Siri Pettersen

Přidat do oblíbených Koupit knihy

norská, 1971

Nová kniha

Stříbrné hrdlo

Stříbrné hrdlo - Siri Pettersen

Druhý díl mysteriózní fantasy se staroseverskými kořeny. Pustila ho na svobodu a na památku jí po něm zůstala zanícená jizva. Ďábel, který svou krví propůjč... detail knihy

Související novinky

Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)

Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)
Na druhou polovinu května si vydavatelé připravili velké množství knih, které se nově objeví na pultech obchodů. My jsme pro vás opět vybrali ty nejzajímavěj... celý text

Populární knihy

/ všech 5 knih
Stříbrné hrdlo
Stříbrné hrdlo
Železný vlk
Železný vlk
Ódinovo dítě
Ódinovo dítě
Plíseň
Plíseň

Nové komentáře u autorových knih

Stříbrné hrdlo Stříbrné hrdlo

„Na tohle jsem se těšila, knihy od autorky mě všechny baví a tato není žádná výjimka, Juva je pro mě sympatická postava stejně jako Hirka ze série Havraní kruhy. Jsem zvědavá jak to všechno dopadne a není pochyb o tom že autorka umí knihu ukončit tak že hned potřebuješ další díl, na který si budu muset samozřejmě počkat.“... celý text
— Marta1996

Síla Síla

„Protože mě tato série zase tak moc neohromila, trvalo to několik let, než jsem se dostala k poslechu této závěrečné části. A jsem pravdu moc ráda, že jsem poslech této série nakonec nevzdala. Protože Síla je mistrovským zakončením. Kniha nepostrádá vůbec nic. Je napínavá, tajemná, zábavná, vtipná a má dost dobře vymyšlený, otevřený konec. Dvě dějové linky. Hirka ve světě slepých. A Rime ve světě Aetlingů. Obě dějové linky se nakonec propojí. Přestože v knize dostal mnohem větší prostor svět slepých, myslím si, že audiokniha měla mít dva narátory. To se bohužel nestalo. Audioknihu načetla pouze paní Magdalena Tkačíková.“... celý text
— soupik2012

Síla Síla

„Jak jsme začali, tak jsme i skončili. Jelikož jsem zhltla všechny tři díly v podstatě během jednoho okamžiku - alespoň tak by se to určitě jevilo Hirce - trpím v tuto chvíli lehkou depresí z konce série. Do třetice všeho dobrého se čtenář seznamuje s dalším - třetím - světem. Světem Umbri. Slepých. Slepí se chovají v rozporu se zákonitostmi, které Hirka zná. V rozporu se zdravým rozumem. V rozporu s přežitím. Je ti zima? Svleč se a nedej to znát. Máš strach? Odzbroj se a nedej nic najevo. Jen tak u nás získáš uznání. Hirka a její "nová rodina" se pokouší o opětovné vydobytí někdejší slávy. O napravení starých křivd a uznání. Hirka se zároveň snaží neumřít a přijít na způsob, jak zachránit nejen sebe, Ymslandu, Rimeho, ale také Sílu. Tu, kterou nedokáže ovládnout. Bez níž ale svět jisto jistě zanikne. Rime má plné ruce práce se sjednocením rozpadajícího se světa. Kolkagga, Ravnhov, uprchlíci... To všichni musí spojit síly, aby zabránili tomu nejhoršímu - válce, která nemá v dějinách Ymslandy obdoby. Nový svět opět dodává nový náboj. Vidoucí, Skerri, Kes... Všichni lační po Síle a pomstě. A to už po tisíce let. Jak asi vypadá taková tisíce let zakořeněná nenávist? Touha po spravedlnosti a odplatě? Osobně trilogii doporučuji všem, kteří mají již něco načteno. Drobné mouchy, které ale najdeme asi všude, můžeme považovat spíše za Sulni. Ne všechno se točí kolem Hirky a ne všechno musíme nutně v našich životech zachránit. Jen mě mrzí, že Hirka a Rime nedostali trochu víc prostoru pro sebe.“... celý text
— Nuray

