alekis přečtené 615

Satanovo jaro 2005, Zdeněk Pošíval

Výborná druhá část série krimi případů Jožíka Bukovského! Historické detektivky, to je moje, a tato je podaná tak rozkošně, s takovými slovními obraty, že nemohu než tleskat! A přitom - tak málo přečtení! Bohužel, a stejně jako u první části - přehlíženo. Není to holt americký krvák... Autorův styl psaní mi dokonale sedí, příběh je sestavený tak, že se zabýváme nejen případy hrozných vražd, ale také rodinnými a pracovními vztahy. Je to o životě před několika staletími a protože nejsem odbornice - historička, protože je všechno podané velmi přesvědčivě a autor svou knihu nepochybně před vydáním konzultoval, konstatuji: nemá to chybu! Důležitá indicie nechybí, ale vcelku, pro úplné rozkrytí, je potřeba se příběhem pročíst až ke konci, abychom pochopili, že lidí s pokřivenou myslí nebylo a není nikdy dosti.... celý text

Dáma s hedvábnou maskou 2006, Diana Norman

Vražda knihy v přímém přenosu! Obálka a název "napovídají" o čem asi tohle bude. Navíc zařazení do šuplíku "pro ženy"! Nečíst! Obejít širokým obloukem! Jen hloupé husičky s růžovým gelem namísto mozku mohou vzít zavděk tímto škvárem! Teď již vážně a co možná krátce: osmnáctiletá Penitence, koktavá puritánka, připluje z nějakého důvodu a s nějakým cílem z Nové Anglie do Londýna. Krátce potom nastane morová epidemie... a mnoho a mnoho dalších událostí. Než na konci románu opustíme Penitenci o něco starší, přečteme si toho opravdu hodně. A stojí to za to. Některé okamžiky, když napovím - třeba hledání tajné místnosti a jejího skrývaného obyvatele zparchantělým oficírem, jsou vskutku dramatické! Proč se vzrušovat nad horory a krvavými kriminálkami, když stačí, kromě skvěle utkaného fiktivního příběhu, výlet do dějin, v nichž se střídají politické a náboženské převraty, války mezi državami a jejich vládci, výlet do dějin posetých mrtvými... Drsné časy... tehdy i nyní... a přece přátelství a láska mezi lidmi žijí stále... a doufám, že budou žít napořád! Odhaduji, že romantika tam je, ale tak 1 - 2%. Tak nevím... Jak se rozhodnete, čtenářky a čtenáři? :-)... celý text

Satanovi koně 2015, Zdeněk Pošíval

Skvělá kniha, moc mě pobavila. Drobné výhrady - přeskakování v čase mezi přítomností a minulostí, a trochu chaos ve vyprávění jednotlivých epizod příběhu, mi celkový dojem nezkazily. Není to literatura faktu, je to jednoznačně psáno s úmyslem čtenáře zaujmout a poskytnout mu zážitek. Což se v mém případě 100% stalo. Souhlas s komentářem od hanzmb, až na ten Křemešník, tam se asi nezatoulám... škoda :-).... celý text

Tajemství ostrova za prkennou ohradou 2009, Pavel Čech

Ke čtení mě občas inspirují, krom jiných, komentáře oblíbených uživatelů, momentálně ten, který napsal - viz níže - Terror (ale přečetla jsem si i ostatní). Terror to napsal moc hezky (škoda, že komentáře ke knihám píšeš dost sporadicky), já to vidím trochu jinak, i když v hodnocení se shodneme. Příběh je to totiž celkem jednoduchý, až tak se mnou nezacloumal. Klidně mohl být napsán jako kratší literární útvar a pravděpodobně by mnoho pozornosti nevzbudil. Ovšem, naprosto unikátním ho dělají ilustrace a v nich vložené texty. Ty ilustrace jsou prostě nádherné a příběh tak dostává úplně jiné grády! Nenacházím, nemám slov! Já nevyhledávám komiksy! Protože i tohle je komiks! Čtu texty, ne obrázky! Ale... Je to nádhera, je to krása, je to opravdu unikum! Jak prostředí, tak postavy a postavičky... A že je tam, kromě krásných dobrodružství a krásného přátelství tří kluků také skrytý smutek nad vším, koho a co odnes čas... Tak to je prosím pěkně... život sám. Přečteno - prohlédnuto během chvíle, ale okouzlení, tuším, potrvá :-).... celý text

