Pepa62 komentáře u knih

Když jsem knihu, někdy před třiceti lety, četl poprvé, bylo to pro mě naprosté zjevení. Do té doby jsem nic podobného nečetl a navíc kniha velmi přesně a výstižně popisovala věci tak běžné v režimu, který u nás panoval několik desítek let. U knihy jsem seděl jako přikovaný a i po přečtení jsem dlouho nemohl určité pasáže dostat z hlavy. Teď při opakovaném čtení se už, asi pochopitelně, takové ohromení nedostavilo, poprvé je prostě poprvé, přesto platí, že nemohu než souhlasit se všemi superlativy, které knihu už tolik let provází. Zásadní román.

26 01.01.2021

Je to trochu deprimující uvědomit si, že toto dílo napsal Orwell v letech 1943 - 1944 a pak se z této bajky přenést do naprosté reality například Farmy Československo v letech 1946 - 1989, kde si milióny lidí prošly NAPROSTO stejnou zkušeností. To srovnání je opravdu mrazivé!
Ano, my lidé dokážeme beze sporu velké věci, dokážeme ale také páchat neskutečné zlo a násilí a dokážeme se také chovat hloupě, jako ovce.

22 16.05.2021

Ke knize mám tři zásadní výhrady.
1.Musím se přiznat, že začínám být trochu alergický na podobné postavy, jakou je hlavní hrdina posledního Houellebecqova románu. Muž středního věku z nefunkční rodina (roky se nestýká se svými rodiči), osamělý, neschopný navázat trvalý vztah, materiálně zabezpečený, uvažující o sebevraždě, netušící, jak naplnit svůj život, který se mu „smrskne“ na sex, jídlo a práci.
2.Rozumím hrdinově fascinaci spisovatelem Huysmansem, ale mě pasáže, kdy se Houellebecq pouští do úvah o dílech tohoto a jiných francouzských spisovatelů 19. století, nebavily a měl jsem tendenci je přeskakovat.
3.Rychlost a rozsah podvolení. Jasně, jedná se o fikci podanou na 230 stranách textu, ale mám problém přijmout tu apatii a rychlost, s níž, nejenom Francouzi, přistupují k nástupu islámu. Během několika málo dní mají například všechny Pařížanky kalhoty. Naprostá a zásadní změna společnosti je popisována, jako kdyby prakticky jednu parlamentní stranu střídala jiná, tedy, že nějaké změny, i třeba nepříjemné budou, ale nic až tak zásadní se neděje.

15 28.02.2016

Bude to takové neuspořádané a se spoustou spoilerů!
Kniha je to rozhodně velmi dobrá, ale během čtení jsem opakovaně narážel na věci, které mě vyloženě vadily, některé až iritovaly.
To, že všichni v knize jsou „megaúspěšní“ (jedna z postav, herec s popularitou na úrovni Leonarda DiCapria), vydělávají velké peníze, kupují byty a domy, cestují po celém světě, navštěvují drahé restaurace, budiž.
To, že jsem ještě nečetl knihu, kde se tolikrát opakuje: promiň, omlouvám se, mrzí mě to, je mi to líto, budiž. Jednu chvíli jsem byl dokonce v pokušení začít tato spojení počítat.
Ale největší problém pro mě byl Jude.
Autorka mu opravdu „naložila“. Jako by nestačilo, co zažil v domově a pak s bratry. I po útěku na „svobodu“ s Lukem peklo pokračuje. Absolvuje jakési „turné“ po motelech Spojených států (nikdy by mě nenapadlo, jak je jednoduché získat pedofilní klientelu, prostě někam přijedete, dáte řeč a klienti se jen hrnou) a když i tohle skončí, je ale potřeba se někam bez prostředků přesunout. Naštěstí jsou tady řidiči kamionů, jenže...
Jenže i mezi řidiči kamiónů je spousta podivných existencí, takže vás sice svezou, ale rozhodně to nebude „zadarmo“ a když už i tohle všechno máte za sebou, usnete venku na parkovišti, probudíte se v autě a zjistíte, že vás unesl nejen pedofil, ale i sadista. A tím to zdaleka nekončí! Trochu jsem to zlehčil, ale to množství útrap mě přišlo až úchylné.
Juda všichni mají rádi, všichni ho milují. Např: „ a copak by tě někdo mohl nemít rád?“
Dost dobře si ale nedokážu představit, že bych měl mít rád někoho, kdo mi opakovaně lže, kdo ke mně není upřímný, o jehož minulosti prakticky nic nevím. A to všechno Jude představuje.
Autorka prostě, na můj vkus, moc „tlačí na pilu“. Když úspěch, tak pořádný, když peklo, tak nepředstavitelné, když smutek po ztrátě milované osoby, tak maximální. A tak Jude měsíce a měsíce a stránky a stránky truchlí a truchlí, nepřijímá hovory, nereaguje na SMS, vyhýbá se společnosti, dny se snaží přežít a prospat, je otupělý, je na prášcích (v práci je kupodivu i nadále maximálně výkonný), hodiny tráví sledováním fotografií, pořizuje si jejich několikeré kopie a ukládá je do několika sejfů, žaluje výrobce vozu, žaluje výrobce bezpečnostních pásů, výrobce airbagů, majitele půjčovny, žaluje řidiče (ten má chronicky nemocné dítě, soudní spor rodinu zničí, ale jemu je to lhostejné, ať přijdou o všechno, ať je to zničí, chtěl je zanechat bez naděje).
Spoustu výše uvedených výhrad zmiňuje doslov. A sám jsem trochu na rozpacích, co si o knize myslet. Jde o „autorskou vypočítavost, o vršení vypjatě srdcervoucích výjevů, o trpitelský kýč?“ Nevím, rozhodně, ač jsem „stará plačka“ tak jsem byl k jakémukoliv dojetí nad osudy Juda a jeho přátel naprosto imunní. Ale přes to zdánlivé množství výhrad, které ke knize mám platí, možná trochu paradoxně, že se jedná o velmi dobré čtení.

