Takové maličkosti
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510971/bmid_takove-malickosti-Vo5-510971.jpg
4
443
443
Podmanivý příběh nominovaný na prestižní Man Bookerovu cenu 2022 lze číst jako báji o dobru a zlu nebo podobenství o laskavosti. Přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy a vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže. V předvánočních týdnech čeká Billa Furlonga, obchodníka s uhlím a dřevem, nejrušnější období. Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby a fronty na podporu jsou pořád delší. Furlong ví, jak snadné je přijít o všechno, a jako otec pěti nezletilých dcer je odhodlaný tvrdě pracovat se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele a mohl sledovat, jak všechny jeho děti dostudují na jediné dobré dívčí škole ve městě. Mezi Furlongovy klienty patří místní klášter spravovaný jeptiškami, provozujícími také prádelnu. O klášteru se vedou různé řeči, krom jiného že jsou tam zavřené padlé dívky, které se mají napravit. Furlong ničemu z toho věřit nechce, ovšem jednou večer dorazí do kláštera s nákladem o hodně dřív, než ho čekali, a odhalí temné tajemství. Když o chvíli později zabloudí v mlze a ptá se staříka na cestu, dostane se mu symbolické odpovědi: „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“ Nesentimentální novela je psána průzračně čistým stylem. Chválí ji i taková jména ostrovní literatury jako Hilary Mantelová či Colm Tóibín. A lze ji zařadit hned vedle Vánoční koledy Charlese Dickense a Vánoční vzpomínky Trumana Capoteho, děl slavných a u nás důvěrně známých.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2023 , ProstorOriginální název:
Small Things Like These , 2021
více info...
Přidat komentář
U téhle knížky mi bylo opravdu smutno. Příběh protkaný vánoční náladou, ale žádná vánoční idyla tam není. Tak smutné, co se lidem dělo. Doteď jsem o Magdaleniných prádelnách nic nevěděla a je mi z toho úzko. A ten prolog mě dostal. Krásně psané, smutné.
Jako licoměrné a pokrytecké se jeví předznamenání téhle útlé knížečky – výňatek z Irské deklarace nezávislosti z roku 1916. Je neuvěřitelné, že tak hrůzné zločiny proti lidskosti mohla páchat křesťanská instituce pod záštitou státu po tak dlouhý čas.
Být Billem a poslouchat názory Eileen, asi bych začala pochybovat o své životní volbě. Vždyť právě Billův osud by byl zcela jiný, kdyby jeho matka nepotkala osobu vstřícnou a empatickou, kupodivu protestantku . . .
Četla jsem už povícero knih na toto téma, ale tahle mi připadá nejsilnější. Právě skutečnost, že zcela vynechává líčení neuvěřitelných životních osudů chovanek a zdánlivě nezaujatě popisuje „jen“ tiché přihlížení celé obce, ji povýšila na univerzální příběh; největší zlo pácháme tím, že bez protestu přihlížíme nepravostem.
A ten úžasný jazyk, ve spolupráci s paní překladatelkou, nádhera. Když první odstavec nově otevřené knihy vypadá následovně, mám pocit, že jsem v cukrárně na první dobrou vyhmátla tu největší delikatesu!
„V říjnu zežloutly stromy. Pak se hodiny přetočily o šedesát minut zpět a přišly listopadové větry – duly silně a očesaly stromy donaha. Ve městečku New Ross komíny plivaly kouř, jenž z nich padal v provazech táhnoucích se jako vlasy; rozplýval se a mizel na nábřeží a řeka Barrow, temná jako tmavý ležák, napuchla deštěm."
Kdo se pustí do čtení této útlé knížečky, tak by si měl předem přečíst, co byly zrůdné Magdaleniny prádelny. Smutné je, že ještě toto byla doba v konci 20. století a činilo se to ve jménu Boha. Žádný trest pro provozovatele se nekonal, jen spoustu žen bylo poškozeno, hlavně psychicky a tresty horší než v tvrdém kriminále. Knížka je psaná ve vánoční atmosféře, aby měla ještě blíž k lidskému srdci a člověk vycítil dobro, ale i zlo a smutek.
