Kate3003 komentáře u knih

Na příběh Murtagha jsem čekala velmi dlouho a doufala v něj už když vyšla povídková kniha k sérii Odkaz dračích jezdců, ale tam jsme se toho bohužel moc nedozvěděli. Trochu zklamání mě čekalo v prvních kapitolách, kde se vlastně děj celé povídky zopakoval. Naštěstí to netrvalo dlouho a děj se posunul dále. Velmi oceňuji zpracování knihy od obalu až po obálku a vnitřní mapy. Jediné co bych vytkla je rozměr knihy. Kniha neladí s hardbackem ani paperbackem série o Eragonovi a je stejně vysoká jako box s paperbacky.
Příběh mi přijde o něco dospělejší než ten o Eragonovi a Safiře. Možná i trošku temnější, tím že Murtagh si v sobě sám nese temnou minulost a částečně zde řeší svoje vlastní pochyby týkající se jeho života a všech událostí ze své minulosti. Prostřednictvím jeho hloubání nad minulostí nám autor připomíná některé události, které se staly v průběhu série Odkaz dračích jezdců. Takže pokud jsi nejste jistí, zda si vše dobré pamatujete, tak se nebojte s Murtaghem si osvěžíte vše podstatné.
Ze začátku příběhu mě trošku rozčilovalo, že autor nám neustále připomíná, že hlavní hrdinové mají svá „pravá“ jména, která odráží jejich skutečnou osobnost, ale vlastně nám o nich nic neřekne. Dozvíme se informace o době, kterou Murtagh strávil v Urubaenu ať už jako dítě nebo poté společně s Trnem. Příběh postupně odhaluje co vše mu Galbatorix a vlastně nejen on způsobil a doplňuje informace naznačené už v Odkazu dračích jezdců.
Postupně s hlavními hrdiny sbíráme střípky jednotlivých událostí, které nám autor servíruje po drobkách, svým nezaměnitelným a velmi popisným stylem. Vše je popsáno tak dopodrobna a řekla bych vzletně, že si celkem snadno dovedete vše představit, ale na druhou stranu by občas neuškodilo ubrat a nechat prostor ději. První část mě bavila o něco více, protože mi přišlo, že se děj více posouval. V druhé části se v určité fázi děj začal motat trošku v kruhu. Celkově mě ale příběh vlastně bavil, líbilo se mi jak autor propojil události v minulosti se současným příběhem a dokreslil pozadí povstání Galbatorixe a Křivopřísežníků. Na druhou stranu si nejsem jistá zda mi pozadí Galbatorixova jednání úplně zapadá do toho jak se odvíjel jeho příběh v Odkazu dračích jezdců.
Knihy bych i přes nějaké nedostatky doporučila, protože doplní některé mezery v Eragonově příběhu a návrat do Alagaësie je prostě taková srdcovka.
Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji Albatros media

Kniha Woodhill je již čtvrtá kniha, kterou jsem od autorky četla a pořád stejně miluji její smysl pro humor, který se v jejích knihách odráží. Tentokrát se neocitáme ve světě smrtek, ale ve velmi dobře propracovaném dystopickém světě, kde zbývající obyvatelstvo ohrožuje plicní chřipka a zároveň s ní i „Chodci“. Duše zemřelých, které se občas rozhodnou překročit oponu, dělící náš svět od toho jejich a natropit nějakou neplechu.
Při obraně proti chodcům hrají významnou roli Temnonoši, kteří dokáží vidět za oponu a jedním z nich je i hlavní hrdinka Lexi, která jako jedna z mála vidí za oponu neustále. Díky této své schopnosti si užila v minulosti mnoho útrap, ale nyní je povolána na panství Woodhill, kde v souvislosti s chodci zemřelo již několik lidí. Jako Temnonoš nemá na výběr a musí své přeřazení přijmout i když z něj není zrovna nadšená, protože se s jejím postavením se pojí mnoho závazků, které musí plnit.
Bavilo mě postupně s Lexi odhalovat tajemství Woodhillu i jejího vlastního života a celý svět mě naprosto pohltil. Zaujalo mě zasazení do lednicko-valtického areálu a díky popisům jsem si skvěle dokázala vše představit. I přes prvky hororu se jedná spíš o takovou oddechovku, která vás chytí a už nepustí, protože je nabitá vtipem a děj příjemné odsýpá.
Mrzí mě, že některé postavy v knize nedostali více prostoru, který by mohl nahradit občas bezcílné sledování chodců. Musím bohužel říct že mi malinko neseděli erotické scény, které byli na můj vkus trošičku moc kliše. Celkově ovšem hodnotím knihu velmi pozitivně a její čtení jsem si i přes pár drobností co mi neseděli užila a s klidným srdcem ji mohu doporučit.
Navíc jako bonus má kniha naprosto skvělé grafické zpracování. Adela Stopka vytvořila nádhernou obálku a mapu panství Woodhill.

