alekis přečtené 615

Pod Jižním křížem 1998, Barbara Bickmore

Byla jsem svedená... Svedená komentářem od hankapimi a dalšími níže, takže předešlá rozečtená kniha zůstala na chvíli opuštěná... A já jsem skočila rovnýma nohama do Austrálie počátku 19. století. Všichni víme, že láska je nezpochybnitelnou součástí lidského života. Tato kniha je samozřejmě také plná lásek. Je v ní toho ale mnohem víc! Dějů nejen radostných, ale i hrozných a tragických. To je potřeba si přečíst, stojí to opravdu za to. Pro mě bylo nadstavbou, jak autorka zajímavě a snad i zasvěceně - bylo určitě záhodno si ty věci nastudovat - přiblížila počátky osídlování kontinentu, a to z velké části deportovanými trestanci, z nichž mnozí byli odsouzeni za krádež bochníku chleba a podobné přestupky. Také rozvoj prvních měst a osad, v knize je krátce zmíněno i zřízení, obchodování, kontakty s mateřskou Anglií, lodní doprava... A rovněž popisy přírody a prostředí, to nemá chybu! Hlavní hrdinka Hallie často porovnává rozlehlé prostory a čistý vzduch Nového Jižního Walesu s hornickým Newcastlem, kde se narodila a vyrostla, jehož úzké ulice a malé domky byly stále pokryté uhelným prachem... Je to dobře napsaný a hodně zajímavý román. Čtenářky, a možná i čtenáři, které baví dramatické příběhy, si ho mohou s potěšením přečíst. Doporučuji :-).... celý text

Vévodkyně a kuchařka 2006, Ladislav Fuks

Varování! Nevstupujte do této knihy, pokud vám schází trpělivost a vytrvalost. Důvěra, že všechno podivné se jednou možná vysvětlí. Možná také nikoliv. Pochopení, že autor je také jenom člověk... Láska k obrovským knihám plných keců a keců a keců! Nevím, kolikrát jsem odložila knihu, která by mě zdánlivě mohla zaujmout - ale nezaujala. Takových nedočtených mám za sebou mraky. Možná je to chyba, možná jsem měla vytrvat... Možná by to nakonec stálo za to... Ale - je to tak. Čtu víceméně jen to, co mě baví. Necítím žádnou povinnost prokousávat se příběhem, který mě neoslovil, nezaujal, kterému nerozumím. Nemám kvůli tomu žádné výčitky. A tak se sama sebe ptám: proč jsem přečetla celou tuto šílenou slátaninu, postupně a poctivě, až jsem málem zavařila čtečku..? No proč?? A sama sobě odpovídám: protože mě to asi přece jen bavilo :-))! Autor si z nás střílí, autor nás poučuje, nutí zamýšlet se, možná by byl rád, abychom si zapamatovali ty desítky složitých jmen... Zahlcuje nás množstvím zcela rozporuplných postav, mezi nimiž je, zdá se mi, i pár magorů. Ta slibovaná kuchařka se na úplném konci knihou skoro jen mihne... A to jsem zapomněla zdůraznit, že první polovina tohoto díla se zabývá úmrtím a strašně dlouhým popisem pohřbu starého knížete, vévodkynina strýčka, kterou on mimochodem učinil svou univerzální dědičkou... Proč já nemám strýčka knížete nad hrobem?? Kdo má odvahu, ať vstoupí na tyto stránky... Věřte, nevěřte, ačkoliv to tak vůbec nevypadá, můžete se chvílemi i pobavit :-)).... celý text

