních škol... a vlastně proč ne, vždyť i sám autor klade v závěru důraz na vzdělání, jako základ v boji proti konspiračním teoriím.

1 10.02.2024

Tři vlákna Gödel, Escher, Bach spletena v gordický uzel, jehož přeseknutí přečtením této knihy, není vůbec tak jednoduché, jak by se dle rčení zdálo. A to i navzdory autorově velice trpělivému vypravěčskému stylu, který si ovšem žádá neméně trpělivého a pečlivého čtenáře, jež se nezdráhá při čtení občas vrátit zpět. Takový čtenář je pak vybízen neustálým "zkuste si to" na aktivní spolupráci při logických pokusech a větami typu: "Z předchozího dialogu čtenář jistě ví...“ či "Čtenáři jistě neuniklo..." mu autor dává neustále najevo, že ho nebude ani trochu podceňovat.

Kniha se důkladně noří do opravdu široké palety různých, zdánlivě nesourodých témat, z nichž přiznám se některým nebylo v mých silách plně porozumět. To mi ve výsledku nepřijde až tak důležité. Mnohem důležitější mi přijde skutečnost, že se kniha stala nebývale podnětnou pro mé úvahy o vědomí, svobodné vůli, inteligenci a mnohému podobnému z témat, na jejichž finální odpovědi ani dnes (po více než 40 letech od jejího prvního vydání) ještě zdaleka neuzrál čas.

GEB je tedy dobré chápat "jen" jako další velice důležitou, s pečlivostí napsanou a v mých očích významnou vrstvu skládačky, jež jednou snad povede k porozumění oněm základům, které tvoří to, čemu říkáme "já" .

4 08.02.2024

"Falešný akolyta či antiseptický zločinec, pozorovatel příšerností, ghúl na půl úvazku". Tím vším se dá s trochou fantazie bezesporu Lester Ballard (hlavní postava románu) popsat... a nebo k popisu postačí i pouhé "Dítě boží"?

Ústředním tématem McCarthyho románů (které jsem zatím měl tu čest číst) je cesta a i tentokrát tomu není jinak, jen jde o cestu za hranice lidství, cestu až do nejtemnějších hlubin jeho zvířecké pudovosti a cestu, kterou jsem jako čtenář společně s Lesterem podnikl s neuvěřitelnou lehkostí.

McCarthymu se s nevelkým počtem stránek podařilo vytvořit obrazotvorný román s napětím a opravdu hutnou atmosférou amerického jihu, čemuž napomáhá i fakt, že je vystavěn na reálných událostech.

5 26.01.2024

Jestli se předchozí díl dá považovat za ten vůbec nejslabší v sérii, pak Nůž snů může směle kandidovat na jeden z těch nejpovedenějších.

Už trochu otravně strnulé dějové linky Mata, Perrina či Elain se rozhýbou nebývalým způsobem a jsou tahouny celého dílu. Na Egwain a Randa sice logicky nezbyde už tolik prostoru, ale i v jejich dějových linkách se dějí zásadní věci. A pikantním kořením celého dílu budiž tolik vytoužené velké bitvy s magickými souboji.

U jedenáctého dílu je patrný Jordanův záměr pootočit kolo času co nejblíže velkému finále a nezbyde než se jen domnívat, jak by vše dopadlo, kdyby měl tu možnost svou monumentální sérii dokončit. Jenže Světlo tomu chtělo jinak a otěže převezme Brandon Sanderson. O správnosti této volby se hned dalším dílem samozřejmě rád přesvědčím.

4 25.01.2024

Antiutopický román působící jako varovný prst poplatný nejen době svého vzniku... o tom tady v komentářích bylo napsáno již mnoho.
A tak přidám jen doporučení ke koupi do jakékoli domácí knihovny, v níž bude tato kniha nepochybně ozdobou. Její čtení je totiž doslova jednonádechovou radostí, k čemuž nemálo přispělo obnovené vydání ilustrátora Hanse Ticha, které nejen v roce 1987 bylo vybráno mezi nejkrásnější knihy, ale i dnes jde o jednu z nejhezčích knih jakou nakladatelství Rybka Publishers ve své ilustrované edici vydalo.

11 16.01.2024

Tarantinova biografie, která svou komiksovou formou tvořenou spousty různými kreslířskými technikami neurazí, vždyť ono se právě takové zpracování k jeho tvorbě docela dobře hodí.