2 15.05.2024

“Rozbij led a zlom kletbu. Zabij jednu a zachraň druhou.

První díl se mi docela líbil a navíc konec byl dost otevřený, takže jsem byla opravdu hodně zvědavá jakým směrem se bude děj v další knize odvíjet. Znovu sledujeme příběh z pohledů obou sester a v jednotlivých kapitolách se střídají pohledy Wren a Rose. Oceňuji, že se děj v jednotlivých kapitolách neopakuje, ale i když se jedná o vhled druhé osoby tak se posouvá dál.
Líbí se mi to jak jsou obě sestry rozdílné a přitom u nich najdeme pár společných rysů. Pořád mám trošičku víc v oblibě Wren s její prořízlou pusou a nápady, které ji většinou dostanou do nemalých potíží. Celkově ale oceňuji, že na postavách je znát posun. Obě působí o něco vyspěleji a hlavně Rose už není takovou tou typickou princeznou s růžovými brýlemi, ale začíná se sžívat s rolí královny.
Kniha si pořád drží takovou tu mírně pohádkovou atmosféru. Stejně jako první díl je i této velmi čtivý a i přes velký počet stran se kniha čte poměrně lehce a nechybí v ní akce. Objevilo se pár docela zajímavých zvratů, které jsem úplně nečekala a přibylo i pár nových postav. Naopak s některými již známými jsme měli možnost se lépe seznámit.
Vzhledem k některým událostem v knize jsem velmi zvědavá na další pokračování, které nedávno vyšlo v originále. Doufám, že na něj nebudeme muset čekat moc dlouho.

Za poskytnutí knihy k recenzi velmi děkuji albatrosmedia.

Z téhle série jsem pořád stejně nadšená. Líbí se mi jak autorka celý svět vystavěla a jak se vlastně v každém díle dozvídáme nové informace. Baví mě jak autorka vykresluje vlkodlaky a jejich rozdíly od ztvárnění, které potkávám běžně. Kromě vlkodlaků a upírů se tentokrát dostáváme více k informacím o Fae. Tedy aspoň k těm, které Šedí páni uvolnili.
Autorka skvěle využívá rozmanitost Fae, což je po těch všech vílách velmi příjemná změna. Oceňuji i to, že do příběhu zapracovává pohádky a pověsti, které spoustu z nás zná. Je velmi zajímavé sledovat jaký je rozdíl mezi tím co lidé běžně čtou v pohádkách a tím jací jsou Fae „doopravdy“, že jsou to mistři přetvářky, jsou krutí, tajnůstkářští a nenechají si ujít žádnou zvrácenost, kterou považují za zábavu.
Tenhle díl, ale ukazuje že i lidé dovedou být velmi krutí. To, že Mercy přitahuje problémy víme, ale tentokrát to trošku vypadalo i nad její síly. Celý příběh byl i tentokrát nabitý akcí a u knihy jsem se nestihla ani chvilku nudit. Romantická linka je stejně jako v předchozích dílech nenucená a hezky zpracovaná na pozadí. Konec byl rozhodně velmi drsný a autorka hlavním hrdinům nedala nic zadarmo.
Tahle série je rozhodně aspirant na jednu z nejlepších sérií, kterou jsem četla a doufám, že si tempo udrží i v dalších dílech.

29.04.2024

Jsem opravdu ráda, že tahle kniha od Margaret Rogerson u nás nevyšla jako první, protože by mě asi odradila od čtení jejích dalších knih. Jedná se o její prvotinu a na knize je to opravdu znát. Na druhou stranu, ale klobouk dolů za to, kam dokázala svoje psaní posunout. Když porovnám tuto knihu například s knihou Kouzla rodu Thornů je tam jasně vidět velký rozdíl v tom jak je kniha napsaná.
Nápad měla autorka poměrně dobrý, ale bohužel příběh jako takový byl nedotažený. Svět jako takový nám nebyl pořádně představen což je asi škoda, autorka si s ním mohla více pohrát. Děj jako takový spíše stagnoval a chvílemi se točil v kruhu. Našlo se pár zajímavějších momentů, ale převážně jsme sledovali nudné putování hlavních hrdinů s poměrně průhlednou zápletkou.
Hlavní postavy si mě nějak nedokázali získat a v průběhu knihy jsem si spíš získávala odstup než abych se s nimi sžila.
Jako plus hodnotím celkem čtivý styl psaní, který mě u knihy udržel i přestože mě děj až tak nebavil. Pokud jste tuto knihu od autorky četli jako první a díky tomu už se nechcete pouštět do dalších tak bych vás ráda ujistila, že ty další jsou lepší a klidně je zkuste.

