opic 12 komentáře u knih

Sexmise podle Merleho.
Kde se vzal, tu se vzal,jeden vir.Nebyl to virus ledajaký,byl z rodu encefalitida.
Byl to problém ohromný,nejvíc to tenkrát vzalo mužské plémě.
V podstatě ho to téměř zdecimovalo.
Máme tedka revoluci,praporem jsou ženy.
Za včasnou sklizen,vagínismus vpřed.Chlápské plémě,fujky a pohana.
Náš vypravěč a hrdina (muž) to nebude mít jednoduché.Vakcína nutná.
Sperma ve slevě,na všem záleží,dárců málo.Ještěže máme amazonky na svých místech.
Monogamie v ohrožení a batman nikde :)
Co by kdyby něco takového nastalo.Merleho sci-fi satira sice kapánek zastarala,ale ne zase tolik,aby si to člověk patřičně při čtení neužil.Sice se to ze začátku táhne cca 180 str.,pak to dostává lepší švih.To však neznamená něco jako akční drámoš s mrtvolkama.Vše je velmi komorní a pořád se to vlastně točí kolem jednoho chlápka a pár žen z postů nejvyvolenějších.
Troška intrik,politických štráchů a podobné šmakulády.
Neodsýpá to tolik jako jiné Merleovky,rozhodně za přečtení stojí a pokud vám chybí do sbírky,asi bych tedy neváhal.

5 19.05.2024

Pochmurné úděly veškerých národů.
Více a nebo méně,se takové věci stávají.Je to fuj ! Dá se něco dělat ?
Tenkrát ... a o tom bude tato knížka.
Nejdřív frantíci,poté japončíci a následují amíci.
Mezi tím ještě figurují domácí,ti tzv.nejhodnější i třebas sousedé.
A aby toho nebylo málo,co třeba velký hladomor či pozemková reforma.
Takže storka o tom,co si lidé dokáží dělat navzájem,nebo dokáží vymyslet,jak toho druhého ...
Ironie není na místě.Prostor dostává jedna rozvětvená vietnamská rodinka.Silná postava a osobnost babičky v jednom.
Holčička,vnučka Huong,ta která vypravuje a zasvěcuje čtenáře do pohnutých osudů své rodiny.
Sejdou se její členové ještě někdy spolu ? Najdou se ? Budou se smát a mít se rádi. Budou si užívat,těch nejkrásnějších věcí a na dosah obyčejných zdánlivě přirozených všedních okamžiků ?
Pokud jste jen trošku něco někdy zvěděli o minulosti oblasti Indočíny a říká vám něco Agent orange,dokážete si odpovědět sami.A jestli ne,tak to vůbec nevadí.
Dějově střídající se příběh z různých epoch vzpomínek a vyprávění.Sugestivně napsané.Strhující čtení.
Autorka netlačí na pilu.Někdy jen načrtne a už se věnuje dalšímu.Nezabýhá do detailů,nevysvětluje dějinné střípky.Nezahlcuje učenicově,od tohou jsou encyklopedie.Citově nevydírá i když je tu spousty emocionálních situací i zvratů.
Lidský příběh a mnohá utrpení příbuzných,nespravedlnosti i strastí.
Mnohé se jistě stalo v reálu a nebo se jimi inspirovalo.
Nguyén Phan Qué Mai zaslouží pozornost.
Je mi to líto strýčku.Je mi to moc líto.
Strýc se ke mně obrátil,tvář měl vlhkou slzami.
I mě je to líto,Huong.Nevím,co se stalo s tvým otcem,ale jedno vím jistě.
Že at je kdekoliv,strašně moc tě miluje.

11 18.05.2024

Nesmírně příjemná záležitost.
Na jednu stranu může působit jako oddechovka.Klame tělem:)
Na druhou,až dosti drsná storka ze studeného divokého severu.
Stačí si představit a vžít se do postav,nálada aljašská trudomyslná (to je tak,když nemáte sebou míč) zásoby docházejí,dřevo mokrý,co ted s námi bude ?

