Adam84 komentáře u knih

Dostojevského otřes z bestiální vraždy, spáchané teroristickou skupinou nesoucí název Pomsta lidu, je zde patrná. Takže prohlášení některých hrdinů v románu, spolu s jejich pochybnými a dosti krutými praktikami, jsou založeny na historickém faktu. A tak lze z tohoto Dostojevského románu vyčíst - více než cokoliv jiného - právě kritiku tehdejších teroristických metod radikálních socialistických skupin a jejich politického cítění.

Když je tomu tak, pak otázkou zůstává, proč toto dílo nezemřelo s jeho dobou a její problematikou a proč jej číst i dnes?

Na tuto otázku mi odpověděla, v románu patrná Dostojevského geniální schopnost obohacovat čtenářovu představu o lidském nitru, svou nadčasovou psychologickou analýzou, která dle mého, dokáže dnes oslovit i běžného čtenáře, jež zrovna neprahne touhou po hluboké, historické sondě do duše ruského národa.

8 19.11.2023

Dlouho jsem návrat k sérii odkládal a to i proto, že už od prvního dílu trochu bojuji s přesvědčením, že Mýtus není zrovna "můj šálek čaje". Jenže na nějakou tu úsměvnou oddychovku, se v mém případě chuť dřív nebo později stejně dostaví, takže co s tím?
Nakonec pomohlo vzdát se srovnávání s Pratchettem (které se mi v této sérii neustále nabízí a které je v Asprinově případě zbytečné a až příliš přísné), no a pak už je snadnější přijmout tuhle fantasy taškařici takovou jaká je, úsměvná, jednoduchá, zdlouhavých pasáží prostá a tedy jako jednonádechové odpočinkové čtivo naprosto vyhovující.

2 08.11.2023

Kratší díl série, který mne potěšil nejen svou délkou a tedy i absencí zdlouhavého rozjezdu, ale také již konečně vyřešeným problémem s počasím. A nejen tím, čím dál zajímavější, je sledovat Randův charakterový vývoj, který v tomto díle působí jako despotický vůdce, jenž stále více projevuje známky šílenství, z čehož pramení i více jeho neopatrných chyb, které mají často tragické následky. Takže musím přiznat, že do dalších dílů jsem nejvíce zvědav, především na jeho další vývoj.

Postava Mata a tradiční monumentální finále mi v tomto díle naopak chyběli nejvíce. Ale jestli to chápu dobře, tak konec zde plní spíše úlohu dobré startovní pozice pro díl další, takže je alespoň na co se těšit.

2 07.11.2023

Autor si dal za cíl, napsat malý kosmologický informátor, kterým vlastně říká:
"Tak tohle už víme o vzniku, vývoji a budoucím osudu vesmíru a teď vám to v třiceti krátkých kapitolách popíšu stručně a srozumitelně."
A proč ne, vždyť důkazem vysokého vzdělání je nepochybně schopnost mluvit o největších věcech tím nejjednodušším způsobem.

Pro hloubavější povahy bude kniha možná až moc stručná, ale útěchou jim může být, že ke každé z kapitol se dá dohledat literatura, která se danému tématu věnuje podrobněji.

Jako přehled současných kosmologických znalostí, formou populárně-naučnou, tahle kniha účel plní.

5 31.10.2023

Kniha ukazuje, jaký je problém vůbec nastavit jakýkoliv neměnný přístup k etice pravdy a jak je těžké ji definovat, protože pojem pravdy je neobyčejně komplexní a pojí se s ním příliš mnoho dalších pojmů.

Po přečtení ovšem nikdo nemusí propadat skepsi, že by snad pravda byla něco neuchopitelného. Autor se i snaží vysvětlit, že člověk nemusí nutně absolvovat kurz symbolické logiky, aby chápal co je to pravda, a pokouší se poukázat na to, proč je důležité pojem pravdy podrobit výzkumu.

Vše je analyzováno v kontextu aktuálních politických změn a na příkladu nových variant populismu (ten je také příliš komplexní na to, aby byl v této knize dokonale popsán), které se v nedávné době v politice objevují.

I když v knize padnou opravdu alarmující příklady toho, jak je i na těch nejvyšších politických postech pravda překrucována, jsem si (stejně jako autor) jistý, že nic a nikdo, dokonce ani žádná politická moc nemůže význam pravdy umenšit.

1 27.10.2023

Terry Pratchett byl člověk zdá se poklidného a úspěšného života s pachutí hořkého konce nepříjemné choroby, ale nijak kontroverzního, takže jeho životopis bych doporučil spíš jen opravdovým fanouškům.

Popravdě nevím jak uchopit hodnocení této knihy, životopisy skoro vůbec nečtu a tak nemám srovnání a na hodnocení obsahu knihy, tedy samotného života, nejsem v patřičném postavení, pak nezbyde než pouhý pocit ze čtení a ten se tedy v mém hodnocení odráží nejvíce.