U knihy si ale přijdou na své, jen opravdoví fanoušci filmů Quentina Tarantina, kteří jsou s jeho tvorbou již blíže seznámeni. Ti se dozví o oblíbeném režisérovi a jeho práci, inspiraci, vztazích s herci či producenty dost (snad více než bych čekal ze zvolené formy), ale je dobré mít na paměti, že na nějaký plnohodnotný životopis v komiksu samozřejmě nemůže být prostor.

1 15.01.2024

Knihu bych si dovolil rozdělit na tři části:

První třetina knihy řeší tzv. "velký humbuk" kolem umělé inteligence s hlavním narativem konkurence, který je příznačný spíše pro sci-fi scénáře. Autor sice rozebere podobné scénáře, ale upozorňuje na menší naléhavost jejich řešení.

V druhé třetině se věnuje fungování a popisu umělé inteligence, kterou již používáme teď a nabízí čtenáři celou řadu naléhavých otázek, nad kterými je třeba se zamyslet v nejbližší době.

A v poslední třetině představuje nesčetné příklady toho jaké organizace a jak se s etickými výzvami spojenými s UI snaží vypořádat, sám nabídne svůj vlastní pohled na jejich řešení a neopomene upozornit i na environmentální dopady UI.

Kniha tedy čtivou, přístupnou a vyčerpávající formou předkládá informace o zajímavých oblastech umělé inteligence spojených s etickými problémy současnosti, ale i budoucnosti.
A je z ní patrné, že řešení problémů spojených s UI je víc než nejisté a rozhodující bude jen smysluplná diskuze mezi odborníky, vývojáři, politiky, ale také koncovými uživateli.

1 12.01.2024

Autor na mne působí jako trochu excentrický vědec (z několika životních historek uvedených v knize soudě), který dokáže obhajovat vědeckou metodu vtipným a neotřelým způsobem.
Výkladem klasické kvantové mechaniky nijak zvlášť nevyniká nad jiné popularizátory vědy, takže nejzajímavější části knihy jsou ty, kde vysvětluje nové poznatky ze svého vlastního výzkumu.
A navzdory pokusu (s nadsázkou) házet na filozofy zkažená vejce, si sám sem tam dokáže i šikovně zafilozofovat.

4 10.01.2024

Intenzivní putování dvou sourozenců s jednoduchým záměrem - najít a jednoduchou potřebou - přežít. Alegorie zla je cítit téměř z každé z epizodních postav, a to hned v několika úrovních intenzity od samozvaných soudců, až po tři posly smrti. Spolu s předsudky a překroucenými fragmenty víry těchto postav je cesta jihem spojených státu přelomu 19. a 20. století více než obtížná.
Celý tento McCarthyho svět na mne působí jako nekončící soupeření o dominanci s dvěma postavami, které na tento svět zcela rezignovali a kde rozum nemá šanci.
Vnější tma je v neposlední řadě plná stručných a zdařilých alegorií, které z hlavy jen tak nedostanu.

9 06.01.2024

Desátý díl série, je považovaný za nejméně oblíbený... Z mého pohledu nutno dodat, že po právu.

V tomto díle se dostane na všechny dějové linky, se spoustou vedlejších zápletek a s tím problémem, že žádná nevykáže skutečně žádný posun. To vše s klasicky jordanovsky zdlouhavými popisky, na které jsem si už i zvykl, jenže zde se vše (bohužel) obejde bez odměny v podání již tradičně, bravurně zvládnutého grand finále.

Abych jen nehanil, Křižovatku soumraku lze brát, jako velkou rekapitulaci všech hlavních i vedlejší charakterů a může tak sloužit i jako připomenutí jejich záměrů, či samotné důležitosti jednotlivých postav v celé sérii. Navíc se čtenáři nabízí možnost, přečíst si o svých oblíbených postavách něco, při čem jim nutně nemusí hrozit větší nebezpečí a vše brát jako oddychovou variaci na dřívější dobrodružství.

Koneckonců, závěrečný cliffhanger slibuje do příštího dílu zase nějaké ty napínavější chvilky, takže je opět na co se těšit.

3 04.01.2024

Hráč za knihami Dostojevského, které jsem měl zatím tu čest číst, bohužel trochu zaostává a dle mého nedosahuje jejich úrovně.
Pro co by si nejspíš ale tato kniha zasloužila přívlastek geniální, jsou okolnosti za kterých vznikla. Dostojevskij ji (údajně ve finanční tísni) doslova nadiktoval za pouhých 26 dnů a to jen s občasným přihlížením ke svým poznámkám. Což je skutečnost, která sice Hráče staví do pozice, kdy bych mu i odpustil jistou "nevybroušenost", ale v mém hodnocení se na ni nakonec neohlížím.