Pomalu plynoucí a přesto dobře čtecí,neuspávající :) melancholicky svěží,všeobecně velmi příjemná.
O láskách a touhách.O vzpomínkách i pocitech o to laskavějších,tak jako tenkrát,když byl ve vzduchu cítit brzký příchod první sněhové nadílky.
Ten příběh jen tak z mysli nevyvane,podobně jako vítr neschová stopy po tajemném přízraku holčičky.
Když jsou někde lidé osamoceni,lehce mohou propadnout různým představám,snům,zjevením,klamům,viděním,legendách dávných věků.
Zpočátku kapánek možná mysteriozní až magicky realistické.Vše je vysvětleno dosti uvěřitelně a jemně šmrncnuto tehdejšími představami lidí žijících daleko od měst v souladu z přírodou a osamoceni divočině.
Samota vs. útěk z civilizace,nechává vzpomenout třeba na filmového Jeremiah Johnsona.
Někdy tísnivý a vlivem prostředí i docela vkusně mrazivý sněhobílý příběh.
Hlavně o lásce k člověku,zamilovanosti,ztrátě i pohlcení přírodou s pokorou i posvátnou úctou k živému přírodnímu cyklu.
Ne příliš až tak dramaticky vyhrocené,ale o to více podmanivé vyprávění.Bez přehnaných výstřelů,hrůz a podobně jiných berliček.

Myšlenkově i dějově hluboké rozjímání.V takové vánici,to vás teprve napadají prapodivné věci.
Není na škodu někdy zklidnit,nechat se unášet větrem a nebo jen si tak plout na vlnách stránek,třebas právě s dcerou sněhu.
Ztracená holčička s její průvodkyní liškou stojí za přečtení i pohlcení zároven.

7 18.05.2024

Zamilovanost poblouznění vášen přitažlivost závislost pokušení neodolatelné jiskření diagnoza chce víc-těžký případ.
Přichází z nenadání.Nepozvaná a přesto láska potkaná.Oči ty oči.
Chemická reakce těla.Chvění z hlubin těla země duše.Rozum v nastavení vypnuto.
Vulkán se chová podobně.Ohně se bouří živoucí srdce tepe.Žhne a burácí.
Život na zemi zasel a ovlivnil.Zároven bere si i navrací vše na začátek.
Neustálý koloběh z nitra tam ve žhavém hlubokém podzemí.
Posvátná úcta bázen braná s respektem.Obětování.
Ostrov jakožto předešlá kniha této autorky velmi netradiční postapo.
Vliv novinařiny i zpravodajství je znát.Osobitý přístup a jak jinak Islandani umí prodat svůj ostrov prodat s náležitou hrdostí.
To je tak když od toho nic nečekáte a přesto vás strhne.
Ohně.Láska a jiné katastrofy si nehrají na nějakou komplikovanost jsou přímočarým celkem předvídatelným dílkem.Jenže je tu pověstné ALE.Svým stylem zasazením a samotnou čtivostí jsou tak knížkou neodolatelnou.
Celé je to dělené na krátké vsuvky z minulosti (vztah s matkou) popisky o sopkách přírodní děje aj. které nejsou vůbec na překážku ba právě naopak.
Je tu dost míst k zamyšlení i spousty úvah.Linka kde se řeší preventivní evakuace a byrokratické vedení se bojí odlivu turistů no jak to asi dopadne ?
Samozřejmě spousty dalších silných i nenápadných chvilek a napínavých odstavců.
Příroda + rodina + milostný trojúhelník + úředníci + vědci + různé katastrofy.
Poměrně dosti témat na jednu knížku.Navíc a to především samotný Island jako takový.
To je tak když má navíc někdo slabost pro takovéto vypravování.
Vše je zdánlivě dokonalé.V zajetých kolejích vztahů práce ...
A přesto tomu něco chybí.Stačí když se něco děje.
Bylo to období kdy se u nás probudili naše hory posvátné.
Byla to doba kdy se v nás něco hnulo.
Epocha zvratů kdy se vše změnilo a nikdy už nebylo vše tak jako před tím.
Ta událost měla nezaměnitelný charakter.
A to se na začátku zdálo vše tak nevině poklidné.
Nenápadně překvapující a ne až tak někdy úplně oddechové.
Ne vyloženě těžkotonážně nezapomenutelné ale sympaticky působivé.

