Pebra komentáře u knih
Anotace zase velmi zavádějící... Knihu ocení milovníci 17. a 18. století, kteří se nebojí Jiráska :). Tady je poměrně stručný a jasný. Mě osobně fascinuje, jak vůbec mohli obyčejní lidé přežít ta krutá staletí.
Sbírám v knihobudkách knihy mého dětství a mládí. S odstupem a úsměvem vidím, jak jsme vlastně byly v těch čtrnácti letech nevinné. Rudolf měl holky v tomhle věku dobře přečtené :). A vždy jsem obdivovala, jak nenápadně v několika větách či slovech uměl nás čtenářky vzdělat (tady např. o tom, jak a čím se vyvolávají fotky).
Jiná doba, logicky jiné navazování vztahů. Ale upřímně, ta nesmělost byla určitě na místě.
Je to pekelně české... až je mi stydno, že jsme vážně takoví. Asi je autor poplatný minulému režimu, ale tím spíš si čtenář uvědomí, jaké to tehdy bylo.
Miluju tyhle figurky z 19. století. Lidé chodili pěšky desítky kilometrů, mívali skutečný hlad, věčně jim šlo o život, složitě sháněli živobytí, žili život všemi smysly. Baar to umí skvěle popsat.
Jímavé čtení bez patosu. Až k nevíře, co může člověk prožít. Oproti tomu jsou úsměvné životní osudy současných herců.
U nás v obchodě prodavačka taky okrádá a má k tomu zajímavou metodu: markuje občas věci dvakrát. S chutí to dělá cizím. Málokdo si toho všimne, zejména ti, co u obchodu jenom přibrzdí a pak jedou dál. A když se ozvete, prodavačka se dušuje, že to je omyl a okamžitě částku vrací :). S mnoha kamarády vyzkoušeno.
Aťsi je to budovatelské. Ti lidé skutečně dřeli. A napsané je to dobře.
Jak zlikvidovat čtenářův zájem o dané téma nicneříkajícími šroubovanými větami.
Film podle téhle knihy není špatný. Nevím, nakolik se však liší od textu. Každopádně hlavní hrdinka je na zabití. Člověku ani není líto, že se zranila.
Šmahelová je taková klidná a dobře popisná. Od prostoru po pocity v srdci. Od počátku bylo celkem jasné, jak kniha dopadne, přesto ten proces nebyl nezajímavý.
Ve dvaaosmdesáti je asi nutné splnit si přání.
Ve mně dříme věčné dítě, takže se mi nejvíce líbily popisy hradních komnat a strašidelných nekonečných palácových chodeb, zahrady a vůbec prostředí, v kterém princové vyrůstali. Už to samo o sobě je příšerně neosobní a vydrží v něm žít jen ten, kdo v sobě utluče spoustu emocí. K příběhu snad jen podotknu, že smrtí Diany se v Harrymu zkrátka cosi zaseklo a zůstal také věčným dvanáctiletým klukem, i když prošel vojenskou přípravou. Upřímně vůbec nepatřím k obdivovatelům královské rodiny a jejich manýrů, Kate je mi velmi nesympatická a její dcera jakbysmet. A ten nejmladší spratek co se věčně pošklebuje a všichni ho za to obdivují? No - nevím :). Snad jen malý budoucí král se mi jeví upřímně.
Oh, jak já miluju tyhle knihy z předminulého století! Úcta k tatíčkům, poctivě vydělávajícím na chleba, matinky na nekonečné mateřské a dospívající dcerky stydlivě klopící očka před nápadníky v rukavičkách... Všeobecná zdvořilost. Proč to sakra zmizlo?!
Skvělá práce. Není poplatné době vzniku. Přehledné, srozumitelné, doplněné dobovými ilustracemi a fotografiemi.
Když pominu detektivní zápletku, tak je to vlastně hrozně smutné čtení. Nenápadný popis mezi řádky, jak po osmačtyřicátém lůza ve jménu revoluce likvidovala vše krásné a kvalitní.
Jako vždy, kdy se odhodlám přečíst si detektivku, se mi pletly postavy a nemohla jsem se srovnat s časoprostorem, ale nakonec jsem se jen nechávala unést nostalgickými vzpomínkami na dobu minulou, na lidi u vody, kluky s kytarami, stánky s občerstvením, párky a dřevěnými stoly politými pivem :). Kdo je vrah jsem netušila do chvíle, kdy autor napsal jeho jméno. Ani pak mi to nebylo moc jasné :) Ale popsané je to pěkně, o tom žádná.