4 25.10.2023

Další díl za mnou a problém s globálním oteplováním stále nevyřešen, i když musím přiznat, že se kolem tak zdánlivě triviálního vedlejšího úkolů (který zaměstnává mnohé hlavní hrdiny už druhý díl) momentálně odehrávají ty zajímavější části této knihy.

Co mne ovšem potěšilo nejvíce, je osvobození Moghedien, které slibuje - snad do dalších dílů - zásah do života hlavních postav vpravdě krutým způsobem.

Koruna z mečů je tedy z mého pohledu, jen dokončením událostí z Pána chaosu, přesto se čte snadno, stránky ubývají velmi rychle, Jordan si stále zachovává svůj styl fantasy a to jen tak bavit nepřestane.

3 18.10.2023

Téměř u každé kapitoly jsem schopný doporučit knihu, která dané téma popisuje důkladněji, ale nejspíš žádná to nedokáže tak srozumitelně (kniha je populárně-naučná a určena neodbornému čtenáři), stručně (přitom komplexně), a navíc s příběhem jako tahle.

5 09.10.2023

Kniha pro svůj rozsah (dle mého) nemá ambice přímo nastolit nové levicové paradigma (i když tak zprvu může působit), ale spíše nabízí celou řadu relevantních témat, vhodných pro vstup do debaty o novém paradigmatu levicového myšlení, kde by mohly být zastaralé utopické ideály nahrazeny novým realistickým pohledem, vykládaným prostřednictvím Darwinovy evoluční teorie. A jako taková je opravdu podnětná.

05.10.2023

Mistrně zvládnutá sonda do nitra "dokonale krásného člověka" a bravurně vykreslen Dostojevského ideál lidství v nemocném knížeti prostého, naivního ducha, s jistými až legračními prvky, jenž je v jednom místě románu po právu přirovnáván k rytíři smutné postavy Dona Quijota.

Otázka, která mi po dočtení románu zůstala:
Jak je možné, že kníže Miškin se svou naivní touhou působit dobro, nakonec nikoho (včetně sebe) nezachrání a z lidí kolem něj, jež ho obdivovali si pranic nevzali z jeho příkladu a dále si hleděli jen svého prospěchu?

Mám pocit, že hluboká znalost člověka, je to co Dostojevskij zde zanechává, spolu s některými společenskými otázkami, pro čtenáře schválně otevřenými.

16 04.10.2023

Upocený a poklidnější - vyjma již tradičního finále, do kterého se ovšem vyplatí dočíst - díl série.

I přes výrazné zklidnění tento díl nenudí, stránky ubývají svižným tempem a volný konec opět dává chuť přečíst díl další.

Vadou na kráse budiž jen bohužel již tradiční a neustálý Randův doprovod aielských strážkyň a také trochu očekávaný návrat Perrina, který po svatbě zatím nedostal dostatek příběhového prostoru.

2 25.09.2023

Pouhá katalogizace historických milníků ve vývoji medicíny s pěknými obrázky... nic víc.

A přitom lze i tak zdánlivě čistě informativní téma, jakým je historie lékařství, zpracovat jako poutavé vyprávění. Důkazem budiž úžasná kniha: Dějiny medicíny - Od starověku po současnost od Roy Porter. Kterou bych rád doporučil všem, kteří chtějí i od knihy organizující milníky historie víc, než jen chronologicky poskládaná hesla.

1 14.09.2023

Ze všech autorů knih o kvantové mechanice, které jsem měl tu možnost číst, má jen Carlo Rovelli talent proměnit svou kvantovou teorii v kouzelný svět, který je pro mne snadno uchopitelný a ve kterém dokonce i Schrödingerova kočka v superpozici nezemře, a to vše za použití opravdu nevelkého počtu stránek.

Ale musím se přiznat, že jsem ten filozofický přesah v druhé půlce knihy vůbec nečekal, nějak mi v tom anotace nenapověděla či co a já si byl tedy jist, že se autor bude pohybovat, z vědeckého pohledu, výhradně na poli fyziky. Takže, když padly jména Bogdanov či Nágárdžuna, trochu mne to rozhodilo, ale nakonec se vše ukázalo, z čtenářova pohledu, jako nezbytné pro pochopení toho, co vše lze, v tomhle magickém, světlem prozářeném kaleidoskopu, který nazýváme svět, relační interpretací uchopit.

Nu dobrá, nezbyde než odsunout filozofii hledající pevné výchozí body stranou a přestat přizpůsobovat naši vědu naší filozofii, ale přizpůsobit naši filozofii naší vědě.

4 08.09.2023

Nedá se než s autorem souhlasit, cizím lidem není snadné porozumět a je jen malá šance to nějakým radikálním způsobem zlepšit. Jde tedy o společenskou daň, kterou musíme platit.