Tajnůstkáři 2023, Sandra Brown

Trochu Krasoněm a trochu Drsoněm musí být literární romantický hrdina! Takový, co o něm čtenářka sní a na něj před usnutím vzpomíná... Zkrátka - musí být třída! Pod tvrdou kůrkou se skrývá měkká střída... Neexistuje, ale je prostě nej a to je jisté, stejně, jako že den se s nocí střídá! :-) Překladač mi nabídl název Tlustý jako zloději - stejně podivné, stejně mi to nesedí, jako Tajnůstkáři, ale... vzal to nešť! Sandra Brown je profík a přes to vlak nejede. Četla jsem od ní sice už lepší krimi romance, ale tato byla taky zábavná... i když... Sandro, je mi to jasné: kam pořád máš chodit na ty nápady? Ale jo, stálo to rozhodně za přečtení, zaujalo a pobavilo. Neváhej a piš dál! :-).... celý text

Alinoë 2004, Jean van Hamme

Inspirace z DK... Přiznávám, že minimálně vyhledávám komiksy. Je to jakýmsi mým omezujícím viděním, podstatně víc vnímám text než obraz. Navíc toto je můj první Thorgal, přitom v pořadí již osmý... Uvidím, co se dá na tom poli neoraném udělat :-). Tudíž: ačkoliv tvrdím, že obrázky jsou u mě víc mimo, tentokrát je to jinak. Kresba je totiž mimořádně pěkná, všechno velmi přehledné a tuším, že i další díly budou stát za podívání. Takže za 5* :-). Příběh samotný - bohužel, na tak malém prostoru se asi víc udělat nedalo. Podle toho to taky dopadlo. A tak si čtenářko domýšlej: opravdu se ten zelenovlasý mužíček... A dál nesmím pokračovat, byl by to spoiler! Podle mě je příběh sotva za 2*... Tož co včil? Obrázky jsou ale moc hezké... Ještě si to nechám projít hlavou :-)... celý text

Noční klub. Díl druhý 2003, Jiří Kulhánek

Další várka výtečné zábavy! Druhý díl je trochu jiný, ale stejně, když jsem musela opustit, co mě baví, když jsem nemohla číst a musela se věnovat nějakým opruzujícím banalitám, byla jsem v myšlenkách v Nočním klubu... :-) Myslím, že je nezbytně nutné poznat blíž Jiřího Kulhánka, když ne osobně tak aspoň jeho další knihy :-).... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Otvírá se Noční klub... Čtenářko, neváhej, vstup! Kolkolem tma, mlha hustá... Příběh podle mého gusta! Jiří Kulhánek, moje pole neorané..? Až při čtení jsem zjistila, že jsem už od něj četla Vládce strachu, protože v Nočním klubu je letmá zmínka o Richardu Adolfovi. Vládci se mi moc líbili, i když už z paměti víceméně vypadli. A teď jsem, jak mám ve zvyku, namátkově sáhla pro zpestření a vložení mezi již rozečtené knihy po téhle perle... a jsem nadšená! Moc jsem se pobavila a jasná zpráva - druhý díl v závěsu následuje! :-)... celý text