Plíseň Plíseň

„Plíseň. Je skutečná? Má zničující dopad na vše, co miluje? Hirka se ocitá v dalším světě, který prostě není ten pravý. Čtenář dostane facku nového prostředí, které ani trochu nepasuje do původní stavby příběhu. Ale proč vlastně ne? Ve světě Ódinových dětí, bezocasých, nachází naprosto nové věci, které si nedokázala ani představit. Mrtvý svět, zvířata, která létají a dělají příšerný rambajs. Zbraně, které nevypadají jako zbraně. Hirka zde nalézá nové přátele a nepřátele. Kdo je její přítel Kuro, se kterým sem přišla? Kdo jsou ti, kteří ji sledují a proč? Hraje tu někdo snad jinou mocenskou hru, která má svůj význam pro Ymslandu? Hirka se pokouší rozlišit, kdo je ten špatný a kdo ne. Zároveň se potýká s novým jazykem, který nikdy dřív neslyšela. Naštěstí však má pro jazyky nadání. Zároveň potkává člověka, který má určité tušení o "slepých". Naleznou snad společnými silami řešení, které zabrání šíření plísně v tomto světě a zároveň i invazi slepých do Ymslandy? Rimeho odhodlání žene jen jedno: slib, aby Hirku našel. Ale stojí to za to? Zvážil všechna rizika? Díky odhodlání otevřít havraní kruhy se ocitá na tenkém ledě a odhaluje tajemství, které zastírá jeho svět po celé generace. Vidoucí pro svět Aetlingů možná znamená víc, než se kdy domnívali. Bohužel na to, co Rime dokázal a co dělá, by se měl chovat daleko vyspěleji. Jeho výbušnost, netrpělivost a zuřivost by byla představitelná spíše u hlavní hrdinky. Jako Kolkagga by měl jednoznačně lépe ovládat své emoce a před svými činy vše pečlivě nejdříve rozvážit. Druhý díl nám přináší řadu nových otázek a čtenáři nejednou zamotá hlavu. Rozhodnutí o tom, kdo je ten špatný a kdo ten dobrý často mění. A i když mi zpočátku úplně toto nové prostředí nesedlo, nakonec jsem přesvědčená, že dodalo sérii nový spád. Navíc je pro velké finále ještě důležitější, než díl předchozí.“... celý text
— Nuray

Ódinovo dítě Ódinovo dítě

„Ódinovo dítě. Četla jsem ho poprvé před několika lety. Tehdy, to mi bylo ještě něco mezi -náct a -cet, mě příběh zaujal, avšak ne natolik, abych bezmezně toužila po dalších dílech (které ještě nebyly ani vydané). A tak jsem tuto trilogii nechala uspanou přinejmenším do té doby, než bude dopsaná. Dnešním dnem se ocitám téměř na konci posledního dílu a hltám poslední stránky s očekáváním, jak to celé dopadne. Ódinovo dítě je takové pomalé a střídmé uvedení čtenáře do světa Aetlingů. Do světa ocasatých lidí, ve kterém se ocitla jedna bezocasá. Ukousl jí ocas vlk? Asociace k situacím, jež člověk zná i z našeho prostředí, nabývá nových rozměrů a Hirka musí překonávat samu sebe a přežít ve světě, který (ne)zná. Spád příběhu je pozvolný, ale čtenáře vtáhne do děje od počátku. Při touze porozumět tomu, co se vlastně právě děje a především proč, otáčí stránky a hltá další a další kapitoly až... ... až nenasytně sahá po dalším dílu. Inu, Hirka by občas potřebovala vyprášit kožich za to, jak se chová. To ale není nic v porovnání s Rimem, u kterého bych očekávala trochu racionality vzhledem k tomu, jak a kam se dokázal za svůj velice mladý život dostat. Ilume. Získala něco svým chováním? Ztratila? Teď, po delší pauze od přečtení Ódinova dítěte, vlastně ani nevím. Čekala jsem trochu větší alibismus a intriky. Ramoja by snad mohla dostat trochu víc příležitosti se ukázat a s tím, že znám i další knihy, musím podotknout, že je v příběhu její postava ... zbytečná, bohužel. Zasloužila by si mnohem víc prostoru a přesto by knížka nemusela nabobtnat o další stránky - některé bych klidně zcela vynechala. Urd? Čtenář bude nejdřív nejspíš tápat. Překotné přeskakování mezi náhledy jednotlivých postav, které se mezi tím, než se k nim vrátí, dostaly zas někam dál, dělají z Urda zprvu nepochopitelnou postavu. Ale zdá se, že její úmysly nebudou úplně čisté. Otázkou zůstává, co je vlastně jeho motivem? Rada si hřeje polívčičku na všem, co se právě děje. Hlavně ale zůstat u korýtka. Je krásné vidět, že tento motiv funguje všude úplně stejně. A vlastně jim to člověk v knize prakticky vůbec nevyčítá. K dobru musím připsat fakt, že se zde člověk nesetká se zbytečně zdlouhavými popisy okolí, které má každý stejně už dávno ve svých vlastních představách vyobrazené. Doporučuji sérii všemi deseti, ale asi spíše starším čtenářům. Nebo lépe řečeno - sečtělejším. Věřím, že mé např. dvanáctileté já (kdyby tehdy kniha existovala) by tolik nebavila. Určitě doporučuji dát šanci i přesto, že zpočátku se může zdát poměrně nezáživná či zdlouhavá.“... celý text
— Nuray

Přejít na knížky autora