8 03.11.2019

Ke knize jsem se vrátil po mnoha a mnoha letech a rozhodně to nebyla chyba. Z prvního čtení jsem si pamatoval pouze některé morbidní pasáže, tenkrát mnou docela otřáslo zjištění, jakých ukrutností jsou lidé schopni. Bylo by hezké napsat toto v minulém čase. Bohužel. Spousta věcí se moc nezměnila. Při čtení jsem si uvědomil i další nepříjemné podobnosti s dneškem. Třeba to jak tehdejší tisk a různí činitelé manipulovali s veřejností, jaké v podstatě fake news produkovali k prosazení svých záměrů. V knize se také hodně mluví o svobodě, v jedné části knihy : Apačové se starali už pouze o jídlo, oblečení, bydlení a léky, velikost almužniček rozhodovala, jestli je správce „hodný“ nebo „zlý“. Nevím, někdy si připadám, jestli nejsme v tomto trochu, jako ti Apačové.

7 06.12.2020

Tak nevím, co si o tom myslet. Hodnocení měnit nebudu, ale když jsem se teď na konci roku ke knize po dlouhých cca 20 letech vrátil, byl jsem ze čtení poněkud rozpačitý. Celých těch cca 20 let jsem měl o knize vysoké mínění, považoval jsem ji za jednu z nejlepších, kterou jsem do té doby četl. A teď?
Pasáže, které u mě poprvé vyvolávaly smích nebo aspoň úsměv, mě teď nechávaly naprosto klidným, některé mi přišly až absurdní, viz třeba „transport“ automobilu jednoho z profesorů, kdy se jinak seriózní lidé promění v soubor idiotů a celá akce probíhá stylem, jak by ji zorganizoval Pat a Mat nebo Lauer a Hardy.
Tolik věcí mi najednou vadilo! Kolikrát jenom se dozvíme, že by si hlavní hrdina neměl kupovat americké noviny, aby se tak vyhnul informacím, týkajících se americké zahraniční politiky, které ho tolik iritují a jejichž vyhledáváním je zároveň skoro posedlý a na nichž nám do omrzení dokládá, jak je americká zahraniční politika a politika obecně špatná, nemravná, zvrácená.
Přestože se v knize objeví desítky postav, těch relativně „normálních“ bych spočítal na prstech jedné ruky. Jinak to je panoptikum bizarních postav a je jedno, jestli jde o listonoše, církevní hodnostáře, vysokoškolsky vzdělané profesory, všichni jakoby pocházeli z „údolí dutých hlav“ a podle toho se tak často i chovají.
Ve Spolčení hlupců se něco takového čeká, tady mi ta vysoká koncentrace vyloženě vadila.
Nemyslím si, že bych měl potřebu se ke knize ještě jednou v budoucnu vrátit a případně si tak potvrdit, jestli je Modlitba za Owena Meanyho vynikající, což jsem si myslel v roce 1999 a nebo jenom dobrá, což si myslím teď, bezprostředně pár hodin po přečtení.