Země temných trav 1951, Vladimir Bragin

(Knihu jsem četla pod názvem V zemi obřích trav, komentář se mi ocitl pod tímto vydáním.) Chodila jsem do knihovny, která se pak několikrát přemístila, ale ta moje první byla nejlepší. Nikdy pro mě neměly knihy takovou sílu, jako na 1. stupni ZŠ. Plátěná taška, kterou jsem sotva nesla. Knihovnice se divila: a to všechno přečteš? A protože jsem nemohla vydržet, tak jednu jsem četla v chůzi hned cestou domů a bylo mi jedno, co si kdo myslí. Čtení v dětském věku je nejlepší zábava a musela bych psát dlouho, abych vyjmenovala všechny tehdejší oslňující oblíbence... :-). V té staré knihovně jsem si půjčila i tuto sci-fi pecku. Od té doby jsem ji nečetla, ale naráz mi vyklouzla z paměti vzpomínka na ni a prostě nešlo si ji nepřečíst! Jenže už to bohužel není ten zázrak z dětství. Už mám jiné oči, trochu kritičtější, jiné zkušenosti a za sebou mnohé další knihy, další pecky... Úvod knihy je poněkud zdlouhavý a závěr je hodně poplatný době vzniku. Budiž, tak to prostě je. Ale popis Země obřích trav (ZOT) a jejích obyvatel je bez konkurence, a boj o přežití dvou maličkých hrdinů je téměř neustále opravdu dramatický! Kouzelně vymyšlené a sepsané a nikoliv fiktivní! Jde o skutečné poznatky o říši hmyzu. Musela jsem se zamyslet a hlavně politovat doktora Dumčeva. Prožil čtyřicet let, ale z jeho hlediska mnohem delší, nezměřitelnou dobu v ZOT. Když se vrátil mezi lidi, bylo to pro něj těžké. Přizpůsobil se dokonale podmínkám v ZOT a přežil... Ale jen tak honem se vrátit zpátky do bývalého života, když se změnil svět a jeho mládí uprchlo v dál... Přál si nabídnout světu vynálezy, které vymyslel na základě pozorování hmyzu, ale nikdo o ně nestál. Až nakonec drobná útěcha a smutný závěr. Svět se mění, střídají se režimy, kácejí se říše, všechno je den za dnem jinak. Ale život jde dál... v té úžasné Zemi obřích trav :-).... celý text

Saturnin 2003, Zdeněk Jirotka

Nesnáším sousloví "úsměvný příběh" Zhusta ho užívaly televizní hlasatelky, než skončily v propadlišti dějin, jako charakteristiku nějakého veselého filmu, třeba z Bakalářů. Ale když jsem přemýšlela, jak jednoduše popsat Saturnina, napadlo mě právě toto - že je to úsměvný příběh. Pravděpodobně se nikdo při čtení nebude svíjet smíchy, hýkat jak osel, slzet, či tak podobně. Ale je téměř jisté, že čtenář i čtenářka se budou (skoro - ať to zas nepřeženu) celou dobu nad knihou usmívat :-). Autor používá velmi krásně jazyk a jeho popisy prostředí a především přírody jsou moc pěkné, fakt. A musím vypíchnout něco, o čem se domnívám, že mnozí čtenáři ani nepostřehli. V příběhu o panu Brudíkovi, který marně hledá svůj dům, je dvakrát zmíněno zatemnění! První vydání totiž vyšlo v roce 1942... Mám dojem, že kdysi jsem Saturnina už četla, vybavila se mi příhoda se zápalkami bez hlaviček... Jinak absolutně vše zapomenuto... Bylo to milé osvěžení, ale stačilo, a nyní, jak říká můj oblíbenec Rexo v reklamě: pá...pá! :-) Ale podotýkám, že nejméně jednou by se s tím nesmírně schopným a šikovným chlapíkem měl seznámit každý! P. S. Ještě toto musím doplnit. Tuší vůbec někdo, odkud pochází všeobecně známá informace, že tři mušketýři nebyli čtyři, nýbrž dva? Je to sice spoiler jak Brno, ale prozradím to! Ze Saturnina!... celý text

Havran 2010, David Gemmell

Když slunce z nebes ozáří daleké obzory, když černý havran mávne křídly, vzlétne nad hory, když třesk mečů a salvy z mušket údolími znějí... Tak o tom potom staré písně vyprávějí... Však sotva lze vyjádřit několika rýmy: čest přeživším a smutek za padlými. Třetí část hrdinské fantasy série, inspirované historií Skotů, jsem málem odložila nedočtenou... Doporučil mi ji přítel z DK jako svoji z nejoblíbenějších. Vďaka, kamoš, mal si pravdu, stálo to za to, na moj veru :-). Je vhodnější spíš pro kluky a pro dospělé čtenáře, co jimi zůstali, ale i dámy a dívky, co oblibují udatné nebojácné muže, si určitě počtou. Začátek se trochu vleče, i když je tu několik násilných činů a dokonce vražd. Zdánlivě nemastné neslané hlavní postavy. Nic moc. Nakonec se však děj rozvine až k velkým dramatům a z postav, co nejsou až tak zajímavé, se vyklubou hrdinové... Ne, že by byli bez bázně a hany, to ne. To by bylo příliš ideální a my tu čteme o lidech z masa a kostí, kteří tím pádem mohou být zraněni, či dokonce zabiti, navzdory všemu držení našich čtenářských palců... Ostatně tak, jak to bývá ve skutečném životě... V lidské historii, kde míru je pomálu a válek povíc. Je to dobré čtení, hlavně druhá polovina. Povýším ji radši na výbornou. A autor, kromě všeho jiného, ukázal s dokonalou přesností na bídu lidské společnosti jako takové. Popsal, kterak muži, kteří by měli dodržovat a bránit právo, pošlapávají zásady, jimž se zavázali a dokazují, že zločinu a zlé mysli nic nestojí v cestě, když se obyčejní lidé patřičně podplatí či zastraší.... celý text

