lulucinax
komentáře u knih
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Kniha Opozdilec od Belgického spisovatele byla vybrána jako bonusová kniha ve čtenářském klubu a po přečtení anotace jsem věděla, že do ní půjdu. Zkrátka šílenost. Sedmdesátičtyřletý muž předstírá demenci, aby se zbavil manželky. Kniha je napsaná velmi čtivě a i humorně, přestože se bavíme o celkem depresivní situaci i prostředí.
Hvězdu jsem srazila, protože jsem nebyla úplně spokojena s koncem. Pokud máte rádi takové řekněme netradiční knihy, určitě zkuste. Hned první věta mě rozsekala.
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Velmi silné biografické vyprávění kluka, který to v životě nemá vůbec lehké. Hned první větou mě zlomil. Vyrůstá v chudé rodině s několika sourozenci, s obyčejnou chladnou mámou a agresivním otcem, který se dme pýchou, že nikdy neuhodí své děti, ale ono násilí nemusí být jen fyzické. Ve škole ho šikanují a posmívají se mu jaký je, jak mluví, jak vypadá, prostě zkrátka proto, že vůbec je.
Kniha vzbuzuje hodně emocí, hlavně soucit, bezmoc, hněv a zuřivost. Celou dobu mi ho bylo líto a přála jsem mu někoho, kdo by ho měl aspoň trochu rád takový jaký je.
Písně dne a noci / Písně noci a dne
Tomáš Král
Děkuji autorovi za zaslanou knihu. Jedná se o netradiční sbírku básní, kde se prolíná poezie s prózou. Autor si pohrál s více perspektivami vyprávění a lze v ní najít i další příběh, možná příběhy. Nevím, zda se mi povedlo rozklíčovat vše, s poezií trochu bojuji :D
Sbírka je i typograficky zajímavě zpracovaná a četla se mi dobře. Bylo fajn si ji dávkovat, protože rozhodně vybízí k zamyšlení. Některé verše mě zaujaly a některé i rozesmály. Hlavní dějová linka vyprávěla o muži, který miluje ženu a ona jeho lásku neopětuje, respektive je s ním, ale jen fyzicky. Přišlo mi, že toto tam bylo omíláno neustále dokola, jen v jiné podobě.
Určitě můžu doporučit těm, kteří se rádi zamýšlejí a chtějí zkusit něco neobvyklého.
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
Velmi osobní a upřímná zpověď autorky o její anorexii a toxických vztazích. Asi každá především v pubertě řešila svou váhu a krásu, jak vypadá a jestli se líbí ostatním, takže téma bezesporu důležité. Petra nám ukázala, kam až taková posedlost vlastním tělem může zajít. Neměla to vůbec jednoduché a litovala jsem ji. Především na začátku, kdy zmínila, že byla v deseti letech obézní. Pardon, ale tohle je selhání rodičů a vždycky je mi takových dětí hodně líto. Poté začala s hubnutím.
Vzpomněla jsem si na sebe, kdy puberta přijde náhle a dětské tělo se mění do těla ženy a najednou máte boky a prsa. A než se rozkoukáte, okolí, většinou vaši nejbližší to ošklivě komentují.
Tehdy jsem si myslela, že slovní spojení „ty si se spravila znamená, že člověk zhubnul. A uvědomila jsem si, že je to dáno společností a jejím nastavení.
No abych to zkrátila, správná výživa by se měla učit na školách a česká kuchyně mi přijde všeobecně nezdravá.
A teď ke knize. Příběh v půlce ztratil dech a autorka se snažila vylíčit všechny hrůzné zážitky a přitom opomněla některé souvislosti a kniha tak na mě působila dost zmateně. Rozhodně by ji prospělo více stran.
Protože pak jakoby zčistajasna byla uzdravená, sebevědomá a v pohodě se svým tělem. Chyběl mi tam popis toho procesu. Sezení s psycholožkou časem vymizelo.
Každopádně oceňuji, že měla odvahu a svou zpověď vydala a doporučuji všem, spíše mladším, čtenářkám, které o sobě pochybují.
Alice
Helena Farníková
Kniha mě nalákala obálkou a názvem, jelikož se moje dcera jmenuje Alice, ale bohužel jsem z ní zklamaná a vůbec mi nesedla.
Hlavní hrdince Alici je 33 let, učí na střední škole psychologii a otevřela si psychoterapeutickou praxi.