Hranice stínu 1947, Jan Čep

SPOILER Knihu bych asi nikdy nevyhledala, ale po komentáři, který níže píše přítel marlowe... Podotknu jen, že moje nadšení není tak nesmírné, román mě zas tolik nezasáhnul, ale drápek, přiznávám, byl zaťat... Příběh mi ještě stále leží v hlavě... Nejdříve realita: styl psaní je mi dost známý, takto psávali někteří autoři a autorky v 19. a začátkem 20. století. Je v tom jakýsi rytmus, kdo má hudební vzdělání, snad by ho dokázal i přepsat do not. V ději lze vycítit skryté tušení změny. První vydání 1935, autor jednoznačně vnímal vývoj na západ od hranic a vtělil své pocity nenápadně do knihy. Co napsat k ději? Je to vesnický román.. Mladý muž se vrací do míst, kde prožil část raného života, vzpomíná na dětství, na rodiče, kamarády... Tím, že vstoupí do známého světa, v němž se čas už samozřejmě posunul, sice objeví změny, ale i tak dokáže do jisté míry navázat na to, co zná z dřívějška. Román je psán v době, když ještě naplno žil selský stav, na statcích sloužili pacholci a děvečky, sedláci sem tam propíjeli zděděné či vyženěné majetky... a pod povrchem každodenního žití se odehrávaly menší či větší tragédie. Není to veselá kniha. Nutí k přiznání skutečnosti, že existují věci osudové. K těžkému zamyšlení. K pochopení - že lidé byli, jsou a budou vždycky jenom lidmi, se vším, co cítí, konají, co k nim patří. Má to něco do sebe... Snad, že člověk, stojící na hranici mezi světlem a stínem může spatřit i věci jinak neviditelné, utajené...... celý text

Volání ptáka kivi 2012, Sarah Lark (p)

Skvělá trilogie, jejíž poslední část bez diskuze korunuje dílo. Složitý děj, a kromě nejrůznějších peripetií postav, především mnoho těžkých dramat. Střet australských a novozélandských vojáků s tureckou armádou na poloostrově Gallipoli, kde Turci nakonec zvítězili, je vylíčený velice naturalisticky. Pokud člověk zrovna nestuduje detailně průběh I. WW, uvízne mu v paměti sotva tak zákopová válka ve Francii... A bylo toho přitom mnohem, mnohem víc a rozhodně o tom nechci nic podrobného vědět. Protože všechny války přinášejí jedině bolest a zmar. V knize je ale mnoho dalších příběhů lidí, z nichž některé známe už od prvního dílu a někteří přibudou po cestě. Někdo trpí. Někdo se raduje. Někdo se narodí a jiný umře. Je to o životě a život je boj. Autorka mi skvěle přiblížila místo na druhé straně zeměkoule, Nový Zéland, a dopřála mi vynikající čtenářský zážitek. Jsem opravdu ráda, že jsem si tuto románovou trilogii vybrala ke čtení. Je to dokonalá zábava na podzimní a zimní večery... i když, pokud se čtenářka nedokáže odtrhnout, tak někdy i noci... :-).... celý text

Stará dáma vaří jed 2005, Arto Paasilinna

Odložila jsem všechny knihy, které na přeskáčku čtu, protože při nahlédnutí do Aktivity oblíbených jsem objevila tuto knihu a komentář. Díky, Mariko! :-) Konstatuji: autor naprosto vážným způsobem popisuje kriminální a velmi morbidní záležitosti. Zasypává nás finskými názvy měst a obcí a nevyslovitelnými jmény postav, z nichž mnohé jsou v příběhu naprosto nepodstatné! Když se stará dáma postaví vedle náhrobku na hřbitově, ihned nám autor sdělí, kdo pod ním odpočívá... Divím se, že nám i k zesnulým - neboť u žijících je to u něj zcela běžné - nesděluje jejich životopisy. Prostě... pod tenkou slupkou velice vážného vyprávění se skrývá moře šílené - tady nedokážu napsat legrace - je to šílená a neskutečná sranda! Taková hodně zvláštní... Finská... Toužím, bažím odcestovat do Finska a poznat Finy, musí to být hodně zvláštní a především zajímaví lidi! A dostala jsem nesmírnou chuť na studené pivo... :-))... celý text