Fantastický text, který mě naprosto uhranul. Vánoční atmosféru máme obvykle spojenou s idylou, tady je to ale jinak. Vše prostupuje melancholie, jakási tíseň a smutek. A je naprosto hmatatelné, jak náročná někdy může být cesta k Dobru.
Někdy přečtený příběh člověku sedne v mnoha ohledech, což znamená, že mu ji náhoda přihrála do rukou v pravou chvíli jeho života. A mně se to právě stalo. Děkuji.
Furlong možná neřeší žádné morální dilema (i když to podle některých autorčiných odstavců tak může vypadat), ale jen předává dál, co někdo podobným způsobem poskytl jemu. Te to moc pěkné dění, které ve svém životě zažíváme patrně někdy každý. Když to Furlong udělal, pocítil v sobě jakousi pevnou jistotu. A to je možná stav, kterého vlastně chceme dosáhnout všichni.
Samozřejmě mě u čtení napadaly nejrůznější myšlenky, ať už o "padlých" děvčatech a způsobech, jak s nimi bylo zacházeno, ať už o vykreslovaných podrobnostech, které mohou některé čtenáře od čtení odrazovat, nebo o tom, proč nese v krabici boty a dívka jde bosky.
"Mramorování" je podle mého dobré ze dvou důvodů: abychom se při čtení opravdu do příběhu ponořili a dokázali si ho představit do nemenších detailů jako obrazy či film a také jako výzva, abychom si maličkostí začali více všímat ve svém vlastním životě a zjistili přitom, jak velmi důležité někdy bývají.
Ano, jsou knihy, které potřeba přečíst v pravý čas svého života.
Na téhle knížce byl nejlepší doslov. A tím možná říkám vše. Tam se totiž něco konečně dozvíte o tématu Magdaleniných prádelen, na něž lákají mnohé anotace. Ale knížečka je tak útlá, že to dění v nich jen tušíte.
Vysvětlení možná dá vyjádření autorky: matka mě učila, že když jdu k řezníkovi a vybírám kus hovězí pečeně, měl by mít tukové mramorování. A dobrou prózu vnímám stejně - mramorovanou tím, co se nezdá být nutné říct.
A za mě je tu řečeno málo, takže nechápu to nadšení kolem, že mnozí v souvislosti s autorkou zmiňují Čechova nebo Dickense. A že knihu lze prý právem zařadit po bok Vánoční koledy nebo Vánoční vzpomínky (Capote), jako jen tím, že je to o Vánocích a hrdina řeší, co je morálně správně?
Nutno nechat, že hlavní hrdina je sympaťák s dobrým srdcem, ale nemáte šanci toho s ním moc prožít (protože mramorování). Autorka si hraje s mnohoznačnými motivy (hejna vran hledající mršiny, kočka ohryzávající vraní mrtvolku), ale nemyslím, že tohle každý čtenář ocení. Ale ono asi bylo snazší stavět to na pocitech než téma nějak věrohodněji podat formou obsáhlejšího příběhu.
Pro mě velké zklamání proti očekávání na základě anotací i nominaci na Man Bookerovu cenu.
Velké věci se skládají z maličkostí ....
O tom vypráví tento komorní a láskyplný příběh - rozeznívá struny empatie v člověku ....
Prostý muž Furlong - příběh prostého života - a lidská pomoc ....
A motiv řeky, která zná svůj směr ....
....lehce a volně plyne svou cestou k otevřenému moři .....
Ale člověk je postaven před rozhodnutí ..... a také nese následky ....
Na pár stránkách sdělení o síle člověka - doporučím.