4 19.12.2023

Obdivuji s jakou grácií a chutí se Dawkins neustále pouští do křížku s takzvanými "popírači pravdy". Já bych na to prostě neměl trpělivost, neustále vysvětlovat zjevné. Proto mi k dokonalosti této knihy chybí pouze to, aby se dala po kreacionistech házet, načež by se po odrazu (bez toho, aby jim jakkoliv fyziky ublížila) vždy otevřela na začátku kapitoly, které by se můj spor týkal a já bych jen dodal: Čti, lépe už to vysvětlit nelze!

Dawkins navíc nejen, že dokáže evoluční problematiku podat jednoduše a přístupně, ale je schopný i v krátkých tematických odbočkách, či v poznámkách pod čarou, přidat trochu toho Britského humoru.

Faktem zůstává, že přezdívce "Darwinův rotvajler", v této knize (zřejmě více než v kterékoliv jiné) dostojí beze zbytku.

4 15.12.2023

Dopamin je už delší dobu velké téma a informací o něm není zrovna málo, ale je těžké si z nich poskládat nějakou tu kompletní znalost, takže si tahle chemická látka knihu zasloužila.
Jsem tedy rád, že si autoři dali tu práci a napsali knihu, kde brali ohled na neodborného čtenáře a vše dosti zjednodušili, informacím to na kvalitě nijak neubírá, nicméně je dobré to mít na paměti. Stejně jako spekulativní části, na které autoři na začátku sami upozorňují.
Čtenář by si tak měl z knihy odnést nejen lepší znalost funkce dopaminu, ale i ohled na tento fakt. Mozek a jeho funkce jsou nepochybně ohromně komplexní a bylo by složité vše dopodrobna popsat.

5 10.12.2023

McCarthyho osobitý styl vyprávění jakoby zmateně situovaného v čase (který může být pro mnohé obtížný), mi ve Strážci sadu docela sedl a to i s jeho trochu neobvyklým, metaforickým slovníkem.

Nejvíce problematické bylo pro mě neznámé prostředí Appalačského jihu se svou zaostalou kulturou. S tím mi hodně pomohl výborný doslov Aleny Dvořákové.

Zatím jsem četl od autora jen Cestu, která mi přijde této autorově prvotině docela blízká, takže musím říct, že tato kniha má očekávání splnila.

6 06.12.2023

V devátém díle se odehraje celá řada více či méně povedených klíčových událostí.
Tou méně zdařilou je dle mého bizarní vztah Randa a jeho tří žen, který se v tomto díle trochu na sílu značně posunul a snad i z velké části vyřešil.
Naopak velice zábavná je Matova dějová linka, v níž konečně dojde na setkání s jeho nastávající, Dcerou devíti měsíců.
Již tradičně famózní je Jordanovo finále, které je v tomto díle doslova výbušné a skvěle popsané očima mnoha jeho významných účastníků.
Kolo čau se tedy pootočilo opět zábavným způsobem a nezbyde než doufat, že si v následujících dílech své tempo otáčení zachová.

2 04.12.2023

Autor to myslel dobře, když pro zjednodušení odstranil složité matematické postupy, které teorie her jistě provází, ale bohužel zůstalo jen u toho zjednodušení a už nic jiného nepřidal a tím nechal všechnu práci na čtenáři. Laik tedy musí mít s touto knihou velkou trpělivost a tu jsem bohužel toho času postrádal.

Otázkou zůstává: Lze vůbec teorie her zpracovat jednoduše, srozumitelně a laikovi přístupně zároveň? Jestli ano, tak autorovi této knihy se to nepodařilo.

24.11.2023

Název knihy by klidně mohl začínat slovy: Příběh o...
Autoři zde totiž popisují velmi poutavým způsobem příběh o přístupu vědy, k otázce vzniku života, příběh o vědcích a jejich mnohdy strastiplných životních cestách a v neposlední řadě také příběh o hledání objektivní pravdy.
Dvojice autorů píše také příběh, který zatím nemá konce, ale píše ho tak dobře, že jsem s chutí "hltal" i poznámky pod čarou.

4 23.11.2023