Podmanivý 2023, Jodi Ellen Malpas

Název zas jak poďme dom! Děs a bída! Originál, protože Danny pochází z Británie, je Brit! A koneckonců, proč by měl být Podmanivý jen on a ne i Rose? Jo, už vím! Protože toto je čtení pro holky, kluci normálně od takových knížek prchají o zlom krk! Takže Podmanivá by asi nepřitáhla patřičnou čtenářskou skupinu. Stručně: kniha se dobře čte, autorka prostě umí, a poměrně hojné erotické scény jsou vykresleny do podrobností! Na papíru je možné všechno... Nebo je snad možné toto všechno i ve skutečnosti? Mám asi dost velké mezery, a pochmurně a posmutněle tuším, že je novými zážitky v tomto životě už nezaplním :-). Zápletka je zajímavá a zdůrazňuji: velmi dramatická! Nebezpečné prostředí mafie, o kterém nemám pojem, a myslím, že většina nás čtenářek... Hlavní hrdina k sežrání, princ Krasoň na kvadrát! Rose taky krásná... Nevím, kde se ti překrásní lidi berou, já potkávám v drtivé většině obyčejné ženy a muže, někteří hezčí, jiní škaredší... Ale nikdo, před kým bych padla na zadek... :-) Co dodat. Přečetla jsem v cuku letu. A jako docela často, i tato kniha zas podpořila moje přesvědčení: autorky romancí, a že téměř všechny umějí vymýšlet a vymyšlené skvěle napsat, nám představují ideální vztah dvou lidí, muže a ženy... Souzvuk duše a těla, který se někdy objeví až na konci, až hrdinové pochopí, že už, aniž možná předtím chtěli, zapojili do hry nejsilnější faktor - svoje srdce :-). A o tom to je. Být spolu v souznění. Přestože každý zvuk zní rozličně, tak společný akord je... splněný sen... Bylo by moc krásné, i v skutečném životě být tak na stejné vlně tělem i duší... Občas to vyjde, či téměř vyjde, někdy je to komedie, často tragédie. Každopádně, ať jsou příběhy zabaleny do historických kostýmů, nebo do nejnovějších trendů, ať jsou postavy krásné tak, že to není možné, neprdí ani se nedloubají v nose, a tím pádem jsou naprosto nereálné... tak si my holky, tedy aspoň některé, rády občas přečteme tyto růžové a růžemi vonící romantiky, pohrdlivě nazývané... Přece víme, jak: Červená knihovna... :-)... celý text

Den popela 2023, Jean Christophe Grangé

To fakt nevymyslíš! Začátek je nic moc. Sběr hroznů na vinicích v mrazu a ledovém větru, v uzavřené komunitě lidí, připomínajících americké Amiše, a k tomu banální, snadno vysvětlitelná smrt nějakého týpka... Než se to rozjede... Jo, když si někdo hraje s ohněm, není vyloučeno, že se utopí... Nedokážu uvěřit, že by vůbec něco takového bylo možné - i když možné je koneckonců všechno - a na to konto jsem zamýšlela hodnocení o 1/5 snížit... Ale protože jsem byla napnutá jak šráky, nelze než přihodit k vysokým procentům ještě trošku... Navíc je tu jedno další drobné plus. Je to francouzská detektivka, a ty jsou trochu jiné než ty americké... :-).... celý text

Smrtelné nebezpečí 2014, Sandra Brown

Padouch nezná slitování, nepřipouští soucit... Nezbývá, nežli si hýčkat tušení, jistotu, pocit, že na každou svini se vaří v kotli voda... Skončíš v pekle, bídná duše, Lucifer si tě podá! Kniha byla velmi napínavá, mrtvola sem, mrtvola tam, některá zaslouženě, jiná - ve špatný čas na špatném místě... Tentokrát prověřená Sandra Brown rozhodně nezklamala! Hlavní arcilotr (a že jich tam, ostatních jeho poskoků, bylo až až) byl teda opravdu echt! Ale kdo je horší? Ten hlavní? Spíš myslím, že horší je ten, kdo zlu napomáhá, přisluhuje, nechává se uplatit, vykonává za mrzký peníz příkazy, nad kterými zůstává rozum stát... A potom se ptáme: copak toto někdo dokáže udělat? Dokáže. Jde o fiktivní příběh, postavy a děje jsou vymyšlené, ale jsem přesvědčená, že podobné a horší věci se dějí ve skutečnosti po celém světě... Měla jsem vytipované dva padouchy a nebyl to ani jeden z nich :-). Nakonec to byl někdo úplně jiný, postava, do níž bych to nikdy neřekla, která se v jednu dobu rozhodla vydat cestou zla... a patřičně zle taky dopadla :-). Je to dramatická kriminálka, křížená jako obvykle s romantickou linkou... Pobavila jsem se :-).... celý text

