boeink
komentáře u knih
Vyhnankyně
Christina Baker Kline
Na téma kolonizování Austrálie jsem před časem četla krásnou knihu Nezapomeň na mě od Lesley Pearce. Pravděpodobně je to náhoda, ale přijde mi, že Christina B. Klineová ji četla taky.
Vyhnankyně je taky pěkný, čtivý příběh, ale nemám z ní tak silný, emotivní zážitek. Hrdinky knihy Evangeline, Mathinna i Hazel si zažily své, ale mě se jejich útrapy nijak zvlášť nedotkly, jakoby vyprávění jen tak klouzalo po povrchu. Musím přiznat, že příběh Evangeline mě přecejen oslovil trochu víc.
Hodná sestra
Sally Hepworth
Tuto knihu jsem sfoukla poměrně rychle, protože se četla uplně sama. Knihy Sally Heporth mám ráda, jsou psané svižným stylem.
Děj této knihy je sice velmi předvídatelný, kdo má už něco načteno, trkne ho hodně rychle, jak to s těmi sestrami asi bude, ale i tak jsem hltala stránku za stránkou. Zkrátka mě to bavilo.
Poslední odstavec Roseina deníku mě trochu znejistil..
Kalmann
Joachim B. Schmidt
Kalmann je taková svérázná postavička, má asi o pár koleček víc, ale je nedílnou součástí vesnice Raufarhofnu, do jejíž semknuté komunity patří.
Příběh, který se kolem Kalmanna rozehrál, se mi líbil, byl humorně laděný, vyprávěný z pohledu autistického hlavního hrdiny. Takže klid :-)
Trochu mi vrtá hlavou, kam zmizel Nói, tajemný internetový přítel. Něco mi snad uniklo?
Zajímavé pro mě bylo prostředí drsného Islandu, přestože není v knize nijak podrobně popsáno, ta atmosféra tam prostě byla.
Chválím krásnou obálku, která mě ke čtení nalákala.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Mysteriózní vyprávění Kateřiny Surmanové odehrávající se v kulisách dvou přírodních katastrof, které naši zemi zasáhly, bylo pro mě zajímavým čtením. Znovu musím pochválit květnatý jazyk autorky, její popisy prostředí i nálad a krásná přirovnání; opravdu tleskám krásné češtině, jakou jsem dlouho nikde jinde dlouho neviděla. Za to hvězdičku přidávám.
Trochu mě mátlo přeskakování v čase, přišlo mi to občas hodně nepřehledné. Za to hvězdičku ubírám.
Samotný příběh byl poutavý, sice moc nečtu knihy tohoto žánru, neřeším ale míru uvěřitelnosti a fantazie, mě se to zkrátka líbilo. Takže dávám krásné čtyři hvězdičky a už vyhlížím novou knihu, kterou Kateřina napsala.
Země bezpráví
Boyd Morrison
Úžasné - já výlety do 14. století miluju a tenhle byl moc vydařený. Kniha skvěle zachycuje atmosféru dávných časů, kdy krev při rytířských soubojích teče proudem, čest je nadevše a možná je na obzoru i trocha romantiky. Této knize nechybí vůbec nic, je to krásný historický román, bavila mě každá jeho stránka. Taky musím pochválit pěknou obálku, která na druhé straně slibuje další díl..co už, budu se těšit.
Červená nit osudu
Mirka Skočílková
(SPOILER) Jsem trochu na rozpacích...všechny knihy paní Skočílkové hodnotím kladně, jsou čtivé, ze života, možná si u nich trochu popláčete.
Tato kniha není výjimkou, ale už mám trochu pocit, že to zavání Keleovou-Vasilkovou (jejíž knihy úplně nemusím, jsou dobré tak maximálně k vodě). Mám problém s tou osudovou láskou. To jako fakt? Tchán? Doufala jsem, že to takhle nedopadne, protože pro mě je toto opravdu nepředstavitelné, i kdyby tchán vypadal jako Brad Pitt. Představuju si, jak se ti dva objímají, drží za ruku a děti na ně volají: Mami! Dědo! a vůbec to nikomu nepřipadá divné. Ale v tom jsem asi jediná, protože jsem v komentářích žádnou zmínku na toto téma nenašla.