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

Tak toto byla pecka! Zvláště první část, odehrávající se v letech 1916 -17 na francouzském území okupovaném Němci... Je to kniha, je to fikce, ale autorka mi dokonale dokázala přiblížit atmosféru strachu, bídy, hladu, zmaru... Beznaděje. I když naděje umírá až jako poslední - a proto dvě sestry věří, že jejich manželé se vrátí z fronty zpátky k nim. Domů... A snaží se pro to udělat cokoliv. Obraz Dívky tu hraje jednu z hlavních rolí a autorka kolem něj spředla pavučinu událostí, která se jen tak nevidí! Děj v 21. století nebyl tak smutný, ale byl rovněž hodně dramatický a pro další z hlavních hrdinek složitý. Chápala jsem její motivy i její chování. Kdo ví, co bych cítila já v její situaci? Člověk má někdy pocit, že je ze všech stran jenom bit a mnohdy nemá sílu se vzepřít... Je tu opět ten odpaďák, ten smrdutý chlívek "Román pro ženy". Spousta čtenářů i čtenářek tím pádem tuto knihu nikdy neotevře. Nu což, je to jejich výběr.... celý text

Dům knih 2023, Beate Rygiert

Až tak úplně mi nenapadá, jak tuto knihu charakterizovat. Zkusím to. Především se velmi dobře čte. Je zajímavá, ale až na pár vypjatých okamžiků nepříliš dramatická. Jistě, je tu skryté drama pod povrchem, navíc se děj odehrává v období nastupujícího nacismu, nečekejme však přemíru násilí a krvavých scén, a rovněž - žádnou erotiku! Autorka je už holt starší ročník... tak že by proto postelové scény zařadila jen řídce a velmi decentně? V anotaci se dozvídáme, že příběh je inspirován skutečností. Ovšem, daleko víc se v závěru dozvíme z epilogu a doslovu! Za sebe mohu říci, že jsem po dočtení knihy s překvapením zjistila, že téměř všechny hlavní postavy, které jsem považovala za fiktivní, skutečně existovaly! Autorka, jak nám sděluje, vychází z faktů, které se jí podařilo shromáždit. Přitom stvořila zajímavý, bohatý společenský román z Berlína konce 20. a začátku 30. let, s detailními popisy města a života lidí a s propracovanými profily postav, jak charakterů, tak padouchů... Skvělé! Kniha se mi velmi líbila a přestože tentokrát soudím, že si ji nejspíš užijí hlavně čtenářky, mohla by zaujmout i muže, kteří mají rádi příběhy ze života s neobvyklým námětem. :-)... celý text

V rytmu charlestonu 2010, Sophie Kinsella (p)

I známá a oblíbená autorka nemusí mít pokaždé svůj den... což? Že tohle vůbec někdo vydal a že já jsem to přečetla až do konce...

Prokletá země 2007, John Kirby

Neřekla bych do sebe, že vůbec někdy přečtu takovýto sešitový románek. Ale přečetla jsem. Je krátký a tak trochu melodram. Příběh z období války Severu proti Jihu, sepsaný člověkem (jde o společný pseudonym více německých autorů - viz životopis autora), který zřejmě nikdy v těch místech ani nebyl. Dva muži, mezi nimi nepřeklenutelný rozpor, nesmiřitelné nepřátelství... a poušť, Apači, smrt za každým keřem, kaktusem či skaliskem. Všechno je to vycucané z prstu, ale poselství o tom, že války jsou špatné a že je lepší, když je mezi lidmi přátelství... Tak to poselství... Jo, to tam je.... celý text