2 23.04.2024

Tak s touhle knihou jsem to během čtení měla dost jako na houpačce. Chvíli jsem ji hltala a byla napjatá co přijde na dalších stranách a v zápětí jsem se neuvěřitelně nudila, protože se nedělo vůbec nic. Až na pár míst kde autorka použila du-formu, která se četla opravdu špatně byla kniha velmi čtivá a i ty nudné pasáže docela rychle odsýpali. Takže za to připisuji knize plusové body.
Docela mě zaujal námět, kde se svět dělí na bílou a černou a snaží se nás přesvědčit, že bílá je vždycky ta dobrá strana. Jenže ono nic není jen černé a nebo bílé. A tady je krásně vidět jak relativně se dá hodnotit co je dobré a co zlé a hodně záleží na úhlu pohledu.
Svět který autorka vytvořila by mohl být zajímavý, ale přijde mi nedotažený. Kromě základních informacích o bílých a černých čarodějích a toho jaký názor zastávají ti bílý se toho celkově moc nedozvíme o jejich fungování, schopnostech ani hierarchii. Což je za mě škoda a uvítala bych to víc než pasáže o bezcílném bloudění lesem a čekání na to co bude.
Našlo se zde několik zajímavějších zvratů, ale některé bohužel nebyli úplně dotažené nebo byli zvláštně ukončené. Postavy nebyli vykresleny natolik abych si k nějaké úplně našla cestu, ale Nathan měl i světlé chvilky kdy mě bavil. Celkově bych knihu příběhově hodnotila jako průměrnou, ale čtivou. Já sama jsem přečetla dá se říct za dvě dopoledne. Do dalších dílů se pustím a jsem zvědavá jestli autorka více dotáhne svět co vytvořila.

Konečně závěr celé série na kterou mě skvělý druhý díl opravdu navnadil. Znovu oceňuji počáteční připomenutí předchozích událostech, které se hodí když mezi jednotlivými díly máte delší prodlevu.
Ze dvou dějových linek, které jsme sledovali ve druhém díle se staly tři, protože tým se rozdělil ještě o něco více a to nejen v prostoru, ale i v čase. Takže najednou sledujeme různé časové osy, které se navzájem ovlivňují tím co se kde stane a konečně některé věci začnou zapadat a dávat smysl. I ta zatracená propiska.
Děj se zde posouvá o dost pomaleji než v předchozím díle i díky tomu, že se část hrdinů dostane do časové smyčky a proto si s nimi nějaký čas zopakujeme a to několikrát. I přesto všechno je ale příběh pořád dostatečně nepředvídatelný a o zajímavé zvraty není nouze.
Musím, ale říct že pro mě bylo zajímavější sledovat tým jako celek než jako jednotlivce. V týmu se skvěle doplňovali, ale samostatně jakoby postrádali určité kouzlo. Takže jsem se opravdu těšila na to až se linky znovu začnou propojovat a na závěrečnou bitvu proti nepříteli.
Spojení linek jsem se sice dočkala, ale závěr mě bohužel dost zklamal. Nevadí mi šťastné konce, ale tady to už bylo trochu moc přeslazené i na mě. Bohužel konec typu a teď se všichni chytíme za ruce ukážeme si lásku a všechno bude zalité duhou a sluncem se mi k celému příběhu vůbec nehodil.
Celkově mi tento díl přijde asi jako nejslabší s celé série, ale i tak si myslím že stojí za přečtení.

