Cesta králů přehled

04.03.2024

Archiv Bouřné záře je pro mě druhá série od Sandersona, do které jsem se pustil po Mistbornu, který byl vážně skvělý. Pokud Sanderson dokáže udržet u Archivu laťku nasazenou v Cestě králů, tak nepochybuji, že bude Archiv ještě lepší, než Mistborn. Ovšem musím přiznat, že (zatím) nedokončené série mě trošku děsí, ale vypadá to, že zrovna u Sandersona problém nebude.

Cesta králů je epické veledílo o více než 900 stranách podle mě se dá říct, že tvoří pouze jakýsi lehký úvod do Rošáru (svět, kde se děj odehrává). Za normálních okolností by se mohlo zdát, že je to na úvodní díl trochu moc. Ale celý svět Rošáru je tak neskutečně komplexní, že i po dočtení tohoto špalku je toho spousta k objevení. Rozhodně mám chuť v sérii pokračovat.

Knize se toho moc vytknout nedá. Možná snad přespříliš prudký rozjezd, kdy je v krátkém prologu čtenář hozen do světa se spoustou zvláštností a výrazů, kterým nerozumí (střepkordy, šlehy ..). Tohle není optimální a někoho by to mohlo odradit, mě jako člověka se zkušenostmi z Malazské knihy padlých nikoli. Po střemhlavém prologu se tempo hodně zpomalí a několik set stránek je ve velmi poklidném duchu, kdy se setkáváme s hlavními postavami a základními fakty nutnými k chápání světa.

Když pomineme krátká intermezza, tak se celou knihou prolínají tři hlavní příběhové linie pohledy tří hlavních postav. Mojí oblíbenou postavou byl Kaladin, de facto otrok se zajímavou minulostí, který se snaží najít své místo ve světě a tak trochu i sám sebe. Dále tu je Šalán, mladá žena z řad nižší šlechty, která je zmítána vnitřním bojem, který nemůže skončit jinak, než zradou někoho z jejích blízkých. Poslední hlavním hrdinou je Dalinar. Velkokníže, který se velmi vymyká svému okolí svým vnímaním cti, povinnosti a morálním kompasem. Všechny tři linie se odehrávají paralelně a každá je ve svém podstatě něčím zajímavá a obstála by i jako samostatná kniha. Všechny linie spojuje skutečnost, že každý z nich má před světem své tajemství a v každé linii se děje něco plíživě nepřirozeného, co hlavní hrdiny velmi trápí, ale zároveň mají často naléhavější věci k řešení. Postupem času se však ukazuje, že právě ony "nevysvětlitelné" věci by mohly být klíčem ke všemu, co se děje nejen jim, ale co čeká celý svět.

Na to, že jde o velmi tlustý svazek se kniha čte velmi dobře, děj svižně ubíhá ve většině kapitol. Výjimkou jsou flashbacky do Kaladinovy minulosti, které jsou ovšem nezbytné k dokreslení jeho charakteru a objasnění jeho motivů. Bez nich by Kaladin nefungoval zdaleka tak dobře. Možná maličká rezerva je ještě v bitevních akčních scénách, kde mám pocit, že jiní autoři dokáží čtenáře vtáhnout maličko víc. Každopádně je s podivem, že se Sandersonovi povedlo popsat tolik stránek téměř bez použití jakékoliv vaty. Prakticky vše zde má své místo a je nějakým způsobem důležité pro děj, nebo pro charakteristiku postav. Nejen hlavní hrdinové, ale i spousta vedlejších postav je udělána s precizností a čtnář nikdy nemá pocit, že by postavám něco chybělo.

Vzhledem k tomu, že jde o první díl série, tak konec knihy je velmi otevřený, což ale nikterak nebrání tomu, že závěrečné kapitoly jsou tak napínavé, že jsem se téměř nemohl odtrhnout. Na konci svého komentáře bych ještě rád pochválil výtvarné prvky, které knihu výborně doplňují.
Takhle série má ohromný potenciál a věřím, že další díly, kde už autor může pracovat s tím, že čtenář jeho svět už od začátku knihy zná jsou ještě lepší. Sanderson je právem považován za jednoho z nejlepších fantasy autorů všech dob.

Tohle mi vůbec nesedí. Po pár stránkách vzdávám čtení, protože text je dost zvláštní. Zpočátku krátké trhané věty, které kazí vyprávěcí styl. Příliš mnoho nových pojmů už v prvních odstavcích... Zmatek nad zmatek, vůbec nechápu co čtu, souvislosti, postavy ani aktuální dění. Jen čtu text a můj mozek ani nedokáže scénu stvořit v mojí hlavě. Ani po druhém pokusu a čtení další kapitoly nejsem přesvědčená, že tohle půjde. Nevím, ale tenhle autor mě zklamává už podruhé a tím pádem s ním končím. Kniha putuje do Nedočtených...