lulucinax
komentáře u knih
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Hodně silný, netradičně napsaný příběh od slovenské autorky, který mě nenechal chladnou. Už jen ten název!
Přestože je text krátký, nechybí zde emoce. Bude vám smutno, bude vás rozčilovat, budete chtít pomoci a Ivana budete nenávidět.
Ukazuje, jak křehká je duše dospívající dívky.
Třebaže celkově mi z knihy bylo špatně, po dočtení jsem měla chuť se do něj pustit znovu, abych lépe porozuměla všemu, co autorka napsala. A to se mi téměř nestává. Občas mi ale část/věta zkrátka nedávala smysl, ale možná právě to byl ten záměr.
Text je opravdu psaný originálně, občas najdete na jednom listě jen jeden odstavec nebo jednu větu. Vysvětluji si to tak, že autorka chtěla zvýraznit myšlenky, aby se neztratily v moři slov.
To prší moře
Radka Třeštíková
První kniha od této autorky a hned si mě získala, určitě sáhnu po další. Ale až se trochu otřepu z té deprese. Člověk si ani pořádně neuvědomuje, jak zásadní je vliv rodičů a výchovy.
Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
V knize se střídají kapitoly sezení s psychiatrem, kde Alexandra vypráví o svém dětství, které bylo příšerné a litovala jsem ji. Až jsem si říkala, jestli se tohle mohlo dít jednomu člověku.
A kapitoly vražd, které jsou ve většině případů dost brutální. Fotograf mi uvízl v paměti. Fuj. Navíc knihu doplňují děsivé obrázky.
I přes všechny nechutnosti se četla velmi dobře a je skvěle napsaná. Nerada jsem ji odkládala a byla netrpělivá.
Závěr mě malinko zklamal, ale nechci zabíhat do detailů, abych vám něco nevyzradila.
Nejspíš se podívám po dalších knihách autora, ale až setřesu toho fotografa, jestli vůbec. Zaujalo mě, že si autor vydával své knihy sám a pak začal v tomto nakladatelství vydávat i knihy jiných autorů.
Dokonalé propojení
Jana Jánská
Děkuji autorce za zaslání knihy. Její čtení jsem si moc užila a hltala jsem stránku za stránkou
Jedná se o první knihu autorky a je napsaná z více pohledů jednotlivých hrdinů. Obdivuji, že se jí podařilo udržet v nich přehled. I když se v knize vyskytuje hodně postav, neztrácela jsem se a nemohla se dočkat, až se všechny osudy propojí.
V příběhu mě snad štvaly všechny ženské postavy a nejsympatičtější mi byla ta, která se ráno probudila jako mrtvá.
Především v druhé půlce knihy jsem litovala Lukáše.
Přestože jsem už věděla, kam se děj ubírá, samotný závěr mě překvapil. A souhlasím, že autorka je jak česká Shari Lapena. Krátké, čtivé kapitoly a několik překvapení se šokujícím koncem.
Nedala jsem plný počet, protože úplně všechno nebylo vysvětleno a to mi v knihách vadí. A některé události byly trochu přitažené za vlasy. Nechci být konkrétní, abych nevyzradila víc.
Ale rozhodně můžu knihu vřele doporučit všem milovníkům svižných thrillerů.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Kniha o lásce mladého muže ke svému učiteli. Autorka velmi dobře zachytila pocity zamilovaného člověka, co cítí, jak přemýšlí, jak má v hlavě zmatek a všemu přisuzuje nějaký význam. Náladu dokreslují i popisy přírody. Trochu jsem se bála, že to bude na mě až moc lyrické, ale řekla bych, že to bylo akorát :)
Kniha se četla lehce, přestože byla použita i druhá osoba jednotného čísla. Trochu jsme s holkama bojovaly ve společném čtení s koncem, protože není úplně jednoznačný, ale nakonec jsme s pomocí Google map vyhodnotily závěr snad dobře :D
Labuť a lovec
Jiří Březina
Tahle novinka od českého autora splnila má očekávání a mile mě překvapila. Podle anotace bych po ní nesáhla, období mezolitu? Ani pořádně nevím, kdy to bylo. Ale autorův styl psaní a jeho detektivky mám moc ráda, tak jsem neodolávala dlouho.
