kuruteku komentáře u knih
Nádhera. Už se nevyhýbá i obětem z řad bratrstva, už jde skoro o život. A kamarádství, um, nápady, špičkování, prostě to, co potřebuje mladý člověk do života. Snad si to tam najde.
Obálky, doporučení, atmosféra, odkazy na jazz - to jsou pozitiva, co mne nutí čas od času tuto sérii navštívit. Ale pak trpím přemírou postav, zmatenosti děje, kdy se pořád čeká, rychlá akce a střih někam jinam, aspoň mně to tak připadá. Tak si teď rád přečtu, co říkají ostatní a za pár týdnů další díl, další poslech britského jazzu.
Jak já to miluji. Slovní humor s pingpongovými výměnami i mezi překladatelem a autorem. A zároveň ta druhá vrstva, kterou kdysi Elánius nazval "Kdo hlídá hlídače?". A třetí vrstva s moderností, kde se snoubí provokace s rozumem (moment, kdy si Pleskot vezme méně provokativní oblečení a král přijde s coming outem). A do toho machinace upírů, ctižádostivost vlkodlaků, chytrost Navážky a bezelstnost Karotky (jak já toho chlapa obdivuji). Škoda, že další knihy už nevzniknou, ale v těch existujících se dá mnohé najít i při dalším čtení. Jenom mám otázku: kradl Tračníkovi někdo cukr nebo prostě jen neuměl počítat? Kloním se k druhé možnosti.
Druhý díl třetího dílu? Jak to? Ale vlastně mi přišlo, že to končí nějak do ztracena, ta Hořící říše. Tak už to vím. Nicméně i ten první díl stal za to, rozvrat Chazarské říše v přímém přenosu, Svjatoslavova taktika. A Kostěj Nesmrtelný. A bohatýři, vikingové, barbaři. Tak rychle najít poslední část.
Obrazů mnoho, ale toho krásného pábení ještě více. Nutné číst s poslechem. Od blues přes country a rokenrol po klasiku. Od Jimmyho Rogerse po Dvořáka. Nádhera.
Čím dál tím lepší - napraveny Barbaric, podrážděný Stein, proměněný Jaroš a díky tomu všemu jde příběh do větší šířky a hloubky. Sociální historická detektivka. Autor musí mít skvělou čtenářskou obec, když od knihy o historie Kremnice dokáže přejít k vytvoření historického příběhu, který se klidně mohl stát.
Skoro jsem zapomněl, že jde o knihu pro děti, a až do konce se upřímně bál, že ne všechno dopadne úplně stejně dobře pro vsechny. Ale ano. Trocha plavby, trocha bojů, malinko romantiky, hodně chlapskeho pošťuchovani. Takže spokojenost i nadále.
Tu šifru si musím vyzkoušet, respektive ona vlastně hůl není zapotřebí, je to sloupcovka. Trocha historie, trocha napětí. Zajímavá série.
Vlastně není co vytknout, výborná kniha pro mladé čtenáře. Což už bohužel nejsem. Na mne výtvarně moc míst se světlejším tiskem.
Tak po pár letech na mne jukla Pratchettova Pravda a neodolal jsem. A nelituji. Sice mne mírně zarazilo, že jsem se nechytl od začátku, ale ono je to tím krásným jazykem, plným obrazů a odkazů. A pak - Ottova krásná řeč, občas nutné číst dvakrát; střet Mikuláše a advokáta Kosopada, stejně jako velitele Elania. Objevování možnosti tisku, novin, ikonografie. Prostě nádhera po všech a na všech stránkách.
Je to čtivé, je to mrazivé, je to ... nechutné. Takový český Lars Kepler, každá nová kniha víc šokující, až se z ní to poselství - neber spravedlnost do svých rukou, protože, kdo jsi bez viny, ... - trochu vytrácí. Na dvousté stránce, kdy jsem protrpěl ty předchozí náznaky, toxické vztahy i řeči, mi to najednou došlo. A epilogem už se to moc nezachránilo. Ale díky za něj. Ještě více podtrhl tu bezmoc, beznaděj, zoufalství a touhu zaspat, předstírat, blafovat. Možná za ten epilog hvězdička navíc.
Po roce 89 vyšel Třešňákuv Koh-i-noor v cesko-romsko-svedske interpretaci. Zásah do černého. Folk promíchaný s blues, možná i náznakem rocku. Sýrový, ukecany, ale poctivý. Až později jsem četl jeho knihy - a byla tam životní zkušenost, pabitelstvi, fabulace, jak u Hrabala. Nemusím brát všechno, ale hodně z toho, co napsal a nahrál, mne těší. A tak i ten knižní rozhovor beru jako prodloužení potěšení.
Při hledání Mariáše v Reykjavíku jsem našel tento skvost. Jenže, kdo dnes tuší, kdo to byl Vratislav Blažek, kdo zná Starce na chmelu, Hudbu z Marsu, Ženu na kolejích či koho dojímá Tři přání? Tak mne stále ano.
Nádhera. Pro mne počátek "severské" detektivky, kde jde daleko více o člověka, o společnost, než o záhadu. Ostatně tou záhadou není tolik nalezení pachatele, ale jeho motivů. Díky školnímu bazaru detektivka za dvacet korun, ale potěšení nevyčíslitelné.
Střípky života, názorů a zkušeností. Milé čtení. Ostatně od muzikanta Poutníků, Teagrassu, autora knihy o Písni, to ani jinak není možné.
To byla nádhera - nejlepší spisovatele jsou ti, co si své dílo odzili a odpracovali. Jejich knihy jsou opravdovým odrazem života. Odteď už pro mne Twain není jen autorem Toma Sawyera a Hucka Finna (chytrý mobil změnil Hucka na Hučka, to zní hezký, ale není to ono), ale spisovatelem Jihu Ameriky.
Po delší době celkem nesablonovite, změna prostředí a velmi čtivé. Překlep jsem našel jen jeden. Morální poučení pro bohaté i chudé, zlo potrestáno. Spokojenost.
Je zajímavé, jak se do zpracování historických témat zapojuje fantaskní prvek, jakoby ta realita byla příliš nudná. A zde navíc i varianta Julie a Romea. Přesto je to čtivé a zajímavé. I když se dá čekat, že to dobře neskončí, naděje tu pořád je. A zůstane i po přečtení.
Nádhera, sto a více let, ale člověk jako takový se vlastně nezměnil - jen místo pramaru a poříčních poberu máme montovniky a agenturní zaměstnance, místo tabáku a alkoholu máme THC a kratom, ale lidská pýcha, hříšná touha, hloupost jsou tu s námi dál. Ale také pokora, stud, zodpovědnost a láska. Ať tedy vítězí. Jenom, Tomas@S, pogrom byl v Sušici, vojsko přišlo z Písku. I tak je to výborné popsaná událost - jak se blázni, zloději, nešťastní lidé a zvědavci dostanou do něčeho zhuverileho. Jak tohle dokázal obyčejný spisovatel před více jak sto lety? Smekam na dálku pomyslný klobouk a zdravím, pane Klostermanna.
Tak Perunovy dcery, Čeremisové, Permové, Varjagové a bohatýrská družina jsou za mnou. A Baba Jaga, Nesmrtelný Kostěj a ti další, jejichž jména se ztratí. A další fantazijní kamínek do historické šňůrky perel plné kostí, krve, zubů. Zvlášť v dnešní době dobré čtení, že se blblo od pradávna. Už se těším na další díl. A moc děkuji.