Podle chování hrdinky v knize bych spíš řekla, že je jí o deset let méně. Několik věcí mi přišlo nelogických a tím pádem neuvěřitelných. Nebo tedy nechápu, proč je učitelka a navíc psycholožka? Té bych se vyhnula obloukem.
Protože se ze všeho strašně hroutila, nebo protože šla pařit a pít s těhotnou kamarádkou nebo proto, že byla naštvaná na svého otce a přitom dělala úplně to samé. Jo a taky mě tím vším, akorát rozčilovala, pokud jste nečetli mezi řádky.
Co jediné mě zaujalo, bylo dobrodružství s Radimem a pak se celkem srovnala. Naštěstí se kniha četla celkem dobře a byla krátká.
Pět ročních období
Jiří Klečka
Další kniha z Edice Tvář a u této jsem si nepřečetla anotaci a byla jsem dost překvapená. Začátek knihy byl hodně silný, až jsem z něj pocítila úzkost a nechtělo se mi číst dál. Ale protože čas všechno zahojí, muselo to být už jen lepší. A taky, že bylo. Kniha se mi četla dobře a byla čtivá. Co mi ale trochu vadilo, a je to jen můj problém, tak to byly “sny hlavního hrdiny. No zkrátka fantasy, kterému se spíš vyhýbám.
Také na mě působilo poněkud nevěrohodně, že si hlavní hrdina s dalším krokem buď přesně věděl rady, i když to nedávalo smysl a nebo naopak vůbec nevěděl, když to bylo evidentní. Navíc jsem si k němu nevytvořila vztah.
Celkově mi tento příběh úplně nesedl, ale na další knihy autora se těším.
Století na vlnách
Markéta Hejkalová
Mé první setkání s autorkou a jsem z její knihy trochu rozpačitá. Každá kapitola je z jiného časového období a netradičně jde pozpátku. Začíná v roce 2022 a končí 1887.
Z čeho jsem byla zmatená, byly postavy, vyskytovalo se jich v knize příliš a některé poté, co se objevily, hned zase zmizely. Například mě zaujala postava Jitky a její rodiny z první kapitoly, která se tam pak už neobjevila. Celkově na mě kniha působila trochu povídkově, přestože děj byl propletený, ale netvořil celek. Respektive jsem ho neobjevila a je to možná jen má chyba, že jsem se dobře nesoustředila.
Kromě toho jsem se lehce ztrácela v politických situacích a intrikách. Na Carla Gustava Emila Mannerheima jsem si neutvořila názor. Přestože je kniha o něm, přijde mi, že se v ní jen mihnul.
Styl psaní autorky se mi líbil a je čtivě napsaná, jen jsem v ní zkrátka trochu bloudila. Možná ji zkusím někdy znovu.
Vánoce nebudou!
John Grisham
Já jsem se bavila, od začátku až do konce. U knížky jsem se snad tak nikdy nenasmála. Grisham mě příjemně překvapil.
Tajnosti vdaných žen
Carol Mason
Skvěle napsaný román o nevěře, důvěře, vztazích a životě. Kniha mě úplně pohltila a dostala.
Velmi dobře psychologicky propracované, že i slza ukápla. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Skvěle napsaná kniha. Autorku miluju a těším se na další knihu, co si od ní přečtu. Líbí se mi její humor. Celý její styl psaní.
Ano, hlavní hrdina nebyl sympaťák a konec trochu rychlý, ale přesto dávám 5*
Teorie býka
Magdalena Maxová
Nějak jsem se nedokázala vcítit do hlavní hrdinky, přišla mi nesympatická a občas mě rozčilovala, postupem času jsem si na ni ale zvykla. Vadilo mi třeba, jak špatně mluvila o Radimovi před kamarádkou. A kolik měla bot? Ale zas někdo má místo nich hodně knížek. Možná to bylo i tím, že mám radši sýry než salámy.
Nechápu, co viděla na Franceskovi? Vůbec se k sobě nehodili a necítila jsem mezi nimi žádnou jiskru.
A teď už budu pozitivní. Oceňuji, že jsem se dozvěděla hodně o Sicílii a kdo by chtěl, mohl by si vypsat z knihy hodně italských slov/vět.
Jednou si tam taky naplánujeme dovolenou.