5 20.04.2024

Klid moře
Emily Mandel v českém vydání třetí knížka.Stanice 11 skvělé a netradiční.Po skleněném hotelu,na kterém,jsem si ne docela zgustnul,se tohle menší scífko četlo o to příjemněji.
Je to spíše taková jednohubka.Přeskakování (doslova) v čase,místech i různých prostředí a krátkých kapitolách,příběh tak utíká obrazně doslova před očima.
Větší prokreslenost postav,takové to hlubší rozpitvání,by nebylo na škodu.Nu proč zdržovat a zabývat se přílišnými detaily,taky pravda.Autorce malý potlesk i když ne ve stoje.
Není to nějaké složité,natož příběhově překombinované,u žánru cestovky-časovky k tomu vybízející.To je jen malý puntík na jinak opravdu ne vyloženě dokonalou a o to více sympaticky čtivou žánrovku.
Něco na odlehčení s několika pocity a pár myšlenek k přemítání se taky najde.
Jak by jste se zachovali na jeho místě.mít tu možnost ???
Věděli jsme,že to přijde.

2 14.04.2024

Kdo jsem co a proč ?
Protože všechno,co mi zbylo jsou moje vzpomínky ze včerejška oh tyto nevlídné časy.
Jednoho rána odjela jsem autobusem za bratrem.
Chumelilo metelilo fučelo nebylo vidět na krok.
Přivezla jsem si vzpomínky.
Co se dozvím.Jak dlouho to vydržím co tu budu.Co mě tu vůbec čeká.Dozvím se něco o sobě ?
Cokoliv dalšího prozrazovat by vám narušilo zážitek.Snad v každé kapitole se něco stane.Stane se něco nepříjemného.Někomu.Něco.Stane se.Současnost.
Minulosti.Vyprávění.Stáří.Umírání.Chlast.Fet.Nemoce.Zneužívání.Násilí.Ponižování.A někdy pro změnu zasvítí i sluníčko,ale jenom někdy.ATD.
Severská drsná škola.Taky by se vám nelíbilo přivázat jako psa k boudě.Psychologická vztahová syrová trnitá mrazivá melancholická záležitost splínového typu.
Každý si nese něco v sobě.Jde oto jak to vyplyne a vybublá na povrch a taky kdy.Když se něco může posrat a ono se to posere ještě víc.
A hlavně to není krimoška.Taky májí jména u žen koncovku - ová :)
Nebude leckdy příjemná.Neodložíte ji.Jenom na chvíli.A pak znovu a zase.Pak to skončí.Skončí první díl.
Bez mašliček.Bez čárek.Poněvadž na tom zase nemůžeme být až tak špatně aby nemohlo být ještě hůř.Když si někdy zoufáme nejede třeba vlak.Co na to kluci v zákopech první války ?
Protože nikdo mě nemá rád.Je to pravda.Nejsou jako ty.
Znovu a znovu nahořklá chut.
Nevinosti poctivost nebo štvanice.Roztroušená semena pohřbené životy.Tajemství našeho převleku se točí.
Okolnosti budou rozhodovat.

4 03.04.2024

Tam na konečné.
Jak jsem se právě v těch pár komentářích dočetl.Prý je knížka smutná,no trošku smutná a nebo jen docela smutná.Dovolím si podotknout,že toto dílko je více než smutné.
Hrabalovsky poeticky nostalgicky stísněné splínové existencionálně dosti skličující ,pro někoho pak i dosti deprimující zároven.Nevzpomínám si,že bych se s něčím,aspon podobným zatím v četbě setkal.Ono tohle téma není zrovna propírané,ba co více doslova nepřívětivé.Bejt mě dvacet,taky bych asi ohrnul nos :) To už mě fakt není :-D
Zubatá klepe na dveře a poslední co dělá je nějakej Ferdinand...Sarajevo.
Ne vážně,trošku odlehčení je na místě.
Paní sládková vzpomíná a jak to tak dříve lidé narození dělávají.S doslechu i vzpomínek jiných se dozvídá ,jaké to tenkrát v městečku bylo,kde kdo žil,kde jaký krámek stál a jak to tedy hlavně bylo vše jiné.Nesejčkuje na dobu novou,naopak,je ráda oč to je snadnější,lehčí i zároven pohodlnější.
Vzpomínky na krásné šaty.Pohledy hlavně závistivých žen.Odchod z pivovaru,znárodnění,časy ne zrovna veselé.Nová doba a nový lidé.Přizpůsobení se novým myšlenkách,novým řádům.
To byla ta poetičtější,nostalgická část.Ted přichází ta pocitovější.
Při častých procházkách ,v různých dobách ročních,obdivuje sochy.
Oprýskané,použité časem,v podzimních deštích,tu pocituje tu krásu.Štěstí ze samotného bytí a uvědomění,že na světě bylo a je krásně.Radost z tak všedních věcí,jako je jen prostý všední větřík v nevšedních pomíjivých časech.Cítit jarní déšt,vůni spadaného listí,sílu letních slunečních paprsků.Nikdy nepřišel zpěv ptáků,tak zajímavý,poté co má člověk trošku odžito.
Ten klid.Pokorné soustředění.Jakoby to mělo být naposled.
Představy vybízejí ke smutnění,trýznivě ubíjející zjištění.K věcem ,ke kterým přilneme a něco pro nás znamenali za našeho života.Nikdo jiný než my k nim,už nikdy,nebude mít to citové pouto,nám vlastní.Fotografie lidí ,které nikdo nebude znát.Knihy které jsme četli,ve svých knihovnách vlastněné a opečovávané,někdy až s nábožnou úctou.
Iluze něco vlastnit.
Co s nimi bude,co bude po nás ?
Jsme jen odraz hvězd a měsíce,na hladině řeky.
Vše plyne dokud tu jsme.
Harlekýnovy miliony jsou med pro duši.Není nutné,se vyloženě stát budhistickým mnichem :)
Melancholie.Krása.Porozumění.

