jaroiva
přečtené 2283
Zlá krev
2019,
John Carreyrou
Fakta: ***** Literární zpracování: * Zajímavé, nezáživné. Z mého pohledu je to jako dlouhý novinový článek, nikoli kniha. Takže informace zajímavé, ale napsané prostě do zpráv na pokračování, ne do knihy.... celý text
Velký rozvod
1993,
C. S. Lewis (p)
Parafrázovala bych to asi takto: Ó, bláhový člověče! Jak marné bylo tvé snažení na Zemi... Jestli si myslíš, že budeš pokračovat v tom dole nastoupeném směru i tady, tak na to zapomeň! No, nevím, kniha je trochu zvláštní a snaží se zřejmě o nějakou filozofii. Vzhledem k datu vydání už se ale asi moc nechytám.... celý text
Johnny Cash: I See a Darkness
2016,
Reinhard Kleist
Nadšení se nekoná. Asi nejsem až tak komixový typ. Líbily se mi obrázky v galerii, kde si byl podobný, ale v jednoduchých kresbách jsem někdy Cashe nepoznala, jindy jsem myslela, že někdo jiný je Cash. Zkratkovitost komixu je asi normální věc, jinak by to bylo moc obrázků a moc tlustá kniha. Ale přesto jsem ráda, že jsem četla jeho komplet životopis. Chtěla jsem si "přečíst" ještě obrázkový životopis F. Mercuryho, ale teď nějak nevím.... celý text
Provazochodci
2022,
Josef König
Vtipná jednohubka ke sklence vína (nebo možná burčáku) s jistou dávkou nadsázky... Aspoň doufám, že to byla nadsázka! :D
Panoptikum pana Perkinse
2024,
Ilona Dobrovolná
Příjemná detektivka ze zajímavého prostředí. V první polovině převládá atmosféra starého panoptika, která mi připomínala knihu Ulička přízraků. Ta se mi taky moc líbila a ráda jsem si přečetla něco dalšího z podobného ranku. V druhé polovině na mě působila spíš detektivní část ze současnosti. Začalo mě víc zajímat, kdo co... Líbí se mi, jak se zločin postupně odhaluje synchronně v minulosti i v současnosti. Zajímavě vystavené časové roviny. Od autorky si určitě přečtu i Prokletí rodu a doufám, že napíše i něco dalšího. Už po této jedné knize si ji řadím k oblíbeným.... celý text
Zpověď farářky
2023,
Martina Viktorie Kopecká
Deník farářky, čtený Terezou Kostkovou, mě moc nepřesvědčil, chybělo mi tam charisma M. V. Kopecké. V tomto smyslu jsem tentokrát byla s audioverzí spokojená. Přece jen když to čte sama, je to trochu uvěřitelnější. Ale ani tak mě to nepřesvědčilo. Připadá mi to moc "připravené". Chybí mi ten její spontánní projev. Jako osoba v televizi na mě Martina V. Kopecká působila velmi mile a příjemně, což se v delším textu knihy úplně vytratilo. Bylo to sice pro mě lepší než Deník, ale pořád někde u lepšího středu.... celý text
Příběh Louise Braille
2012,
Jakob Streit
Takový malý poklad. Sice je to psané pro děti, takže je to spíš taková pohádka o L. Braillovi, ale moc pěkná a zajímavá. Stojí za to nenechat jeho příběh upadnout v zapomenutí. Z doslovu k překladu jsem zůstala dočista paf, když se ukázalo, že jde o překlad žákyně osmé třídy ZŠ! Klobouk dolů před Johannou Dostálovou.... celý text
Děti boží
2016,
David Hidden
Tak nevím. Mně to napínavé nepřišlo. Spíš ufňukané. Zpočátku mi to trochu připomínalo knihu M. Bootha A Very Private Gentleman. Ten se mi zezačátku taky nelíbil. Ale pak se to postupně zlepšilo. To tady nenastalo, drželo si to svou nezajímavost až do konce. Za to, o jakém píše tématu, bych nicméně dala ten střed. Opakovaně mi tu chybí možnost dát čistou střední cestu. Takže to berte jako 2,5 hvězdy.... celý text
Šetři se, Einsteine!