Navíc Edice Tvář, to je záruka dobrého čtení.
Je to příběh o lovci a labuti, jak už název napovídá. No nechci vám prozrazovat víc. Líbilo se mi, že nelze předpovídat, jak bude děj pokračovat, protože je to příběh z daleké minulosti a stejně jako u autorových detektivek jsem byla napnutá, co se stane.
Tuto jednohubku můžu jen doporučit, četla se velmi dobře, lyrické popisy tam jsou, ale není jich mnoho, kdo by se toho bál.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nejnovější "vztahovka" od Petry Soukupové. Nevím proč, ale úplně mi nesedí styl psaní autorky, ale její knížky pořád zkouším, protože o rodinných dramatech čtu celkem ráda.
Teď k samotné knize. Anotaci máte v komentáři a já si vždy u takové knihy říkám, proč lidé zůstávají v toxických vztazích, proč se pořád doprošují, přestože se k nim druzí (rozuměj rodina) chová tak hnusně. Samozřejmě, že je těžké se úplně odříznout, ale minimálně by se nad tím člověk měl pozastavit a popřemýšlet, zda mu ten člověk stojí za vlastní zničené duševní zdraví.
Takže ano, tahle knížka vás bude štvát.
Konec mi přišel dost useknutý. A celkem mi vadily i chybějící uvozovky u přímé řeči. Nečetlo se mi to moc dobře. Nicméně, pokud budu číst (a já myslím, že asi jo) ještě nějakou knihu od autorky, bude to za delší dobu.
Stepfordské paničky
Ira Levin
Na první pohled ideální městečko, ve kterém by chtěl bydlet každý. Jenže jak už to bývá nic není dokonalé, i když se to může na první pohled zdát. A z idylky se vyklube hororové scifi.
Kdysi jsem viděla film, ale kniha je také skvělá, možná i lepší. A nejsem si tak úplně jistá koncem filmu, protože jsem na závěr knihy byla překvapena. Rozhodně kniha patří k těm, u kterých se zamyslíte, protože má přesah. Je krátká a napsána velmi napínavě, takže ji slupnete jak malinu, ani nevíte jak.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Kniha patří mezi ty, které vás jednoznačně budou vytáčet. Ale našla jsem tam i nějaké vtipné pasáže, respektive spíš černý humor. Ono záleží jakou máte náladu.
Zkrátka rodinné drama s tajemstvím.
Sledujeme život malého chlapce Tea, ze kterého se v průběhu děje stane dospělý muž. Jeho otec každou neděli odpoledne někam chodí a on ani vy netušíte do samého konce kam a hlavně proč? (A to proč jsem jsem si říkala i na konci :D)
Jeho kamarád "Vychcan" má tu přezdívku právoplatně a i když Teovi trochu pomohl, možná by bylo lepší ho nepotkat.
Melissa
Alex Gino
Příběh o hledání identity, který vypráví desetileté dítě. Chvíli mi trvalo se začíst, jelikož je to vyprávění kluka, ale je to psané v ženském rodě, protože se cítí jako dívka. Velmi hezky a citlivě popsaný děj a pocity.
Ráda jsem se o tomto tématu dozvěděla více. V některých knihách jsem na tranzici narazila, ale jen okrajově. Určitě by se měla dostat více do povědomí.
Dospívání je křehká a nelehká záležitost. A to jaké skutečné problémy člověka trápí je věc druhá a měli by je posoudit psychologové a specialisti, protože důvodů může být vícero.
Melissa měla štěstí, že se jí dostalo pochopení a podpora od svých blízkých. A takhle by to mělo být, nehledě na důvody, prostě respekt všem.