08.04.2024

To my jsme Legie
My jsme jas
Navěky planoucí v noční jas

Děj druhé knihy v podstatě plynule navazuje na první část. Jelikož jsem ji četla už před nějakou dobou tak jsem velmi ocenila připomenutí na začátku a uvedení stručného děje ke každé z hlavních postav.
Hlavní hrdinové pokračují ve své cestě za poznáním a pokusem o to zvrátit konec galaxie tak jak ji znají. Jenže to není až tak jednoduché a do cesty se jim staví poměrně dost překážek. Mě osobně druhý díl bavil mnohem více než první.
Děj ubíhal mnohem svižněji a nebyla nouze o vtipné situace, ale i spoustu zajímavých zvratů. Včetně dosazení nové postavy, která bude ze začátku hlavním hrdinům dost komplikovat život. V průběhu knihy se děj rozdělí do dvou linek, ale v tomto případě to ničemu nevadí, protože tu chvíli už je kniha tak napínavá a obsahuje tolik akce a zvratů, že vám příběh nedovolí jakkoliv protestovat a prostě vás vtáhne zpátky do děje.
Našlo se pár situací, které byli již zbytečně emočně vyhrocené a knize to maličko ubíralo, ale jinak jsem byla opravdu spokojená a jsem zvědavá jakým směrem se bude kniha ubírat dál.

1 08.04.2024

Když booklab oznámil, že bude vydávat i Pokrevní pouta s novými obálkami od Adela Stopka byla jsem tou zprávou nadšená, protože Vampýrská akademie mě až na pár míst opravdu bavila a přestože Adrian tam nedostal tolik prostoru jeho postava mě zaujala.
Pokrevní pouta se tempem trochu liší od VA, protože Sydney je oproti Rose spíše přemýšlivý typ a než něco udělá dobře si promyslí jaké by to mohlo mít následky. Takže nečekejte bláznivé eskapády jako v VA, protože tady věci plynou o něco pomaleji. Pořád ale dost svižně na to aby si udrželi pozornost čtenáře.
Já si celkově Pokrevní pouta užila více než VA, protože mě víc baví hrdinové, kteří se nad svým jednáním logicky zamyslí než aby zkratkovitě jednali. I dialogy mi zde přijdou o něco lepší.
Zápletka příběhu má dvě propletené části, které jsou fajn zpracované a i když určitá část je naprosto průhledná a čtenář ji odhalí velmi brzy. Tak druhá část zápletky je skvěle zamotaná až do konce a já vůbec netušila, že se to odehraje právě takto.
Chemie mezi Adrianem a Sydney mě opravdu bavila a líbilo se mi, že Sydney byla k Adrianovi upřímná a nebála se mu říct do očí co si o některých věcech myslí. Jill mě svým chováním trošku rozčilovala, ale to už je asi úděl její rodiny.
Jsem velmi zvědavá jak si autorka poradí s příběhem dál a jak se to bude celé vyvíjet. Taky jsem zvědavá na další obálky, protože ty u VA byli nádherné, ale Pokrevní pouta je překonala.

04.04.2024

Na začátku příběhu jsem si přišla trošku zmatená děním v knize, protože první díl jsem četla před více jak rokem a spoustu detailů už jsem zapomněla. Kniha navazuje v podstatě tam kde první díl skončil nebo když se to tak vezme možná spíše začal.
V průběhu knihy autorka postupně skrze hlavní hrdinku připomíná události z prvního dílu. Což oceňuji, ale na druhou stranu by je nemusela opakovat několikrát. Joan v průběhu knihy mnohokrát přemýšlí nad rozdíly mezi novou časovou linkou a tou původní. Většinou se tato situace týká Nicka a Aarona takže se dost opakuje stejný scénář a příběh je tím zbytečně natahovaný.
Znovu se setkáváme se známými postavami z prvního dílu, které doprovázejí Joan při její cestě příběhem. Trošku mě mrzí, že oproti prvnímu dílu zde je Aaron, kterého jsem si oblíbila jen velmi málo, protože tentokrát je do celé situace více zapletený Nick.
Za mě autorka v tomto díle mnohem lépe pracovala se schopnostmi Nestvůr a skvěle zpracovala jednotlivé časové linky a jejich prolínání. Hodně mě zaujala zápletka, protože až v podstatě do konce jsem neměla tušení jak to vlastně dopadne a posledních asi 150 stran jsem přečetla na jeden zátah.
V knize bylo dost velmi zajímavých zvratů a mezi nimi i odhalení minulosti Joan včetně důvodu proč tak zajímá dvůr nestvůr.
Po přečtení stále zůstává spoustu nezodpovězených otázek, které doufám budou zodpovězeny v dalším díle. Konec si nechala autorka znovu otevřený takže jsem velmi zvědavá jakým směrem se bude další díl odvíjet.

Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce děkuji Humbook blogeri

2 04.04.2024

Když se mi kniha dostala do ruky měla jsem trochu obavu, že se děj s ohledem na počet stran bude docela táhnout. Protože 500 stran prostě svádí k tomu, že kniha bude plná popisů. V tomhle případě tomu, ale naštěstí tak nebylo.
Autorka nás nenechá ani rozkoukat a během chvilky s hlavní hrdinkou vpadneme do krvavého turnaje Kejari. Celý turnaj byl zajímavě zpracovaný, jeho jednotlivé části byli zajímavé a velmi dobře popsané. Trošku mě naopak mrzí, že jsme nedostali více informací o světě jako takovém.
Na začátku byl sice kratičký úvod k některým postavám a maličko z historie tohoto světa, ale rozhodně bych uvítala více informací. Na konci autorka dodala rejstřík, který jsem ocenila a něco málo mi také přiblížil.
Hlavní hrdinka mě bavila, protože svým způsobem jsme dostali silnou hrdinku typickou pro tento typ knih, ale pro své okolí je i tak vlastně nejslabším článkem. O to více se musí snažit a hlavně své činy velmi dobře promýšlet. Velmi mě bavila i její chemie s jejím upířím spojencem, jehož tajemný a sarkastický charakter mě opravdu zaujal.
Děj knihy skvěle ubíhá a já se většinu času nemohla odtrhnou, protože o zajímavé zvraty nebyla nouze. Knize se nevyhnulo pár naprosto klišé scén, ale ty mě spíše pobavily než že by mi v příběhu vadily. Závěrečný zvrat byl zajímavý a já jsem opravdu jakým směrem se bude vyvíjet další díl téhle dobře rozjeté série.
Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce velmi děkuji Albatros Media.

2 01.04.2024

Séríí Šest vran si to u mě autorka o něco vylepšila, protože po zkušenosti s Grišou a Wonder Woman jsem si nebyla jistá jestli od ní chci něco číst. Umí totiž vymyslet skvělý svět, ale její styl psaní mi úplně nesedí.
Oceňuji systém, který autorka pro svoje knihy vymyslela, ať už ten magický nebo ten „politický“. Rozdělení Grišů a pravidla panující mezi gangy či obchodníky v Ketterdamu jsou opravdu zajímavé. Stejně tak informace o jednotlivých národech a zemích, které zde dostaneme.
Postavy jsou velmi dobře vykresleny a přesto, že někdy jsou na ránu a jednají trochu zvláštně tak si čtenáře dokážou získat. I u tohoto dílu bych měla výtku k tomu, že jednání hlavních hrdinů zcela nesedí k jejich věku.
Děj je občas trošku chaotický, ale to je celý život v Barrelu takže mi to nepřišlo až tak hrozné. Bohužel chvílemi jsou jednotlivé situace zbytečně překombinované což ve mně vyvolávalo tendenci se plesknou do čela a říct si „A tohle je tu jako proč?“. Určité situace se to trošičku opakovali, ale musím uznat, že autorka uměla i překvapit.
Jeden ze závěrečných zvratů jsem opravdu nečekala a jen málokterý autor má odvahu něco takového udělat. Takže za to celkem plusové body. Závěř knihy nechává spoustu otevřených možností jak na příběh navázat takže jsem zvědavá zda toho autorka nějak využije.
Každopádně znovu musím vyzdvihnout grafické zpracování knihy, které je prostě skvělé.

3 26.02.2024

„Nikdy nezačínej, co nezvládneš dokončit“

Druhý díl série havraní kruhy byl za mě ze začátku dějově o něco lepší než předchozí, protože děj byl podstatně svižnější. Na druhou stranu příběh přišel o určitou svou pohádkovost a zajímavou stavbu světa, který autorka vybudovala v prvním díle. Tentokrát se totiž neodehrává celý příběh v Ymslandu. Do příběhu se vracíme několik měsíců po tom co Hirka pomocí kruhů opustí Ymslandu aby ochránila Rimmeho před sebou, před plísní.
K Hirce a Rimmemu se přidávají nové postavy, které je provází příběhem. Znovu příběh sledujeme z několika pohledů a tentokrát mě asi o něco více bavily části, ve kterých vystupoval Rimme, přestože se choval trošku jako malé dítě, kterému seberete hračku. I když možná mě jeho linka bavila o něco více tak trochu proto, že části s Hirkou jsou ze začátku maličko nelogické. Během pár měsíců se Hirka adaptovala na nové prostředí v podstatě bez problémů a čirou náhodou měla i celkem štěstí na to s kým se potkala a že měla kde spát a nedělalo ji problém se vyrovnat se všemi vymoženostmi nového světa.
Nové prostředí v knize nenabízí až tak zajímavé popisy jako jsou v prvním díle, protože náš svět není nutné až tak představovat jako ten smyšlený. Možná je trochu škoda, že autorka nepoužila další smyšlený svět a přesunula se k tomu našemu, který je navíc v knize vybarven jako naprosto nezajímavé umírající místo.
Moc mi nesedí vztah mezi Hirkou a jednou z nových postav, ale uvidíme jak se to bude dál vyvíjet. Společně s Hirkou konečně odhalujeme tajemství jejího původu, ale na můj vkus možná trošku moc brzy. Kdyby nás autorka o něco více napínala a ubrala trošku bezcílného cestování bylo by to za mně zajímavější.
Jsem zvědavá co přinese závěrečný díl. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Host.