2012,
Joshua Foer
Poměrně zajímavá kniha o paměťových soutěžích, technikách memorování a historii zapamatovávání... Z mého pohledu bylo až moc prostoru věnováno americké soutěži paměťových "atletů", ale tato soutěž byla vlastně rámcem, do kterého byly poznatky zasazené. Zaujalo mě, jak se posunul význam knih během dějin psaní knih. Také začátky zapisování, to, že čtení bylo prvotně hlasité a další podobné perličky z oblasti pamatování, memorování atd. Pořád jsem si říkala, že jo, je to hezké, nějaké ty paměťové paláce (už jsem o tom něco četla), ale k čemu je to vlastně dobré v běžném životě. Paměťové metody uvádějí, jak si něco lépe zapamatovat. Ale podstatné je pro mě, co si má člověk pamatovat. Není dle mého potřeba si zasviňovat paměť seřazením balíčků karet nebo desetinným rozvojem čísla pí na x míst. Nakonec i sám autor píše, že tyto techniky nepoužívá, aby si zapamatoval telefonní čísla nebo nákupní seznam, ale že raději použije papír a tužku. A tak jsem nakonec spokojená, že v samotném konci i uvádí, k čemu to jemu pomohlo a co si z paměťové soutěže vzal pro běžný život.... celý text
Zítřek ti nikdo neslíbil
2024,
Kateřina Karolová
Začátek (snad tak polovina) ... "WTF, ať už se konečně vyžvejkne, o co jde!" Autorka zkoušela mou trpělivost. Kdybych to četla, tak to odložím mnohem dřív, než dojde k obratu a objasnění zásadního smyslu. Tím, že jsem to poslouchala, jsem ale vytrvala a poslechla i Třetí čtvrtinu - hodně zajímavé, poměrně k zamyšlení. Tahle čtvrtina mě bavila. Konec - ... má to konec? Jestli ano, tak je to spíš takový průměr. Takže v součtu za tu 3. čtvrtinu 5*, první půlka 1*, konec 3* ... = 2,5*... celý text
Překupník na darknetu: Hon na miliardáře ze Silk Road
2020,
Nick Bilton
Jako jo, drogy jsou svinstvo, objednávat si vraždu taky, ale kdybych zapomněla na tyto dvě věci, tak mi úplně jako stejní šmejdi připadají aktéři Války o Uber nebo Bezonomie. Je to podobný obchodní model. Ty druhé dva jsou možná v některém ohledu nebezpečnější, protože jsou legální. Všechny tři knížky hodnotím vysoko. Jsou zajímavě psané a u Překupníka jsem dokázala úplně zapomenout na svět a jen hltala příběh. Musím vřele doporučit. Kniha je hodně k zamyšlení. Právě při posazení vedle těch legálních "silikonových" start-upů se mi zdá, že těch rozdílů je relativně málo. Nick Bilton mě dokázal opravdu zaujmout a kniha mě nepustila až do konce. Dobrou půlku jsem Rossovi skoro fandila. A po dojití na konec knihy nemám o moc víc jasno v tom, jaký k němu mám vlastně postoj. Na jednu stranu chytrý chlapec s dobrými nápady. Na druhé straně se nechá zblbnout podivným filozofickým směrem, který by se dal částečně chápat, ale... Přitom, když ví, na jak tenkém (temném) ledě se pohybuje, jeho postoj k bezpečnosti je přinejmenším svérázný. Snad představa o vlastní nepostižitelnosti? Dvě doživotí jsou podle mě spíš exemplární trest. Dodnes nechápu ty americké násobky trestů. Jde pak třeba půl trestu odpustit, že by si jako odseděl jen jedno doživotí? V každém případě děkuji dpxcz za tip na další knihu Zlá krev (J. Carreyrou), už se po ní poohlížím.... celý text