Transfer
Bianca Bellová
„Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme."
Čtyři povídky, čtyři lidé, čtyři příběhy.
Další povídková kniha od BB, kterou jsem četla, příště už zkusím román/novelu.
Styl psaní autorky mi sedí. Píše čtivě a jsou to příběhy, nad kterými se zamyslíte. Možná pak popřemýšlíte nad svým životem a možná taky ne.
Všechny povídky mě něčím zaujaly a čtení jsem si užila. Ale teď po týdnu, už si je popravdě moc nevybavím, ale ty pocity tam zůstaly a to je důležité. Nejvíce mě zaujala první povídka Lindy, která se vrací z karu.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Příběh se odehrává v padesátých až šedesátých letech v Československu. Takže komunismus. A politika. V poslední době jsem toho četla více a už mě to jaksi spíš leze nervy, protože člověk s tím nic nenadělá a má z toho akorát špatnou náladu. Docela mi to připomnělo Šikmý kostel. Nicméně tento příběh se mi pod kůži tak úplně nedostal, přestože se kniha četla velmi dobře, bylo mi jedno, co se hrdinům děje. A Teodor mě pak spíš už štval a byla jsem ráda, že je konec.
Ale abych jen nekritizovala, líbil se mi příběh Mirka. Uvědomila jsem si, jak to museli mít tito lidé dříve těžké.
Úterní poledne
Tomáš Král
Pokud hledáte knihu, která je netradičně napsaná a rádi se nad knihami zamýšlíte, tak směle do ní.
Příběh vypráví Greg Sydor - spisovatel, který má tvůrčí krizi, ale jen do doby, než potká Jennifer. Děj se odehrává v New Yorku, ale mohl by se odehrávat i jinde. Do něj zasahuje vypravěč se svými tučnými poznámkami. Nechybí zde ani poetické části. V knize nalezneme více příběhů, ale všechny mají společného jmenovatele - krásnou Jennifer, která to s muži nemá vůbec jednoduché.
Na mě zde bylo občas hodně omáčky okolo, ale celkově kniha působí velmi čtivě a zajímavě. Na konci najdete playlist, který umocní váš zážitek ze čtení, a na který se autor odkazuje v průběhu knihy. Líbilo se mi, že jsem mohla nahlédnout i do hlavy Jennifer, kde vysvětluje proč současně vede vztah se třemi muži, nicméně jsem její chování nedokázala pochopit. Kapitoly Jennifer jsou psány na šířku.
Děkuji autorovi za zaslání i této knihy a po jejím přečtení mi dává větší smysl jeho poezie Písně dne a noci. Asi jsem je měla číst v opačném pořadí :)
Adelaide
Genevieve Wheeler
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale dostala jsem velmi dobrý psychologický romantický román, který mě donutil k zamyšlení.
Rory - chlap (ne ta mladá Gilmorka :)) mi lezl na nervy už od prvního okamžiku a nějak jsem se mu nedostala pod kůži a pořád jsem si říkala, co na něm Adelaide vidí, kromě toho, že vypadá jak princ z disneyovky. Příběh začíná koncem, kdy Adelaide kvůli tomu mizernému chlapovi skončila na dně. Styl autorky se mi líbil, velmi dobře se kniha četla a dokázala jsem se do Adelaide vcítit.
Kniha mě na první pohled zaujala obálkou. Doporučuji čtenářkám CoHo.
Trápení všeho druhu
Mariana Leky
Autorka v knize milým způsobem vypráví o starostech každodenního života. Jednotlivá vyprávění mají plus minus tři a půl strany. Tyto postřehy ze života působí někdy humorně, někdy laskavě a někdy jen tak vyšumí. Čtou se velmi pěkně, ale abych pravdu řekla, moc mě neoslovily, ani kresbičky na konci každé části. Knihu jsem brala jako fajn oddychovku.
Je to má první kniha od autorky a podle názvu jsem spíš čekala, že to bude jedno velké trápení za druhým. Takže, kdo by měl podobné obavy, vůbec se nebojte.