Příběh byl velmi reálně napsaný a není to žádná jednoduchá romantika/román. Určitě nabízí k zamyšlení, aby si člověk šel za tím co chce a nebál se o to zabojovat jako Elena v práci, tam jsem jí fandila moc.
Rapovej deník Lukáše Kouřila
Lukáš Kouřil
Tato kniha není pro všechny a musí vám sednout do nálady, u mě se to celkem sešlo a děkuji Lukášovi @lukasbarsinbars za možnost si @rapovejdenik přečíst, protože by mě jisto jistě minul.
Co se muziky a konkrétně rapu/hip hopu týče poslouchala jsem leda Leoše Mareše, ale ničemu to nevadilo.
Nečekala jsem vysoce kvalitní literaturu, čekala jsem zpověď mladého kluka a tu jsem dostala. Byla upřímná a byla to jedna velká jízda, v husté mlze výparů z trávy a dost často v protisměru.
Obdivuji jeho maminku, že ho podporovala a podávala pomocnou ruku, když ji potřeboval. To se o tátovi říct nedalo a možná on byl i důvod, proč tak tíhnul ke drogám a padal na hubu, ale to jen spekuluji.
Rozhodně mu nechyběly koule rozjet ve 14 letech hip hopové mejdany, když o nich věděl pramálo a pořádně si to nespočítal. Ale nápad oceňuji. K některým výrazům by se hodil slovníček pojmů, ale možná za to může věkový rozdíl. Když se Lukáš rozhodoval, co bude dělat po základce, já maturovala. A také lokací v ČR, ale výrazy se daly odvodit.
Jestli si chcete přečíst, jak se mladý kluk může dostat do velkejch sraček a zda se mu z nich podaří vyhrabat, tak se do deníku pusťte. Věřím, že si leckdo z vás vzpomene na mládí, jak chlastal, kouřil cíčka, hulil brka a balil buchty. Prostě freeedooom, pi*čo.
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
Nebylo to špatné, jen to asi nebylo pro mě. Příběh o skoro padesátiletém Johanesovi se četl dobře, nijak extra mě neiritoval. Hlavní hrdina se v tom svém životě trochu plácal a kdo ne, že? A to plácání s kamarády mělo celkem dost hluchých místo, ale nejspíš to tak mělo i vyznít. Nicméně pár vtipných momentů se tam rozhodně objevilo.
Líbilo se mi, že to nechtěl vzdát, protože je lehké se oddat pohodlnosti a svůj život jen přežívat.
Měl moc pěkný vztah se svou dospívající dcerou a její peripetie bral s klidem. Jako oddychovka fajn a těm, co mají vztah k muzice (konkrétně metalu) se to bude líbit rozhodně víc.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Já mám děti, jsem za to moc ráda a chtěla jsem si přečíst knihu o ženách, které je nemají a co je vedlo k tomu rozhodnutí, na které má každý právo a rozhodně si do toho nemá od nikoho kecat.
Námět super, ale zpracování dost pokulhává. Přepis rozhovorů se mi zdál doslovný, takže se dialogy špatně četly. Výběr žen nepokládám vůbec za šťastný, polovina z nich tíhla k ezoterice a byla podivně trhlá.
Dále tam byl lesbický pár, který měl mezi sebou věkový rozdíl jedné generace, což bylo dost zarážející a jejich výpovědi také. Čekala jsem "normální" ženy, které zkrátka necítí potřebu mít děti. Abyste mě špatně nepochopili, proti lesbám vůbec nic nemám. Spíš nechápu, proč autorka zvolila samé extrémy? Proč nenašla nějaké obyčejné ženy, se kterými se hodně žen může ztotožnit? Takhle to vypadá, že takové ani neexistují. Pak tu jsou samozřejmě ženy, které děti mít nemohly (čti jedna) - hned ten první a byl fajn. Ještě mě trochu mrzí, že třeba autorka se nesvěřila se svým příběhem.
Celkově mě tyto životní výpovědi nudily a přišli nezajímavé, také se často přeskakovalo tématem sem a tam.
Zasněžené příběhy
Michal Unar
Soubor pěti povídek od méně známých českých autorů mě mile překvapil. Všechny povídky byly velmi čtivé, neotřelé a originální a tak různorodé. Třeba thrillerovou povídku nebo povídku z přelomu 12. století jsem vážně nečekala. První povídka mi připomněla romantické útěky Julie Caplin. A poslední dvě povídky byly pohádkové až zázračné.
