Arcanum odhalené přehled

01.11.2021

Pokud jste jako já a čtete komentáře u knih proto, abyste si podle nich udělali obrázek o tom, zda je daná kniha pro Vás nebo ne, pokusím se Vám pokud možno co nejvěrněji přiblížit tenhle sborník Sandersonových povídek.

Na začátek - Sanderson má skvěle promyšlený celý svůj vesmír, ve kterém vedle sebe fungují světy ze sérií Elantris, Mistborn, Bouřné záře a dokonce i světy, na nichž se odehrává pouze pár menších příběhů. Celý svůj vesmír má provázaný určitými prvky a zákonitostmi a to je to, co se mi na autorovi líbí - ohromný cit pro detail a promyšlenost naprosto všeho. Ale teď k samotným povídkám.

Hned ta první - "Císařova Duše", je výkladní skříní vynikajících nápadů. Padělání duše lidské, či předmětů za pomocí vytváření takzvaných otisků, to je geniální nápad, který by běžným autorům vystačil na celou trilogii. Navíc ho Sanderson rozpracoval mistrovským způsobem a zakomponoval do příběhu tak nenásilně, že popis jeho fungování nezdržuje od děje, který je živý, nápaditý a neustále dramatický. Smršť napětí a nápadů zcela v jeho stylu. Tahle povídka autora evidentně fakt bavila a mě opravdu bavilo ji číst. Navíc k ní nepotřebujete znát pozadí a reálie žádného Sandersonova světa - povídka je evidentně "stand-alone".

Další dvě povídky - "Naděje Elantris" a "Jedenáctý kov" jsou přesně z opačného těsta. Tuctová zápletka, která mě nedokázala zaujmout a navíc jednoznačně předpokládala znalost světů Mistborn a Elantris. Pokud se sériemi nejste obeznámeni, tak prakticky nemá cenu je číst. Dá se jim porozumět, ale dostanete pouze suchý, klišovitý příběh, kdežto znalci sérií a fungování jejich světů dostanou zajímavé doplnění příběhů, které již dočetli. A tohle platí prakticky pro zbytek celé knihy.

Celkově - i druhá povídka, ve které vystupuje hrdina Kelsier z Mistbornu není moc záživná. Ba je ještě horší - pro člověka, který Mistborn nezná, se čtení mění v naprosté utrpení. Okamžitě jsem se utopil v kanonádě termínů a názvů a jevů, kterým vůbec nerozumím. Pořád nějaký kognitivní svět, život po smrti, cesta skrze duši a z toho vyplývající abstraktní rozhovory, jejichž pointu jsem vůbec nepobral, mě fakt ubíjeli. Když se mi povedlo prohlédnout alespoň částečně ke kořenu zápletky, dostal jsem jen vcelku nudnou šeď, tápající odnikud nikam na jednom místě, která bohužel zabrala cca 200 stran, což je třetina knihy. Příšerný. Na spisovatele takového kalibru ohromné zklamání. Pokud Mistborn bezpečně a dobře neznáte a nemáte ho komplet přečtený, nic vám to nedá a zřejmě budete pouze trpět také.

Světlým bodem je poté příběh o Alomantovi Jakovi. Je líčený ve stylu zápisků dobrodruha objevitele z 30. let, který se rád vychloubá a přehání a vždy pod čarou jsou připsané vysvětlivky jeho sluhy, který Jakova přehnaná dobrodružství uvádí na pravou míru a vytváří tak jednoduchou ,ale velmi vtipnou kombinaci, kterou jsem si užíval. Navíc příběh - ačkoliv je také z Mistbornu - je skutečně příběhem, s jasné danou konturou. Má hlavu a patu a není to takový abstraktní guláš jako výše zmíněných 200 stran utrpení.

Takovým průměrem je poté příběh ze světa Duny - originálně vyvedený ve formě grafického románu. Nechápu ale ,proč hned po něm následuje to samé v povídkové formě.

Zbylé tři příběhy už poté jedou v kolejích naprostého průměru. Je na nich vidět otisk Sandersonova nonšalantně originálního stylu, ale nepřináší žádný "wow" efekt, který čtenář dostává v Archivech bouřné záře snad na každé druhé stránce.

Poslední příběh "Ostrokrok" ze světa Archivů je poté prodchnut veselejší notou jemného humoru, vzhledem k přítomnosti hrdinky Lift. Avšak její příběh je šíleně a zbytečně natahovaný a jeho údernost tak přebijí nuda, kterou by bylo ideální proškrtat a přepsat.

Suma sumárum - pokud nejste fanoušci a znalci všech Sandersonových sérií, užijete si z celku tak 10% a doporučuji se tomuhle sborníku jednoznačně vyhnout. Pokud fanoušci jste, dostanete pár vynikajících nápadů a vážně světlých bodů, utopených v moři něčeho, z čeho mám pocit, že to původně měl být Sandersonův odpadní koš, ale přidanou hodnotou vám mohou být doplňující informace do vám již notoricky známého příběhu. V tom případě si k mému hodnocení doplňte jednu hvězdičku.

04.02.2021

Sanderson nie len že v svojich knihách vytvára úplne nové úžasné svety, on si vytvoril rovno celý vesmír – Kosmír. Táto kniha obsahuje deväť „poviedok“ (niektoré rozsahom strán naozaj nie sú veľmi poviedky) zo šiestich rôznych vesmírov. Trošku ma zamrzelo, že hneď prvá poviedka Císařová duše už vyšla aj v inej knihe (Tři tváře), aj keď to nič nemení na fakte, že je skvelá a dúfam, že Sanderson z tohto sveta ešte napíše nejakú knihu. V svete prvej poviedky sa odohráva aj druhá poviedka, Naděje Elantris, ktorá je síce krátka, ale skvelá a dúfam, že tento rok sa dostanem k tomu, aby som si znova prečítala aj knihu Elantris. V sústave Scandrial sa odohrávajú tri poviedky, vrátane Mistborn: utajená historie. Bolo skvelé vrátiť sa do sveta Mistbornov a znova čítať o Kelsierovi (dúfam, že aj sériu Mistborn si tento rok prečítam znova). Kniha takisto obsahuje poviedku zo sveta Rošáru, s názvom Ostrokrok, ktorá je o Lift, jednej z hlavných postáv Archívu Bouřné záře. Lift síce nepatrí medzi moje najobľúbenejšie postavy, neviem sa nejak vcítiť do jej myslenia, ale poviedka ma veľmi bavila. Ostatné poviedky sú z (asi) nových svetov. Z nich sa mi najviac páčila Silencie a stíny v Ďáblových hvozdech, ale keď sa tak nad tým zamýšľam, aj tie ďalšie poviedky mi prišli úžasné. Jediné, čo ma veľmi nebavilo bola kreslená poviedka Bílý písek, ale jej dej tam bol potom napísaný aj klasicky a páčil sa mi tiež.
Knihe v podstate naozaj nemám čo vytknúť. Pri jej čítaní som pociťovala neustálu túžbu znova si prečítať aj tie "hlavné" knihy a naozaj dúfam, že sa mi to tento rok podarí (Archív asi nie, to si počkám až na ďalšiu časť). Som veľmi rada, že Sanderson knihu napísal a že tam prepája svoje jednotlivé svety, konečne mi niektoré veci docvakli, že ako to tam teda funguje a ku knihe, alebo aspoň k niektorým poviedkam, sa raz určite vrátim.