Werčíík komentáře u knih
Asi tak do poloviny to bylo nepříliš zajímavé, zdlouhavé, knížku jsem si četla před spaním, protože mě vždy po 2-3 stranách uspala. Ke konci to začalo být zajímavé, tak jsem posledních 100 stránek zhltla, abych věděla, jak to dopadlo... a zklamání. Poslední stránky už mě zase nudily.
Autorka jakoby nebyla schopná udržet myšlenku, přelétávala z tématu do tématu, přidávala kapitoly z pohledu sousedů, ve kterých jsem se poté už ztrácela, kdo je kdo. Některé odbočky byly zajímavé a podstatné pro děj, některé byly naprosto ubíjející. Za mě mohla být kniha aspoň o 100-150 stran kratší a nic by se nestalo.
Příběh Veroniky mě bavil o dost více než Jáchyma, kde jsem měla tendenci odstavce přeskakovat. Nápad s 2 příběhy zajímavý, ale číst celý ten příběh od znovu (byť z jiného úhlu pohledu), mě nebavilo, nepřišlo mi to realistické, navíc - každý je nevěrný, snad každá ženská postava otěhotní kdykoliv se o ni sotva někdo otře... zatím nejslabší od Hartla
(SPOILER) SPOILERY
Autorčinu prvotinu jsem si chtěla přečíst pro zajímavost... a myslím, že stačilo. Ze začátku jsem si říkala, že je to vleklé, ale počkám, jak se to vyvrbí. V půlce mě to celkem chytlo, pak ale příběh začal ztrácet dech a na konci jsem byla naštvaná.
V příběhu se mění dějové linky každou chvíli a často nevíte, o kom je vlastně řeč. Některé jsou zcela zbytečné, nejvíc rozhodně linka Zuzany, které se věnuje tolik času - nakonec úplně zbytečně. Příběh se tváří, že půjde o krimi z prostředí seznamek, ty tam ale nakonec nejsou vůbec důležité a vrah tam vstoupí tak nějak z ničeho nic. To, jak si vzpomněla sestra oběti na opraváře telefonu působilo téměř jako nějaké deus ex machina, celé to působilo extrémně nevěrohodně.
Sexuální scény v knize mi přišly totálně nadbytečné a přeskakovala jsem je, postavy byly ploché a upřímně, nedivím se, že vrah měl na ženy takový pohled, jaký měl. Protože ty z této knihy opravdu zajímaly jen bary, seznamky, sex. Uf.
První polovina mě nebavila a hlavní hrdinka mi nebyla vůbec sympatická, druhá polovina už byla lepší, ale nic extra, sklouzlo to do love-hate relationship ve stylu After, jen to After teda bylo za mě mnohem čtivější. Další díly číst nebudu.
S touhle sérií mám takový love - hate relationship, něco jako mezi Tessou a Hardinem. Je to zdlouhavé, strašně mě to rozčiluje, ale další díl si nejspíš přečtu. Je to pořád to samé dokola a dokola, ale je to tak čtivé, že nejde přestat. Hardin je hrozný, ale Tessa není o moc lepší.
A mně se to líbilo! Čekala jsem to mnohem horší, když vidím recenze tady. Co mě teda hodně rozčilovalo, byl chaotický způsob psaní - samé on, jemu, často jsem nevěděla, o kom se vlastně mluví. Navíc konec byl zbytečně uspěchaný. Nebýt těchto dvou věcí, tak bych hodnotila i 5*. Celé to působilo jako takový náčrt budoucího, propracovanějšího díla, které bych si teda moc ráda přečetla, ale nevadí. Námět super.
Kdyby nebylo toho uspěchaného konce, tak bych dala plný počet *, protože je to zajímavé čtení a ještě o kousku historie, který jsem doteď vůbec neznala. Doporučuji!
Podcast miluju, takže jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít. Mám jedinou výtku - některé pasáže by si zasloužily více pozornosti a jiné jsou zas až zbytečně detailně popisované (např. X stran věnovaných leteckým katastrofám)
První 2/3 knihy mě bavily, ale pak už jsem se celkem těšila, až to skončí. Dlouhé dialogy týkající se česko-polské otázky mě nebavily a bohužel toto téma ke konci převládá. Každopádně autorce to muselo dát neuvěřitelně moc práce, s každou stranou jsem ji obdivovala, protože příprava na psaní této knihy musela být obrovská. Osudy postav za 2SV by mě dost zajímaly, takže si i druhý díl přečtu.