26.02.2024

Ze začátku jsem měla obrovský problém se začíst, protože první třetina příběhu se mi neuvěřitelně táhla. Celkově se nic moc nedělo a hlavní hrdinka byla zmatená jak lesní včela. Dost mi v tom chyběl styl první knihy. Po první třetině se to začalo pomalu zlepšovat, ale kromě závěru mi přišel díl slabší než ten předchozí.
Minimálně polovina knih se točí kolem erotických představ hlavní hrdinky a hříšných princů což tak trochu zabíjí dějovou linku. Navíc taky moc nechápu zařazení knihy do kategorie dívčí romány, zajímalo by mě kam je zařazena kniha v originále.
Hlavní hrdinka většinu knihy jedná dost nelogicky a oproti prvnímu dílu mě její jednání dost často rozčilovalo, ale její chemie s pekelným princem mě naopak celkem bavila a jejich dohadování bylo to co zachraňovalo první dvě třetiny knihy, které by jinak autorka mohla úplně vypustit.
Jakmile ale překlenete tuhle vycpávkovou část hodí vás to do konce plného poměrně nečekaných zvratů. Posledních asi 100 stran jsem si opravdu užila a konečně jsem dostala to co jsem po prvním dílu čekala. Díky zajímavému závěru knihy, který je jak jinak než otevřený si další díl přečtu protože mě zajímá jak to celé dopadne.
Pěvně ovšem doufám, že se vyhneme zbytečným vycpávkám a bude mít aspoň trochu děj jako první díl.

Po dočtení páté knihy Srdcerváčů se trošku vnitřně peru s tím jak komiks vnímám. Pořád mi to přijde jako ňuňatý příběh který se krásně čte a má opravdu velmi povedenou kresbu, ale na druhou stranu už mi některé věci přijdou do komiksu dané maličko na sílu.
Chápu, že autorka chce ve svých knihách upozornit na různé problémy, či situace, které mohou lidi potkat a říci všem, že je v pořádku se někdy cítit zle. Že není třeba se bát o svých problémech mluvit a říct si o pomoc, což opravdu oceňuji, ale nacpat veškeré tyto věci do jedné skupiny osob či rodiny mi úplně nesedí.
Mám s toho trošku pocit, že aby bylo upozorněno na vše tak každá osoba v komiksu dostala do vínku některou vlastnost/problém kterou chtěla autorka vytáhnout na světlo. Zároveň je však tato situace hozena jen tak do pléna bez většího propracování, takže to trochu působí jako přebytečná informace. Mě osobně by bylo milejší, kdyby se zaměřila pouze na nějakou část, tak jak tomu bylo třeba v prvních třech komiksech a další životní situace zařadila do samostatného komiksu, případně k úplně novým postavám i kdyby ve stejném světě.
I přes tohle všechno jsem, ale dostala přesně to co jsem očekávala. Komiks, který je díky své kresbě pastvou pro oko a scény, které při přečtení vyvolají úsměv na tváři. Přesto, že komiks vlastně řeší vážná témata, pořád si zachovává takové to miloučké prostředí do kterého se člověk rád vrátí.
Za poskytnutí komiksu k recenzi v rámci spolupráce velmi děkuji Albatrosmedia

