Ódinovo dítě přehled

18.05.2024

Ódinovo dítě. Četla jsem ho poprvé před několika lety. Tehdy, to mi bylo ještě něco mezi -náct a -cet, mě příběh zaujal, avšak ne natolik, abych bezmezně toužila po dalších dílech (které ještě nebyly ani vydané). A tak jsem tuto trilogii nechala uspanou přinejmenším do té doby, než bude dopsaná.
Dnešním dnem se ocitám téměř na konci posledního dílu a hltám poslední stránky s očekáváním, jak to celé dopadne.

Ódinovo dítě je takové pomalé a střídmé uvedení čtenáře do světa Aetlingů. Do světa ocasatých lidí, ve kterém se ocitla jedna bezocasá. Ukousl jí ocas vlk?
Asociace k situacím, jež člověk zná i z našeho prostředí, nabývá nových rozměrů a Hirka musí překonávat samu sebe a přežít ve světě, který (ne)zná.
Spád příběhu je pozvolný, ale čtenáře vtáhne do děje od počátku. Při touze porozumět tomu, co se vlastně právě děje a především proč, otáčí stránky a hltá další a další kapitoly až...
... až nenasytně sahá po dalším dílu.

Inu, Hirka by občas potřebovala vyprášit kožich za to, jak se chová. To ale není nic v porovnání s Rimem, u kterého bych očekávala trochu racionality vzhledem k tomu, jak a kam se dokázal za svůj velice mladý život dostat.

Ilume. Získala něco svým chováním? Ztratila? Teď, po delší pauze od přečtení Ódinova dítěte, vlastně ani nevím. Čekala jsem trochu větší alibismus a intriky.

Ramoja by snad mohla dostat trochu víc příležitosti se ukázat a s tím, že znám i další knihy, musím podotknout, že je v příběhu její postava ... zbytečná, bohužel. Zasloužila by si mnohem víc prostoru a přesto by knížka nemusela nabobtnat o další stránky - některé bych klidně zcela vynechala.

Urd? Čtenář bude nejdřív nejspíš tápat. Překotné přeskakování mezi náhledy jednotlivých postav, které se mezi tím, než se k nim vrátí, dostaly zas někam dál, dělají z Urda zprvu nepochopitelnou postavu. Ale zdá se, že její úmysly nebudou úplně čisté. Otázkou zůstává, co je vlastně jeho motivem?

Rada si hřeje polívčičku na všem, co se právě děje. Hlavně ale zůstat u korýtka. Je krásné vidět, že tento motiv funguje všude úplně stejně. A vlastně jim to člověk v knize prakticky vůbec nevyčítá.

K dobru musím připsat fakt, že se zde člověk nesetká se zbytečně zdlouhavými popisy okolí, které má každý stejně už dávno ve svých vlastních představách vyobrazené.

Doporučuji sérii všemi deseti, ale asi spíše starším čtenářům. Nebo lépe řečeno - sečtělejším. Věřím, že mé např. dvanáctileté já (kdyby tehdy kniha existovala) by tolik nebavila.
Určitě doporučuji dát šanci i přesto, že zpočátku se může zdát poměrně nezáživná či zdlouhavá.

26.04.2024

Přiznám se, že se toho ve mně pere víc. Proč autorka rozepisovala tak první polovinu knihy a vlastně úvod do příběhu a pak další polovina byla jen shluk velkých události, které nebyly ani pořádně rozepsané? Jak můžou mladí lidé jen tak lusknutím prstu převzít moc nad světem? Proč postavy dělají občas nelogické věci bez emocí, i když by tam ty emoce být měly? A tak bych mohla pokračovat. Jediný velký plus byla sympatičnost postav, kterým jste prostě fandili. Já nevím, příběh je dle mého nemastný neslaný. S velkým sebezapřením bych knihu doporučila 15-16letým dívkám, které jsou cílovka. Ale i tak si myslím, že je mnoho lepších fantasy tohoto druhu.