Pět minut po půlnoci 1999, James Thayer

Kniha má pouhých 12, s tímto mým 13 hodnocení. Škoda. Je to vynikající a přes popisy hrůz a utrpení velice zábavné čtení, pokud uvěříme ve skoro neuvěřitelné schopnosti jednoho muže... :-) Je to napínavý román s velmi bohatým dějem. Dokonalý popis situace ve zničeném Berlíně v dubnu 1945, když německá říše stojí před svým definitivním koncem a k městu se blíží Rusové... Přesto... mnozí lidé, vinní či nevinní, se konce války nedočkají. Jen ve vůdcově bunkru jde zatím všechno svým obvyklým tempem... Nechci zde nic víc psát, myslím, že by se mi nepodařilo v několika větách přiblížit atmosféru zmaru, hrůzy a napětí, která nás celým dějem provází. Pouze doplním, že hlavní hrdina je velmi neobvyklý, neobyčejný, až skoro neskutečný. Je to jasné: byl to on! Byl to James Bond! :-)... celý text

Návrat nežádoucí 2023, Lenka Potůčková

Neplač, muchomůrko... Zaženeš hlad suchou kůrkou a napiješ se vody z kaluže... Snad cestou potkáš anděla, který ti pomůže... SPOILER Nejdříve drobná kritika: román je psán zvláštním způsobem, poměrně málo dialogů, které přitom ale každý příběh podstatně víc oživují. Tím pádem čtenář(ka) získává někdy dojem, že (pokud by byl psán v ich formě) jde spíš o deník. Děj je dost popisný, to se stalo a pak zas ono... Také jsem narazila na něco málo chyb a řekla bych, že i ojedinělou nelogičnost. Když už jsem u těch dialogů, některé jsou příliš knižní, lidé se takovým způsobem běžně nebaví. Také malá holčička by asi nepoužila ve skutečnosti některé obraty. To všechno je ale celkem zanedbatelné, protože to příběh Návratu velmi dobře vyvažuje. Zvykla jsem na vše, co zde drobně kritizuji a protože jde o záležitost velice dobře promyšlenou, nemám zvláštní výhrady :-). Ani vůči často používanému drobné, drobně. Docela snadno si představím třeba takový jen naznačený drobný úsměv. Krása :-). Příběh je zasazen do doby, kterou jsem naštěstí nezažila. A tak poznáváme Marii, což je její falešné jméno, pravé se nedozvíme, která prošla koncentrákem a přežila ho. Vrátí se domů, do Prahy, kde se mnohé změnilo, nejvíc ale ona. Bojí se prozradit, že se ujala osiřelé dívenky, bojí se asi mnoha věcí, a proto se rozhodne úplně změnit svůj život. Je hodně nerozhodná, zvlášť později, když se jí naskytne příležitost milovat a být milována. Proč to nepřijme jednoduše a s radostí? Tady jsem pochopila, že ona se stále bojí. V pohraničí je hodně bouřlivě a pozdější vývoj ve státě nesvědčí tomu, že budoucnost bude růžová. Po únoru 48 se bojí už skoro všichni. Jenže Marie, ač nám autorka poskytla naštěstí jen málo popisů, navíc prožila okupaci a hrůzu lágru! Můžeme se jí divit, že je rozpolcená? Je tu pár pořádných oslích můstků, ale ať, každý potřebuje i štěstí, nejen trampoty. Marie proto vlastní poklad Monte Christa, má dokonalé falešné dokumenty a falešný rodný list pro svoji dcerku, která je vlastně malá Němka... Potkala totiž na své cestě několik dobrých andělů, z nichž jeden je velmi tajemný a můžeme jen hádat... Nemohu, než popsat jednu geniální scénu. V průběhu četby, když se děj přesune do pohraničí a naše hrdinka se zabydluje, zaměstnává, seznamuje, jsem trochu pozapomněla na úvodní část... Na koncentrák, na to, co předcházelo... Na začátku knihy pro Marii do práce přijdou dva gestapáci, zatknou ji, skončí nakonec v lágru a v jejích papírech je razítko Návrat nežádoucí. V nové době, když do nemocnice kde pracuje vtrhnou estébáci a udeří na ni, žádají informace, se jí všechno pozpátku vybaví... Ta druhá situace je totiž identická s tou první! Jen v bleděmodrém. A vo tom to je, vážení. Že historie se pořád opakuje, že spravedlnost neexistuje, že dobro pořád musí vést boj se zlem, boj někdy marný... Že takový je ten život lidský. Knihu rozhodně doporučuji a musím poděkovat příteli z DK, který mi ji daroval. Díky, kámo! :-)... celý text