Irsko v 80-tých letech minulého století by nám mohlo připadat, že je to doba mnohem starší. Chudoba, těžké podmínky, sociální problémy. A ještě stále Magdaleniny prádelny - převýchova padlých dívek. Téma určitě zajímavé, těžké a emotivní. Zapůsobit na emoce se ale této knížečce u mě bohužel nepodařilo, ač chápu poselství, vše bylo napsáno jen v náznaku a větší dojem na mě udělal následný doslov. Je to jednohubka, která ale alespoň zažehla můj zájem o problematiku.
Náhodný výběr knihy v knihovně. Čtení úderné, procítěné, záhadné. Spisovatelka nezachází do podrobností. Dává čtenáři prostor na promyšlení.
Zajímavé téma o tzv. Magdaleniných prádelnách v Irsku. Ale to je asi tak všechno, co je na knize zajímavé. Celý příběh se pohybuje v náznacích, což je v knize v doslovu uváděno jako plus, takže žádné hororové scény sadistických jeptišek a jejich obětí zde neobjevíte. Stejně tak "obrácení" hlavního hrdiny je jen naznačeno... Na můj vkus je ale těch náznaků až moc, občas by neškodilo přejít "k věci".
Prostě knížka neurazí, ale ani nezůstane v paměti.
Útlá kniha se silným příběhem, i takto by se kniha dala popsat.
Takové maličkosti jsou Příběhem dobra a zla, odehrávající se v Irsku v 80. letech 20. století. Zlo zde představuje právě klášter, věnující se zdánlivě bohulibé "převýchově" padlých žen.
Byť se příběh odehrává v období Vánoc, atmosféra příběhu je tíživá. Můžeme zde sledovat Furlonga, který dělá vše, aby rodina byla zabezpečena, zároveň ale svádí svůj vnitřní boj s tím, že ví nebo tuší, co se děje za zdmi kláštera a není mu to lhostejný, a přestože mu bylo naznačeno, že některé věci je lepší nevidět, Furlong o tom tak přesvědčený není.
Za mě to je skvěle napsaná novela, která mohla být i delší. A je to to jediné, co můžu knize vytknout. Pokud si tedy chcete přečíst spíše něco náročnějšího, pak zkuste Takové maličkosti!
Moje prvotní setkání s paní spisovatelkou Claire Keegan a rozhodně ne poslední. Vůbec se nedivím, že bývá přirovnávaná k Antonu Čechovovi. K vylíčení tíživé atmosféry v klášteře si vystačí opravdu s málem. Má parádní smysl pro detail. Už se těším na další kousek od paní spisovatelky. Takové maličkosti ve mně budou rezonovat dlouho.
Taková maličkost, tenká knížka přečtená během pár hodin. Poklidné vyprávění s vánoční atmosférou o irské rodině hodného a soucitného muže.
Tak tohle mě skutečně chytlo za srdíčko. Nádherně napsaný příběh o velkém rozhodnutí jednoho "obyčejného" muže, kde je ponechána volnost i čtenáři a můžete nechat své myšlenky volně rozběhnout. Zároveň pro mne i velké poučení, jelikož jsem o prádelnách v podstatě nic nevěděla a tento příběh Vás donutí googlit a zjišťovat. Velká (i když na počet stránek malá) paráda... doporučuji!!!
Atmosféra knihy je tíživá, stejně jako je tíživá nálada v klášteře. Přesto se před námi příběh rychle odvíjí. Odehrává se v osmdesátých letech, ale vlastně by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv. Místo ani čas nejsou důležité, důležitý je vnitřní boj jednotlivce, který sledujeme. Vyplatí se člověku pro dobrý pocit zahodit budoucnost? Na tuhle otázku si spolu s Billem musí odpovědět každý sám.
Celá recenze v recenzích.
Musím říct, že kniha mě zaujala svým přebalem, jednoduše mě k ní něco táhlo. Útlá knížečka, ale obsah velice silný. Za mě důležité přečíst i doslov, jelikož dává některé věci více do souvislostí. Opravdu zajímavá kniha, která má u mě v knihovně své místo. Není to žánr, který hýbe světem, jedná se o příběh, no spíše vyprávění, osudu muže a jeho rodiny v době, kdy v Irské republice není zrovna jednoduché žít. O osudech dívek a žen, které skončily v klášteře, za jehož dveřmi prožívaly peklo. Za sebe určitě doporučuji.