1 21.02.2024

Kniha Když padaly hvězdy mě uchvátila svou obálkou, která je opravdu velmi povedená. Navíc kniha obsahuje hned dvě krásně zpracované mapy, jednu detailní a druhou strohou. Celkové grafické zpracování knihy je na skvělé úrovni a opravdu se povedlo. Líbilo se mi proložení textu výstřižky z kronik či knih vytvořených pro tento svět.
Co mě osobně na začátku trošku rozčilovalo, byla skutečnost že kniha nemá klasické kapitoly. Je sice po malých částech rozdělena, takže opravdu nečtete celých 600 stran bez členění, ale je to trošku nezvyk.
Jedná se o první díl ze série takže nás čeká seznamování se světem, který má autor moc hezky vymyšlený. V knize se nešetří popisy, ale díky autorově stylu psaní jsou příjemné a i když jsou opravdu dost květnaté tak vás neutahají k smrti, jak to u některých knih s delšími popisy bývá.
Líbí se mi rozmanitost postav, protože nechybí lovci, učenci, piráti, ale i mořské panny nebo démoni. Jediné co bych maličko vytkla, je že i postavy u kterých by člověk čekal trošku horší charakterní vlastnosti jsou vlastně celkem klidné a povahově se na první pohled od těch kladnějších postav výrazně neliší.
Já si asi nejvíce oblíbila Erika, který byl velmi milý, ale hlavně nad věcmi i uvažoval což bylo opravdu skvělé. Celkově mě bavila chemie mezi jednotlivými postavami a vlastně bylo fajn i to, že v knize nebyla romantická linka, protože by mi sem úplně nezapadla.
V průběhu knihy sledujeme hned několik postav jejichž osudy se v postupně prolínají. Začátek má trošičku pomalejší rozjezd, ale jakmile se jednotlivé linky příběhu střetnou začne to být zajímavější. Možná kdyby kniha měla o pár stránek méně děj by byl poměrně svižnější již od začátku.
Konec příběhu byl maličko natahovaný dodáním příběhů, které neměli velký vliv na děj jako takový. I přes těch pár drobností bych knihu rozhodně doporučila, protože příběh je opravdu zajímavý a cestu s hrdiny této knihy si užijete.
Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji autorovi knihy a nakladatelství Host a už se těším na další díl.

2 12.02.2024

Šest vran mě zaujalo o něco více než Griša, ale bohužel se obávám, že pro mě styl psaní autorky úplně nebude to pravé ořechové. Na knize bych vypíchla její grafické zpracování, protože obálka je TOP a černá ořízka to celé krásně doplňuji. Uvnitř knihy je navíc krásně vyvedená mapa.
Autorka vytvořila velmi zajímavý svět plný zázraků a různorodých obyvatel. Je trošku škoda, že na rozdíl od Griši autorka nevěnovala tolik času popisu jednotlivých zemí a jejich obyvatel, protože by bylo poměrně zajimavé se dozvědět víc nebo si připomenout určité body s tohoto světa.
Naštěstí i výběr vypravěčů je o něco štastnější a oproti Alině je jejich příběh lépe podaný i když to bude i vlastnostmi jednotlivých postav. Líbila se mi různorodost jednotlivých postav i postupné představování jejich minulosti, ale některé dialogy mezi určitými postavami byli trošku zbytečné.
Přestože nejsem úplně fanoušek střídání pohledů tady to ve výsledku bylo celkem fajn a chápu proč to bylo použito. Bez toho by v příběhu nebyli některé zajímavé věci zmíněny.
Našlo se i pár nečekaných zvratů, které mě překvapily, ale zároveň jsou zde i části, které jsou možná až zbytečně překombinované a možná s ohledem na věk postav i trochu hůře uvěřitelné. Konec je otevřený a mě zajímá jak to dopadne takže s toho důvodu si další díl přečtu.

06.02.2024

Jako první bych ocenila obálku, která se Adele opravdu povedla. Zajímavé je i téma, které si autorka vybrala, protože co si budeme povídat, který knihomol by se strašně rád nepodíval do některé ze svých knih. Já bych věděla hned o několika světech, které bych s takovým klíčem ihned šla navštívit.
Prolog knihy byl velmi zajímavý, nalákal mě na čtení a já čekala co se s toho vyvine, ale bohužel první kapitoly u mě nevyvolali stejnou reakci. Přišlo mi jako bych byla vhozena do příběhu bez dalších souvislostí. I když se jednotlivé kapitoly skvěle četly a stránky ubíhaly poměrně rychle tak děj si mě nijak nezaháčkoval a spíš jsem ho jen pasivně sledovala. Moc tomu nepomáhalo ani střídaní pohledů v jednotlivých kapitolách kdy prostě byla přetrhnutá myšlenka a najednou jsem se ocitla úplně jinde.
Nejvíc mě bavila asi linka Avery kde mi přišlo, že se toho dělo asi nejvíce. Linka jejího bratrance mě bohužel moc neuchvátila a chvílemi mi přišla trošku utahaná. Celkem mě bavila chemie mezi Avery a Sullivanem a taky osudy vedlejších postav odehrávající se na pozadí.
Autorka postavila základy poměrně zajímavého světa, ale naservírovala nám z něj jen velmi málo. První polovinu knihy jsem vlastně netušila proč se postavy chovají tak jak se chovají a co se vlastně děje nebo co předcházelo určitým situacím nastíněným v knize.
Věřím, že kniha si své čtenáře najde, protože námět je slibný a konec nechává spoustu prostoru pro zajímavé navázání.
Za poskytnutí knihy na recenzi v rámci spolupráce velmi děkuji albatrosmedia