No a ty hrubky!
Chybí mi přečíst jediná kniha autorky. Možná někdy.
Příliš tiché lesy
Kimi Cunningham Grant
Příliš tiché lesy je kniha se silným příběhem a pomalu odsýpajícím dějem. Je v něm spousta místa pro flashbacky, které čtenáři pomaličku odhalují tajemství z minulosti. Především je to kniha o lásce otce k dceři, která nezná hranic, lásce, pro kterou, jako rodiče, obětujeme hodně a někdy i úplně všechno.
V mnohém jsem s tátou Cooperem sympatizovala, chápala, proč pro sebe a malou Finch zvolil takový styl života, zároveň jsem tušila, že je to do budoucna neudržitelné.
Mě tahle kniha sedla, líbila se mi trochu tíživá atmosféra osamoceného života v drsné přírodě. No a protože mám měkké srdce, došlo i na kapesníky ;-)
Oheň v srdci
Elizabeth Haran
Tato kniha nepatří k žánru, který vyhledávám, ale tentokrát mi tato příjemná oddechovka kápla do noty. Jednoduchý příběh, přitažlivé prostředí australské buše, trochu romantiky a předvídatelný, pohádkový konec..někdy je to potřeba.
Noční host
Heather Gudenkauf
V nekonečné řadě thrillerů je tenhle z těch lepších.
Od Heather jsem četla i předešlé dvě knihy a musím říct, že píše fakt dobře, její knihy mají zvláštní znepokojivou, ponurou atmosféru, velmi dobře se čtou, mají dobrý příběh a spád. Budu se těšit, že brzy napíše nějakou další knihu.
Sestřičky
Donna Douglas
Moc mě to nenadchlo. Bylo to oddechové, milé, ale příliš mě to nebavilo. Přesto v budoucnu dám Sestřičkám možná ještě šanci.
Kde se les dotýká hvězd
Glendy Vanderah
Kde se les dotýká hvězd je kniha krásná navenek i svým obsahem. Kéž bych měla štěstí číst vždy takové knihy. Přes některá vážná témata (rakovina, deprese, drogy), je to kniha především o přátelství, lásce a naději. Zamilovala jsem si Jo, Gabea a hlavně Ursu, o níž si ani po dočtení nejsem jistá, odkud vlastně přišla.
Tenhle příběh se mě opravdu dotkl, byl opravdový, o obyčejných věcech, ale taky o hvězdách, kvarkách a zázracích.
Moc doporučuji.
Tvůj stín
Jeffery Deaver
Ufff! Tohle mi teda moc nesedlo. Nebavila mě ta omáčka z hudebního prostředí a taky ty forenzní chytrosti, když se na scéně objevil Rhyme. Bylo to takové moc zdlouhavé a místy nudné. Bavila mě až poslední část knihy, kde vlastně byla jediná akce celé knihy. Četla jsem už rozhodně lepší detektivky.
Kopírák
Sam Holland
Poslední kapitolu jsem dočetla s uspokojením, že konečně jednou jsem celkem brzy správně odhadla vraha. Jenže za poslední kapitolou byl ještě epilog a tam mi do toho autorka hodila vidle. A musím říct, že tím mě dost naštvala, protože takový konec se mi vůbec nelíbil. Zbytečně to překombinovala a celé to působí nevěrohodně a neuvěřitelně. (Už jen...kde na tohle všechno vrah bral čas???) A nedokončeně. Takže až po epilog dobrý.
Myší díra
Simona Votyová
Až teď jsem si uvědomila, že jednu knihu autorky jsem již četla.
