Murtagh přehled

včera

(SPOILER) Na knihu mě naladila povídka Hostinec, která knize předcházela a docela jsem se těšil. První polovina byla zajímavá a měla dynamiku, ale druhá mě nudila, tedy kromě závěru, který je dobře udělaný. Bude zajímavé dále sledovat Murtagha v jeho dalším vývoji. V předchozích dílech to vypadalo, že Murtagh je minimálně stejně schopný kouzelník jako Eragon, ale teď vyšla pravda najevo. má se chlapec ještě co učit. Určitě bude zajímavé sledovat jeho linku s Nasuadou, protože se určitě najde dost těch, kterým se stav vykreslený na konci nebude vůbec líbit.

předevčírem

Na Murtagha jsem se šíleně těšila, pro mne nejočekávanější kniha roku. Postavu Murtagha od prvního dílu miluju. A... nechci říct, že jsem vysloveně zklamaná, to ne, ale... očekávala jsem stand alone, který by zodpověděl všechny zbývající otázky, dořešil nevyřešené a ságu o Eragonovi tak příjemně nadobro uzavřel. Jenže ono ne. Místo toho jsme dostali jakýsi otevírací díl zbrusu nové série, kde si Paolini připravil půdu pro úplně nové téma! Jako... ano, na některé otázky jsme odpovědi dostali (Proč se Murtagh choval tak, jak se choval, Jakou měl minulost, Jestli stále miluje Nasuadu atd.), ale bohužel hromada otázek naopak přibyla, takže ve výsledku mám pocit, že jsem se nedozvěděla vůbec nic. Musím uznat, že dějově se to Paolinimu povedlo i po takové době moc pěkně napojit, měla jsem pocit, že jsem Alagaësii nikdy neopustila. Opakuje tam sice události z Inheritance, ale to není ke škodě a i přes jeho typický rozvláčnější styl s nimráním se v pocitech se to čte velice dobře. Moc mě bavilo pozorovat dynamiku Trna a Murtagha, která je opravdu jiná než u Eragona a Safiry, jejich překonávání sebe sama a jejich chybování. A že těch chyb dělali, jednu za druhou. První část byla lehce úsměvná skrze nekonečnou sérii questů, ale byla zajímavá. Druhá část s kultem mě bavila mnohem víc, ale naštvalo mě, že jsme se ve výsledku vůbec nic nedozvěděli - celou dobu jsem čekala nějaké šokující odhalení, zvrat - nepřišel. Bachel byla ovšem výbornou záporačkou. Co bych ale chtěla zkritizovat, a co si možná zaslouží strhnutí více hvězdiček, je magie. Paolini vynikal tím, že měl dokonale propracovaný magický systém, což si celé v předchozím díle zbořil poskytnutím Jména starověkého jazyka našim hrdinům. Bohužel v této knize Murtaghova magie téměř nikdy nefunguje, ač ono Jméno zná. Nejen, že nefunguje, ale on také neustále používá ty samé fráze a ta samá kouzla dokola. Jako vím, že Eragon měl bezesporu mnohem lepší výcvik v kouzlení, ale tady jsem si připadala jako při sledování filmového HP a u dalšího Thrysta jsem už přetáčela oči v sloup.
Celkově nejsem zklamaná, protože jsem dostala další Alagaësii, ale jsem zklamaná, že jsem nedostala odpovědi - naopak, samé otázky.
Čteno v originále, uvidíme, co překlad.