Sluha dvou pánů přehled

15.03.2024

(SPOILER) Na mne to bylo moc zmatené, pořád jsem si pletla postavy, takže některé souvislosti mi unikaly. Hlavní postavou je Truffaldino - sluha dvou pánů, byl tak přihlouplý a zároveň mazaný. Beatrice to byla tedy velmi kurážná žena. Dílo v aknize je pro mne průměrné. Asi si dám závazek, jít na toto představení do divadla, třeba lépe pochopím.

06.03.2024

Brilantně provedená – comedie dell´artt - od jednoduché milostné zápletky – skrze propletenec komických a směšných situací – k tradičnímu šťastnému vyústění milostné šarády.
Tak to je Sluha dvou pánů - aneb temperamentní komedie o třech dějstvích a stále živý příběh.

„Tak já vám řeknu pravdu já se přiznám. Všichni jsme lidé chybující.“

A takhle to začíná – jedním „omylem“, jak tvrdí Truffaldino, je to totiž právě on, náš milý, dost svérázný až vypočítavý, věčně hladový, trochu pošetilý a všemi mastmi mazaný sluha. A má ještě spoustu dalších vynikajících vlastností ___
do jejich výčtu nesmíme zapomenout přidat, ještě že je poněkud zapomětlivý – katastrofu, z toho vyplývající můžete tušit od samého začátku, teda minimálně od té chvíle, kdy zjistíte že slouží dvěma pánům /a to ještě ani neví, že jedním z nich je žena/.

Truffaldino, který všechno poplete, zaplete a zauzluje, se tak dostane (a spolu s ním i všichni aktéři jedné milostné taškařice) do situace, ze které zdá se, není cesta ven. Ale protože tyhle komedie vždycky dobře končí, čeká vás „jen“ dobrá zábava – vtipná situační komedie, která i „na papíře“ dokáže hodně (a že je vážně dobrá – o tom svědčí nespočetně divadelních zpracování, vč. pro mě nezapomenutelného Truffaldina od pana Donutila).

Tak „jen do toho, jaképak upejpání.“

"TRUFFALDINO: No tak, vždyť o nic nejde. Budeme všichni spokojení, dej sem dopis a až se vrátím s odpovědí, tak to dokončíme.
SMERALDINA: Tady je. (Podá mu dopis.)
TRUFFALDINO: Víš, co je v něm?
SMERALDINA: Právě, že nevím. Ale moc ráda bych to věděla.
TRUFFALDINO: Ještě aby to byla nějaká nepříjemnost – a já za něj pak dostanu přes hubu.
SMERALDINA: Kdopak to ví? Milostné psaníčko to asi sotva bude.
TRUFFALDINO: Abych nepřišel zbytečně k úrazu. Když nevím, co v něm je, tak tam s ním nepůjdu.
SMERALDINA: Což o to, otevřít by to šlo – ale jak to pak zase zavřít?
TRUFFALDINO: To už nech na mně. Zalepovat otevřené dopisy, to je moje. A nikdo nepozná ani tohle –
SMERALDINA: Tak ho otevřem!
TRUFFALDINO: Umíš číst?
SMERALDINA: Trošku. Ale ty umíš dobře, viď?
TRUFFALDINO: Taky trošku.
SMERALDINA: Tak se na to podíváme.
TRUFFALDINO: Otevírat se musí opatrně – (Utrhne kus dopisu.)
SMERALDINA: Podívej, cos to proved!
TRUFFALDINO: Maličkost – to se zase spraví. Já mám na to patent. Tak koukni, už je otevřený.
SMERALDINA: Tak čti!
TRUFFALDINO: Přečti to radši ty. Ty znáš ruku své slečny líp než já.
SMERALDINA (prohlíží si dopis): Abych řekla pravdu, nepřečtu z toho ani bé.
TRUFFALDINO: To je náhodička. Já taky ne.
SMERALDINA: Tak nač jsme ho otvírali?"