Zpočátku jsem si říkala, co to zase jako je?! Když se na pár stránkách několikrát zopakovalo jedno slovní spojení, měla jsem chuť knihu odložit, ale vytrvala jsem a nakonec se mi příběh toho panelákového panoptika moc líbil. Myška mě bavila a často jsem se musela smát. A Jolana, ta byla na pár facek.
Záblesk ve tmě
Stacy Willingham
Hodně mi to připomínalo Za zamčenými dveřmi, knihu, kterou jsem shodou okolností četla nedávno, ale tato vznikla dříve, takže pokud někdo opisoval, byla to Freida. Shodných prvků tam bylo víc než dost.Tahle kniha byla ale podle mého názoru promyšlenější a propracovanější, postavy mnohem plastičtěji vykreslené, uvěřitelnější.
Moje teorie o vrahovi byla opět těsně vedle, ale hezky to celé do sebe zapadlo, takže jsem spokojená. Akorát happyend tedy na konci žádný není.
Psí cesta
W. Bruce Cameron
Pěkné, dojemné i vtipné čtení o bezmezné psí lásce. I když máme kočku, jsme přesvědčeni, že se nám v ní vrátila moje psí slečna Daisynka, takže na to jejich převtělení věřím. První díl se mi sice líbil víc, přesto mě i tenhle pohladil po (kočko-psí) duši.
Mezi krásou a ošklivostí
Bryn Greenwood
Po přečtení této netradiční knihy jsem plná rozporuplných pocitů.
Dít se ten příběh reálně někde v mojí blízkosti, asi bych byla zděšená, protože vztah dospělého muže a prakticky ještě dítěte naše společnost nepřipouští. Proto chápu tetu Brendu. Ale..někdo romantický a měkkosrdcatý ve mě těm dvěma fandil, ať si tu svoji čistou lásku obhájí. Pro Wavy byl Kellen jediný člověk na celém světě, kterému na ní doopravdy záleželo a to platí vlastně i naopak. Ona ta láska vznikala pomalu a postupně. Srdci neporučíš.
Krásná kniha, trochu mi připomínala Stíny nad Pecan Hollow.
Pláňata
Petra Dvořáková
Petra Dvořáková je stejně stará jako já i jako její románová Pavlína. I proto mi Pavlína byla blízká, prožívala totiž podobné věci ve stejnou dobu jako já. Bohudík nepocházím z takhle nefunkční rodiny, ale dovedu si to živě představit. Zejména matka byla opravdu na pár facek. Hrozná mrcha. Otec pijan. Neporozumění, nespokojenost, křik a hádky na každodenním pořádku. Moc se mi líbil vztah Pavlíny se sestrou Janou.
Je mi z toho tak těžko. Autorka mě opět dostala, není to oddechové čtení, ale napsané to je dokonale.
Obhajoba Britty Steinové
Ronald H. Balson
Obhajoba Britty Steinové je silný lidský příběh odehrávající se na pozadí reálných historických událostí v Dánsku za 2.sv. války. Na takových knihách se mi vždycky líbí, že se dozvím něco nového, co jsem dosud nevěděla a můžu to probrat se svým mužem, který má o válečných událostech široké povědomí.
Je to první kniha tohoto autora, kterou jsem četla, příběh, který prostřednictvím Britty vypráví, se mi moc líbil. Trochu mě ale rušilo, jak to z Britty lezlo "jak z chlupaté deky", při vší úctě ke stáří, vždycky, když jsem se plně ponořila do čtení, Britta byla unavená a vyprávění musela přerušit a tím jsem se z příběhu vytrhla i já.
Proto ubírám jednu hvězdičku. Určitě si od autora přečtu jeho předešlé knihy.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Opravdová jednohubka na jeden volný den. Čtivý thriller, který nezavřete, dokud nedočtete, což při rozsahu 240 stran není žádné umění. Děj navíc rychle odsýpá, takže otáčíte stránky a zanedlouho jste na (celkem překvapivém) konci. Když ale srovnám s Pomocnicí, tak ta mě nadchla více. Nicméně, Freida umí psát fakt dobře a těším se na další knížku.