Ohnivý soumrak 2010, Nora Roberts

Ve svém žánru tato kniha sahá dost vysoko. Je napínavá i zábavná. Je tu slušně vystavěná krimi linka, dobře popsaný vývoj postav a velký důraz na rodinné vztahy. Family, která hraje hlavní roli, se mi moc líbila. Obvykle čtu aspoň dvě knihy zaráz, zpravidla jednu tzv. "pro ženy", což je bezpochyby zavádějící označení, a potom nějakou tzv. "hodnotnější", což je stejně zavádějící, neboť pro každého má hodnotu něco jiného. Takže zatímco teď jsem v dramatickém období 2WW a po ní, zároveň jsem si vychutnala láskyplný dortík s příchutí krve... O tom je totiž život - láska a štěstí se prolíná a trápením, bolestí a utrpením. Naštěstí je tento příběh fiktivní, protože v něm vystupuje tak děsný magor, že nezbývá než doufat, že ve skutečnosti jich moc není... I když... Je to člověk, který ví, že za všechno mohou "oni". On je ten, komu bylo ublíženo a proto má právo se mstít! A mstí se "viníkům" opravdu s gustem. Dnes je móda zkoumat, kdo za co může, kdo je vinen a potom se mu různými způsoby mstít. Žádat tučné odškodné, či aspoň se nečervenat, když mi nějaký blbeček líže boty... A tak tu máme lidi, kteří donekonečna křičí, jak jim, či mnohdy jejich předkům bylo a je ubližováno a požadují... A máme tu lidi, kteří ač neubližovali, na to slyší... Protože to vnímají tak, že jsou vinni! Napadá mě, že moji nevolní předkové byli nuceni robotovat na panském, snášet právo první noci zlotřilých šlechticů a tak vůbec... Jdu zkoumat do archivů, kdo je vinen. Třeba to hodí pytel dukátů... :-)... celý text

Zajatci asteroidu 1988, Kir Bulyčov (p)

Malý relaxační odskok do literatury pro mládež... I když..? Zvlášť třetí povídka má v sobě poselství i pro dospělé. Komentář níže je hodně obsáhlý, tudíž se nemusím snažit. Mohu jen konstatovat, že kniha mě pobavila a rozptýlila. A navíc jsem si po čase užila slovenčinu :-). Dva mimozemští průzkumníci, zamaskovaní za tygra a pětimetrového hada, omylem se ocitnuvší v dětském letním táboře - to prostě nevymyslíš :-)! Bulyčovova největší literární hrdinka Alenka a statečný, i když trochu zastaralý robot v druhé povídce, to nemá chybu! A ve třetí potkáváme Kornelije Ivanoviče Udalova, našeho starého známého z Guslaru, který s přehledem řeší problémy hned na několika planetách... No nekup to! Kire, seš prostě dobrej a to všema deseti! :-))... celý text

Mlýn na ponorné řece 1974, Alfred Technik

Tak tuto knihu rozhodně budu chvíli rozdýchávat... Neskutečně silná báseň v próze, pochmurná balada, ze které přece jen sem tam zazáří slunce a světlo naděje. Veškeré popisy jak lidí, tak krajiny, přírody, především však krasových jeskyní jsou velice sugestivní. Příběh sám je nesmírně živý... Snad se autor telepaticky napojil na dobu začátku 18. století a dokázal tak čtenářům podat svědectví... Svědectví o tehdejším životě a o mlýnu na ponorné řece. Nevěděla jsem, netušila, že existuje tato literární předloha. Film Ďáblova past je známý a viděla jsem ho několikrát. Ale kniha je kniha, příběh je příběh a to, co jsem spatřila ve své fantazii předčí film mnohonásobně. V komentářích je natvrdo jeden odpad! - napsat, že kniha je jalová a bez děje, to muselo nutně vyžadovat velké ego... Vzal to nešť, nelze nikomu upírat právo na jeho názor, každý máme jiná měřítka.... celý text