3 03.04.2024

Chtěl bych zas jednou vidět.
Tehdejší slunce,tehdejší mraky,chtěl bych zas jednou vidět,sebe a tebe taky.
Chtěl bych zas jednou vědět,když ještě všechno bylo před náma.
Polapit zakletý čas.Vysvobodit mušku chycenou v pavoučí síti.To já jsem ten pavouk.Ta muška v síti je vzpomínkou.
Chodit smrákajícím městečkem,potkávat třebas p.Rambouska jak rozsvěcuje lucerny plynové.Věděl jsem,že až jednou ráno,až půjdu do školy,až jednou v poledne,až půjdu ze školy a ještě budou svítit všechny plynové lucerny v našem městečku,že pan Rambousek v noci nad ránem umřel.To je to pábitelství,to je ten um.Velké dobrodružství dospívání.Při jednom nočním pokoukání na tělo něžného pohlaví.To bylo posvícení,v rozkroku,v rozkvětu.To je to umění.To život napsat umí.Tolik lidí,tolik příběhů.Žárlivá řeznice Majerová,kterak se dala na pití a co z tého vzešlo,po akci strýce Pepina a tatínka jakožto zachránci cti a slávy.Barvitě vylíčeno,nenapodobitelně Hrabalovsky podchyceno.Kdo někdy přičichnul k omamným vůním a textům Bohumilovým,nebude zklamán.
Pak už nikdy na to nezapomene a navždy viděti bude černé na bílém.
Rakouské voják zase slavně vítězil !
Chtěl bych zas jednou vidět ty starý časy.
Já vím,že to nejde.Já vím.

2 24.03.2024

A přišla tma a po ní klid.V tom klidu viselo lidský tělo,to tělo upadlo a potom shnilo.
Náhle tma zmizela a přišel den.Světlo se rozlilo.Na stromě visela mrtvolka dítěte,visí hlavou dolů a čte si noviny.
Metro přestalo jezdit,Trifidi chcípli,lidi to do Sila nestihli.Konec světa je v pořadí a nikomu to vůbec nevadí.Co člověk vytvořil,stojí ... Malevil.
...bylo neveselo a truchlivo.Připomíná to XIII. století,poněvadž jak známo,neskončil,středověk trvá.Hrstka frantíků a dva velkorody k tomu.Sága rodiny Nováků vs. Bartáčkovi.Kdo to odpálil,pověstně zmáčknul červený knoflík ? Na tom nesejde.Máme tedka revoluci,praporem je sami.Přežít je hlavní téma.Ještě taky pár věcí : jídlo,ženský o ty tu je valný zájem,náboženství,kdo to všechno bude mít na povel (vůdce nutný) a dalších tisíc a jedna věc.Co takhle žádný doktoři ? Představa a žár šílenství ze spadu a kyselého deště.Snad bude foukat příznivý vítr.Vize o tom,když přestane existovat něco tak přirozenýho jako elektřina.Nepůjde televize,co s načatým večerem ?? To bude asi ten nejmenší problém.Svým způsobem velmi aktuální.Ne,ve smyslu,že by nešla bedna,spíše myšleno co z ní vylézá na nás každý den,když si zapnete zprávy :(
Malevil je dozajista působivý,stěžejní dílo v rámci postapo žánru.Představivost na plné obrátky.Slušně zaděláno na stavy sklíčenosti a splínu o tom není pochyb.Jen mě po jiných přečtených Merleovkách,tu a tam stránky neutíkali,jak jsem očekával.A přitom jde o proslulo-stěžejní dílko od tohoto autora.
Jsme prokletý jsme.V novinách píšou,že se nic nestalo,armáda krys sežrala strom,mrtvolku dítěte,pak i ty noviny.