6 26.12.2021

Zřejmě nejsem ten příklad literárního labužníka, který by si, podle autorky doslovu,měl tuto knihu náležitě užít, protože mě poslední román de Vigan absolutně neoslovil.
Bohužel nic z toho, co je na knize vyzdvihováno, mě nezaujalo.Nedokázal jsem přistoupit na to, že by ona tajemná „L“ měla být fyzicky skutečná,protože ta rychlost a především ten způsob a rozsah, jakým si hlavní hrdinka nechá L vstoupit do života a všechno a všechny ostatní z něj vytěsnit, mi přišla opravdu těžko uvěřitelná. Takže je L důsledek vzrůstající deprese hrdinky? Pokud na to ale přistoupím, tak už jenom těžko mohu ocenit tu údajnou hru se čtenářem,kdy mám být neustále na pochybách, co je a není „fikce“, co je a není „skutečné“.
Kniha má být, i mimo jiné,mrazivým hororem a vynikajícím psychologickým thrillerem a údajně čtenáře a kritiky napadají dvě jména:Hitchcock a King.Minimálně v případě S.Kinga, přestože je autorkou v knize dvakrát citován, se jedná,podle mě, o srovnání, které hodně „kulhá“. Seriál Policie Modrava není opravdu něco jako Temný případ.
Věřím, že po vydání úspěšné knihy, je těžké přijít s něčím novým, lepším, že je těžké nezklamat očekávání čtenářů a nakladatelů, ale mám problém přistoupit na „fňukání“ románové Delphiny nad ztrátou inspirace (pokud nemáš co sdělit Delphino, tak nepiš !) a nad další tvrdou životní zkouškou v podobě odchodu dětí z domova.
A jedna věc mě na knize až iritovala.Ten v románu opakovaně kladený důraz na to, že čtenáři vyžadují především „pravdu“, to, že kniha získává na síle především tím, že je autentická, že je psaná podle skutečného příběhu.
Mě konkrétně zajímá především příběh a způsob jeho podání a ten se, podle mě, autorce tentokrát moc nepovedl.

6 01.09.2016

Prakticky jedna dějová linie, poměrně předvídatelný děj a možná, kdyby si autor odpustil těch několik vulgarit, mimochodem, poměrně násilně „naroubovaných“, viděl bych knihu spíše v YA kategorii.
Správně genderově poskládaná skupinka týpků, takoví tak trochu Dannyho parťáci, prakticky celou knihu řeší, jak se někam dostat a pak taky pochopitelně jak se dostat, pokud možno ve zdraví, zpět, což se jim daří, protože jsou jednak šikovní a jednak ve světě fantasy je tak jednoduché si občas pomoci nějakým tím kouzlem nebo magií. Často sice musí prolézat kanály, válet se v bahně a ve všelijakém jiném nepořádku a svinstvu, někdy jsou celí od krve, naštěstí ne svoji, prakticky se nemyjí, nejedí, nespí, ale na to není čas, je potřeba zachránit Svět.
Možná jsem zbytečně přísný a sarkastický, ale takhle na mě kniha působila. Božská města mi přišla, pokud použiji fotbalovou terminologii, o třídu lepší.

5 25.09.2022

A vítězem se stává ... Joe Abercrombie a jeho Půl krále! V pomyslném souboji dvou knih, které jsem četl bezprostředně po sobě, knih které, z mého pohledu, patřily k těm nejočekávanějším v tomto roce v žánru fantasy, přece jenom o prsa zvítězil Abercrombie a těsně tak porazil N.K.Jemisinovou a její Páté roční období. Více jsem čekal od Jemisinové (třikrát Hugo!) a rozhodně méně od Abercrombieho (young adult). Jemisinová je ambicióznější a originálnější, Abercrombie je taková svoje vlastní „light“ verze. Jemisinová pohybuje milióny tunami zeminy, Abercrombie si vystačí bez kouzel. Z ani jednoho titulu jsem se „neposadil na zadek“, obě trilogie ale rozhodně hodlám sledovat i nadále a je možné, že po přečtení posledního dílu bude pořadí přesně opačné.

5 23.12.2018

Žádný velký čtenářský zážitek se, v mém případě, nekonal. Naopak. Chvilkami mi to přišlo jak z červené knihovny, to především příběh Giulie, a občas jako nějaký feministický manifest, to v případě workoholičky Sarah a občas jako bych četl hesla z wikipedie, to v příběhu Smity.
Vím, že srovnání trochu pokulhává, ale román Hodiny od M.Cunninghama, rozsahem srovnatelný, je naprosto jiné čtení.