4,5 * Za mě byla část o dětství příliš dlouhá a naopak Terezín a Osvětim autorka sfoukla za necelých 30 stran. Příběh je to každopádně silný.
Čtení to bylo příjemné, ale za mě klidně mohlo být o něco kratší. Každopádně Edovým poselstvím pro mě bylo to, že jsem díky němu dokončila Čtenářskou výzvu:)
Skvělé povídky. Škoda, že vsuvky ohledně filmových zpracování nejsou delší, ale jinak nemám žádné výhrady. Za mě TOP byl Pokoj 1408.
Byla jsem celkem zklamaná, bohužel mě Eleanor až tak nenadchla, příběh mi přišel místy dost o ničem. Pořád jsem čekala, kdy přijde nějaký velký zvrat, ale nestalo se a proto musím dát jen 3*.
Komorní příběh, taková jednohubka, která mě stejně jako Rosemary má děťátko vtáhla do děje a pustila až s poslední stranou. 150 stránek uběhlo hned, přestože se většinu času ani nedělo nic extra zajímavého a tajemství městečka je odkrýváno hodně pomalu.
Do knížky jsem se musela v průběhu čtení občas nutit. Dokonce jsem se přistihla, že přeskakuju věty, a to zejména metaforické popisy a myšlenky hlavní postavy. Námět je velmi zajímavý, ale zpracování mě neuchvátilo a bylo to nucené, rozvláčné. Čekala jsem, jak to skončí, protože jsem byla na hraně 3/4 hvězdiček. Musím dát 3, protože konec není moc uspokojivý, když uvážím, že příběh Fredovy nemá pokračování. Ale dám ještě šanci druhé knize z tohoto světa, i když tak úplně nenavazuje na Příběh služebnice.
Moc hezký příběh o mezigeneračních vztazích, i když mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Zpočátku jsem měla chuť Viktorovi dát pár facek za to, jak se choval, zbytek knihy naopak Haně, tu jsem opravdu nechápala. Doufám, že tato postava nebyla nikým inspirovaná a že se nikdo nechová tak hrozně, že ve třiceti letech po všech ječí a dokonce jí nevadí bít bratra nebo matku...
No teda ... Právě jsem dočetla tuto knihu a musím přiznat, že poslední část jsem si sama připadala, jako by na mě působila síla Řbitova zviřátek a já jsem nemohla přestat, nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední slovo. To , že už tak od půlky knihy dokážete odhadnout, jak to asi dopadne a co se stane, neznamená, že knihu odložíte. Naopak. Hej hou, tak jdou.
Po dočtení poslední stránky jsem se rozbrečela. Nikdy se mi to u knížky nestalo. Myslím, že to mluví za vše.
Tuto knihu jsme měli na výběr k maturitní četbě, ale tehdy jsem si ji nevybrala- ve chvíli, kdy je něco "povinná četba", tak mě to až tak neláká. Naštěstí jsem si ke knize stejně cestu našla, hlavně pro to, že popisuje mě tak dobře známý Zlín a že autorka studovala na našem gymnáziu. A dostala mě.
Trochu mi připomíná Hanu od A. Mornštajnové, která se mi taktéž nesmírně líbila a taktéž jsem měla pocit, že je až nefér dávat jí jen pět hvězdiček. Takže si u mého hodnocení domyslete šestou hvězdu, kterou bych tady na DK potřebovala v případech, kdy mě kniha úplně strhla, dojala a zanechala mi na srdci šrám.
Skvělý upírský příběh, napínavé, velmi čtivé, styl psaní autora jsem si zamilovala. Časté střídání vypravěčů bylo super. Jen. ..
(spoiler)
bylo opravdu nutné, aby Eli byla Elias?
Miluji styl psaní i příběhy Třeštíkové. Jen ten konec, ach proč? Z konce jsem stejne jako v případě Bábovek zklamaná.