06.02.2024

Dlouho jsem uvažovala jak tenhle díl hodnotit, protože měl pár momentů které byli naprosto neuvěřitelné, ale jinak vlastně až tak moc nedělo. Příběh navazuje přesně tam kde v předchozím díle skončil a dál sledujeme osudy Smrtek a jejich rozpory mezi takzvanou "Starou gardou" a "Novým řádem".
Jak už název vypovídá tentokrát se Nimbus, systém udržující ve světě řád, dostane mnohem více do popředí. Spolu s ním se objevují i nové postavy, které doplní příběh o svůj pohled. Autor tedy postupně rozvíjí příběh v několika rovinách, které se postupně prolínají.
V průběhu příběhu se objeví minimálně zva zvraty, které jsou opravdu velmi nečekané, ale mezi nimi se toho vlastně moc neděje. Díky autorovu příjemnému stylu psaní se sice dobře čte, ale jinak nějak nic. Co knihu odstřelilo opět do výšin byl rozhodně konec, který je naprosto nečekaný a při tom jak byli poslední kapitoly rozjeté vás ani nenapadne, že by se tam něco takového stalo. A hlavně díky konci jsem se rozhodla i pro vyšší hodnocení a jsem opravdu zvědavá jak na to autor v dalším díle naváže.

2 01.02.2024

Kniha Trnitá kletba pro mě byla velmi milým překvapením. Příběh jsem si opravdu užila od začátku až do konce a přestože bylo pár míst, kde se toho až tak moc nedělo a bylo to trochu více o popisech, tak jako celek byla kniha opravdu zajímavá.
Navíc ten svět který autorka vytvořila je naprosto skvělý. Nejen že obyvatelé Plantae umí za pomoci své síly vypěstovat rostliny s kterými jsou příznění, ale jsou rozděleni podle určitých předpokladů a typu rostlin do určitých skupin. Jejich moc má i nějaká pravidla což se mi opravdu hodně líbí, protože často se v příbězích setkáváme s tím, že hlavní hrdina či postavy v knize mají nějakou moc, ale bez jakýkoliv omezení či pravidel. Takže za to rozhodně plusové body.
U tohohle to ale nekončí, pro dokreslení atmosféry jsou do příběhu zasazeny i legendy, pohádky, historie nebo i hry související s tímto světem. Autorka si dala opravdu hodně záležet a vše propracovala do sebemenšího detailu a postupně vše dávkuje v příběhu tak jak na vše přichází hlavní hrdinka. Takže za mě skvělé a chci se o tomhle světě dozvědět mnohem víc.
Když už jsme u hlavní hrdinky tak u ní rozhodně oceňuji, že to není supersilná a dokonalá osoba, kterou najdeme v každé druhé knize. Baví mě na ní to jak vlastně spoustu věcí pokazí, ale i to že si sama dokáže přiznat svou chybu. Její chemie s dalšími postavami (hlavně s jistým guvernérem) je opravdu velmi povedená a i její vývoj a uvědomění v průběhu příběhu bylo velmi dobře zpracované.
Romantická linka je v knize opravdu hodně slow burn a působí spíš tak jako od nenávisti k přátelství než k lásce, ale kdo ví jak se to vyvine dál. Celkově je tato linka, ale spíš v pozadí a nehraje v příběhu úplně prim. Autorka do pozadí příběhu skryla spoustu dalších témat, které si přečtete mezi řádky a myslím že se povedlo je zapracovat velmi dobře, protože nepůsobí jako kdyby do knihy byli natlačeny násilím, ale přirozeně plynou s příběhem. Jsem opravdu zvědavá co přinese další díl, protože ten jednoznačně chci přečíst.
Jednu malou výtku mám k anotaci, kterou jsem si přečetla až teď a její konec mi úplně nesedí k tomu co se v příběhu děje, ale to je opravdu maličkost a jelikož většina z nás anotace nečte ani si nevšimne. Knihu rozhodně doporučuji přečíst a pak mi můžete napsat jestli i za vás je to s anotací stejně.
Za zaslání výtisku na recenzi v rámci spolupráce děkuji @albatrosmedia

31.01.2024