12 24.03.2024

Jak to všechno zvládnout mám.V tý matice teda lítám.
Jak ten svět pochopit se dá.Jen skrze čísla.Jak se nepřiposrat a jít dál.Jak ta realita nám stále uniká.Zamilovat se,přežít s nesnesitelnou lehkostí a nezešílet.
Alicie mezi tím.Doba před Oppenheimerem a po něm.Zásadní věc historie.Alicie vypravuje.Lhostejný vesmír zůstává.
Definitivní Cormac McCarthy.Kruh se uzavřel.

4 12.03.2024

Je to tady !
Máme tedka revoluci,praporem vládnem a nejsme na to sami.Velkou rodinu máme,občas na ni z vysoka ser (jen s ní pohrdáme).Kdyby tak mohli mluvit !?
Komunikace a vztahy.Máme tu zaděláno na pěknou psychošku.Žárlivost,eskapády,ega a více než partnerské rozepře.
Akorát,to kalí fakt,že Chloé je slečna šimpanzice.Někdy máme problémy domluvit se doma,natož ve společnosti.Tak nějak si nerozumíme a často to nefunguje.Jen vodovodní kohoutek tiše vzlyká a nikdo nikam nepospíchá.Naše domácnost je tichá,však to znáte ...
A patálie na sebe nedají dlouho čekat.
Člověka vlastnost výlučná,to věc je věru zapeklitá.Neberme se vážně.Milujme se a množme se.Nepijme alkohol jako duhy,chlastejme střídmě.
Až zase jednou potkáte při nedělním korzu,na trávníku nějakého opeřence,třeba vám chce něco sdělit,jen jsme hold pravděpodobně každej na jiný frekvenci.Tím ovšem není myšleno miminkovské žvatlání některých pejskařů.
Merleho (a nebyl by to právě tento autor se svojí žánrovou pestrostí) četba je vkusně odborně literárně zábavná s kapkou dobrodružství,tu zase koketuje s napětím i nějakým tím poučením zároven.Třeba mírně předvídatelná,ale poutavá zápletka.Psychologicky šmrncnuté a nejde tu jen o nějakou čistou fikci.Vědecká ispirace je tu znát.Budeme na tom dorozumívání a soužití,ještě muset kapánek zapracovat.Páni tvorstva,poslední článek evolučního řetězce.Nemusí jít vyloženě o dílo stěžejní,ale napsáno a vyprávěno je to sympaticky.Charismatická roštanda Žofka,ehm pardon Chloé,vás dost možná překvapí.

2 12.03.2024

Všechno,co jste kdy chtěli vědět o krokodýlech,ale báli jste se zeptat.
Diviti se,Oči na vrch hlavy.Mě ruce se třásti.Nevědět a hodně se dozvědět.
Něco mlhavě a něco vůbec netušit.Opravdu něco hlavu zamotat.Vše vysvětleno,rozmotáno a někdy krátce i dlouze popsáno.Poutavě tu zase zdlouhavě,ale vždy zajímavě.Kdo chce se smáti až za břicho popadati,tu narazí.Ona už ta obálka hodně zkreslovati,aby prodat hodně kusů.Odborněji zábavněji vysvětlovací odpovědi,pro pobavení,ale hlavně si něco odnést a zapamatovat :)
Mýty a konspirace s předsudky,jen houšt na naše smysly.Tot účel.
Zavedené a zažité.S placatou zeměkoulí na věčné časy a nikdy jinak.
!!! Vypínejte si u benzínek a v letadle ty vaše chytrý placky :) !!!

3 29.02.2024

Typický Kurtík Vonnegutů :)
Po dlouhé době,jsem se vrátil k nějakému tomu restíku.
Opráším pavučinky a co nevidím K.V. od ARGA.
Dříve unešen mnohem více z jiných autorových hokuspokusů.
Matky noci,Jatek č. 5,Snídaní šampionů atd.
Nadšení ,tak jako tenkrát kapánek vyprchalo.
To ovšem neznamená,že to není čtivý.
To přeskakování z minulosti do přítomnosti a zase zpátky,to si musí čtenář vyloženě užít.
Samozřejmě kvapík od Vonnegutů,jak vyšitý.Překypující zvraty a hláškami o světě a narážky o Americe především.