5 11.11.2018

Už dlouho se mi nestalo, že bych se s některou knihou takto zásadně minul.Vysoké hodnocení a výborné reference slibovaly čtenářský zážitek, který se ale, v mém případě, nedostavil. Knihu jsem četl několik týdnů a celou tu dobu jsem čekal, kdy to konečně přijde, kdy i já okusím to nadšení z románu, tak jako mnozí přede mnou. Nedostavilo se nic.Zjistil jsem, že mě nezajímají jednotlivé osoby, jejich osudy, že mám problém se s kýmkoliv ztotožnit a knihu jsem dočítal tak nějak z „povinnosti“.

5 03.05.2015

Vinnetou - Tekumseh - Odvedu vás do Sierry Madre - Říše letního měsíce.
Takhle nějak přibližně jsem postupně od dětství četl knihy o indiánech. Všechno to ale byly a jsou skvělé knížky!

4 23.09.2022

Občas není na škodu se jen tak prohrabat knihovnou a sáhnout až hodně dozadu, kde se „krčí“ za novými tituly nejeden skvost. Tím pro mě, samozřejmě v určitém věku, byla i tato kniha a kdyby tenkrát byla nějaká Databáze knih, tak bych se vůbec nerozpakoval nad nejvyšším hodnocením.
Trochu z nostalgie a trochu ze zvědavosti, jak kniha obstojí v čase, jsem se pustil do čtení.
A dnes čtu 3.díl!

4 21.03.2021

Možná více esej než román, ale to je nakonec jedno, pro mě prostě další skvělý Barnes! Vynikající ukázka fungování totalitního režimu a jeho dopadu na jednotlivce!
Krásná ukázka o životě v zemi, která nám byla tolik let vzorem, o ideologií, která zničila život tolika lidem!

4 03.03.2019

V prosinci 2016 zakoupeno, v září 2018 přečteno. A můj dojem z knihy ? Vynikající! Na knize mě bavilo naprosto všechno, stavba příběhu, příběh samotný, autorčin styl, prostředí, postavy ...
Připouštím, že kniha nemusí oslovit každého, nakonec diametrálně odlišnými názory na jednotlivé tituly se databáze knih jenom hemží, já jsem si ale četbu náramně užil.

4 30.09.2018

Remarque! Kdysi dávno moje první setkání s ‚velkou‘ literaturou a hned obrovské nadšení! Následovalo období, v rámci kterého jsem přečetl jeho zásadní díla a pochopitelně došlo i na román Nebe nezná vyvolených. Teď po mnoha a mnoha letech jsem na tuto knihu, s dost příšernou obálkou, více méně náhodou, opět narazil a z nostalgie začal číst. Ale bohužel to nadšení se už jaksi neobjevilo.
Po několika desítkách stran jsem zjistil, že mi poněkud vadí spousta dialogů, které se v knize vedou. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že prakticky obyčejní lidé, mladá dívka, automobilový závodník spolu opakovaně vedou hluboké filozofické rozhovory zabývající se životem, láskou, smrtí.
Často to jsou hluboké, trefné myšlenky, citáty, které by se měly ‚vytesat‘, postřehy, které by zdobily dílo nejednoho intelektuála.Tak třeba:
Člověk prosí o trochu svobody stejně zoufale, jako škemrá opilec u odmítavého barmana o poslední skleničku.
V lásce není nikdo dospělý.
Vraťme se zpátky na zem a pevně na ni stůjme! Člověku se z ní tak snadno vzlétává, když je úplněk. A sny jsou beztížné.
Opakem lásky je smrt.
A pak se objevila ještě další výhrada. Postupně se mi více a více do mysli vkrádala myšlenka, že hlavní hrdince, ač to může znít cynicky, bylo ještě ‚přáno‘, mohla si dovolit luxus sanatoria ve Švýcarsku, byť celkem pochopitelně vnímaného jako vězení, mohla si dovolit luxus marnotratných nákupů, večeří, cestování, prožila lásku ...
Tedy něco, co bývá naprosté většině lidí, kteří se ocitnou v podobné situaci, odepřeno.

