Pebra komentáře u knih
Sice jsem holka, ale trilogii o Vinnetouovi jsem četla mockrát a trpěla jako zvíře, když ho sám autor nechal zamordovat.
Popisný Jirásek mě svým způsobem uklidňuje. Vracím se s ním do doby, kdy všechno mělo nějaký řád, lidé mnohem více pracovali, ale i zpívali.
Obraz doby. Mělo by do textu nahlédnout každé dítě školou povinné a mělo by se mu vysvětlit, proč je polovina textu psaná v němčině. Možná by mnohem lépe pochopilo snahu obrozenců.
Vtipné a nijak zastaralé vyprávění. To se o některých knihách napsaných před šedesáti lety říct nedá.
Ta holka mi kdysi pila krev, ale zámek jsem jí záviděla :).
Asi chceme vědět, jak bude vypadat konec světa, ale nechceme ho nikdo zažít. Pravdou bude, že inteligence půjde stranou a přežijí jen ti, v kterých se probudí kanibalové. Smutné.
Eh... tedy vysvětlovat tak dlouho čtenáři, že si autor položil prsty na jiné klávesy než je při psaní deseti prsty nutné... možná za to dostal tu Magnesii :).
Hezká holka, ale knihu jsem vlastně jen prolistovala.
Kniha mě oslnila, ale když jsem ji dala svému psychoterapeutovi, aby si ji také přečetl, odsoudil ji. Tak nevím, zda je mizerná ona nebo onen psycholog :)
Nádherná moudrá kniha a popis života jakoby z jiné planety.
přiznávám, že jsem také poslouchala rozhlasovou adaptaci a musela se sem podívat, oč vlastně mělo jít a stejně jsem z toho jelen :).
Baví mě dětské příběhy z let minulých, tady je ovšem čtenářem jasně manipulováno, což mi lezlo na nervy. Jinak miluju tyhle klučičí záležitosti, jako je lézt bez obav do kanálu a podobně.
Zřejmě dobrý literární agent, anotace naprosto zavádějící. Mezi popisy nákupů hadrů a jídla vsouvat kusé informace o tom, kdo je Che Guevara či Theseus, je nejspíš pokus o dovzdělání pubertálních čtenářek. :)
Kdyby to nenapsala Ruska a neodehrávalo se to v gulagu, občas mi to připomnělo americký film. Člun se zásobami se objeví ve chvíli, kdy došly kulky k lovu, znásilnění zmaří medvěd... Každopádně dobře napsané a mně je znovu zle z lidského chování. Absurdní je, že Zulejku pracovní tábor vlastně osvobodil. A taky mi vrtá hlavou, na čí straně vlastně Guzel Jachina je.
Ono je to vlastně hrozně smutné čtení, obzvlášť to vyjmenovávání všeho, co po osmačtyřicátém zaniklo.
Je to takové tradiční, anglicky humorné, čili suché. Pobavilo mě zejména to, jak kritizuje otce i dědu jistého studenta, o všech tvrdí, jací jsou tupci a sklízí za to salvy smíchu - i od kritizovaného chlapce. Je vidět, že od té doby uplynulo sto let. Ale je to dojemné, ne že ne.
Nakonec... i když si hlavní hrdinka neustále stěžovala, tak se mi zdá, že se v tom městečku dělo oproti dnešku dost věcí, vždyť se ti lidé věčně setkávali a cosi podnikali. :) Dnes je situace mnohem horší. Konzumní společnost vyšplhala na nejvyšší přímky.