Žiju bez dětí přehled

dnes

Za mě zklamání. Na knihu jsem se těšila a byla zvědavá na důvody a příběhy žen, proč ty děti nemají. Sama jsem dlouho nevěděla, jestli dítě někdy budu chtít. Spíš jsem se klonila k tomu, že dítě mít nechci, necítila jsem se jako mateřský typ. Když se někdo nad miminkem rozplýval, tak jsem protáčela panenky, ale plynul čas a nakonec jsem se dostala do bodu, kdy jsem cítila, že takhle žít nechci a o to víc jsem byla na knihu zvědavá a měla zájem si ji přečíst. Ale kromě prvního rozhovoru, který mě skutečně zaujal (věnoval se ženě, která si dítě moc přála, ale nemohla jej mít) to byla jen nuda a esoterika.

Velká část rozhovoru se vždy věnovala životě té dané ženy, jak se seznámila s partnerem/partnerkou, o jejím životě, práci.. to je sice hezký, ale kvůli tomu jsem to číst nechtěla. Mě zajímaly reálně ty důvody nebo jak se s tím srovnaly, což tam bylo uvedeno letem světem, mnohdy na jedné stránce a následně se už věnovaly jinému tématu.

Za mě by bylo zajímavější, kdyby tam bylo víc rozhovorů s ženami, které děti chtěly, opakovaně se snažily, ale nikdy jim to nevyšlo. A vím, že slovo zajímavější je v tomhle kontextu debilní. Ta skutečnost není zajímavá. Je smutná, zoufalá, ale právě proto by to mohlo být pro někoho přínosnější, přečíst si, jak tím ženy procházely a jak se s tím srovnaly. Zbylé rozhovory pak o ženách, které ty děti prostě nechtěly a opravdu se věnovat tomu důvodu.

Já to tak hodnotím jako zklamání roku.

včera

Moc zajímavé příběhy žen, které mají jedno společné. Nemají z různých důvodů děti. Bylo to velmi zajímavé čtení a mně ani nepřišlo, že by hlavním tématem rozhovorů byla ta bezdětnost a to je asi dobře. Myslím, že to, jak paní Hynková Vrbová rozhovory vedla bylo citlivé a některé příběhy byly opravdu inspirativní a vlastně mi ani právě nepřišlo, že hlavním tématem je to, že daná žena nemá dítě.