Pod australským sluncem 2002, Candice Proctor

Znovu zprzněný původní název - Zářijový měsíc, ale s tím se asi u některých našich nakladatelství musíme smířit. Romance je to prvotřídní. Hlavní hrdina je, zdá se mi, nejvíc IN ze všech hrdinů z Červené knihovny, o kterých se mi dosud zadařilo číst. Není úžasný. Je nejúžasnější! A Amanda, druhá hlavní postava, tak to je rozkoš sama. Prostě, takoví dva mimozemšťané. Kromě zářných zjevů mají oba zářné charaktery... Kniha není psána úplně podle zavedených klišé, čekala jsem, že se vynoří bezcharakterní manželka, nebo zlotřilý milovník a pokazí idylu dvou hrdliček. Nestalo se. Erotických momentů bylo celkem dost, ale těmi oplývají dnes skoro všechny romány pro ženy. Ale teď ke druhé, úplně jiné stránce knihy. Autorka popsala podle mě velmi dobře, i když ne úplně detailně, historické okolnosti života poloviny 19. století v Austrálii. Třešinkou na dortu jsou pak skvělé popisy přírody, krajiny, chování lidí a především období nesmírného sucha, které postihlo oblast, o níž čteme. Zde vychází autorka ze skutečnosti. Celkově, pokud si představím období kolonizace tohoto nám vzdáleného kontinentu, muselo to být pro mnohé přistěhovalce hodně krušné. Většina z nich se ocitla v Austrálii proti jejich vůli, šlo o deportované trestance odtržené od rodin, a to mnohdy z poměrně malicherných příčin, krádež koně apod. Jejich potomci, již svobodní lidé, se potom museli přizpůsobit podmínkám tolik odlišným od původní domoviny Británie. Tudíž, kniha není jen zábavným počtením, jak anglická křehká květinka v náruči mužného Australana ke štěstí přišla, ale zajímavou formou přibližuje světadíl plný kontrastů... kam bych se moc ráda podívala. Uvidím, co se dá na tomto poli dělat... :-)... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Krása! Ode mě bez komentáře... Ale vypůjčím si slova Aranel15. Víc netřeba: "Perfektní kniha! Na pouhých 112 stránkách je všechno - válka, pochopení, láska i smrt." Musela to být zas nějaká zmínka tady na DK, protože opravdu netuším, proč... Proč zrovna tuto krátkou věc, sice hodně proslavenou, ale v podstatě téměř bez přímých řečí, spíš popisnou... Proč? Asi nastal čas. Bavíme se tady o knihách, ale podle této a další (Želary - dosud nečteno) vznikl film. Tak pár slov k tomu. Film jsem viděla, jednou. Je samozřejmě skvělý. Aňa Geislerová odehraje každou roli, maďarský frajer, který hraje Jozu, perfektně pasuje do své postavy a okouzlil určitě nejenom mě... Někteří herci naopak do tohoto příběhu podle mě vůbec nesedli, Praha z nich trčela všemi směry. Ale je to film, dokonce jsem spíš ke škodě věci viděla i nějaké historky z natáčení, a prostě... není to ono. Je to falešné, je to nahrané, není to pravda. To, co napsala paní Legátová, (by) se mohlo stát - možná v jiné době, mezi jinými lidmi, ale věřím, že stát (by) se to mohlo. Takže - díky za Jozu a Hanulku a všechny z Želar... Film úplně stačil jednou, a provždy už - gud báj... :-)... celý text