3 29.01.2023

„Chcípněte,vy odporní kacíři!“ zaječela nějaká mladá žena,načež zvedla nad hlavu obrovský kus zdiva a shodila ho na hlavy Volarů. Dopadl mezi štíty a zanechal v nich díru… Jasný, ve fantastice musí být člověk trochu nad věcí a asi nemá moc cenu přemýšlet nad tím, kolik kilogramů těžké kusy zdiva normálně mladé ženy zvedají nad hlavu, ale tady mi to vyloženě vadilo, podobně jako některé další situace vylíčené v knize.A nesedla mi vlastně, na rozdíl od prvního dílu trilogie, kniha celá.Rozhodně celkovému dojmu asi nepomohlo, že jsem knihu četl s větším časovým odstupem od dílu prvního, takže mi některé souvislosti trochu unikaly, poměrně často jsem se vracel v knize zpátky, abych se podíval,jak vlastně skončila daná dějová linie, pomáhal jsem si seznamem postav, abych si ujasnil, kdo je kdo (není mi moc jasné, jak budu v tomto smyslu „bojovat“ s Eriksonem a jeho MKP, která mě čeká).Vše se odvíjelo tak nějak předvídatelně, je vám jasné, že hrdina dorazí za pět minut dvanáct a zachrání jiné hrdiny. Prostě další trilogie, kterou nedočtu. Mám vůbec zkoušet Císařovy čepele?

3 21.07.2017

„Stehlík je unikát..., oslňující román..., pravé literární potěšení...“. Podobné superlativy z přebalu, doporučení například od Stephena Kinga, Pulitzerova cena, to vše přináší velká očekávání.
Já, bohužel, podobné nadšení nesdílím. Četba těch 730 stránek mě připomínala jízdu rychlovlakem, který provází skvělé reference spousty nadšených cestujících, vlak chvilkami pěkně sviští, cesta vesele ubíhá, pak ale vlak několikrát výrazně zpomalí, někdy takřka zastaví a když nakonec dorazíte do cíle, tak jste z celkového dojmu poněkud rozpačití.
Příprava na román zabrala autorce určitě spoustu času, a tak jako by měla potřebu všechny ty nabité znalosti „prodat“ - podívejte, co jsem všechno, například, zjistila o restaurování starožitností.
Takže, pokud zůstanu u onoho přirovnání (každé přirovnání poněkud kulhá) k rychlovlaku, tak cesta dobrá, občas výborná, občas poněkud pomalejší a celkově poněkud zbytečně dlouhá. Nicméně nad dopravcem hůl nelámu a rozhodně vyzkouším jeho chystané spoje do stanice Tajný příběh a Malý přítel.

3 26.03.2016

Moc příjemné čtení! Lévyho, jako autora neznám, od Houellebecqa jsem četl tři, čtyři romány bez nějakého velkého nadšení.
Nadšení mi ale přinesla četba jejich vzájemné korespondence. Nebudu zastírat, že mi spousta souvislostí unikala, přece jenom je zde spousta odkazů na francouzské reálie, politiku, novináře, literaturu ...
Přesto, to jaký jazyk oba Spisovatelé používají, jak precizně formulují svoje myšlenky, jak jsou otevření, kritičtí i sami k sobě, jak vnímají svět, jak jsou ve spoustě věcí názorově odlišní, přesto se vzájemně respektující! Skvělé!

2 25.09.2022

Tak kniha to je rozhodně působivá. Nádherná ilustrace na přebalu, kvalitní papír, krásná grafická úprava, takřka 1000 stránek ...
Obsahově na mě moc ale nezapůsobila, Sanderson rozhodně psát umí, tím ale, že se pustil do tohoto megalomanského projektu, v jehož dokončení osobně moc nevěřím, nikam nespěchá a tím se některé dějové linie neskutečně vlečou a nikam zásadně se neposouvají, vyloženě mě deprimovala ta týkající se mostní jednotky. Jedná se o první díl, takže tam je pochopitelně spousta náznaků a okolností na jejichž vyjasnění pravděpodobně bude docházet v dalších a dalších dílech, které ale budou vycházet v několikaletých odstupech a přiznám se, že zase natolik mě příběh nepohltil, abych na jeho případné zakončení čekal několik dalších...kolik let? Cesta králů vyšla v roce 2012, zatím jsou k dispozici tři díly, čtvrtý vyjde letos.
V jakémsi původním nadšení a očekávání, že půjde o něco velkého a zásadního, jsem si vedle prvního dílu koupil před léty i ten následující, ale teď po přečtení prvního dílu jsem se jenom utvrdil v přesvědčení, že to opravdu zásadní, to co definovalo žánr a všechny jeho odnože, už bylo napsáno. Cesta králů nic velkého a zásadního, podle mě , nepřináší.

2 23.09.2022