A kdy jindy než o Vánocích bychom měli věřit na zázraky? :)
Po přečtení ve vás zůstane takový hezký pocit a ten bude ještě hezčí tím, že výtěžek z prodeje knihy jde na opuštěná či týraná zvířata.
Co se děje v Podpostelí?
Hana Lehečková
Občas náhodou objevím poklad a tohle je jeden z nich. Na autorku jsem přišla díky jejímu románu Poupátka, který také mohu doporučit.
Trochu jsem se obávala, že děti ze čtení budou mít zlé sny, ale zbytečně. Příběhy jsou skvěle vymyšlené, nápadité a neotřelé.
Ideální na čtení před spaním, jelikož příběh vždy začíná tak, že jsou holčička nebo kluk v posteli v pyžamu a teď by měli spát. Délka jedné pohádky akorát, ilustrace povedené a určitě si ji zase někdy přečteme, protože dětem se podpostelová dobrodružství také moc líbila.
Péťa umí vyprávět
Marta Galewska-Kustra
Již páté dobrodružství Péti, kterého jsem si s dětmi moc oblíbila.
Nyní Péťa vypraví jaké to bylo, když se mu narodil nový sourozenec. Miminku se v knize říká Mimi, takže nevíte jestli je to holka nebo kluk, ale to není podstatné. Připravte se na nálož otázek, jak z knihy, tak i od svých dětí :D - tudíž lepší číst přes den.
Tak jako předchozí knížky, je kniha skvěle napsaná, má líbivé ilustrace a tvrdé stránky, takže můžete číst bez obav i s menšími dětmi.
Žijte ve své zahradě
Ferdinand Leffler
Na autora knihy jsem narazila na youtube při hledání inspirace pro svou zahradu, na které kromě trávy a pampelišek nebylo nic, pak přijel bagr, který nám to celý přeoral a už nezbylo ani to.
Jeho styl zahrad mě nadchl na první pohled, tudíž knížce jsem neodolala. A díky němu jsem začala o zahradě smýšlet trochu jinak. Obsahuje spoustu podnětů a rad jak si navrhnout zahradu a udělat si z něho další "pokojíčky" sloužící ať už k odpočinku nebo aktivitě. Radí, co je dobré si promyslet a uvědomit si, jak svou zahradu využívat a jak se v ní chceme cítit.
Hodně mi pomohl seznam rostlinek, které se na jeho zahradách vyskytují nejčastěji. Většinu z nich plánuji i ve své zahradě. Autor pořádá i kurzy, které jdou více do hloubky.
Už jsem začala s realizací a mám z ní vážně velkou radost. Práce je ještě dost, ale neskutečně mě to baví.
Kleopatra a Frankenstein
Coco Mellors
Moje první přečtená kniha s barevnou ořízkou. Nechala jsem se na ni zlákat dobrým hodnocením a jsem nadšená.
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale byla jsem překvapená, jak mě zasáhla. Cleo i Franka jsem chápala a dokázala se do nich vcítit, i když vakoveverku bych přijala asi jinak :D V knize nechybí lehký humor a svižné dialogy. Zkrátka mi sedl styl psaní autorky.
Příběh byl obohacen i o životy a příhody dalších postav, které se více či méně znali s hlavními hrdiny. O alkohol a drogy tu není nouze. A autorka otevírá i další společenská témata.
Šoupla bych ji do kolonky oddychovka k zamyšlení a můžu doporučit.
Tisíckrát obejít strach
Olivia Wenzel
Zajímavá a netradičně zpracovaná kniha, která je vyprávěním ženy, která předkládá střípky ze svého života a současně řeší i otázky společnosti, například rasismus. Protože není ani bílá a ani černá, ostatně jako v životě, nic není jen černobílé.
Kniha rozhodně vybízí k zamyšlení. Dokázala jsem se do hrdinky vcítit, ale kvůli zpracování jako rozhovoru a část monologu, mi vyprávění přišlo neucelené a popravdě jsem se v něm trochu ztrácela a často jsem si říkala: „S kým to sakra mluví?“
Autorka by měla přijet na Svět knihy, tak si od ní můžete nechat podepsat knihu. Co jsem četla, na programu je v pátek, takže já ji bohužel prošvihnu.