3 29.02.2024

Ten příběh skrývá mnohá ALE.Motivy kolem nás.Zdráhavé k pochopení.Tak to bylo a je to tu zas.Tak rádi bychom k životu našli klíč.Jedna,dvě a zas nemáme nic.Narodíme se ,abychom zemřeli.Jak nevypadnou z role a nebo z letadla.Padáky nikde a záchraná brzda ? Tak s tím letový inženýři nepočítali.S tohodle koloběhu se jen tak nedostanete velevážení pasažéři.Jak se narodíte,už v tom lítáte.Nastupovat ! V další stanici nezastavujeme,máme zpoždění.
Vnitřek letadla jako výstavní panoptikum lidského druhu.
Marnost nad marnost.Mikrokosmos lidské psyché duše a těla.
Dobrodružné letiště od Haileyho se nekoná.Je to přeci Robert Merle.
Psychologie tu hraje prim.Několikrát mi to připomnělo leckteré kafkárny.Samotné letadlo jako díra v podobně laděné písečné ženě.Nebe obklopující aeroplán-duny svírající chatrč atd.Neustálý tlak a nekonečné hašteření s pitvořením.Skoro až plácání prázdné slámy a řeči o hovně.Až se mi z toho rozkočhlava.Pinožení za něčím a ničím.Tlachání jenom,aby nebylo trapný ticho.
Někdy doslova,jakoby vytržení z horečnatého snu.Je to skutečnost,nebo blouznění.Myšlenky,pocity,chování.Jak z toho kruhu ven ? O ponorkové stavy nebude nouze.Vše je zahaleno v mlze.Koptit prázdný a posádka doslova v prdeli.Ještěže je nablízku hřejivá ruka jedné letušky,která pěkně ...
Robert Merle,takto vypadá,že co knížka,to originál téma i zápletka.Nedostižný Madrapur a taky název této zvláštní knihy.

6 22.02.2024

Kam na víkend ? No asi někam k vodě ? Ne vole,jseš na severu Francie 1940.Nějakej Dunkerque.Na pláži Zuydcoote.
Bohužel si nějaký hovado usmyslelo,že bude dělat dějiny a proto seš tady.ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH.
Budeš ležet pod modrým nebem.Na pláži s bílým pískem.Ruce studený,jakoby v nich nebyl život.Nemůžeš se schovat doma pod peřinou.Bodlo by černý kafe.Bodlo by měkký tělo.Dotek na dotek k pomačkání.Trocha něhy a souznění.Ještě existuju,tedy jsem.Spokojíš se s málem.Příboj a vlny.Jde ti o život.Chci na lod přes kanál.Pryč.Bezútěšná situace.Sračky sou hovna.A my čekáme.Vidám se tedy na pokec s kamarády.Trocha popichování však to znáte.To člověku moc nepřidá.Co takhle podívat se do města ? Co se má stát,stane se.
Čekáme bok po boku.V řadách.Před námi moře.Nad námi deptající štuky.Čas.Ted to přijde.Strach.Ještě máš už jenom jeden život.
Neskutečný Robert Merle s jeho víkendem.Silná prvotina.Odehrávající se na ploše dvou dnů.Psychologičtěji zabarveno a důraz na prožitky,které člověka dokáží ohýbat společně s osudem.Tys nikdy nebyl jeho pánem.Prožité,sugestivní.Autor zažil mnohé útrapy na vlastní kůži ( i v zajetí ) z prožitků vzniklo toto dílko.
Z hlavní postavou sympatizuju,jinak ani nemůžu.Asi bych to měl podobně.Někdy je to k zblití,někdy nemá člověk náladu.Sám sobě protivnej.Nasranost.Prožívám a fandím,strachuju se.To dáš kámo.Drž se.
Na tenhle víkend dlouho nezapomeneme.Vlastně asi nikdy.
Čistá silná prožitá záležitost.Protiválečnická emocionální šleha.
PS :
V podstatě je strašný u každý knížky na toto téma říct : je skvělá :-( Jde však o sdělení,trvalou hodnotu s uměleckým vyjádřením.Nikdo to snad nechce a musí odmítat a bejt tam,poseru se strachy.Bohužel se něco podobného a právě v tuto chvíli,neustále na světě někde děje :(

