Pán věže přehled

04.03.2024

Pokračování písně krve rozhodně nezklamalo. Opět jsem se dočkal temného a epického fantasy příběhu. Na rozdíl od prvního dílu je tady více příběhových liníí, které se už od začátku knihy zcela zřetelně sbíhají k sobě a velkému finále. Musím velmi ocenit, že všechny příběhové linii mě dokázaly pohltit, což není úplně obvyklé. Při podobném počtu POV postav se většinou najde 1-2, které mě vyloženě nebaví, což se zde nestalo. Je sice pravda, že při závěrečném propojení linií některé z nich trochu vyšuměly skoro do prázdna, ale věřím tomu, že ve třetí knize se ještě nějak projeví.
Na Ryanově psaní se mi líbí téměř vše- skvělé akční scény, které nejsou zbytečně zdlouhavé, popis přesně akorátního množství detailu, přiměřená dávka brutality. Co je trošku slabší je "systém magie", který je stále tajemný a ani po 1000 stranách příběhu není čtenář v obraze, kde jsou hranice a jak co funguje. Druhá věc, která se mi mírně nelíbila bylo až přílišné zastoupení LBG postav. Nic proti nim nemám, ale bylo jich až zbytečně moc, jakoby byl autor nucen dodržet nějaké kvóty, aby kniha mohla dostat LGBT štítek. Nicméně faktem je, že to nijak neoslabovalo příběh, ani pocit sounáležitosti s postavami, takže se dá hodnotit kladně to, jak excelentně se povedlo autorovi tohle téma zakomponovat. Velmi se mi také líbilo vykreslení různých forem fanaticismu.
Za zmínku stojí i skutečnost, že ačkoliv se jedná o druhý díl série, jsem přesvědčený, že by se dál bez problémů číst jak samostatně, tak i jako vstupní bod do série bez znalosti prvního dílu. Čtenář by sice přišel o některé nuance a nejspíš se nedokázal s některými postavami tak sžít, ale nejspíš by to pořád fungovalo celkem dobře.
Jelikož mě tahle kniha k sobě dokázala pevně přikovat a užíval jsem si prakticky každou stránku, dávám jasných 5 hvězd a v opozici s většinou tvrdím, že Pán věže je ještě lepší zážitek, než Píseň krve.