Tulák 2018, Nick Petrie

SPOILER Otevřeno trochu omylem... Není to poprvé. Po něčem sáhnu jen tak, a potom to přečtu. Ani teď nelituji. Kniha je to napínavá a v lecčems poučná... Autor umí psát a především umí mlžit! Pořád jsem nevěděla co a proč, neboli: cui bono? Proč se ty věci děly, proč tam bylo tolik mrtvol, proč podivný týpek kupoval hnojivo a jiné nesmyslné věci... Co ten paklík dolarů pod verandou, hlídaný zuřivým a smrdutým psem? Prostě, trvalo to skoro až do konce: o co tady vlastně kráčí? Autor nám předložil thriller a ještě něco navíc. Rozhodně doporučuji přečíst si jeho Poznámku v závěru. On se totiž kromě kriminálního děje zabývá válečnými veterány - koneckonců, hlavní hrdina Peter je mariňák, který se ze svých misí vrátil psychicky poškozený. Nesnáší uzavřené prostory... Ale jak má potom jako detektiv amatér vyšetřovat? Nehodlám tu řešit, zda je nasazení amerických vojáků v různých místech světa oprávněné, nebo není. Není to o tom! Čtenář-ka si znova uvědomí, jak těžce působí na psychiku lidí prožitá traumata. A není to jen z válek všech staletí. Stejně tak si nesou svoje břemena přeživší z lágrů - a že jich také bylo a je víc druhů, ze žalářů pro odpůrce nejrůznějších režimů... a tak dál. Kdysi jsem se naivně domnívala, že když skončilo utrpení, které člověk prožíval a on se vrátil domů do předešlého života, k rodině, všechno bylo zas v pořádku. Není to tak! Je to velmi často pokračující hrůza a děs... a lidé s tím žijí už od jeskyní... Takže také o tom je tato kniha. Krom napínavého děje, kdy správní bojují se špatnými, a kdy někteří zdánlivě špatní v sobě objeví zasuté dobro, a zlo odvrhnou, kdy nakonec všechno dobře dopadne a smradlavý pes zavoní po jahodách... Tak krom toho je tu i připomínka - a pro mě veskrze všech - veteránů všech válek, všech jejich nalomených duší a jejich postižených rodin... No, bohužel - tohle já tu nevyřeším.... celý text

Pomsta 2017, Sandra Brown

Sandra Brown zas ve své skvělé formě! Padouch byl opravdu klasa všech klas. Ale budu protivná a zlá a zkonstatuji, že jsem od ní četla už lepší věci... Cením, že použila docela překvapivou situaci. Nikdy totiž nevynechá tu více, tu méně erotických eskapád mezi hlavními hrdiny. Tentokrát ovšem... První sex byl celkem neobvyklý... ale když se nad tím zamyslím - co by ne? :-)... celý text

Maorčina píseň 2011, Sarah Lark (p)

Druhá část trilogie ani omylem nezaostává za tou první. Děj velmi dobře navazuje, čas se sice posunul, ale potkáváme staré známé postavy a poznáváme nové. A je to velmi dobré čtení! Níže pode mnou je dost komentářů, které napoví a snad přitáhnou pozornost čtenářů a čtenářek. Za sebe - doporučuji přečíst, jak pro zábavu tak pro poučení. Na konci je sice trochu krátký, ale ledacos vysvětlující doslov autorky, který doplňuje fiktivní děj románu. Je to vskutku skvělá záležitost a měla jsem přání oslavit dočtení této části příhodným veršíkem... Jenomže je tady tolik děje a tolik událostí, že inspiraci se nezdařilo... Mnohé události v knize jsou radostné a mnohé zas smutné, až tragické. Tak mě napadlo cosi, co jsem možná vymyslela už dřív, nebo to napsal kdosi jiný: S rozbřeskem znovu jasné slunce vyjde... Po temné noci zas nový den přijde :-).... celý text

V zemi bílého oblaku 2010, Sarah Lark (p)

Toto není román, je to Román. Není to příběh... je to Příběh. Některé názvy mě, nevím až tak proč, odrazují od čtení a tak jsem si málem, přes vysoká procenta a pochvalné komentáře, nechala ujít tuto knihu! Ale nikdy není pozdě, dokud ještě žijem! Jsem zvědavá, jaká bude druhá část. Doufám, že stejně dobrá, jako tato první. Ještě pořád se mi zjevují scény a scenérie, tak jak se v průběhu čtení v mojí mysli objevovaly. Nemá to chybu!... celý text