5 21.02.2024

Pídění,hemžení,človíčkaření.
Lásko má,pojd blíž lehni si ke mě.
Vzbud se,jestli spíš stiskni mě pevně.
Ráno,ráno je to dávno ...
Podivuhodné příběhy Jana Dítěte.
Je to dávno.Na den přeně je tomu...ehm ted si nemůžu vzpomenout.Hodně jsem Byl Při Tom,viděl jsem příliš.Poznal jsem všemožné týpky,různých povah i kast.Někdy milejších povah i povah na políček vhodných.Ne nejsem Forest Gump.Jsem váš a tam od vás.Pingl malinkej snaživej šikovnej.Fascinován něžným pohlavím.Má náklonost.Utápět se v klíně,lůně ženském.Jsem čestný i nečestný,ale ne šlechtic.Přeju si malinký hotýlek a hodnou ženušku.Snad nechci příliš ? Obsluhoval jsem habešského krále a pak přišli,oni.Zle matičko zle,hitlerovci zde !
Je to vcelku zvláštní knížka.I většina věcí,co se v ní událo bylo zvláštní.
Není snad svět okolo nás právě přesně takový ?
Hrabalovsky okouzlující.O dobrém i zlém pro lidičky a hlavně o lidičkách,jako takových makových i onakých.
Vzbud se,jestli spíš ještě mě líbej. Miluju tě,víš svět je tak divnej.
Ráno,ráno je to dávno ...

9 21.02.2024

Řemeslem mým je smrt.
Několikrát se s tímhle tématem člověk setkal.Četl,viděl dokumenty,filmy atd.
A pak příjde Smrt je mým řemeslem.Přesto ... znovu a zase.
Chybí slova.Snažím se pochopit.Hlava chce,co na to rozum ?
Jak se s tím vyrovnat ? Smířit nikdy !
Studie předešlých zásadních okamžiků.Dětství.Otec.Prohraná válka.Krize.Čest.Povinnost.Německo té doby všeobecně.Rozpory i protiklady.Nekritické ani omlouvající.Vyznění i názor = čtenář.
Lidé jako položky.Jen nic neříkající čísla jedné zvrácené mašinérie.Architekt a zároven manažer továrny na smrt.
A právě proto nutno číst.Silně vtahující záležitost.Stránky doslova zběsile utíkají jedna za druhou.
Od začátku do konce,mrazivě deprimující skličující úzkostná četba.
Na druhou stranu,vtahující,sugestivní,dechberoucí,až to není hezký.
A vše napadající hrůzné i varující myšlenky,ve smyslu - i my všichni žijeme na planetě,kde se něco takového stalo a jistě bohužel ... nechceme domyslet :(

20 15.02.2024

O půlnoci zazněl pokyn ke skasání přední a bezanové košové plachty.
Za neúprosného dotírání živlů se muži s nadlidským úsilím vydrápali po lanoví,ulehčili drásavému plátnu a bezmála zchváceně se zas sesoukali dolů.
Pak jen tiše supěli a dál snášeli,jak do nich moře surově řeže.Možná poprvé v historii obchodního lodstva chlapi,vyzvaní k odchodu na ubikaci,neslezli z paluby a zůstali jako přimrazení kouzlem urputné lítice.
Při ukrutném závanu se k sobě choulili a šeptali si: Větší fukejř se nevidí.
Fujavice je vzápětí s huronským rykem vyvedla z omylu a zarazila jim dech zpátky do krku.
Trošulinku náročnější čtení bez odstavců,ale jinak poutavé a důraz na psychologii a strádání vs. sounáležitost námořníků. Tím ovšem samozřejmě není myšleno něco ve stylu ostrova pokladů nebo Robinsona Crusoe :)

