Jablka ze stromu nepadají přehled

dnes

Měla jsem u ní hodně pomalý start - hodně postav, přeskakování v čase a můj skromný časový rozpočet na čtení udělaly své. Ale vzhledem k tomu, že je to Liane, kterou miluju, vydržela jsem a dočkala jsem se. Bylo to naprosto boží. Joy jsem tolik chápala... To jak popisuje mateřství je neuvěřitelně reálné. Sama jsem ze 3 dětí a zároveň jsem matkou 3, takže jsem se v příběhu a myšlenkách Joy mnohokrát našla. Finální rozuzlení bylo sice trochu přitažené za vlasy, ale to pro mě u této autorky opravdu není to hlavní.

30.05.2024

Jak okomentovat tak zatraceně, zatraceně, zatraceně dobrou knihu?
Četla jsem ji týden a pár dní a po neskutečně dlouhé době jsem měla u knihy pocit, že ji víc žiju než čtu. Nechtěla jsem ji dočíst stejně tak moc, jako jsem se již chtěla všechno dozvědět. Prostě znáte ty čtenářské pocity, když spadnete do fakt strašně dobrého příběhu a té pravé směsi slov, která se pro pár dnů stane vaší drogou, ne? Nemůžete přestat číst a nechcete nikdy skončit. Nechcete ty postavy a to místo nikdy opustit.

Liane Moriarty je mojí srdcovkou od doby, kdy bylo hitem Manželovo tajemství. Četla jsem od ní až na jednu knihu vše, takže její tvorbu znám dokonale. Tato autorka má v knihách mnoho postav a čtenáře nešetří. To se mi na ní vždy líbilo. Jak pozorní musíme na začátku vždy být, aby nám neunikl žádný detail a seznámili jsme se se všemi těmi plastickými postavami, kteří jsou skutečnější než naši sousedé...
V této nové knize je ale Moriarty vybroušená tak, jak mi přijde, že nikdy nebyla. Propsala se k absolutní mistrnosti, která nemá obdoby. Dokázala překvapit. Ještě stále. Obdivuhodné!

Navíc mi udělala radost, že postavy plavou v omáčce jménem tenis, neboť jakýkoliv příběh z prostředí tohoto sportu mě zaujme ještě víc. Je to třešnička na dortu tomuto skvělému příběhu, jehož příchuť nikdy nezapomenu.

Liane Moriarty rozumí lidem. Vztahům. Manželství, sourozenectví, rodičovství. Její postavy prožívají skutečné emoce a situace, ve kterých se nacházíme každý den také a možná proto nás její příběhy tolik oslovují. Jestli se někdo umí dostat do podhoubí rodiny, je to ona. A dělá to tak, jako žádný jiný spisovatel.

JABLKA ZE STROMU NEPADAJÍ je kniha tak nádherná, napínavá, šokující, plynulá a emotivní, že z ní mám skoro až závratě a nedokážu plně pochopit, že už skončila a já se mohu vrátit leda tak na její začátek.
Jakákoliv kniha, kterou teď rozečtu, nebude dostatečně uspokojující.

Paní Moriarty, děkuji. Zažehla jste ve mně již skoro vyhaslou čtenářskou jiskru. Rozhořela plamen. Hořím touhou číst. Napsat "děkuji" je málo. Ale přesto ještě tak tisíckrát: děkuji!