Každopádně mám v plánu zkusit i autorčinu předchozí knihu Co je odtud vidět.
Omylem jsem rozšlápl černou kočku
Filip Zawada
Vyprávění šesti až sedmiletého chlapce, který žije v sirotčinci a vychovávají ho jeptišky. Je mu 6-7 let, protože ani nevědí, kdy přesně se narodil.
Vypráví, jak to vidí on a používá “rozumy dospělých, které vyznívají humorně. Nebojí se mluvit upřímně a na rovinu. Jeho dny v sirotčinci, ačkoli působí většinou vtipně, cítíte z nich smutek a bezmoc. Kniha je doplněna originálními ilustracemi s popisky. Viz další fotky.
Přišlo mi, že od půlky zápisky ztrácí drive a konec jakoby vyšuměl, nicméně není to špatná kniha. Polské autory a autory mám ráda.
Příběh akvamarínu
Miriam Blahová
Moc pěkný romantický příběh s historickou linkou z dřevařské kolonie v Lomné z 19. století.
Hlavní hrdinka Jasmína žije se svou matkou, která se zabývá esoterikou a ztrpčuje jí tím život na vesnici. Jasmína na mě působila trochu hloupě a tak nějak nevěděla, co se sebou a se svým životem, ale bylo jí teprve 22 let.
Až když se začne scházet s Joachimem, posléze i s Oskarem a potká nové kamarádky, získává sebevědomí a začne žít svůj život. Nevím proč, ale žádná z postav mi nepřirostla k srdci.
Příběh byl čtivý a skvěle napsaný, jen jsem měla trochu problém se zázraky, které se děly, a které jí umožnily vídat se s Joachimem.
13!
Pavel Tomeš
13! (čti „třináct faktoriál“) - je soubor třinácti povídek, které můžete číst v jakémkoli pořadí. Vzájemně spolu nesouvisí, avšak pozorný čtenář si všimne jistých souvislostí. A každá povídka má na konci extra bonus.
Povídky jsou napsané stand-up komikem a pokud máte rádi humor, místy hodně černý humor, tak se vám budou zcela jistě líbit.
Řekla bych, že autor dodal černému humoru další rozměr. Stejně tak spojení “přitažené za vlasy. Nasmála jsem se u ní hodně, možná až moc.
V souboru je pár slabších kousků, které jsou třeba jen úsměvné, ale ty ostatní stojí za to a uvíznou vám v paměti. Já třeba nezapomenu na Jeden den s igelitkou, Schrödingerovu kočku nebo Co byste poradil začínajícím autorům?
V knihovně mám už delší dobu Až na ten konec dobrý a letos si ji určitě ještě přečtu.
Vřesová můrka
Oksana Bula
Krásná knížka pro děti i dospělé, jak příběhem, tak nádhernými ilustracemi o překonávání strachu.
Komiksově zpracovaný text mi občas dělal problémy, že jsem nevěděla, co číst dřív, ale to je jen můj problém a ničemu to nevadilo.
Roztomilou šedivou můrku vřesovou jsme si hned oblíbili a drželi jí palce, ať zvládne své dobrodružství. Dětem se také moc líbila a přečetli jsme ji se synem (6 let) na jeden zátah. Určitě budeme číst opakovaně.
Jedinou nevýhodou této knihy je, že musíte pořídit další a že jich není málo :D A také budeme čekat na pokračování této.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Krátká novela řadící se mezi klasiky americké literatury. Roztomilá Holly Golightlyová je ztřeštěná, neměla hezké dětství a v dospělosti střídá muže jednoho za druhým a má slabost pro starší. Čím starší a bohatší, tím lepší.
Úplně mě neohromila a nevtáhla, místy mi utíkaly myšlenky kdovíkam, ale příběh se mi líbil a byl čtivý. Ačkoli jsem film neviděla, jako Audrey Hepburn jsem si ji představovala.