Hranice věčnosti přehled

30.04.2024

Naprosto úžasné dílo. Všenych 3 knihy by měly patřitk k povinné literatuře na školách. Konkrétně tento 3. díl je naprosto srovnatelný s oběma předchozíma. Nejleší mi kniha připadala v období karibské krize, kdy děj opravdu jede na plné obrátky. Poté trochu ztácí tempo, aby ho na samém konci znovu získala. Závěr knihy je opravdu dojemný. Je skvělé, jak autor dokáže udržet tolik dějových linií po tak dlohou domu, aniž by se čtenář jakkoliv ztrácel. Opravdu nemám co bych vytk. Doporučuji

25.03.2024

Trilogii století jsem dnešním dnem přečetl celou a je to velmi zdařilé dílo, dalo by se říci, že umělecké. Na třetí díl Hranici věčnosti jsem se po druhém díle dost těšil a nebyl jsem zklamán. Pro mne je Hranice věčnosti možná nejlepším dílem. Kniha začíná stavbou berlínské zdi, pokračuje bojem černochů za lidská práva, této etapě je věnována podstatná část knihy hlavně za bratrů Kennedyových a za Martina Luthera Kinga, sledujeme kubánskou krizi, válku ve Vietnamu, kulturně je zde popsáno hnutí Hippies, rockové i popové kapely, drogy, počáteční snahy rozpadu komunismu v roce 1981 a jeho skutečný pád ve východních zemích v roce 1989 a taky období za studené války ve východních i západních zemích. Kniha končí pádem berlínské zdi a zvolením Baraka Obamy prezidentem v roce 2008 jen krátce. Znovu se zde setkáváme s pokračovateli rodů Peškovových, Williamsových, Leckwithových, Fitzherbertových, Franckových, Jakesových, Dewarových aj. Více prostoru mohlo být věnováno Vietnamu, Amerika zde hraje v knize prim, kubánská krize mě zde velmi zajímala, vlastně jsem v té době ještě nebyl, takže jsem si doplnil znalosti. Integrace černošské komunity je zde velmi podrobně popsána. Musím se smát, že nám Amerika radí, jak máme řešit Romskou otázku s ohledem na lidská práva, když vím, že v padesátých letech u nás nebyl problém, aby bílý a romský horník rubali spolu v dolech a po práci šli spolu na pivo. Je zde krásně popsáno, s jakou vervou bílí Američani mezi sebe vítali své spoluobčany a jaké násilnosti proti černochům, byly ještě v sedmdesátých letech možné a zcela legální. Dnes je v Americe opačný problém. Bílí se omlouvají černochům za to, že jsou bílí a nedovolí si proti nim zasahovat. Nejsem rasista, nevolám po násilí, ale oba extrémy jsou myslím špatné. Jinak ke knize. Follett zde opět na historických reáliích umně vystavěl příběhy fitkivních rodin a ty byly nemálo zajímavé. Jsem Husákovo dítě, takže mnohé postavy pro mne byly známé. Líbí se mi, že Follett je zde kritikem totalitního vládnutí za komunismu, kdy stačilo opravdu málo a člověk skončil na Sibiři, ale že je i kritikem tehdejších amerických přešlapů. Za mě opět velmi zdařilé dílo, až je mi trochu líto, že se sága století uzavírá a já se tentokráte se všemi postavami nadobro loučím. No ale v nejlepším je třeba přestat, takže se budu těšit na jiné Follettové knihy, Hranici věčnosti hodnotím za pět hvězd a dávám doporučení na celou trilogii. Tohle se opravdu povedlo. :-)