Kdo skrývá tvář 2013, Zdeněk Pošíval

Vymyslet příběh, a to hodně složitý, uspořádat si ho v hlavě a dát mu psanou podobu, zkompletovat a pak si ho celý přečíst, požádat další lidi o zhodnocení, neboť víc očí víc vidí a víc hlav víc vymyslí, opravit chyby a nelogičnosti - i když nikdy není možné úplně vychytat mouchy a mušky... Udělat zkrátka (jde tuto práci vůbec nazvat "zkrátka"?) všechno pro to, aby literární dílo mělo požadovanou podobu... ... a potom ho vyslat - svoje papírové dítě, do ulic. Takto nějak si představuju pozadí, které zůstává nám čtenářům skryto, a jehož ukončením je otevření knihy, vstup do děje - a pokud je kniha dobrá, tak je to dar z nebes. Neboť dnes, zdá se mi, je taková nadvýroba všeho možného, včetně literárních děl, že hledáme a často nenalézáme to, co by nás opravdu chytilo, pobavilo, poučilo a v závěru nám dopřálo vydechnout a pomyslet si: tak toto bylo něco! Dosti filosofického vykecávání! Bylo to složité, občas jsem se ztrácela v postavách, ale arcipadouch nakonec neušel trestu a Jožík, který už přichází do let a chystá se na výminek, v závěru knihy oženil staršího syna :-). Detektivka je detektivka, mordy, loupeže a bezpráví, to vše se dá dobře využít pro napsání románu. Ale autor pentalogie o Jožíkovi Bukovském měl (bohužel, měl...) nádherný dar: dokonale přiblížil a skvěle popsal prostředí i dobu, kam svoje příběhy zasadil. Pro mě - nemělo to chybu! :-)... celý text

Kouřová clona 2011, Sandra Brown

Závěrečné postelové potěšení Britt a Raleye, jímž kniha končí, je třešinkou na dortíku Kouřové clony. Bohužel, pro tentokrát se odskok od knížek, které mám rozečtené, nezdařil úplně nejlíp. Sandra Brown, prověřená autorka... má taky občas své dny. Možná to chtělo zkrátit o pětinu, dlouhé rozhovory nebyly moc zábavné. Zato akce... Jo jo, akcí bylo na stránkách docela hodně. Autorka zručně mlžila až do úplného konce... Až to bylo trochu přes míru. Nikdy neuhádnu pravého zločince, ale tentokrát, musím se pochválit, jsem jisté podezření měla... Konec dobrý, všechno dobré. Statečný švarný hasič a krásná zuřivá reportérka... Co z toho mohlo vzejít? Jedině happyend!... celý text

Zakázané doteky 2012, Zdeněk Pošíval

Čtvrtá kniha ze série o Jožíkovi Bukovském mě pobavila stejně jako tři předešlé. Autor si dal práci a měl takový dar vyprávění a psaní, že svému dílu dokonale vdechl punc staré doby. Díky tomu jsem všechno, nejen samotný kriminální příběh, prožívala velmi reálně. Je to detektivka, a to hodně zamotaná. Ale nejde jen o zlosyny a jejich ohavné činy. Je tu postava Jožíka, jehož charakterové vlastnosti stále lépe poznáváme, jeho rodina a ještě pár dobrých lidí, kteří stojí jako protiváha padouchům - ti se vyskytovali a vyskytují vždycky a neblaze tuším, že tak to bude napořád. Konstatuji pár drobných nesrovnalostí, nad kterými jsem mávla rukou... Při takovém rozsahu textu, když vzpomenu celou postupně vskutku dobře navazující sérii, se chybička vloudit může. V minulém díle se nejmladší synek jmenoval Josífek, tady je z něj dospívající Jindřich... Zaujalo mě, že část děje se odehrává na Malenovickém hradě, což je hodně daleko od Pelhřimovska, kde žije náš vyšetřovatel Jožík. Přidám dva kratičké filmy, jen pro představu :-). https://www.youtube.com/watch?v=NJhxXpUHmY0 https://www.youtube.com/watch?v=44FbCQGRG_Q... celý text