5 15.02.2024

Padá bílý sníh.Na zemi černé louže.Něco je zkaženého v ulicích.
Křičíme k obloze s koulí na noze.Chce se ti.Vztek.Bezbranost.Splín.Beznaděj.
Ale no tak,jsou přeci vánoce.
Co se skrývá za zdmi svatostánku ? Vítejte ve svobodném Irsku !
At žije Katolická církev.Na věčné časy a nikdy jinak.Jde nám o Vaše dobro-miluj bližního svého.Máme tedka revoluci,volím tudíž instituci.
Proč mám při čtení pocit,že se to odehrává někdy přd dvacátým stoletím ? Ejhle jak jasnozřivým se zdám.Neposkvrněn anotací a co nejméně informacemi.Stále hledím nekonečným prázdným pohledem na stránky...události popisované jsou z let vskutku novodobých.Mozek pamět odmítající připustit.I když leckterý čtenář poučen a obeznámen historií,co si jen dokáže člověk člověku.Co oči nevidí,to srdce nebolí :-( Co ty na to ? Theodor Eicke,jen tiše dodává ... že prý práce osvobozuje :-(
Claire Keeganová v Maličkostech naznačuje.Minimalisticky čaruje.Nejde tu jenom o Takové prádelny.Furlong člověk starající,rodinný,dobrý chlap.Přesto pochybující.Vře to.Sílí a bublá.Vnitřní boj.Něco udělat i přes naléhání jeho ženy.NEBÝT LHOSTEJNÝ.Cítit se tak nějak jednoduše pro sebe správně. Vážit si.Velká věc.
Sorry Tvůrče - někdy stačí víra v naději a prostou člověčí dobrotu.
Malá velká věc i když se to zdají jen Takové Maličkosti !

PS: Jen pár slov k té ilustraci,vím už jste unavení z protahování.Magičnost a vtahující výřez z obrazu Lovci ve sněhu.
Někdo si jistě vzpomene na Tarkovského film Solaris.
Nesmíte se na mě hněvat,prostě jsem musel :) Bruegel za to stojí.Určitě ho máte taky rádi :)

11 05.02.2024

Bud matka boží pomocná.Ti v stavu přetěžkém.Má milá prý si nemocná.Prý chodíš s útěžkem.
Příběh příběhů v příběhu jiného příběhu,tak by se dala charakterizovat Zpěv Susannah. Stěžejní postava tohoto dílu se svými schizofreními JÁ či at chtěnými-nechtěnými partačkami,navíc s ještě jednou starostí. Pistolníci se ji vydávají hledat. Aby toho nebylo málo ,ještě se do toho vloží ,ehm nemohu si vzpomenout na jméno,jakýsi začínající spisovatel :-D Kéž dojedou až na konečnou.Kéž na trati se neztratí,kéž na trati se neztratí.
Dimenze i alternativní světy se tu spojují měrou vrchovatou. A nejenom to. Veškeré univerzum,tvorba dílo a vlastně i život nějakého autora. Ve Vlcích z Cally prozatím jen náznakově ,tu ve Zpěvu Sussanah nepřéhlednutelná.
Už jsem teda četl všelicos. Cestování v čase a jiné paranoidní vize, světy ve světě,příběh v příběhu,film ve filmu. To co tu předvádí autor : jen zírám. Zároven se podivuju,jak může být nejméně oblíbeným této epic série právě Pistolník ? Tady ve Zpěvech, to už potřebuje člověk přehled o díle samotném a každopádně být z rodu takzvaných skalních čtenářů.
Ze zatím přečtených od Stephena se tu nic nepodobá ani nevyrovná. Chvíli básníkem,chvíli filozofem,chvíli fantastou,chvíli kazatelem a s tolik typickou rozvláčností. Ve skutečnosti je to prostý příběh. Napsaný však tak částečným složitým postupem a to je na místě ocenit. Udržet něco v hlavě a následně to hodit na papír, to je hodné obdivu. Tady si někdo dal zatraceně záležet, aby to dávalo smysl a všechy ozubená kolečka do sebe zapadla. Síla Temné věže nás hypnoticky mgnetickou silou přitahuje. Vše směřuje ke konci a závěru. Zde je ten konec, tak nesnesitelně otevřený, jak ještě snad ani nebyl. A ted si představte, že King to celé psal z rozestupem několik let, desetiletí. My ted v klidu máme vše na podnose a k dostání celé. Tenkrát čtenáři nedočkavý a zoufalý. Pomíjivost čtenářů i jejich autorů oblíbenců z nekonečnou vizuální imaginací s představivostí jakou jen člověk dokáže mít.
V srdci ti písen dozněla.Tulácké svobody.Vyhledala sis manžela.Pro svoje porody.Lásce co v srdci kvetla kdys.At lehká zem je jí.Kdybys mou byla jistě bys.Nebyla v naději.

8 03.02.2024