Složité společenské téma, které je zde jednoduše, na konkrétních příkladech podané. Autor problém komunikace s cizími lidmi nijak neřeší, jeho snahou je spíše na problém poutavým způsobem upozornit a to se mu svým vypravěčským uměním daří, četba je místy opravdu strhující.

Namísto řešení přidává ke konci knihy jen krátkou prosbu, k níž se dá připojit:

"Nedělejme ukvapené závěry, když se díváme na cizího člověka a podívejme se raději na jeho svět."

6 05.09.2023

I v poslední své próze neopouští Calvino pole originálního experimentu a tvoří tuhle zajímavou, hybridní žánrovou formu, ve které ukazuje, jak je pro něj důležitý nejen pozorovatel světa a věci v něm pozorované, ale i následné porozumění pozorovaného.

A z toho co pan Palomar předkládá pro mne plyne, že právě jazyk a psané slovo, je to k čemu ono porozumění směřuje.

Jako už dříve, tak i teď se mi potvrdilo, že čas strávený v experimentech Itala Calvina, znamená čas investovat opravdu kvalitně.

5 03.09.2023

Takže po pátém díle, mám stále chuť se k sérii kola času vracet a to i dvěma drobným výtkám navzdory.

První je opravdu drobná a týká se Odřivouse (zbraně kterou si Rand tolik oblíbil). Mám totiž trochu problém s čímkoliv, co maže lidi z historie. Jsem si vědom toho, že Kolo tká, jak si Kolo přeje a tedy, že v Jordanově světě nutně nemusí fungovat zákony kauzality tak, jak je znám z toho svého, ale přesto se dle mého, těžko príjímají drobné změny historie, které vlastně nikdy nemůžou být drobné, pokud jde o změny historie.

A druhá není nic menšího, než neustálé mudrovaní a povzdechy ženských postav nad tím, jací ti muži vlastně jsou, což prostoupilo celý díl a bylo to už trochu otravné.

Naproti tomu se ke konci knihy dějí věci opravdu nečekané, čemuž jsem rád, protože to dává chuť pustit se do dalšího dílu.

2 30.08.2023

Přesto, že jde o knihu již staršího data, vhodné podněty k úvahám o současném stavu přistehovalectví, jsem si v ní přeci jen našel.

Když jen vypíchnu, zajímavý je dle mého autorův princip otevřených hranic, který vychází z přijaté metodologie, jež neklade důkazní břemeno na přistěhovalce, který chce do země vstoupit, ale na stát, který ho chce odmítnout.

Z autorova textu, je patrný jeho celoživotní boj proti rasismu, který i po víc jak dvaceti letech od vydání knihy, neztrácí (v otázce přistěhovalectví) na potřebnosti.

15.08.2023

Půdorys labyrintu současného světa, jako komplex vztahů mezi městem a lidmi a také mezi městem a přírodou. Motivy jsou dané, ale představa je na každém čtenáři.

A právě imaginace jednotlivých měst, které nejsou na žádné mapě světa, je na této knize tím nejzábavnějším. Autor ji předkládá a čtenář dotváří. Co čtenář, to vždy jiná představa města, toliko každému povědomého.

Tahle Calvinova kniha byla pro mne tedy velice příjemnou, relaxační abstrakcí neviditelných měst současného světa.

2 01.08.2023

Po předešlých dílech, kdy jsem si víceméně udělal pořádek, jak v nepřeberných charakterech, tak na mapě, se celý Jordanův svět nezadržitelně začíná dostávat do varu. Nevadilo mi tedy proplétat se více příběhovými liniemi, na čím dál vzdálenějších místech světa a sérii to v tomto díle jen prospělo.

Co nejvíce prospělo mě, je transformace Séléne v Lanfear, kdy se z opravdu protivné postavy, stává zatím moje nejoblíbenější (nejméně předvídatelná, takže pro možné dějové zvraty ta nejnadějnější)

Celé sérii zatím tudíž chybí, snad jen nějaké to větší neočekávané překvápko (příběhový zvrat), v které nezbyde než doufat v dalších dílech.

2 28.07.2023

Kniha s opravdu velkým množstvím příkladů z výzkumu bihaviorální psychologie, kterou lze vlastně považovat za historii obchodních taktik, jež jsou na nás (bohužel ne vždy s bohulibým záměrem) úspěšně uplatňovány dodnes.

Samozřejmě autorovi věřím jeho snahu naučit nás manipulace rozeznat včas, ale nasnadě je i otázka, jestli by stejně tak kniha nemohla kdekoho naučit lépe manipulovat? Možná by nebylo od věci, podrobit výzkumu i to, jestli knihu čtou spíše obyčejní spotřebitelé, nebo šmejdi.

Já spadám do kategorie obyčejných spotřebitelů a po přečtení poučen, můžu knihu bez manipulace ke koupi doporučit. Takže slovy autora: klik a jedem

1 30.06.2023