Vytočenej na Maxx 2021, Melanie Moreland

Obrovská hromada klišé, vidlemi je přehazovat! Využito do písmene všechno, co se v romantických škvárech používá! Nic nechybí! Za prvé: Maxx je prostě nej... Dokonalý holčičí sen! Slintala jsem, když jsem četla jaký je velký a urostlý, jaké má svaly, oči, tvář... a ještě cosi, co popíšu až po 22 hodině :-)! Takové borce bez výjimky milují holky z naší školky přes další věkové skupiny až po babky z domovů důchodců. Zkraje je tu vtip a legrácky, potom, o málo později až po konec příběhu: ta neskutečná výdrž! No, papír snese všechno, Maxxi :-). Za druhé: zrzavá Charly, to je taky kus! Je tak krásná, jak hvězda jasná! Jsou takové vůbec? Zvládá všechno. Uřídí všechno. Autoservis, kuchyň i Maxxe. A ta výdrž! O tom si nechám tak leda zdát... :-) Tak jsem svoji nejnovější přečtenou ČK (červená knihovna) pěkně strhala a teď: proč jí dávám za 5*? No protože je to rozkošně napsáno a myslím, že i přeloženo, moc dobře se to čte, je tam děj, pobavila jsem se... Nemá to chybu! Kurnik šopa, tož to né, zas mám koment dlouhý, předlouhý! Níže pode mnou to napsala lucakuca krátce a výstižně. Takže na závěr už jen volám: holky všeho věku - jděte do toho! :-)... celý text

Bouřlivák 2005, David Gemmell

Bouřliváku... Havrane... Jestřábe ve vrboví... Vaše dušejméno mi napoví, že ve vás krev rigantská, i když třeba jen kapka, plyne. Můžeš být kým chceš, nezapřeš ji. Je to tvé dědictví a nebude to nikdy jiné! S Bouřlivákem jsem se scházela po chvílích ve čtečce před usnutím, a trvalo docela dlouho, než jsem se pročetla na konec. Závěr Rigantské ságy je podle mě nejlepší ze všech dílů a v žánru hrdinské fantasy si zaslouží jedno z předních míst! Hodně zvratů. To, co čteme na začátku a to, co je na konci, jsou dvě strany jedné mince. Naštěstí jde většinou o situace, kdy se padouch obrátí k dobru a ne naopak. Spousta postav v příběhu se změní. Některé vztahy skončí a některé se překvapivě zrodí. A tak dál... Nesmím psát nic konkrétního, abych potenciálním čtenářům nezkazila požitek a překvapení... Ale... Stálo to za to! Když stručně shrnu celou tetralogii, i když tento žánr mě trochu míjí, nebyla to vůbec ztráta času. Příliš mnoho vraždění a bojů, příliš mnoho mrtvých, ale také mnoho statečnosti, hrdinství, přátelství, mnoho dobrých vztahů mezi svými, ale i jejich zrození mezi bývalými protivníky... o tom všem to je, milé čtenářky a čtenáři :-). Soudím, že i mládež vyššího stupně základní školy by příběh mohl upoutat a ukázat jim nenásilně, co je v životě důležité.... celý text

Satanovy chvíle 2010, Zdeněk Pošíval

Na Vysočině se stále vraždí... a tentokrát opět z docela zajímavých důvodů. A přesto, že se tam chvílemi dějí věci hodně neveselé, lidé stále žijí své rodinné i pracovní životy, roční období se překulují, v této knize do zimy a k Vánocům, dál a dál, den za dnem. Kdo je dobrý a v dobro věří, ten, třeba i životem bitý a otřískaný, ho umí poslat dál, zatímco ubohý degenerovaný mizera, podléhající svým niterným posedlostem, se neohlíží na nikoho a na nic. Tak to bylo, tak to je. Svět prostě byl, je a bude přepestrý, a že to pokaždé nebudou barvičky veselé a nadějeplné, ale občas pošmourné, až černé, jako ze samého pekla vyletěvší... To zas závisí jenom na aktérech velké lidské komedie. Kniha se mi velmi dobře četla, jakož i obě předešlé. Jsou tu dvě zajímavé dějové linie, které se nakonec... Ale ne, dál neřeknu ani slovo! Kniha má jen 29 přečtení a ti, co ji četli, vědí své - pro většinu čtenářů to, stejně jako pro mě, stálo za to :-).... celý text