Padá bílý sníh.Na zemi černé louže.Něco je zkaženého v ulicích.
Křičíme k obloze s koulí na noze.Chce se ti.Vztek.Bezbranost.Splín.Beznaděj.
Ale no tak,jsou přeci vánoce.
Co se skrývá za zdmi svatostánku ? Vítejte ve svobodném Irsku !
At žije Katolická církev.Na věčné časy a nikdy jinak.Jde nám o Vaše dobro-miluj bližního svého.Máme tedka revoluci,volím tudíž instituci.
Proč mám při čtení pocit,že se to odehrává někdy přd dvacátým stoletím ? Ejhle jak jasnozřivým se zdám.Neposkvrněn anotací a co nejméně informacemi.Stále hledím nekonečným prázdným pohledem na stránky...události popisované jsou z let vskutku novodobých.Mozek pamět odmítající připustit.I když leckterý čtenář poučen a obeznámen historií,co si jen dokáže člověk člověku.Co oči nevidí,to srdce nebolí :-( Co ty na to ? Theodor Eicke,jen tiše dodává ... že prý práce osvobozuje :-(
Claire Keeganová v Maličkostech naznačuje.Minimalisticky čaruje.Nejde tu jenom o Takové prádelny.Furlong člověk starající,rodinný,dobrý chlap.Přesto pochybující.Vře to.Sílí a bublá.Vnitřní boj.Něco udělat i přes naléhání jeho ženy.NEBÝT LHOSTEJNÝ.Cítit se tak nějak jednoduše pro sebe správně. Vážit si.Velká věc.
Sorry Tvůrče - někdy stačí víra v naději a prostou člověčí dobrotu.
Malá velká věc i když se to zdají jen Takové Maličkosti !
PS: Jen pár slov k té ilustraci,vím už jste unavení z protahování.Magičnost a vtahující výřez z obrazu Lovci ve sněhu.
Někdo si jistě vzpomene na Tarkovského film Solaris.
Nesmíte se na mě hněvat,prostě jsem musel :) Bruegel za to stojí.Určitě ho máte taky rádi :)
Štítky knihy
zfilmováno irská literatura Magdaleniny prádelny irské romány
Takové maličkosti
Můj návrat ke čtení je lemovaný útlými knihami, snad na nic většího nemám energii, nebo se pořádně nedokážu začíst, nebo jen chci mít něco "dokončeno" ve smysluplném čase. Paradoxem je, že Takové maličkosti jsem četla s takovým nadšením, že bych uvítala, kdyby knížka byla pětkrát delší. Vlastně jsem si uvědomila, jak sympatické je po čase číst něco tak hezky stručně napsaného, poetického i drsného zároveň. Něco, co neplýtvá slovy a opisy, ale přesto vyznívá silně. O Takových maličkostech jsem nevěděla nic, ale ta obálka od Pietera Bruegela mi utkvěla v paměti a knížka si mě v knihovně našla. Vlastně mi připomněla jiného oblíbeného irského autora Josepha O´Connora.
.
Je to příběh poctivý, vykresluje něco z Dickensovské tradice - kouzlo rodinného krbu i drsnost světa tam venku. Časově je hodně neukotvený a přestože se má odehrávat v 80. letech, působí, jakoby se vše dělo o třicet i více let dříve. Hlavní postava Bill Furlong prochází jakousi krizí středního věku, řeší, co v jeho životě má doopravdy smysl kromě jeho ženy a pěti dcer. Děj - opentlený příjemnou vánoční atmosférou a rituály - zdá se vůbec nesměřuje k tématu neblaze proslulých Magdaleniných prádelen. Jen mírně a nenápadně plyne jako zlověstná řeka Barrow. Krásný text o naději a lásce, který bude určitě moderní vánoční/zimní klasikou.